Stát v roce 2021 zdigitalizuje jen dvě služby, říká nový plán. Vychází ale z neúplných dat

Vydání rozhodnutí o přijetí válečného veterána či jiné osoby do domova péče o válečné veterány nebo uzavření smlouvy o prodlouženém pobytu nezletilé nezaopatřené osoby v ústavní nebo ochranné výchově. To jsou jediné dvě nové služby, u kterých české úřady počítají v průběhu roku 2021 s digitalizaci – konkrétně s jejich vyřízením prostřednictvím datové schránky. Pokud tedy vycházíme z materiálu, který toto pondělí bez větší pozornosti schválila vláda.

Harmonogram a technické způsoby provedení digitalizace služeb veřejné správy na období 2021–2025, jak se materiál jmenuje, je vlastně excelovskou tabulkou obsahující 257 úředních úkonů, které stát plánuje do roku 2025 digitalizovat, a přibližně dvojnásobný počet (497) úkonů, které podle úřadů nejsou k digitalizaci vhodné. 

Drtivá většina služeb je v materiálu uvedena s termínem 1. února 2022, u několika se s digitalizací počítá v letech 2024 nebo 2025. A jen dvě výše uvedené jsou plánovány na letošní rok: přijetí válečného veterána je v tabulce s datem 4. ledna 2021 a pobyt nezletilé osoby nese termín 1. března 2021.

Lepší neúplný harmonogram než žádný

Zpracování harmonogramu k 1. únoru 2021 vládě uložil zákon o právu na digitální služby, který vstoupil v platnost 1. února 2020. Plán digitalizace tak vláda toto pondělí schválila na poslední chvíli a podle jeho stavu a podle informací v průvodních materiálech je jasné, že kabinetu šlo spíš o dodržení termínu než o přesnost plánu. 

Ministerstvo vnitra v předkládací zprávě přiznává, že harmonogram zdaleka není úplný. Vychází totiž jen z asi 35 % agend, které se úřadům za uplynulých 12 měsíců podařilo pro digitalizaci připravit – tedy dosáhnout jejich zařazení do tzv. Katalogu služeb veřejné správy. U dalších 39 % agend úřady vnitru už podklady poslaly, ale ministerstvo k nim ještě nestihlo vydat stanovisko, nebo úřady zapracovávají jeho připomínky, píše se v materiálu, který má Lupa k dispozici.

Proč tedy vnitro na vládu harmonogram, který vychází z neúplných dat, poslalo? „Na jedné straně nemusí být účelné předkládat neúplný materiál, nicméně Ministerstvo vnitra jako problematičtější vyhodnotilo nesplnit úkol stanovený zákonem o právu na digitální služby,“ vysvětluje rezort ve vypořádání připomínek k materiálu. 

Vzhledem k chybějícím podkladům také rezort vládu požádal o to, aby mohl do 15. září 2021 vládě předložit aktualizovaný harmonogram, který už má být úplnější.

„U 90 % evidovaných služeb je už nyní možné službu iniciovat digitálně, například zasláním datové zprávy, zasláním dokumentu nebo formuláře opatřeného uznávaným elektronickým podpisem a dalšími digitálními kanály. Z pohledu úřadů tak v drtivé většině případů požadavek na poskytování digitálních služeb splňují,“ říká na dotaz Lupy, proč se letos mají digitalizovat jen dvě služby, mluvčí ministerstva vnitra Jiří Korbel.

„Plán dvou služeb pro rok 2021 také souvisí s plánováním ve veřejné správě. Pokud se rezort rozhodne dále digitalizovat své služby, je nutné připravit projekt a zajistit financování, což často překračuje horizont jednoho roku. Hlavní změny je proto nutné čekat v dalších letech,“ dodává.

Jak naplnit katalog

Proč se ale klíčový katalog služeb plní tak pomalu? „Nekompletní katalog služeb není jen věcí Ministerstva vnitra, ale jednotlivých rezortů, které se k této povinnosti postavily různě,“ říká Korbel.

Podle ředitele odboru e-governmentu na ministerstvu vnitra Romana Vrby jsou tu i další důvody – rok 2020 byl podle něj poznamenán zpožděními kvůli epidemii koronaviru a také souvisejícím škrtáním výdajů na úřadech.

Na chybějící peníze na digitalizaci si v připomínkovém řízení loni v prosinci stěžovalo i ministerstvo životního prostředí. Podle rezortu „… naplňování a údržba katalogu služeb bez posílení kapacit není dlouhodobě udržitelné. Do současné doby pracují ohlašovatelé na registracích nad rámec svých běžných pracovních úvazků, aniž by jejich funkce byla nějakým předpisem kodifikována. Navíc v průběhu digitalizace vznikají nové požadavky na role a jejich vytížení. Ambiciózní plán rozvoje registru práv a povinností i katalogu služeb v kontextu digitalizace veřejné správy tak bez řádného zajištění personálních kapacit a důkladné reorganizace bude významně ohrožen.“

Vnitro plánuje na jaře digitalizaci podpořit vydáním příručky pro úřady. „Příručka by měla srozumitelně vysvětlovat, kdy je vhodné vytvářet nový portál, kdy je efektivnější jen službu přidat do existujícího portálu a kdy vytváření nového portálu není účelné a postačuje stávající digitalizace v podobě datové schránky nebo zaslání dokumentu opatřeného uznávaným elektronickým podpisem. Bude se věnovat i tomu, jaké služby je vhodné poskytovat na Czech POINTu,“ říká Korbel.

Zmíněná zářijová aktualizace harmonogramu má podle něj „být ambicióznější“. Zásadní rozšíření počtu letos digitalizovaných služeb už se ale nejspíš nedá očekávat.

Co není vhodné k digitalizaci

Ve vypořádání připomínek k harmonogramu jsou k nalezení i další zajímavé informace o tom, jak digitalizace státních služeb (ne)probíhá. Ministerstvo financí například v jedné ze svých připomínek požadovalo „… ze seznamu úkonů nevhodných k digitalizaci vyřadit všechny služby (úkony), u kterých je jediným důvodem pro zařazení na tento seznam zpoplatnění správním poplatkem“.

Podle reakce vnitra ale ministerstvu podobné rozhodnutí nepřísluší. „Ministerstvo vnitra nemůže odpovídat za právní předpisy v gesci jiných ústředních správních úřadů a ministerstev. Váš požadavek nemůžeme jako předkladatel materiálu, nikoli autor a věcně odpovědný ústřední úřad, realizovat ani zapracovat. Doporučujeme jej adresovat přímo na dotčené ústřední správní úřady.“

Zajímavý je i seznam úkonů nevhodných k digitalizaci. Je na něm například podání žádosti o vydání občanského průkazu bez strojově čitelných údajů („Ne, protože občan musí předložit vyplněnou žádost a fotografii.“), digitálně nemá být možné ani uzavřít manželství („Projev vůle se činí před matričním úřadem.“) a s digitalizací se nepočítá ani třeba u hlasovacích lístků ve volbách („Hlasovací lístky jsou pouze ve fyzické podobě.“)

U některých úkonů se nedá ubránit dojmu, že by úřady mohly být při digitalizaci ambicióznější. Například když u řady úkonů týkajících se toho, že se občan potřebuje seznámit s podklady v nějakém úředním řízení, úřady digitalizaci odmítají s lakonickým vysvětlením „je potřeba se dostavit osobně“. Nebo když u vydávání voličských průkazů k různým volbám vnitro nemožnost digitalizace vysvětluje tím, že „voličský průkaz je tiskopis s ochrannými prvky“. Opravdu jde o situace, které by se nedaly vyřešit digitálně?