Infrastrukturní ENUM (I-ENUM)
Zde na Lupě vyšlo několik článků popisující mechanismus ENUM. Vysvětlují, jakým způsobem mechanismus převádí telefonní čísla na identifikátory v Internetu (Co je ENUM?, Jak funguje ENUM? – Jiří Peterka) a jakým způsobem je možné směrovat telefonní hovory na základě telefonního čísla v prostředí Internetu (Jak se volá přes ENUM? – Jiří Peterka). V tomto případě jde o uživatelský ENUM, kde sami uživatelé přiřazují vlastním telefonním číslům své identifikátory v Internetu (SIP adresa, WWW stránka).
Infrastrukturní ENUM byl na Lupě poprvé popsán v článku (Enum pro operátory – Pavel Satrapa). Pokud porovnáme uživatelský a infrastrukturní ENUM, zjistíme, že mechanismus je stejný. Avšak infrastrukturní ENUM se týká pouze operátorů a směrování hovorů mezi nimi. Uživatel nemá na tento proces vliv a pravděpodobně se o něm ani nedozví.
Principem I-ENUM je registrace čísel spravovaných operátory a propůjčených od telekomunikačního regulátora do společné databáze. K číslům je přiřazena informace kam lze směrovat hovory na tato čísla v rámci Internetu. Pomocí dotazů do databáze si mohou registrovaní operátoři mezi sebou vyměňovat hovory v rámci IP sítě a vyhnout se tak směrování přes dražší veřejnou telefonní síť.
Přístup do této databáze může být veřejný, pak se jedná o veřejný infrastrukturní ENUM, nebo je přístup povolen pouze členům, kteří svá čísla registrují, pak jde o privátní infrastrukturní ENUM.
Vývoj veřejného I-ENUMu
Jedním z prvních dokumentů, který zmiňuje veřejný infrastrukturní ENUM, byla technická zpráva ETSI (ETSI TR 102 055), vydaná v květnu 2005. Popisuje infrastrukturní ENUM jako zveřejnění čísel, která operátor obsluhuje, a mechanismus, který napomáhá k vyhledání cíle, kam budou hovory na tato čísla směrovány. Mimo jiné uvádí důvody pro vznik samostatného doménového prostoru v DNS pro záznamy I-ENUMu, avšak samotný prostor ani další technické detaily neudává.
Na vývoji veřejného infrastrukturního ENUMu se velkou mírou podílí IETF. Skupina Telephone Number Mapping vytváří kromě specifikací mechanismu ENUM také návrhy infrastrukturního ENUMu. Od počátku v roce 2006 vyšel jako první soubor podmínek, které má návrh I-ENUMu splňovat (RFC 5067). Mezi tyto podmínky patří možnost vkládání údajů od operátora, vyhledávání mezi údaji pomocí DNS dotazů a nezávislost na uživatelském ENUMu.
Druhý dokument IETF, který by měl přinést samotné mechanismy infrastrukturního ENUMu, je stále ve fázi návrhu (draft-ietf-enum-infrastructure). Je zde popsáno vytvoření doménového prostoru ve veřejné DNS, kam budou moci operátoři vkládat záznamy svých čísel a k nim přiřazovat služby. První návrh hovořil o vytvoření konkrétního a jednotného stromu (ie164.arpa), jako je tomu v případě uživatelského ENUMu. Avšak v pozdějších verzích dokumentu byla definice přesného umístění záznamů změněna pouze na použití paralelního stromu k již existujícímu uživatelskému. Ani zde nejsou uvedeny postupy, jak vkládat záznamy, ověřovat příslušnost čísel k operátorovi a zabezpečit komunikaci s databází. IETF tak dává najevo, že jí nepřísluší stanovení konkrétní domény ani pravidel pro její využívání.
Závislost na telefonních číslech
Pro vytvoření databáze infrastrukturního ENUMu je potřeba využít telefonní čísla. Ta jsou definována standardem Mezinárodní telekomunikační unie (ITU) E.164. ITU je správcem číslovacího plánu a rozhoduje o využití čísel.
Již v případě uživatelského ENUMu, kde se vkládají telefonní čísla do veřejné databáze (e164.arpa), bylo potřeba dohody mezi ITU a IETF. Dohoda nebyla jednoduchá a vyústila v poměrně komplikovaný systém. Organizace, která se chce stát správcem národních ENUM záznamů, nejprve kontaktuje správce celosvětové ENUM domény (RIPE NCC). Správce musí ověřit, zda je žadatel oprávněn spravovat národní ENUM doménu. Za tímto účelem kontaktuje ITU, která se dále dotazuje národního regulátora v příslušné zemi. V případě pozitivního vyjádření od ITU je žadateli uděleno pověření spravovat národní ENUM doménu a vybrat registrátory pro národní ENUM záznamy.
Z uvedeného postupu vyplývá, že využití E.164 telefonních čísel pro ENUM přináší množství administrativy. To bude jedním z důvodů, proč zatím nedošlo k podobné dohodě mezi ITU a IETF a vytvoření celosvětové veřejné databáze infrastrukturního ENUMu.
Kombinovaný uživatelský a infrastrukturní ENUM
Aby předešla nutnosti vytvářet novou doménu pro I-ENUM, navrhla IETF řešení v podobě kombinovaného uživatelského a infrastrukturního ENUMu. Záznamy obou typů jsou pro jedno telefonní číslo umístěny do stejné databáze. V tomto případě je nevýhodou nutnost změny implementace ENUM klienta, které se mohou stát se změnami číslovacího plánu náročným úkolem.
Bezpečnost
Před uvedením veřejného infrastrukturního ENUMu do provozu je nutné vyřešit otázky bezpečnosti. Například zveřejněním připojovacích bodů do sítě se operátor vystavuje možnosti útoku na ENUM (DNS) infrastrukturu. Také je potřeba zabezpečit integritu zpráv a ověření identit zdroje a příjemce, případně šifrovat posílaní zpráv. Některé z těchto úkolů řeší bezpečnostní rozšíření DNS (integrita, ověření identit), většinu je možné vyřešit virtuální privátní sítí.
I-ENUM jako budoucí řešení
Jsou to tedy administrativní náročnost správy databáze I-ENUMu, nutnost technických úprav na straně ENUM klientů a otázky bezpečnosti, které přesouvají návrh veřejného infrastrukturního ENUMu do pozice dlouhodobého řešení. IETF mezitím připouští krátkodobá řešení jinými způsoby.
Souvislost I-ENUM a přenositelnosti čísla
I-ENUM úzce souvisí s přenositelností čísla. Vytvoření jednotné databáze, která by zajišťovala přenositelnost čísla stejně jako služby, které nabízí I-ENUM by bylo ideálním řešením. Na tomto systému však musí spolupracovat národní regulátor a všichni telekomunikační operátoři. Mezi ně patří také operátoři PSTN sítí, kteří se obávají, že zavedení infrastrukturního ENUMu by snížilo jejich příjmy. Proto bude uzavření dohody mezi všemi operátory na vytvoření společné databáze přenositelnosti čísla a I-ENUMu pravděpodobně souviset až s přechodem většiny operátorů na IP technologii.
Současná řešení I-ENUMu v Evropě
Rakouský enum.at nabízí služby infrastrukturního enumu od května 2006. Operátor musí podepsat smlouvu s registrátorem, získat souhlas národního regulátora a může využívat databázi I-ENUMu.
Ve Velké Británii bylo navrženo hybridní řešení CRUE (Carrier Registrations in User ENUM), které počítám s umístěním operátorských záznamů přímo do databáze veřejného uživatelského ENUMu. Uživatelské záznamy pak mají přednost před záznamy operátora. Tím se liší od návrhů IETF, kde jsou obě databáze záznamů nezávislé. Tato situace je nevýhodná pro operátory, kteří tak mají pouze možnost přimět již registrované uživatele, aby se svých záznamů vzdali ve prospěch operátora. Dobrou zprávou v případě CRUE je rozdělení poplatků na registrační poplatek a poplatek za počet registrovaných čísel.
V Nizozemsku by měl být stávající systém pro přenositelnost čísla COIN (Communications INfrastructure) nahrazen novým systémem. V tomto případě by mělo jít o využití infrastrukturního ENUMu pro směrování hovorů na přenesená čísla. Samotné směrování hovorů mezi operátory po IP síti systém neřeší. Nedávno oznámila slovinská společnost Teletech poslední testy I-ENUM systému, který má umožnit nejen propojení operátorů, ale také přenositelnost čísel.
Situace v České republice
V České republice zatím systém veřejného infrastrukturního ENUMu nevznikl. Operátoři mohou registrovat svá čísla do uživatelského ENUMu. Systém připomíná britský CRUE s tím rozdílem, že je zpoplatněn pouze za registraci záznamu. Cena je dočasná a je zatím přibližně uvedeno, jakým způsobem se v budoucnu zvýší. Problémem z pohledu operátora může být také přednost uživatelů při registraci svých záznamů. Pokud má operátor registrovaný blok čísel a uživatel z něj použije jedno číslo, zvýší tím počet záznamů operátora několikanásobně, a tím i cenu, kterou operátor bude muset zaplatit. Za současných podmínek se tedy registrace operátorů do uživatelského ENUMu rozvíjejí jen pomalým tempem.
ČLÁNKY DO MAILU