V poslední době jsem dostal řadu ohlasů, které se ptaly na podrobnosti o tom, jakým způsobem je zákon schvalován a jaké jsou tedy nyní naše možnosti něco změnit, když už ho poslanci přijali. Dovolím si proto na úvod stručně popsat tu část legislativního procesu, která je pro nás nyní zajímavá.
Jako první o zákonu jedná Poslanecká sněmovna a to ve třech čteních. V prvním čtení rozhoduje o tom, zda se zákonem vůbec bude zabývat a pokud ano, přidělí ho konkrétní výborům, které mají vypracovat své zprávy. Ve druhém čtení se pak probírají výstupy z výborů a některé pozměňovací návrhy. Většina těchto návrhů se však řeší až ve čtení třetím a posledním, kdy se o nich jednotlivě hlasuje. Jakmile je však přijat určitý návrh, všechny další, které se týkají stejné věci, jsou odloženy ad acta a už se o nich ani nehlasuje; to byl také případ řady povzbudivých návrhů některých poslanců, o kterých jsme podrobně psali před týdnem.
Výsledné znění zákona je odesláno do Senátu, který s ním může naložit čtyřmi základními způsoby. Především se může rozhodnout, že se jím vůbec nebude zabývat, a pak se má za to, že s ním souhlasí. Dále ho může tak, jak ho dostal od poslanců, přijmout. Třetí možností je přijetí zákona s určitými úpravami a konečně čtvrtou možností je úplné zamítnutí. V obou těchto případech se zákon vrací zpět do Poslanecké sněmovny, která buďto může potvrdit rozhodnutí Senátu (tj. zákon nepřijmout, případně ho přijmout v upravené podobě, jak ho schválil Senát), nebo ho minimálně nadpoloviční většinou všech poslanců (101) přehlasovat a přijmout zákon v původní podobě, ve které byl do Senátu odeslán. Následuje ještě podpis prezidenta – pokud ho nepodepíše, musí ho poslanci přehlasovat za stejných podmínek, jinak by zákon nebyl přijat.
Zamítnutí zákona jako takového rozhodně není cílem, protože by způsobilo řadu problémů a ve skutečnosti by liberalizaci skutečně ohrozilo; kromě toho i v případě odporu Senátu či prezidenta je zcela zřejmé, že by poslanci zákon nenechali padnout a přehlasovali je. Jedinou možností je proto určitá změna zákona k lepšímu. Prezident je proto zcela mimo hru, šance něco změnit je v rukách Senátu.
Jak jsem už psal minulý týden, jednou ze základních možností je kontaktovat svého senátora ať už osobně, telefonicky nebo e-mailem (adresa se tvoří z příjmení a prvního písmena křestního jména, např. rumlj@senat.cz, pithartp@senat.cz, benesoval@senat.cz). Pro zvláště důležité příspěvky byl zřízen alias senatori@lupa.cz – pošta, která je na něj odeslána, se automaticky rozešle všem senátorům. Od minulého týdne této možnosti využilo několik desítek lidí a musím říci, že šlo většinou o velmi kvalitní příspěvky, což mne těší a je to rozhodně ku prospěchu věci. Vzhledem k objemu si navíc troufám tvrdit, že doposud k žádnému zákonu nedostali senátoři z Internetu tolik ohlasů od voličů, což by mělo dát najevo, o jak důležitou věc jde. Reakce jednotlivých senátorů jsou zatím poměrně povzbudivé, většina s prodloužením monopolu nesouhlasí, jak se však vyvine vlastní jednání, je samozřejmě otázkou. Podle mého názoru však v Senátu je skutečná vůle změnit zákon k lepšímu, jde jen o to, jakou cestou půjde.
Senát má totiž bohužel dosti svázané ruce tím, že jeho rozhodnutí musí posvětit i Poslanecká sněmovna, která již zákon jednou schválila. Pokud by se proto uchýlil k nějakému radikálnímu řešení, jako je například zrušení odkladu obou služeb, je velmi nepravděpodobné, že by poslanci jeho změnu přijali – a ve výsledku se proto nezmění vůbec nic. Bylo by proto dobré, aby senátoři našli způsob, jak zákon změnit k lepšímu a přitom ho ponechat v přijatelné podobě pro poslance.
Jak jsem již psal, východiskem může být návrh pana poslance Švrčka z ODS, který byl zpravodajem sněmovny k tomuto zákonu. Jeden z jeho návrhů, o kterém se nakonec z výše vysvětlených důvodů nehlasovalo, totiž počítal s tím, že by sice lhůta byla ponechána, ale ČTÚ jako nezávislý regulátor by dostal pravomoc ji zkrátit svým vlastním rozhodnutím, pokud by to technické důvody podle jeho uvážení dovolovaly. Vzhledem k dosavadnímu postoji ČTÚ, který s dvouročním odkladem nesouhlasí, by to mohl být rozumný kompromis, který by sice nezaručil dostupnost volby operátora již od 1.1.2001, ale třeba o rok později, což je stále polovina. Ideální řešení to jistě není, ale v tomto případě se obávám,že je optimální, přesněji řečeno nejlepší možné. Pokud totiž senátoři nebudou příliš radikální a přidrží se tohoto návrhu pana poslance Švrčka, je reálná naděje, že Sněmovna tuto změnu podpoří.
V posledních dnech se také na Internetu objevily výzvy k určitým nátlakovým akcím, především pak petice pana Jana Kulveita. Každá aktivita je, myslím, dobrá, ale v této chvíli mám pocit, že je trochu špatně načasovaná. Masová nátlaková akce by v senátorech mohla vyvolat touhu se blýsknout radikálním řešením, které by vylepšilo jejich reputaci, bez ohledu na jeho naději u poslanců. Individuální vyjadřování názorů v tomto smyslu může zapůsobit lépe. Naopak pokud skutečně Senát splní naše naděje, měly by přijít na řadu akce ještě mnohem masovější, než chce být současná petice: oprášení předloňského Bojkotu (tentokrát se zapojením neinternetové veřejnosti) by pak bylo rozumným nápadem, jak usnadnit našim poslancům rozhodování.
Senát má na vyjádření k zákonu třicet dní, z této lhůty zatím uplynulo asi dvanáct dní. Přesné datum projednávání v Senátu zatím není známo, ale patrně si budeme ještě týden až dva muset počkat. Odpověď – moje osobní, bez nároku na nějakou absolutní pravdu – na otázku položenou v titulku tohoto článku je proto jednoznačná: kontaktovat i nadále jednotlivé senátory (samozřejmě především z ČSSD a ODS) a zkoušet je přesvědčit o tom, že změna je nutná.
ČLÁNKY DO MAILU