Osobně můžu říct, že jsem byl jedním z největších hráčů a dokázal jsem "smažit na kompu" i 18 hodin denně a hodně hráčů jsem ji poznal. Musím říct, že hráči jsou morálně velmi slušní lidé a právě projevit agresivitu vůči druhému člověku ve skutečném světě je pro ně něco nepředstavitelného.
Také je rozdíl mezi HRÁČEM a PSYCHOPATEM, který mimochodem taky občas hrál nějakou hru... Z toho pak vyplývají ty teorie o agresivním chování hráčů.
Je to jako kdybych řekl, že pojídání chleba z člověka udělá vraha nebo pedofila. Jak to vím? Přece 100% pedofilů a vrahů jedlo v životě chleba... :-D.
Jinak hraní her učí hráče následující věci:
1) NEZÁLEŽÍ na názoru okolí
2) KONEC HRY JE AŽ JI PŘESTANETE HRÁT - ne až někdo řekne
3) Když jste šikovný můžete být králem světa, když jste nešikovný, můžete chcípnout během prvních pěti sekund.
4) TO, ŽE SE VÁM NEDAŘÍ (a ostatním ano) JE JENOM VAŠE CHYBA, NEZNALOST, NEUMĚNÍ, MÁLO TRÉNINGU atd.
Každý hráč zná tyto 4 pravidla a má je zakódovaná v hlavě - proto je pak většina hráčů velice úspěšná v kariéře nebo podnikání. Protože zatímco druzí nadávají na stát, šéfa, okolí, tak HRÁČ VÍ, že neúspěch nastal jenom proto, že dostatečně nepochopil pravidla a "hrál" se špatnou strategií - změní to a uspěje :).
Já znám ve svém okolí dost bývalých "závislých notorických hráčů" a všechno jsou to dnes lidé s velmi vysokým životním stylem, mají dobrou kariéru (a) nebo úspěšné podnikání.
Nakonec co jiného je business a obchod než jenom hra?
"Musím říct, že hráči jsou morálně velmi slušní lidé a právě projevit agresivitu vůči druhému člověku ve skutečném světě je pro ně něco nepředstavitelného."
Smim se zeptat, jake druhy her jste hraval? Chovani ve hre reflektuje castecne chovani v realu. Asi jsem nehral ty spravne hry, moralne slusnych lidi jsem potkal minimum.
Váš příspěvek Vám plně věřím, bohužel. On ten první bod "nezáleží na názoru okolí" s úspěchem v dnešním světě opravdu těsně souvisí, současná západní civilizace jako celek je sociopatická, z čehož plyne, že pravidla hry jsou nastavena ve prospěch sociopatů.
Zajímavý je také ten třetí bod (a vlastně s tím souvisí i čtvrtý), zde nevím, zda je to dáno čistě typem her, kterým jste se věnoval, či jde o Vaše zkreslení, ale tvrdíte, že v počítačových hrách je (ne)úspěch výhradně Vaší věcí. To sice odpovídá absolutnímu individualismu jako ideálu moderního člověka, jenže to neplatí pro úplné spektrum počítačových her. Existují totiž i ty s nutným prvkem kooperace, kde můžete být jaký chcete, ale když jsou Vaši spoluhráči lamy, tak stejně zařvete (v některých hrách sice můžete být až tak dobrý, že to uhrajete "navzdory spojencům", v jiných ale ne).
A konečně druhý bod aplikovaný na realitu vede snad až k solipsismu, protože bez něj je absurdní tvrdit, že veškeré mé závazky (v nejširším smyslu) končí tím, že se tak já rozhodnu.
Ano, byznys je opravdu hra, jenže Vámi zřejmě vyzdvihované návyky vedou ke krátkodobým ziskům na úkor "trvalé udržitelnosti"... Což samozřejmě někomu takto smýšlejícímu nevadí, prostě urve co může a po něm ať se svět třeba zboří.