Konec jedné dlouhé bitvy
Hikelová s Duhanem byli na válečné stezce už pěkně dlouho. Minimálně od chvíle, kdy se Duhan v únoru 2010 stal prozatímním ředitelem Českého rozhlasu po rezignujícím Richardu Medkovi. Fakticky ale Duhan rozhlas vedl už od října 2009, kdy se tehdejší ředitel Medek sesypal a několik měsíců byl v pracovní neschopnosti. Hikelová už v té době šéfovala coby ředitelka zpravodajských stanic Radiožurnálu a Rádiu Česko a po Medkově rezignaci oznámila zájem zúčastnit se výběrového řízení na nového šéfa celého rozhlasu – stejně jako Duhan.
Rozhlasová rada nakonec žádný konkurz nevypsala, rozhodla se sama oslovit vybrané adepty s nabídkou, zda by se o ředitelskou funkci chtěli utkat. Mezi vyvolenými se objevil jak prozatímní šéf rozhlasu Duhan, tak šéfka zpravodajských stanic Hikelová. Jenže výběr ředitele se začal komplikovat tím, že Rada ČRo neměla dostatečný počet členů pro hlasování, s čímž si Poslanecká sněmovna, která radní volí, dlouhé měsíce nedělala vůbec žádnou hlavu. Politiky spíš zajímaly blížící se parlamentní volby než výběr šéfa veřejnoprávního rozhlasu. Dlouhé měsíce tak ve vedení rozhlasu seděli dva lidé, kteří usilovali o „post nejvyšší“.
Už tehdy to nedělalo dobrou krev, zvlášť když Duhan před parlamentními volbami v roce 2010 prosadil na přání tehdejšího volebního manažera ČSSD Jaroslava Tvrdíka, že rozhlas bude obsazovat svoje krajské předvolební debaty na základě výsledků průzkumů předvolebních preferencí od dvou agentur na výzkum veřejného mínění místo původně jedné vybrané. Druhou agenturu „dodala“ sama ČSSD a nutno dodat, že její výsledky se viditelně lišily od té první. Přesněji řečeno, lišily se významně ve prospěch ČSSD. Rozhlas ale používal zprůměrované výsledky od obou agentur a výslovně nesměl uvádět čísla od každé zvlášť (opět Duhanův požadavek).
„S Hikelovou počítám“
Nezájem politiků řešit cokoli jiného než parlamentní volby a poté sestavování koaliční vlády způsobil, že Český rozhlas nezískal řádného generálního ředitele ani po celé první pololetí loňského roku. Celou tu dobu pokračovalo „dusné spolužití“ Duhana s Hikelovou v nejvyšším vedení ČRo. A ještě přitvrdilo, protože loni v únoru radní zúžili výběr nového šéfa rozhlasu na pouhé tři kandidáty, mezi které postoupili i tito dva (a někdejší obchodní ředitel východočeského Rádia Černá Hora Petr Matoulek, který sehrál roli určité stafáže, aby nebylo navenek tolik patrné, že jde výhradně o souboj mezi Duhanem a Hikelovou).
Na jaře 2011 poslanci konečně doplnili Radu ČRo o chybějící členy a v červenci padlo klíčové rozhodnutí: řádným šéfem rozhlasu se stal Peter Duhan. Staronový ředitel ještě během veřejného slyšení před samotnou volbou na otázku jednoho z radních, zda v případě svého vítězství počítá s dalším působením svojí sokyně ve vedení ČRo, řekl, že ano. Hikelová na stejnou otázku odpověděla, že si vyprošuje právo sestavit si svůj vlastní management, čímž vlastně dala najevo, že by s Duhanem nepočítala. Možná právě to rozhodlo, že nakonec vyhrál Duhan.
Když se ohlédneme do minulosti, podobným způsobem vyhráli i předchozí dva generální ředitelé ČRo. Richard Medek, proti kterému v roce 2009 kandidoval nynější šéf Peter Duhan, sliboval, že s ním nadále počítá na pozici programového ředitele (a Duhan tenkrát sliboval totéž, jen obráceně – Medkovi by jako generální ředitel nabídl post šéfa programu). Když v roce 2005 tehdejší šéf rozhlasu Václav Kasík obhájil svůj post na druhé funkční období, stalo se tak až poté, co radním slíbil, že pro svého protikandidáta Richarda Medka vytvoří pozici programového ředitele celého rozhlasu, která do té doby neexistovala.
Uděláme z Radiožurnálu Dvojku a přejmenujeme ho
Po Duhanově červencovém vítězství to chvíli vypadalo, že Hikelová z rozhlasu odejde sama, ale nakonec se ukázalo, že šlo jenom o mediální fámy. Klid ve vedení ČRo ale rozhodně nenastal. Zvlášť když Duhan přišel s vlastní představou redefinice celoplošných okruhů ČRo a místo současných tří navrhl vytvořit čtyři. Součástí těchto změn má být i odsunutí nejposlouchanější veřejnoprávní stanice Radiožurnál na pozici „Dvojky“, zatímco roli „Jedničky“ má převzít plnoformátově zaměřený program ČRo 2 – Praha, už loni přejmenovaný na „Dvojku“.
Duhan opět oprášil myšlenku nové celoplošné stanice mluveného slova, do které chce integrovat dnešní Radiožunál, zpravodajské Rádio Česko a publicistický Český rozhlas 6. Částečně možná i speciální stanici Leonardo. Proti zániku těchto značek se ale ostře postavila Hikelová, o jejímž dalším osudu ve vedení rozhlasu nebylo dlouho jasno. Duhan si totiž nechal Radou ČRo schválit novou strukturu managementu, který nově tvoří generální ředitel a tři jeho náměstci, pod které spadá po třech ředitelích jednotlivých center (jde o úplné překopání dosavadní struktury ČRo).
Hikelová měla v této nové hierarchii „ponížit“ z prvního stupně řízení na pozici ředitelky centra zpravodajství, která podléhá náměstkovi generálního ředitele pro program. Proto jí Duhan nechal zpracovat návrh fungování centra zpravodajství a sám se dočasně jmenoval svým náměstkem pro program, aby nadále byl jejím přímým nadřízeným. Jenže Hikelová se už šéfkou nového centra zpravodajství stát nestihla. Duhan její starou pozici zrušil, aniž by ji jmenoval do nové a propustil ji pro nadbytečnost – z důvodu nepřekonatelných názorových neshod na další strategii rozvoje ČRo.
Veřejná poprava na semináři o hudbě
Když se ohlédneme za událostmi posledních týdnů a měsíců, je patrné, že se generální ředitel na tenhle krok dlouhodobě připravoval. Loni v prosinci svolal veřejný seminář o hudební dramaturgii Radiožurnálu, na kterém Hikelová coby šéfka zpravodajských stanic nemohla vystoupit jinak než z publika jako „veřejnost“. Složení diskusního panelu dopředu ukazovalo, že nepůjde o objektivní a vyrovnanou debatu. Radiožurnál tu hájil pouze hudební dramaturg Radek Sedláček a rozhlas jako takový šéf výzkumného oddělení Václav Hradecký.
Vlastně to byla taková veřejná poprava. Nespokojenost s hudební dramaturgií Radiožurnálu je dlouhodobá a vyjadřuje ji celá řada posluchačů i hudebních kritiků. Jenže na druhou stranu nikdo nepřišel se zaručeným receptem, co by tedy Radiožurnál měl hrát, aby byl dostatečně veřejnoprávní a nelezl do zelí komerčním rádiím, a zároveň aby nebyl usedlý a staromilný. Peter Duhan navrhuje zdvojnásobení počtu skladeb v selektoru, z něhož se hudba na Radiožurnálu hraje. To ale nijak neřeší otázku volby interpretů a hudebních žánrů.
Prosincová debata skončila naprostým debaklem pro Radiožurnál, což by mohlo na první pohled vypadat jako prohra vedení rozhlasu. Nenechme se ale mýlit, byl to chytrý krok, jak zpochybnit kvalitu vedení Radiožurnálu a připravit si půdu pro personální změny. Svou roli v tom sehrála i média, kterým se náramně líbily titulky o tom, jak hudební dramaturg Radiožurnálu v minulosti brigádničil jako řidič pražského metra, což ho prý dopředu diskvalifikuje od práce na vytváření hudební složky Radiožurnálu. A to se napíše v zemi, kde byl třináct let prezidentem bývalý kulisák z divadla! (pozor, ironie!)
Vítěz bere vše?
Na přelomu roku pak přišly Lidové noviny s bombastickým odhalením, že Český rozhlas zásadně podcenil jednání s britskou BBC ohledně další existence zpravodajského Rádia Česko na analogových frekvencích české pobočky BBC ve všech krajských městech. Viníkem měla být Hana Hikelová. Následně Peter Duhan odebírá Rádio Česko z kompetencí ředitelky zpravodajských stanic a bere si ho přímo pod sebe (v době, kdy je Hikelová na dovolené). A několik dní na to rozhlas ruší funkci šéfky zpravodajských stanic a Hikelová v rozhlasu končí.
Ono je to paradoxně dobře. Český rozhlas si už zažil příliš moc managementů, v nichž seděli na krev znepřátelení lidé. Představy Duhana a Hikelové o dalším rozvoji ČRo se opravdu zásadně liší. Duhan je generálním ředitelem a má tedy plné právo si určit, koho chce mít ve vedení. Ale přece jenom: ve veřejnoprávních médiích by nemělo platit, že vítěz bere vše. Nechme se překvapit, koho Peter Duhan instaluje do čela chystaného centra zpravodajství a jak se bude Český rozhlas chovat před letošními krajskými a senátními volbami. Zda se zase nechá ošálit nějakým Tvrdíkem, nebo ne.
ČLÁNKY DO MAILU