Telekomunikace v ČR: jak je hodnotí zpráva EU?

Hodnotící zpráva evropské komise, zveřejněná minulý týden, se zabývá především tím, jak se nám daří přizpůsobovat se podmínkám stanoveným pro země kandidující na vstup do EU. Konkrétní sledované okruhy se týkají:

• našeho vztahu k EU z pohledu uzavřené asociační dohody,
• plnění politických kritérií stanovených v roce 1993 na summitu EU v Kodani (jde hlavně o stav demokracie, zákonodárství, lidská práva, ochranu minorit atd.)
• naši ekonomické situace, s ohledem na kritéria stanovená týmž summitem v Kodani (jde zejména o fungující tržní ekonomiku a schopnost vyrovnat se s konkurenčním prostředím a s působením tržních sil v EU)
• naší schopností převzít .tzv. acquis EU (celý systém a institucionální rámec EU) včetně navazující legislativy a dalších předpisů a koncepcí EU.

Osobně za velmi důležité považuji to, že konkrétní kritéria, podle kterých je posuzována naše připravenost ke vstupu do EU, jsou dosti stará, neboť pochází z roku 1993. Pravda, již tehdy existovaly telekomunikace a začaly se objevovat informační technologie, a tak se tato dvě témata dostala i do posuzovaných kritérií (jako jedna společná oblast, „telekomunikace a informační technologie“). Ovšem pojmy jako „informační společnost“, „e-commerce“, „nová ekonomika“, „znalostní společnost“, „informační gramotnost“, „Internet“ a další, se v hodnocených kritériích prakticky buď vůbec nevyskytují, nebo jsou uvedeny jen ve zcela bezvýznamném kontextu – na postup v těchto oblastech se nás EU neptá, alespoň ne skrze předmětnou hodnotící zprávu. Pokud už jsou tyto termíny vůbec zmiňovány, pak je to způsobem, který musím diplomaticky označit jako „neinformovanost“ – například když hodnotící zpráva říká, že u nás nedošlo k žádnému pokroku v oblasti elektronických podpisů. Nebo když v jednom jediném odstavci hodnotící zpráva přeci jen používá pojem „informační společnost“, jako hlavní událost zde zmiňuje přijetí novely zákona č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky (jde o zákon č. 71/2000 Sb.). Jako kdyby se u nás v oblasti informační společnosti nic nedělo – jako kdyby neexistovala Státní informační politika, Akční plán, SIP ve vzdělávání a další.

Interpretuji to tak, že EU nás posuzuje podle kritérií tzv. industriální společnosti, a také prizmatem této industriální společnosti, zatímco sama si již velmi dobře uvědomuje, že budoucnost patří „nové ekonomice“ a tzv. informační společnosti. Takže i když nakrásně vyhovíme všem kritériím hodnotící zprávy na maximum, nejspíše se nám stane, že budeme vstupovat do úplně jiné společnosti, ve které budou o prosperitě či „outsiderství“ rozhodovat úplně jiná kritéria, než jakým se musíme přizpůsobovat dnes (zejména informační gramotnost obyvatelstva, rozvoj informační společnosti, rozvoj elektronického obchodu atd.).

Jak EU hodnotí naše telekomunikace?

Když už se nás EU neptá na většinu z toho, co bude pro naše budoucí působení v EU podstatné, pojďme se podívat alespoň na to, jak hodnotí naše telekomunikace (ve společné kapitole s informačními technologiemi, o kterých se ale prakticky nehovoří).

Stav našich telekomunikací si vysloužil některá pochvalná obecnější hodnocení hned v úvodu zprávy, jako:

• celkový pokrok je zvláště uspokojivý v oblasti volného pohybu zboží, zaměstnanosti, sociální oblasti a telekomunikací
• velký pokrok v přizpůsobování se požadavkům EU nastal v liberalizaci telekomunikačního trhu, skrze zavedení nezávislého regulátora a ukončení exkluzivních práv stávajícího operátora

či v jejím závěru:

telekomunikace: nový telekomunikační zákon je částečně ve shodě se systémem a institucionálním rámcem EU (tzv. acquis), jelikož zavádí institut nezávislého regulátora a liberalizuje trh. Nepodporuje však včasné nastolení tržních podmínek, vzhledem k okamžiku zavedení volby operátora ve variantě jednorázové provolby (call-by-call) a přenositelnost čísla. Také nezávislost regulátora musí být skutečně zajištěna. Celkově byly cíle v prioritní oblasti telekomunikací dosaženy jen částečně.

Podrobněji se stavem našich telekomunikací zabývá již zmiňovaná (v pořadí 19. kapitola). Ta ve svém úvodu konstatuje, že od loňské zprávy se podařilo dosáhnout „podstatného pokroku“ (a great deal of progress). Ten je přikládán především přijetí nového telekomunikačního zákona, který :

• je základem pro přizpůsobení naší legislativy v oblasti telekomunikací direktivám EU
• (znovu)ustavuje Český telekomunikační úřad jako nezávislého regulátora telekomunikačního trhu s širšími pravomocemi a větší mírou nezávislosti
• k 1. lednu 2001 ukončuje exkluzivní práva dosud držená Českým Telecomem
• zavádí nový způsob získávání/udělování licencí a uzavírání propojovacích dohod
• mění způsob, jakým jsou regulovány některé ceny
• zavádí nová opatření pro zajištění dostupnosti univerzální služby v konkurenčním prostředí.

Dále však následují výtky, které se týkají především nekompatibility našeho nového zákona a acquis-u EU v následujících oblastech:

• nedostatečné oddělení regulačních a normotvorných aktivit od aktivit provozních: kritizováno je to, že představitelé státu jsou současně statutárními zástupci významných poskytovatelů telekomunikačních služeb. Stát totiž dává svému ministerstvu dopravy a spojů významné kompetence v oblasti telekomunikační politiky a tvorby základního regulačního rámce, ale to je z pohledu acquisu EU neslučitelné s tím, že představitelé stejného ministerstva jsou současně statutárními představiteli regulovaných podniků (např. náměstkyně ministra dopravy a spojů paní Gürlichová je členkou představenstva Českého Telecomu). Stát sice již signalizoval své rozhodnutí zbavit se svého majetkového podílu v těchto společnostech (což by následně mělo vést k ukončení jeho zastoupení ve vedení těchto podniků), ale do doby než se tak skutečně stane, je to ve sporu s požadavky acquisu.
• neexistence volby operátora: nový zákon o telekomunikacích je kritizován za to, že nezavádí povinnost volby operátora v sítích dominantních operátorů. Kritika uvádí, že bez volby operátora nelze hovořit o dosažení plné liberalizace telekomunikačního trhu, a naopak uvádí, že jde o situaci ohrožující rozvoj telekomunikačního trhu. Zpráva říká, že zákon zřejmě neznemožňuje poskytnutí volby operátora (pouze odkládá o dva roky povinnost ji nabízet), a požaduje, aby volba operátora byla fakticky nabízena co nejdříve.
• absence povinnosti odvozovat tarify od nákladů: zpráva kritizuje skutečnost, že nový telekomunikační zákon neukládá některým operátorům povinnost stanovovat tarify v závislosti na skutečných nákladech (což zpráva cituje jako rozpor s jedním z fundamentálních požadavků stávajících direktiv EU).

Celkově pak hodnotící zpráva říká, že v oblasti telekomunikací je potřeba dále stavět na základech, které vytvořil právě nový telekomunikační zákon – je třeba zejména odstranit problém s chybějícím požadavkem na nákladovou orientaci tarifů a zavést volbu operátora alespoň ve verzi s jednorázovou volbou (call-by-call) od 1.1.2001.

Celkově je pak (v závěru hodnotící zprávy) splnění cílů v oblasti telekomunikací hodnoceno jako pouze částečné.

Čeho si zpráva nevšímá?

Podobně jako si hodnotící zpráva nevšímá celé nesmírně významné oblasti informační společnosti a „nové ekonomiky“, troufnu si vyslovit názor, že si nevšímá ani nejnovějšího vývoje v oblasti telekomunikací. Myslím si to proto, že se vůbec nezajímá například o celý sektor mobilních telekomunikací (např. termíny jako GSM, mobilní apod. jsem ve zprávě nenašel vůbec), či o přístup k Internetu a podobné věci.

Všímá si sice konkurenčního prostředí mezi tradičními telekomunikačními operátory, ale opět ne toho, co dnes doslova hýbe telekomunikacemi v celé evropské unii. Jde hlavně o „unbundling“ místních smyček, neboli o přístup k drátovým rozvodům do domácností, kanceláří a nejrůznějších dalších objektů. Ty totiž vznikly vesměs v době monopolní situace na trhu, dnes si je přivlastňují dominantní operátoři vzniklí z původních monopolů, a zcela zákonitě je hodlají využívat jako velmi silnou zbraň v boji se svými nově nastupujícími konkurenty. EU správně pochopila, že právě zde je klíč ke skutečné liberalizaci telekomunikačního trhu, a tak opravdu intenzivně tlačí na to, aby místní smyčky byly skutečně „unbundlovány“, neboli aby přístup k nim a možnost využití byla poskytnuta za férových a rovných podmínek všem operátorům. Dokonce to EU hodlá realizovat tak radikálně, že již přijala rozhodnutí, kterým to členským zemím nařídí, tj. použije direktivní formu zákona (Regulation), který bude pro členské země závazný, od 1.1.2001. Jde o zcela mimořádný (zrychlený) postup, který nahrazuje standardní vydání direktivy s osmnáctiměsíčním obdobím na harmonizaci národní legislativy členských zemí.

Ovšem hodnotící zpráva si veledůležitého problému místních smyček vůbec nevšímá. Přitom u nás by našla další evidentní rozpor s požadavky EU i logikou liberalizace trhu: zatímco EU vychází z principu, že existující místní smyčky by se měly sdílet a ne budovat nové, náš telekomunikační zákon na to jde obráceně. Říká, že noví operátoři by si měli budovat nové místní smyčky, a teprve tam kde to nejde by mělo dojít k jejich sdílení.