Nikola Rafaj: Může se StartupYard uživit? To stále nevíme

StartupYard je první a dosud jediný český soukromě financovaný podnikatelský akcelerátor (vedený tradičně na ročníky; není to jediný soukromě financovaný program pomáhající startupům). Svůj model převzal ze zahraničí — podle velkých a úspěšných akcelerátorů amerických, například podle coloradského TechStars. Podle tohoto modelu by akcelerátor na sebe měl postupně začít vydělávat z výnosu z podílů na těch firmách, které jím prošly.

StartupYard se rozeběhl v roce 2011, a podle původního záměru by prvním ročníkem financovaným už z vlastních zdrojů měl být 2014. To je za rok, a visí nad tím otazník, protože výsledky jsou zatím skromné: loni se sice záhy prodal Pizzatime, ale ne za mnoho (zejména vzhledem k výši podílu StartupYardu, jenž si na firmách bere 5 až 10 %). Návratnost už přinesla také investice do Proactify (Tapomat).

I sám StartupYard považuje Nikola Rafaj, jeho ředitel, dosud za startup — za „startup o startupech“. Stále není jisté, zda se může americký model uchytit a udržet u nás, kde se do startupů investuje v částkách řádově nižších. Když v Americe někdo dostane jen na prototyp sto tisíc dolarů na „prvních pár měsíců“, jsou to drobné, o kterých se nemluví; aby český startup dostal dva miliony korun, musí obvykle nejprve předvést, že už má zákazníky a roste.

Nicméně mezi firmami z ročníku 2011 září Brand Embassy, pro StartupYard dosud asi největší želízko v ohni. Vzhledem k tomu, že ročníku se účastnilo sedm týmů, nezdá se to být špatná úspěšnost. Podobnou hvězdou by z ročníku 2012 mohlo být třeba Tabfoundry, ale na to je ještě brzy.

Kdyby se podařil pěkný prodej Brand Embassy, ročník 2014 by to jistě zaplatilo. Ale StartupYard v zásadě nepotřebuje, aby Vítek Horký a další společníci firmu prodali, vysvětluje Nikola Rafaj. Jde o to, aby rostla hodnota podílu na firmě.

Výlet do Silicon Valley

StartupYard uspořádal začátkem února výlet do Ameriky. Čí to byl nápad?

Vzniklo to na jedné schůzce akcionářů StartupYardu, a v zásadě spontánně. Říkali jsme si, že naše týmy chceme někam posunout, udělat jejich projekty globálními; předtím jsme s nimi byli na několika konferencích po Evropě, ale Silicon Valley je Silicon Valley. Rozhodli jsme se, že zkusíme, co z toho bude.

Pro spoustu lidí to bylo první setkání se Silicon Valley, otevřelo jim hodně oči, dodalo spoustu inspirace i nadšení, a teď jde o to, jaký dopad to bude mít na jejich firmy, nebo zda to byl pouze hezký výlet.

Přispěli jste jim na tu cestu?

Přispěli jsme jim výrazně. Týmům jsme zaplatili jednu letenku, platili jsme jim ubytování i cestování.

Komu jste účast nabídli?

Nabídli jsme to všem dosavadním týmům. A navíc jeli někteří další lidé, převážně mentoři. Když jsme to plánovali, zmínili jsme se jim o tom a někteří projevili zájem.

Co jste tam za ty necelé dva týdny stihli?

Účastníkům jsme řekli: Dáváme vám tuhle možnost, pojedete na deset dní do Silicon Valley, a je na vás, jaký program si tam uděláte. My vám připravíme část, ale chceme, abyste si tam vy sami domluvili schůzky, sami si zjistili, jak to tam chodí, a abyste si alespoň na cestě zpět řekli, zda tam chcete, nebo nechcete působit.

Největším přínosem pro nás byly návštěvy startupů a setkání s investory, včetně několika velkých, ke kterým nás Lenka Kučerová dostala. Strávíte s těmi lidmi hodinu, dvě, popovídáte si s nimi o jejich zkušenosti, zejména v případě česko‑slovenských týmů (například M.dot) převážně o jejich začátcích, co všechno se musíte vyřídit, a další zdánlivě jednoduché rady.

Jedna z nejlepších schůzek byla s Romanem Staňkem (GoodData) — ani jsme nevěděli, jestli s ním budeme na deset minut, a nakonec s námi strávil dvě a půl hodiny, po kterých nutně zvažujete, proč vůbec zůstat v Praze, a obráceně.

Pro mě bude dobrým mezivýsledkem, jestliže alespoň tři, čtyři týmy z těch, které tam byly, udělají něco pro to, aby se do Valley dostaly. Buďto, že se přihlásí do akcelerátoru — do těch velkých — nebo že využijí CzechAcceleratoru, anebo odjedou sami s tím, že se pokusí zůstat tam pár měsíců, pak se třeba vrátí a budou to zkoušet dál. Pro mě bude největším přínosem, uvidím‑li, že se posunuli o kus dál.

S Romanem Staňkem jsme se hodně bavili o tom, jakým způsobem GoodData oslovují zákazníky. V Evropě je veškerý byznys s velkými firmami založený na vztazích. Potkat se tu se šéfem velké banky znamená prokousávat se k němu několik měsíců. V San Franciscu se k němu dostanete hned, pokud pro něj máte dobrou nabídku.

GoodData Evropu odřízli, nevěnují se jí. V Čechách sice něco dělají, tuším, že pro Seznam a pro Slevomat, ale to je přes partnery jako Keboola.

Sami zvažujeme, zda z obchodního hlediska dává smysl tam firmy přenášet. Bavíme se s několika lidmi, kteří pomáhají zahraničním firmám, jako je Fadi Bishara a Blackbox, nebo BootstrapLabs, a uvažujeme, zda nevyužít jejich služeb, které sice něco stojí, ale může to dlouhodobě ušetřit velké peníze; anebo jít svou cestou.

Budoucnost StartupYardu

Jak byste zhodnotil dosavadní působení StartupYardu?

Dlouhodobě jsme živi z obchodních podílů na firmách, které prošly StartupYardem; ty by se měly zhodnotit tak, že od příštího roku nás budou financovat. To je úplný základ modelu StartupYardu a letos se tomu musíme hodně věnovat.

Ročníky 2011 a 2012 ještě neumím tolik zhodnotit, dosud se nám peníze vrátily ze dvou firem, ale ten model financování se dlouhodobě dosud nerozjel.

Každopádně jsme zažili hodně překvapení — příjemných překvapení, ale i rozčarování. Pokud jde o rok 2011, tak dvě firmy jsou mrtvé, čtyři firmy fungují a jedna je teď rozjetá znovu (Yeago), takže zhruba dvě třetiny startupů fungují, a to se mi zdá docela dobré.

Z ročníku 2012 nefungují dva projekty z deseti, a většina z těch firem začala působit teprve v posledních několika měsících, ještě je brzo je hodnotit.

Co můžete nyní ještě udělat pro to, aby vám něco přinesly firmy z ročníků 2011 a 2012?

Pomůžeme jim s hledáním investice, s expanzí do zahraničí, s PR, jakkoliv. V zásadě to můžeme vést jako fond, který má portfolio firem, spravuje ho a s těmi firmami stále pracuje, nebo to můžeme nechat na nich.

Mnohé zahraniční fondy po firmách chtějí nejen to, aby jim pravidelně hlásily pokrok, ale také aby pravidelně dodávaly seznam úkolů, co pro ně má ten fond udělat. O tom se nyní rozhodujeme. Je to jeden z možných přístupů.

Co jsou ta překvapení a zklamání?

Když si na začátku nejste někým moc jistý, a pak vás překvapí, jak si jde tvrdě za úspěchem. Jsou lidé, kteří nejprve ani nevěděli, zda vůbec začít podnikat, a pak vidíte, jak se chytli. Podali výpověď v práci, pak se sice prvních několik týdnů plácali a moc nevěděli, co a jak, ale potom začali opravdu tvrdě pracovat, byli v práci dennodenně, a postupně vidíte, jak se posouvají.

A zklamání je přesně obrácené, kdy si říkáte, že ten projekt je výborný, mají i nasmlouvané zákazníky, ale nějak se to potápí a většinou tým ztratí motivaci. Jenže jako startup si musíte často projít i úplným dnem, ale potom se znovu zvednout, a teprve tehdy se opravdu stáváte firmou.

Kdo vás oproti původnímu očekávání překvapil?

Mám‑li zmínit dobrá překvapení, určitě Tabfoundry. Měsíc před začátkem jsme si volali v jednom dni asi čtyřikrát, jestli mají podat výpovědi v práci a založit firmu, bylo to padesát na padesát. Nakonec to ještě ten den udělali, a za chvíli vidíte, jak dřou — to je jeden z těch krásných momentů.

Máte už teď lepší odhad na kvalitu zakladatelů, anebo je to pořád vždy překvapení?

Více si všímám některých znaků. Když začínajících firem potkáte desítky, vytříbíte si, kdy to, co říkají, bude fungovat, a kdy máte velké pochybnosti.

Čeho si na nich všímáte?

V zásadě vrtáme do týmu, a nejen do zakladatelů, ale i do ostatních — jak se dali dohromady, jak spolu fungují, jestli už spolu mají něco za sebou. Teprve poté hodnotíme projekt. S některými letošními týmy jsme se bavili o více jejich nápadech. A je jen na nich, který si vyberou.

Kolik lidí vybírá týmy?

Nyní jsme vybírali v šesti, což jsou v zásadě společníci StartupYardu. Uvažovali jsme i o dalších modelech, že třeba pozveme všechny mentory, ale tentokrát bychom to nestihli.

Je šest přijatých týmů hodně, nebo málo?

V prvním běhu bylo sedm týmů, vloni devět a pak se to rozrostlo na deset, a teď je šest. Nemáme přesně stanoveno, kolik jich má být. Účast jsme nabízeli osmi nebo devíti týmům, a nakonec jsme se dohodli se šesti.

Jak vypadá účast ve StartupYardu? Musí sem týmy docházet?

První tři měsíce chceme, aby tady byli denně, což je spojeno s programem, který pro ně děláme. První měsíc mají potkat asi devadesát až sto mentorů, a na to letos klademe mnohem větší důraz. Jde vlastně o to, že stokrát říkáte totéž, stokrát argumentujete lidem, kteří leccos zkusili, ale každý má jiné zkušenosti. A když představujete svůj projekt už posté, často vám sepne, co jindy za několik měsíců ne.

V druhém měsíci jim budeme, dá se říci, doplňovat znalosti. S každým se bavíme už teď o tom, kde se cítí slabí, kde budou potřebovat pomoci. V drtivé většině se to týká marketingu a způsobu, jak se dostat na větší trhy, a vůbec jak spustit produkt. Zkusíme jim dohodit lidi, kteří už něčím uspěli a můžou je v tom inspirovat.

Poslední měsíc je především na jejich práci a na přípravu na Demo Day, kdy mají prokázat, co za ty tři měsíce udělali.

A co ty další tři měsíce po Demo Day?

Po dalších třech měsících se musí rozhodnout, kam dlouhodobě směřují — zda hledají investora, zda se chtějí přesunout do Silicon Valley.

Je tu dostatek dobrých mentorů?

Myslím, že ano. Přestože mi hodně lidí říká, že bavit se s kýmkoli ze zahraničí má násobně větší přínos. Ale i u nás jsou lidé, kteří mají hluboké znalosti a zkušenosti. Myslím, že domácí mentory hodně podceňujeme. Samozřejmě, že když se potom potkáte se Stevem Blankem, je to jiná liga, ale tak obrovský skok v tom nevidím.

Když zjistíte, že nějaký tým nepracuje úplně tak, jak byste si představovali, dá se jim domluvit, nebo je to ztracené?

S Lenkou působíme trochu jako ‚máma‘ a ‚táta‘ — to vždycky říkáme s úsměvem — hodně se jim věnujeme, sami je do něčeho tlačíme, ale zjistili jsme, že všechny úspěšné akcelerátory fungují obráceně. Vy jako podnikatelé musíte sami přesvědčit lidi vedoucí akcelerátor, aby pro vás něco provedli. Někde je to sice až přehnané, jako třeba ve 500 Startups, kde si týmy až stěžují, že musí o vše žádat. V tom se letos sami budeme muset hodně změnit.

Není tohle nasazené více na mentalitu Američanů? Kteří jsou k tomu vedení od malička, aby se sami prosadili?

Určitě to s tím souvisí, ale jsem čím dál tím více přesvědčený, že úspěšný podnikatel to má v sobě — anebo se naučí — prostě zvednout se a udělat to.

Co se letošním StartupYardem mění, pokud jde o investory do StartupYardu?

Rozhodli jsme se, že zapojíme do financování a vůbec do celého běhu i mentory a lidi, ke kterým jsme měli blízko a se kterými nám to fungovalo. Vloni se mentoři sami ozývali, jestli by se mohli do StarupYardu víc zapojit. Takže jsme na to zkusili zareagovat. Financování letošního roku částečně pokryje mateřská společnost StartupYard, ale umožníme i dalším, aby do toho vstoupili. Vedle již ohlášených — Seznamu a Robina Raszky — se bavíme ještě s několika dalšími.

V posledních letech poměrně hodně lidí prodalo svoje firmy a začalo investovat, a pak zjistili, že se stali počtem patnácti, dvaceti firem velkými investory co do počtu investic, ale že bez nějaké podpůrné správy s takovým portfoliem vlastně nejde pracovat.

A začali ty firmy často opouštět, vystupovat z nich. StartupYard někteří považují za určitou servisní organizaci — že nebudou investovat přímo do firem, ale budou mít někoho, kdo se jim o to bude starat.

To znamená, že ti, co budou investovat, budou také mluvit do výběru týmů?

Ano. Akcelerátory jako TechStars nebo Y Combinator mají desítky akcionářů, i nad padesát, ale nové investory stále berou, protože jde i o jejich odbornost, zkušenost a kontakty — o to, čím mohou jedinečně přispět. I my se snažíme doplňovat, co nám ještě chybí.

Robin Raszka a zástupci Seznamu se už podíleli na výběru týmů do nynějšího běhu?

Ano, Pavel Zima i Robin Raszka se s týmy viděli.

Je důležité i to, že přinesou další peníze?

Jde i o peníze, ale u obou se počítá i s tím, že týmům hodně prospějí. U Robina Raszky jde hodně o design a kontakty ve Státech.

Pokud jde o Seznam, naše loňská spolupráce o hodně překročila to, co jsme si původně domluvili, a týmům to prospělo. Několik týmů naprosto změnilo svou aplikaci poté, co se viděli s designéry a produkťáky ze Seznamu.

Myslíte si, že práce se startupy má přínos i pro Seznam?

Pro mě je jednak stále velké překvapení, že se Seznam začal od loňského roku profilovat jako firma, která trhu vrací něco zpátky, a jednak si myslím, že je to výborné, a doufám, že to strhne ostatní. Je to přesně to myšlení „give before you get“. Doufám, že to začne být celkem běžné.

Je to velmi jednoduché a ‚ztratíte‘ tím jen několik hodin ročně; i když někteří naši mentoři tomu věnují i několik desítek hodin ročně. Doufám, že se to projeví čím dál více a že se dostaneme i k dalším lidem.

Pozorujete v posledních letech na české startupové scéně nějaký vývoj?

Rozhodně mají lidé obecně lepší znalosti, jak rozjíždět firmu — to je velký rozdíl oproti době před deseti lety, kdy do toho lidé skočili a teprve zpětně si to doplňovali. A pozoruji více ambicí a odvahy. Celkem asi začíná být běžné, že každý, kdo rozjíždí nějaký projekt, přemýšlí, jestli může někam dál, za hranice.

A že se o startupech znovu hodně mluví, i když kolem roku 2001 to bylo podobné. To beru spíše jako takový návrat. Ale dobrých firem je stále strašně málo. Více posun vnímám na jednotlivcích.

Nikola Rafaj

Startupy žije „na 100 %“. Kdysi se společníky rozjížděli „z kumbálu“ mikroplatební systém, a ten se vcelku ujal, ale pak jim projekt pohřbil zákon o elektronických platebních prostředcích. Poté se Nikola věnoval nejprve internetovým obchodům, a později stále více organizační a podpůrné práci s podnikateli v IT. V roce 2010 spoluzaložil sdílený pracovní prostor TechSquare. Uvažovali o vlastním akcelerátoru, ale zároveň se tehdy chystal StartupYard, a tak spojili síly a domovem StartupYardu se stal TechSquare. StartupYard řídí Nikola Rafaj od ledna 2012.