Ilustrace: Nenad Vitas
Success story jako z pohádky může mít i technologie. Pokud nevěříte, pak jednu poslyšte. Pokusil jsem se ji zapsat tak, jak mi byla odvyprávěna. Je to sice odvar odvaru a ani jeden z „postižených“ nechce vstoupit do veřejné známosti, nicméně i samotný příběh postačuje k inspiraci dalších, zatím nerozhodnutých.
Na počátku našeho příběhu je malá reklamní agentura podnikající především na severu Moravy. Skládá se z několika zaměstnanců a externích spolupracovníků. Ti dělají to, co většina podobných lidí. Vymýšlejí slogany, tvoří texty, grafiku, prostě obsah. Stálí zaměstnanci pak fungují spíše jako koordinátoři a manažeři. Svým tvůrcům zadávají práci, kterou pak v upravené podobně dostávají zákazníci. Je to jednoduchý systém, který umožňuje držet provoz poměrně levný a současně zajistit kvalitu výstupů a spokojenost těch, kteří si služby takovéto agentury objednávají.
Nedávno takhle jeden ostravský vysokoškolský student dostal zadaný text. Účelem bylo vychválit nabízený produkt, text se měl stát součástí „kitu“ předávaného potenciálním zájemcům o nějakou strašlivě složitou věc technického charakteru. Strojař, ovšem s literárními sklony, nad zadáním proseděl celou noc, ale odměna vypadala lákavě a termín hořel, takže byl e-mail jemu přiděleného kmenového pracovníka agentury nad ránem poctěn o důvěryhodně vypadající dokument v rozsahu asi pěti stran. Jeho tvůrce se uvelebil ke spánku. Když v poledne vstal, ignoruje počítač a kupodivu i bez mobilu, se vydal do světa.
Mezitím se v agentuře strhlo peklo. Očekávaný text, navíc od spolehlivého autora, přišel včas, a onen pracovník jeho editaci odložil „napotom“ jako úkol, který moc času nezabere, a tudíž ještě chvilku počká. Počkal zhruba do poledne. Jaká hrůza byla, když zjistil, že dokument přiložený k e-mailu (přesněji nahraný na server a s odkazem v e-mailu) nemůže otevřít. Náš autor, který jeho výrobu dokončil nad ránem, byl už prostě trochu vysílen a opomněl několik detailů. Například převést text z formátu OpenOffice.org do něčeho, v IT branži se ne zcela orientujícímu lidu srozumitelnějšího. Na serveru se tak místo oblíbeného dokumentu typu RTF nacházelo ODT.
Dokument byl postupně vyzkoušen na všech šesti stálých počítačích v agentuře, včetně dvou dalších notebooků. Ani jedné kopii kancelářského balíku se jej nepovedlo otevřít a autor byl bez mobilu. Nouzově přivolaný jiný student, který zde fungoval jako externí správce výpočetní techniky, rychle rozpoznal problém a určil nejsnazší terapii. Z webu byla stažena kopie příslušného programu, nainstalována a dokument v ní byl otevřen. Svět (respektive zakázku) se povedlo zachránit včas a kvalita PR překonala i rozzuření nad chybou v použitém formátu. Tady by náš krátký příběh mohl skončit.
Po té, co opadl frmol, si přítomný šéf agentury vzpomněl na „ten program“ nainstalovaný do jednoho z počítačů. Správci, který mezitím zase odešel, poslal e-mail, ať ho v nejbližší době odstraní, protože na PC ve své firmě nebude trpět nic nelegálního. Obratem přišla odpověď, že v případě OpenOffice.org o pirátskou kopii nejde, a také několik odkazů na weby s patřičnou tématikou. Čert ví, co to způsobilo, ale dotyčný si otevřenou kancelář vyzkoušel a posléze ze zvědavosti i sám nainstaloval na svůj notebook.
Od té doby agentura v rámci ozdravění techniky pořídila nové dva počítače, tentokrát již pouze s OpenOffice.org. Na čtyřech dalších se používá majoritní balík ve verzích 2000 a XP a dva, které byly nahrazeny, šly i s původním softwarem do rodin zaměstnanců. Otevřená kancelář, ke které se reklamka dostala naprostou náhodou, se ujala a vesele se používá. Její technologie tak vlastně úplně omylem našla uplatnění a zažila svůj naprosto nechtěný „příběh úspěchu“.
ČLÁNKY DO MAILU