Toto úterý jsem zde na Lupě psal o tom, jak Telecom reagoval na nejnovější verdikt regulátora týkající se volby operátora (šlo zejména o poplatek 6 haléřů, rozpouštějící údajné náklady Telecomu na tuto službu). ČTK zde citovala vyjádření tiskového mluvčího Telecomu Vladana Crhy:
Toto rozhodnutí bude mít proto značný negativní dopad na hospodářské výsledky Telecomu v letošním roce," uvedl. Firma rozhodnutí analyzuje i z pohledu možného porušení telekomunikačního zákona a přijme konkrétní opatření na obranu před negativními dopady tohoto postupu regulátora, dodal.
Včera pak Telecom vydal tiskovou zprávu, která se sice týká jiného rozhodnutí regulátora (rozhodnutí o cenách za Internet přes propojovací bod, 03/PROP/2002, z 21.5.), ale podle mého názoru zapadá do avizovaného „přijímání konkrétních opatření na obranu před negativními dopady postupu regulátora“.
Co přesně Telecom hodlá udělat? Naznačuje to již nadpis jeho tiskové zprávy:
Rozhodnutí ČTÚ o cenách za propojení internetu posoudí soud
Jak dále tisková zpráva uvádí,
Soudní žalobu na cenové rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ), které stanoví ceny propojení pro telefonický přístup na internet, podá v nejbližších dnech ČESKÝ TELECOM. Tento postup je posledním možným způsobem, jak zabránit negativním dopadům rozhodnutí regulátora, které v konečném důsledku poškozuje nejen ČESKÝ TELECOM, ale především všechny uživatele internetu v České republice.
Telecom je tedy, podle své tiskové zprávy, přesvědčen o tom, že úroveň poplatků stanovená regulátorem (fakticky: poplatků které by on měl platit ostatním operátorům) je příliš vysoká a poškozuje nejen jeho samotného, ale i uživatele Internetu. Ti by měli být poškozováni skrze tlaky na růst cen:
Ceny nadiktované ČTÚ tak neumožňují snižování současné ceny za připojení k internetu a dokonce vytvářejí podstatný tlak na její růst, což je zcela v rozporu s trendy ve vyspělých evropských zemích.
Nápravy se tedy Telecom hodlá domáhat u soudu, podáním žaloby – nikoli na ČTÚ jako takové, ale na jeho cenové rozhodnutí.
Bude odklad?
První, co mne po přečtení tiskové zprávy Telecomu napadlo, je to, zda může dosáhnout pozastavení právních účinků napadnutého rozhodnutí regulátora. Něco takového se mu již jednou podařilo, v případě propojovací dohody mezi ním a společností GTS (kterou se nepodařilo uzavřít a musel ji za jednající strany uzavřít svým výnosem regulátor). Tehdy Telecom využil ustanovení par. 102 Telekomunikačního zákona a pouhým podáním žaloby na GTS dosáhnul pozastavení právních účinků verdiktu regulátora, který již nabyl právní moci. Podrobněji jsem celou tuto kauzu popisoval např. v článku: Historie naší liberalizace, díl XVIII: Kauza GTS
Ještě včera večer se mi podařilo získat vyjádření tiskového mluvčího ČTc Vladana Crhy, podle kterého v tomto konkrétním případě o pozastavení právních účinků nejde. Stejného názoru byl i právník z tábora alternativních operátorů, jehož stanovisko se mi také podařilo získat: důvodem, proč by zde nemělo být možné uplatnit sporný par. 102 telekomunikačního zákona, je skutečnost že, dané rozhodnutí regulátora je založeno primárně na zákonech o cenách a o působnosti orgánů ČR v oblasti cen.
Jinou věcí by ale mohly být následné žaloby, podané již na konkrétní smluvní vztahy s konkrétními operátory, které budou z cenového rozhodnutí regulátora vycházet. Zde by již mohl být par. 102 TK zákona využit – samozřejmě pokud se ČTc k něčemu takovému odhodlá. Podle dosud neoficiálních zpráv se i samotný Telecom, v rámci přípravných prací na nové legislativní úpravě telekomunikací na půdě APVTS, podepsal pod požadavek, aby ustanovení par. 102 v nové legislativě již nebylo obsaženo. Pak by asi těžko zdůvodňoval, proč tento paragraf nechce, ale současně by jej využíval proti své konkurenci.
Proč se Telecom tak čertí?
Co konkrétně je podle Telecomu tak špatného s rozhodnutím regulátora o cenách za Internet? Podstatu tohoto rozhodnutí jsem popisoval již dříve v samostatném článku „ČTÚ: Internet na druhý pokus“, proto jen stručně:
Jde o rozhodnutí, které se týká přístupu k Internetu přes tzv. propojovací bod. Tj. hlavně situace, kdy volající je zákazníkem Telecomu a jemu také platí, podle příslušných cenových programů Telecomu. Dovolává se ale k internetovému providerovi, který je připojen k jinému telekomunikačnímu operátorovi – proto je hovor veden ze sítě Telecomu přes tzv. propojovací bod do sítě alternativního operátora, a zde pak směrován k příslušnému ISP. Jelikož tím, kdo „kasíruje zákazníka“, je Telecom, musí právě on zaplatit určitý poplatek alternativnímu operátorovi za zakončení daného hovoru. No a právě o výši tohoto poplatku bylo cenové rozhodnutí regulátora.
Dnes napadané rozhodnutí však není první svého druhu – prvním bylo rozhodnutí 04/PROP/2001 ze září loňského roku, které stanovovalo MAXIMÁLNÍ výši poplatků, které měl Telecom platit alternativním operátorům:
34 haléřů ve špičce a 8 haléřů mimo špičku
(ještě s 16 haléři v „přechodném období“ od 17 do 19 hodin v pracovní dny). Prezentování těchto poplatků jako maximálních však bylo (aspoň podle mého názoru) nesmyslné, protože Telecom také nemusel zaplatit alternativním operátorům vůbec nic a formálně by to bylo v souladu s rozhodnutím regulátora.
Druhé rozhodnutí regulátora (3/PROP/2002 z května t.r.) již napravuje chybu s maximálním charakterem poplatků a již je prezentuje jako MINIMÁLNÍ. Současně však upravuje jejich výši, a to na:
47 haléřů ve špičce a 17 haléřů mimo špičku
No a právě tuto (minimální) výši poplatků, které by měl platit jiným operátorům, nyní Telecom kritizuje. Jeho hlavní argument je přitom ten, že tyto poplatky jsou příliš vysoké, místy vyšší, než je koncová cena, kterou on sám inkasuje od svých koncových zákazníků (a musel by tedy alternativním operátorům ještě doplácet a své náklady krýt z jiných zdrojů).
Má Telecom pravdu?
Zkusme si trochu rozebrat, jak dalece je tento argument pádný. První námitka může být ta, že Telecom není „živ“ pouze z průběžných poplatků za hovorné, ale od svých zákazníků (účastníků) inkasuje i fixní měsíční paušály, v závislosti na zvoleném cenovém programu. Snad nemusím připomínat, že právě v letošním roce významně zvýšil své měsíční paušály.
Argumentům, že měsíční paušál nemusí pokrývat ani náklady na přístupovou síť, natož pak na hovorné, si dovolím kontrovat následujícím příkladem: v tzv. Rámcové smlouvě, kterou Telecom uzavřel s ÚVIS, nabízí orgánům veřejné správy hlasovou VPN s neomezeným voláním zdarma (a to po celém území státu), pouze za paušální poplatek 350 Kč!!!! Jde tedy o tolik žádaný tarif „flat rate“, s nulovým hovorným i za meziměstské hovory. Od rezidenčních zákazníků ale Telecom inkasuje 299 Kč (za zřejmě nejrozšířenější cenový program HOME STANDARD), a k němu pak ještě hovorné v plné výši! Nemluvě o dalších cenových programech, např. HOME MAXI za 499,– Kč, s hovorným jen o něco málo nižším!
Zanedbejme ale tyto úvahy a zkusme porovnat čisté hovorné s poplatky, které by podle cenového rozhodnutí regulátora měl Telecom platit alternativním providerů. Zanedbejme také dvouměsíční akční nabídku „Letní surfování za polovinu“, která je pouze dočasnou záležitostí a vlastní marketingovou aktivitou Telecomu. Místem, kde se poplatky stanovené regulátorem skutečně dostávají nad výši koncové ceny stanovené Telecomem, jsou nadstavbové cenové programy i-nonstop a i-night, a to v období „silně mimo špičku“, v noci od 22 do 5 hodiny ranní (přehled). I v této době, kdy by měl Telecom sám platit alternativním operátorům za zakončení hovoru nejméně 17 haléřů (bez DPH, tarifikováno po vteřinách), sám vybírá od svého zákazníka během prvních 10 minut částku 50 haléřů za každou minutu, a teprve pak, od 11. minuty počínaje, již pouze 15 haléřů (včetně DPH, tarifikováno po celých minutách). Zanedbáme-li rozdíl v DPH, pak zde skutečně Telecom „tratí“ 2 haléře na minutu. Ovšem až od 165. minuty souvislého připojení (2 hodiny, 45 minut), kdy by se měl vyrovnat „náskok“ vyšší ceny prvních 10 minut.
Kolik stojí 2 haléře?
Telecom ale neposkytuje slevu v podobě nadstavbových tarifů i-nonstop a i-night zadarmo – uživatel si na ně musí připlatit dalším měsíčním paušálem, tentokráte 159 Kč a 89 Kč. Pouze pak může platit nižší hovorné (oněch 15 haléřů od 11. minuty, v době od 22 do 5 hodiny). Zkusme si proto udělat malý a velmi orientační výpočet toho, kolik by Telecom mohl maximálně prodělat na rozdílu mezi inkasovanými 15 haléři (od zákazníka) a placenými 17 haléři (alternativním operátorům). Bude pak zajímavé srovnat výsledek s výší měsíčního paušálního příplatku za oba nadstavbové programy. Opět zanedbáme vliv DPH a vlastní náklady Telecomu na vedení hovorů (s poukazem na to, že za 350 Kč měsíčního paušálu dokáže poskytovat veškeré hovory zcela zdarma).
Nejdelší hovor v době mezi 22 hodinou večer a 5 hodinou ranní bude trvat 7 hodin, neboli 420 minut. Za těchto 420 minut by Telecom zaplatil alternativnímu operátorovi 420 * 0,17 = 71,4 Kč. Sám by ale od svého zákazníka vyinkasoval 10 * 50 haléřů, resp. 5 Kč za prvních 10 minut, a pak 410 * 0,15 = 61,5 Kč za zbytek souvislého sedmihodinového hovoru. Celkem tedy zaplatí 71,4 Kč, ale inkasuje 66,5 Kč, tj. rozdíl činí 4,90 Kč – zdůrazněme si, že za okolností maximálně nepříznivých pro Telecom (hovor ani jednou nespadne a uživatel důsledně využívá celou dobu od 22 po 5 hodinu).
Pokud by se tak dělo systematicky, průměrných 30 dní v měsíci, vychází to na 30 * 4,90 = 147 Kč. To je stále méně, než je příplatek 159 Kč za cenový program i-nonstop (ale více než 89 Kč za i-night). Znovu ale připomínám, že nejde o žádný průměrný případ, ale o uměle vykonstruovanou situaci, která vychází maximálně nevýhodná vůči Telecomu. Reálná situace, s určitým statistickým chováním uživatelů, bude jistě významněji odlišná.
Byl by tedy Telecom na Internetu, s poplatky podle nového verdiktu regulátora, skutečně tak škodný, jak ve svém vyjádření naznačuje?
ČESKÝ TELECOM nemůže dlouhodobě nabízet koncovým uživatelům cenu nižší než zmíněných 17 respektive 47 haléřů (náklady propojení) navýšenou o částku pokrývající alespoň vlastní minutové náklady a daň z přidané hodnoty. Některé cenové varianty pro přístup na internet, které v současné době poskytuje ČESKÝ TELECOM svým zákazníkům, jsou přitom dokonce pod cenou za propojení, kterou je ČESKÝ TELECOM nucen platit jiným operátorům na základě rozhodnutí ČTU.
ČLÁNKY DO MAILU