Ilustrace: Nenad Vitas
Kauzy a riziko vysokých účtů způsobených vinou dialerů sice již nehýbou českou společností, protože s ústupem dial-upu již nejde o tak žhavé téma, nicméně některé spory vrcholí teprve teď. Krajský soud v Ostravě třeba potvrdil předchozí verdikt, že klient, který se stal obětí dialeru, vysoký účet za telefon platit nemusí.
Nejsem právník, takže se rozhodně nehodlám pouštět do odborné polemiky s povolanějšími osobami včetně ombudsmana, který se rovněž postavil za podvedené klienty. Ale selský rozum mi říká, že je něco špatně a teď opravdu netuším, jestli na rozhodnutí soudu nebo na zákoně, na jehož základě může soud takto legitimně rozhodnout.
Začnu trochu ze široka. Česká společnost se obecně naučila využívat svobody a svých práv. Horší už je to s přijímáním odpovědnosti za své jednání. V tu chvíli řada lidí zařadí zpátečku a domáhá se nějaké ochrany kvůli vlastní nevědomosti či naivitě. Příkladů by se v minulosti našly určitě stovky.
Osobně mezi ně řadím právě dialery. Jistě, že platit desítky tisíc kvůli tomu, že jste nalétli podvodníkům, určitě není nic příjemného a pro řadu lidí z finančních důvodů ani reálně možného. Nicméně měl by skutečně být telekomunikační operátor tlačen k tomu, aby nad astronomickým účtem mávl rukou?
Je třeba si uvědomit, že ona vysoká suma skutečně byla prosurfována. Nejde o nějaké „hausnumero“ vycucané operátorem z prstu. Zde právě nastupuje ta odpovědnost. Člověk je na jednu stranu dostatečně svobodný jedinec, aby uzavřel smlouvu s telekomunikační společností a začal využívat výhod Internetu. V okamžiku, kdy vlastní nevědomostí naletí, ale chce být maximálně chráněn.
Znovu říkám, že poškozeným rozumím. Nicméně podle mého názoru je poškodil právě šiřitel nebo tvůrce dialeru a nikoliv telekomunikační operátor. Klient by tedy podle mého názoru měl účet zaplatit a uhrazení škody se následně domáhat po tvůrci či šiřiteli dialeru. Že je často nedohledatelný? Vítejte v internetové džungli, jejíž výhody využívat chcete, ale rizika přijmout nechcete.
Argumentem soudu je, že klient nebyl řádně poučen o možném riziku. Jenže vysoká cena za připojení nenaskočila kvůli nějaké dobře schované kličce ve smlouvě s operátorem nebo šikovně zamaskovanému bodu ve všeobecných obchodních podmínkách, nýbrž vinou klienta, který se na Internetu choval rizikově. Telekomunikační operátor není provozovatelem Internetu. Jen k němu zajišťuje přístup.
Budeme žalovat poskytovatele e-mailů, že nám neřekli o malwaru chodícím elektronickou poštou? Budeme žalovat výrobce automobilů, že nám neřekli o možnosti smyku na namoklé vozovce? Chtěl bych napsat, že ne, ale když se podívám na spory, které se dostanou před soud třeba ve Spojených státech, tak raději na řečnickou otázku ani neodpovídám.
Na druhou stranu je mým názorem také to, že operátor by se mohl zachovat velkoryse, po vyšetření případu s klientem zasednout k jednacímu stolu a domluvit se na řešení situace včetně možnosti škrtnutí sporné částky z vyúčtování. Ovšem rozhodně si nemyslím, že by mu to měl kdokoliv nařizovat.
ČLÁNKY DO MAILU