Právě dnes začíná v Hradci Králové jubilejní desátý ročník konference ISSS (Internet ve státní správě a samosprávě), který je u nás zdaleka největší akcí svého druhu. Tedy nejen pokud jde o samotný Internet ve veřejné správě (která se skládá ze státní správy a samosprávy), ale zejména pokud jde o oblast e-governmentu. A tak se asi nelze moc divit, že právě před touto konferencí vyvrcholily některé akce, zaměřené tímto směrem.
Poté, co Poslanecká sněmovna ve třetím čtení schválila návrh zákona, kterým bude zrušeno samostatné Ministerstvo informatiky ČR (viz minulý díl tohoto seriálu), rozhodla vláda o zřízení Rady vlády pro informační společnost. Vlastně až na druhý pokus, protože stejný bod byl zařazen na jednání vlády již 28. února 2007, ale byl odložen a na pořad jednání se dostal přesně o měsíc později, 28. března 2007. Tipuji, že vláda čekala na třetí čtení návrhu zákona O některých opatřeních, souvisejících se zrušením ministerstva informatiky.
Další významným krokem bylo spuštění pilotní fáze projektu Czech Point, zprovozněním prvního terminálu v radnici Prahy 13. Byla to velká sláva, za účasti médií, premiéra i ministra vnitra. Poněkud ve stínu Czech Pointů pak bylo podepsáno šest nových Rámcových smluv na poskytování služeb v rámci Komunikační infrastruktury veřejné správy (tzv. KIVSu). Časy exkluzivního „zlatého padáku“ tak budou moci konečně skončit v propadlišti dějin.
Rada vlády místo ministerstva?
Pojďme nejprve ke zřízení Rady vlády pro informační společnost. To byl záměr, který nová vláda Mirka Topolánka avizovala již delší dobu, jako jeden z pilířů celé „reformy“ v oblasti informatiky. Pravidelným čtenářům Lupy jistě není třeba připomínat, že jde o několik vzájemně provázaných změn, jejichž cílem má být „povýšení“ informatiky tak, aby mohla být prosazována do praxe lépe, než jak to dosud dokázalo dělat (relativně slabé) ministerstvo informatiky (MI ČR). A tak jsou stávající agendy MI ČR rozděleny (viz minulý díl Stalo se: e-government pod vnitro, elektronické komunikace pod resort obchodu a průmyslu) – s tím, že nadresortní koordinaci bude mít na starosti právě Rada vlády pro informační společnost.
Zda tato Rada bude dostatečně silná, aby skutečně dokázala prosadit to, na co bylo MI ČR krátké, ukáže asi teprve čas. Jak jsem již dříve psal zde na Lupě, s celkovým záměrem „silné a prosazující Rady“ mi poněkud nekoresponduje její koncipování pouze jako poradního orgánu vlády. Navíc s tím, že činnost této Rady by měl řídit triumvirát složený z premiéra, ministra vnitra a ministra financí. Komu že to budou radit? Sami sobě, či jiným členům vlády? Neměli by raději rovnou rozhodovat?
Svého času se objevily signály naznačující, že Rada vlády bude mít jiný statut, než jen „poradní orgán“. Konkrétně v koaliční smlouvě, kterou uzavřela dnešní vládní koalice, lze nalézt větu:
Zřídíme Radu vlády pro rozvoj informační společnosti jako strategický a koncepční orgán státu v této oblasti.
Nicméně podle dostupných informací se zdá, že Rada vlády byla zřízena skutečně jen jako poradní orgán, který ale bude řešit koncepční a koordinační otázky rozvoje informační společnosti
. Rozdíl mezi „strategickým a koncepčním orgánem“ a „poradním orgánem“, který se zabývá koncepčními a koordinačními otázkami, přitom může být nulový až velmi významný. Bude záležet na tom, jakou váhu a sílu bude tento orgán mít, jak bude akceschopný a produktivní, a hlavně jak dokáže zajistit to, aby si jednotlivé resorty nehrály na svém písečku, ale dokázaly táhnout za jeden provaz a implementovat nadresortní řešení.
Z toho, co je dosud o Radě známo (zejména z tiskové zprávy MI ČR), je vhodné zmínit:
- Rada má řídící výbor, jehož členy jsou předsedou vlády, ministr vnitra a informatiky a ministr financí.
- Rada má dále tajemníka, kterého jmenuje vláda na návrh ministra vnitra a informatiky. Tajemníkem (resp. tajemnicí) byla jmenována Jitka Pavlonová.
- Členy Rady jsou zástupci resortu samosprávy a zástupci soukromého sektoru. Členy navrhuje řídící výbor a jmenuje vláda.
- Rada bude sledovat nejnovější světové trendy v rozvoji informační společnosti a bude poskytovat vládě odbornou vědomostní základnu pro její rozhodování ve věcech informačních a komunikačních technologií a elektronizace veřejné správy.
- Úkolem Rady bude rovněž iniciativně předkládat návrhy projektů a řešení rozvoje informační společnosti tak, aby bylo dosaženo větší provázanosti a koordinace resortních a národních projektů.
První Czech Point spuštěn
Další významnou součástí celé „reformy“ informatiky je i koncepce tzv. Czech Pointů. Jde o síť terminálů, které umožní podání i získávání různých výpisů v elektronické formě, což by mělo výrazně napomoci praktické využitelnosti e-government. Samotné označení Czech Point má prý být zkratkou od „Český Podací Ověřovací Informační Národní Terminál“, což samo naznačuje jak možnost podávání (směrem od občanů k orgánům veřejné správy), tak možnost konverze dokumentů mezi jejich listinnou a elektronickou formou, včetně ověřování těchto konverzí, a dále možnost získávání různých výpisů z registrů a agend veřejné správy. V neposlední řadě by Czech Pointy měly občanům zpřístupňovat informace o tom, jak probíhá konkrétní řízení (k jejich osobě, právům či věcem). Tedy jakýsi „online tracking“ toho, jak veřejná správa zpracovává to, co se konkrétních osob týká. Jak vyřizuje jejich podání, požadované úkony atd.
Jenže pro naplnění cílové představy (co do počtu Czech Pointů i plného rozsahu jejich funkcí a poskytovaných služeb) je třeba ještě hodně udělat. Kromě získání potřebných financí (mj. i na příspěvky pro obce, které se rozhodnou Czech Pointy provozovat) je třeba tyto Czech Pointy a jejich služby náležitě zakotvit v zákonech. Například proto, aby konverze a výpisy dokumentů, prováděné na Czech Pointech, měly potřebnou právní relevanci. I na tom již vláda pracuje, skrze návrh Zákona o elektronizaci některých procesů veřejné správy (tzv. e-government Act). Ten byl nedávno předložen k veřejné diskusi (do 13. dubna 2007), a zde na Lupě jsem o něm psal v jednom z předchozích dílů tohoto seriálu.
Zavádění Czech Pointů je tedy určitě „během na delší trať“. Nicméně tento běh byl již odstartován, a to ještě před účinností nového zákona o e-governmentu. Stalo se tak právě minulý týden, ve středu 28. března 2007, kdy byla zahájena tříměsíční pilotní fáze projektu Czech Point, zprovozněním prvního terminálu na úřadu městské části Prahy 13.
V rámci nynější pilotní fáze by mělo být zprovozněno cca 35 terminálů Czech Point. Ještě do konce dubna například na úřadech Prahy 1, 2, 9 a 11 či v Benešově, Brně, Děčíně, Domažlicích atd. (výčet najdete na webu MI [PDF, 1,44 MB], zcela na konci). Zatím ale tyto terminály budou poskytovat jen omezený repertoár služeb: jen vydávání ověřených výpisů z katastru nemovitostí, z obchodního rejstříku a ze živnostenského rejstříku). Teprve později by se tento repertoár měl rozšířit i o poskytování výpisů z rejstříku trestů.
Každý takovýto výpis přijde na 50 korun za jednu stránku. Zájemci o využití by ale měli mít na paměti, že nejde o službu charakteru „nezávazného nahlížení“. Tedy toho, abyste si na Czech Pointu podle vlastního zájmu (a bez časového omezení) listovali obsahem příslušného registru, či v něm teprve něco hledali. To musíte dělat jinde, odkudkoli z Internetu (nahlížení do katastru, do obchodního rejstříku a do živnostenského rejstříku. K Czech Pointu byste měli přijít až v okamžiku, kdy už víte, co konkrétně potřebujete – a chcete to vytisknout a ověřit, tak aby to mělo právní relevanci (aby to bylo veřejnou listinou). Czech Point není veřejný informační kiosek.
Náklady na tříměsíční pilotní provoz Czech Pointů jsou odhadovány na cca šest milionů korun. Po skončení nynějšího tříměsíčního testu by mělo následovat rozšíření terminálů na 205 pověřených obcí. Cílová představa je taková, že Czech Pointy by měly být provozovány na 1200 obecních úřadech v pověřených obcích, na poštách, v kancelářích Hospodářské komory, v notářských kancelářích a na dalších autorizovaných pracovištích, a měly by sloužit jako občanům (fyzickým osobám), tak i firmám.
Rámcové smlouvy na KIVS podepsány
Do třetice významných akcí, které se odehrály minulý týden (a shodou okolností dokonce v jeden den), je třeba zmínit také podpis nových rámcových smluv pro poskytování služeb v rámci KIVSu (Komunikační infrastruktury veřejné správy). Jedná se o záležitost, kterou jsem v rámci tohoto seriálu naposledy popisoval v článku Stalo se: KIVS za 11,5 miliardy, na samém počátku letošního kalendářního roku.
Jde o to, že v samém závěru loňského roku ministerstvo informatiky vypsalo dvě nová výběrová řízení na poskytování hlasových a datových služeb pro veřejnou správu v rámci KIVS, jako náhradu za končící Rámcovou smlouvu, uzavřenou ještě v roce 2001 s tehdejším Českým Telecomem. Tuto kauzu jsem si svého času dovolil označit jako „Zlatý padák“ (pro odcházející monopol), protože šlo o fakticky exkluzivní smlouvu, kterou tehdejší vláda Miloše Zemana uzavřela bez výběrového řízení s Českým Telecomem v době, kdy tento přišel o monopol na poskytování hlasových služeb.
Významnou a zásadní změnou nynějšího postupu je už samotné použití výběrového řízení. Ještě vloni na jaře vypsalo hned čtyři výběrová řízení pro různé oblasti tehdejší vedení MI ČR – aby tak řešilo blížící se konec původního „Zlatého padáku“ (stávající Rámcová smlouva i po osmiměsíčním prodloužení definitivně končí 23. června 2007). Jenže loňská výběrová řízení proběhla ještě podle původního znění zákona o veřejných zakázkách, které neumožňovalo vybrat více vítězů a uzavřít rámcové smlouvy s více poskytovateli. Navíc byly výsledky těchto výběrových řízení napadeny některými operátory (např. GTS Noverou) až u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), i když ten nakonec potvrdil jejich korektnost.
Mezitím ale přišla novela zákona o zadávání veřejných zakázek, a již nové vedení MI ČR tak mohlo vypsat (koncem loňského roku) dvě zcela nová výběrová řízení, již podle nových podmínek – s tím, že vítězů může být více (až pět) a příslušné rámcové smlouvy budou podepsány se všemi z nich. Logika je přitom taková, že tyto rámcové smlouvy představují pouze jakousi vstupenku do dalších, již konkrétnějších soutěží (minitendrů), ve kterých může každý soutěžící nabídnout již jen lepší podmínky, než k jakým se zavázal v rámcových smlouvách. Takže samotné rámcové smlouvy mu ještě nic negarantují a nedávají žádnou exkluzivitu (jako tomu bylo doposud). O každou dílčí zakázku musí soupeřit s ostatními poskytovateli, kteří stejně jako on uspěli ve výběrovém řízení a podepsali Rámcovou smlouvu. Vlastně to jediné, co má takovýto poskytovatel garantované, je to, že do dílčích soutěží (minitendrů) už nebude moci vstoupit nikdo další. Tedy například žádný lokální provider.
Navíc se změnila ještě jedna významná skutečnost, kterou je povinnost využití popisovaných služeb. Až dosud totiž platil princip dobrovolnosti, což řadě subjektů i ze státní správy umožňovalo nakupovat příslušné služby jinde (a nejspíše i pro ně výhodněji). Ještě v listopadu, před vypsáním nových výběrových řízení, však vláda změnila koncepci celého KIVSu, a to mj. i v tomto ohledu. Takže využití Rámcových smluv je nyní povinné, a nikoli dobrovolné. Ovšem stále jen pro subjekty státní správy (ministerstva a jimi zřízené organizace), zatímco pro orgány samosprávy (např. kraje, města a obce), kterým vláda nemůže nařizovat, je vše stále dobrovolné.
A jak tedy obě výběrová řízená vlastně dopadla? V každém z nich uspěly všechny (a to tři) subjekty, které předložily svou nabídku:
- (pevné) hlasové služby, s odhadovaným rozsahem 5,5 miliardy korun (bez DPH) za čtyři roky: uspěla Telefónica O2 Czech Republic, GTS Novera a T-Systems Pragonet,
- datové služby, s odhadovaným rozsahem šest miliard korun (bez DPH) za čtyři roky: uspěla Telefónica O2 Czech Republic, GTS Novera, a konsorcium společností ČD-Telematika a T-Systems PragoNet.
Všechny tyto subjekty právě minulou středu podepsaly příslušné Rámcové smlouvy. Dosavadnímu Zlatému padáku a jeho exkluzivním podmínkám tak může být (nejpozději v červnu) definitivně odzvoněno.
ČLÁNKY DO MAILU