Minulý týden, na Invexu 2003, představil ministr informatiky Vladimír Mlynář návrh nové Státní informační a komunikační politiky. O významu a poslání tohoto dokumentu jsem psal již v předchozím článku (Invex: Souboj koncepcí) – jde o novou koncepci státu, která navazuje na předchozí Státní informační politiku a Národní telekomunikační politiku, je výhledem zhruba do roku 2006, reaguje na současné trendy (mj. na přeměnu telekomunikací v elektronické komunikace a splývání s informatikou) a především navazuje na evropskou koncepci eEurope 2005, která se nás záhy začne týkat, jako budoucí členské země.
Jde přitom o návrh Ministerstva informatiky (plný text), který teprve vstupuje do veřejné diskuse, následně půjde do meziresortního připomínkového řízení, a teprve pak půjde na projednání do vlády. Rozhodně tedy nejde o finální podobu celé koncepce. Připomínky veřejnosti je možné zadávat zde.
V tomto (prvním) článku bych se rád vrátil podrobněji k obsahu a některým základním myšlenkám nové koncepce.
Telekomunikační, nebo jen komunikační?
Samotný název nové koncepce zřejmě není ještě ustálen a osciluje mezi Státní informační a telekomunikační politikou a Státní informační a komunikační politikou. Osobně považuji za správnou druhou variantu, která reaguje na dění v dosavadním oboru telekomunikací a jeho přeměnu na obor „elektronických komunikací“. Ostatně, hned v úvodu navrhovaného dokumentu se praví, že:
vláda [se] rozhodla respektovat úzkou provázanost a všeobecný trend konvergence obou těchto oblastí a vytvořit jeden společný strategický a koncepční dokument, s názvem Státní informační a komunikační politika. Tímto názvem vláda reflektuje také přeměnu oboru telekomunikací na elektronické komunikace.
Zmiňovanou konvergencí se samozřejmě rozumí konvergence informatiky a elektronických komunikací.
Vláda vidí ICT jako šanci
Možná úplně nejvýznamnější je na celé navrhované koncepci hned první odstavec jejího úvodu. V něm se totiž říká, že vláda vidí v moderních ICT obrovský potenciál a chce jej maximálně využít
Vláda České republiky, vědoma si své odpovědnosti za celkový vývoj státu i společnosti a ve snaze maximálně využít obrovský potenciál moderních informačních a komunikačních technologií, se rozhodla zrevidovat své dosavadní cíle v oblasti tzv. informační společnosti a v oblasti telekomunikací, a formulovat novou strategii státu pro nadcházející období, s výhledem do roku 2006.
Ve druhé kapitole, která se již zabývá východisky navrhované koncepce, je záměr využít potenciál ICT rozveden podrobněji:
V možnostech moderních informačních a komunikačních technologií vidí vláda ČR příležitost a šanci k nastartování nového a dlouhodoběji udržitelného rozvoje společnosti, založené na znalostech. K jejich využití hodlá přistoupit jako k nástroji, jehož aplikováním lze dosahovat růstu produktivity práce a celkové vzdělanosti, řešení celospolečenských problémů jako je např. nezaměstnanost, vyčleňování znevýhodněných skupin občanů a nerovnoměrný rozvoj lidského potenciálu.
Vazba na evropské koncepce
Navrhovaná Státní informační a (tele)komunikační politika (dále jen Návrh) samozřejmě logicky navazuje na předchozí Státní informační politiku a Národní telekomunikační politiku, které vznikly v roce 1999 a téměř již vyčerpaly svůj časový horizont. Z těchto dvou koncepcí však nová, „konvergovaná“ koncepce nepřebírá ani jejich strukturu (strukturu dokumentu), ani výčet prioritních oblastí – obě je řešeno nově. Navíc Návrh konstatuje, že
Záměry a cíle, obsažené v předchozích koncepčních dokumentech (Státní informační politice a Národní telekomunikační politice) se podařilo naplnit jen zčásti.
Jako k hlavnímu východisku se Návrh hlásí k tzv. lisabonskému procesu, který započal v březnu 2000 na summitu EU v Lisabonu, kde Rada Evropy schválila jako svůj strategický cíl záměr přeměnit EU do roku 2010 v nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomiku schopnou udržitelného růstu.
V návaznosti na tento záměr pak byly vypracovány a přijaty následující koncepce:
- koncepce členských zemí eEurope, s výhledem do konce roku 2002
- koncepce kandidátských zemí eEurope+, s výhledem do konce roku 2003
- koncepce členských zemí eEurope 2005
První koncepce eEurope, zpočátku označovaná také jako Prodiho iniciativa, byla zaměřena zejména na zajištění dostupnosti toho, co bychom z dnešního pohledu mohli nazvat „úzkopásmovými“ (narrowband) službami. Tedy zejména na zajištění dostupnosti základního připojení k Internetu.
Tato koncepce přitom byla připravena s výhledem do konce roku 2002 – a tak ji ještě před koncem loňského roku nahradila inovovaná koncepce, nazvaná eEurope2005. Ta již vychází z předpokladu, že „úzkopásmové“ služby jsou dostupné, a navazuje na ně cílem dosáhnout všeobecné dostupnosti „širokopásmových“ (broadband) služeb.
Pro kandidátské země, čekající na vstup do EU, byla vypracována samostatná koncepce s názvem eEurope+, sestavená s časovým horizontem do konce roku 2003. V zásadě lze říci, že je obdobou původní eEurope pro členské země s tím, že řeší dostupnost „narowbandu“ a respektuje specifické podmínky kandidátských zemí.
Česká republika se k eEurope přihlásila usnesením vlády č. 405/01 z 23. dubna 2001. Tím na sebe současně přebrala i závazek (termínovaný koncem roku 2002):
Dosáhnout podstatného snížení ceny za přístup na Internet posílením konkurence a/nebo regulací cen a srovnáváním na evropské úrovni.
V nynějším návrhu Státní informační a (tele)komunikační politiky se na rovinu konstatuje, že tento závazek nebyl splněn, a jeden z hlavních úkolů nové koncepce je splnit tento cíl alespoň dodatečně:
v krátkodobém horizontu: splnit dosud nesplněný závazek z eEurope+ a výrazně zlepšit dostupnost úzkopásmového připojení k Internetu pro nejširší vrstvy obyvatelstva, včetně paušálních způsobů zpoplatnění. Tento cíl se týká zejména vytáčeného (dial-up) připojení, včetně ISDN, a lepší dostupností je míněn jak celkový pokles cenové hladiny, tak i to, aby vedle čistě minutového zpoplatnění měl koncový uživatel na výběr také další možnosti zpoplatnění, na principu tzv. časových kreditů (x hodin za y korun), tzv. intervalových paušálů (možnost připojení, za paušální poplatek, v určitých časových intervalech) a tzv. neměřeného paušálu (možnost připojení jen za paušální poplatek).
Splnění dosud nesplněného závazku z eEurope+ je tedy jakýmsi „restem“, k jehož nápravě se Návrh hlásí. Celkově ale navazuje hlavně na koncepci eEurope2005 – což ani jinak dost dobře nejde, s ohledem na náš budoucí vstup do EU:
K vypracování nové jednotné koncepce přistupuje vláda také vzhledem k nadcházejícímu vstupu ČR do Evropské unie. Jako členské země EU se nás již bude týkat aktualizovaný celoevropský akční plán členských zemí, s názvem eEurope 2005: Informační společnost pro všechny. Navrhovaná Státní informační a komunikační politika se proto orientuje zejména na rozpracování záměrů a požadavků tohoto koncepčního dokumentu do národních podmínek ČR, tak aby Česká republika dostála svým závazkům vůči EU, a současně s tím vytěžila maximum z možností, které jí skýtá potenciál informačních a komunikačních technologií.
Důležité také je, že celá problematika informačních a komunikačních technologií a jejich využití je v Návrhu chápána jako velmi dynamická – a proto Návrh předpokládá, že vláda se bude každý rok vracet k celé koncepci a bude ji průběžně aktualizovat.
Čtyři prioritní oblasti
Evropská koncepce eEurope 2005, kterou česká koncepce rozpracovává, má následující „cílové“ priority:
- "moderní online služby veřejné správy, zahrnující oblasti egovernmentu, služeb elearningu a ezdravotnictví
- dynamické prostředí pro rozvoj ebyznysu"
a pro jejich dosažení následující dvě priority, charakteru nezbytných předpokladů:
- "široce dostupné širokopásmové služby, za konkurenceschopné ceny
- bezpečná komunikační infrastruktura"
Česká koncepce tyto celoevropské priority rozpracovává do následující čtveřice priorit, které mají i relevantní pořadí:
- "Dostupné a bezpečné komunikační služby: Tato prioritní oblast pokrývá třetí a čtvrtou prioritní oblast eEurope2005 (dostupné širokopásmové služby a bezpečnou komunikační infrastrukturu). Zahrnuje problematiku regulace trhu elektronických komunikací a posilování konkurence na trhu, včetně převzetí nového evropského regulační rámce telekomunikací. Dále zahrnuje dořešení zbývajících úkolů z koncepce eEurope+ v oblasti dostupnosti základních (tzv. úzkopásmových) internetových služeb.
- Informační vzdělanost: zahrnuje především problematiku ‚informatizace škol‘ a problematiku informační gramotnosti, elearningu a řešení problému digital divide.
- Moderní veřejné služby online: zahrnuje služby egovernmentu, eprocurementu a ezdravotnictví.
- Dynamické prostředí pro elektronické podnikání"
Řazení priorit v návrhu odpovídá celkové filosofii eEurope2005 i logice věci: dostupnost přístupových služeb je skutečně nezbytnou podmínkou k tomu, aby vůbec mohly být řešeny ostatní prioritní oblasti.
Ke konkrétnímu rozpracování jednotlivých priorit se vrátím v dalším článku.
ČLÁNKY DO MAILU