Právě skončený týden přinesl hned několik významných událostí a zpráv, týkajících se regulace trhu elektronických komunikací. A dnes započatý týden slibuje přidat další, protože europoslanci by se měli dostat k hlasování o celém balíku návrhů nového telekomunikačního regulačního rámce. Dosud o všem jednali jen ve výborech, teprve teď přijde na řadu rozhodující hlasování v celém plénu.
Projednávání celého návrhu v evropském parlamentu samozřejmě probíhá již delší dobu, a názory europoslanců postupně „krystalizovaly“. V posledních dnech se zdá, že názory poslanců dokonvergovaly do výsledné představy, která má šanci projít skrze plénum a dočkat se jeho souhlasu. Ovšem některé významné rysy této představy se již významně odlišují od představ a záměrů evropské komisařky Viviane Redingové, která předložila původní návrh. Rozdíly se týkají zejména původní koncepce „silného evropského super-regulátora“, kterou poslanci notně přepracovali. Například pokud jde o financování (i z národních rozpočtů a ne pouze z unijního), či o formální statut regulátora (navrhují zřídit ho jako privátní subjekt místo jako orgán EU).
Kromě toho europoslanci nechtějí dopřát Komisi ani právo posledního slova (právo veta vůči ukládaným nápravným opatřením), a naopak jej chtějí svěřit novému celoevropskému regulátorovi, pro kterého také našli jiné označení: podle jejich návrhu se má jmenovat BERT (Body od European Regulators in Telecommunications).
Komisařce Redingové se poslanecká představa BERTa vůbec nelíbí. A tak již minulé úterý pronesla v Bruselu poměrně ostře laděný projev, ve kterém napadla hlavní změny navrhované europoslanci. Dala si práci s vyjmenováním největších neúspěchů dosavadní regulace, a důkladně se „obula“ i do dosavadní skupiny evropských regulátorů (ERG, European Regulators Group), kterou zkritizovala za neschopnost dosáhnout jednotného evropského trhu elektronických komunikací. Právě tuto skupinu (ERG) chtěla komisařka Redingová „zreformovat“ do podoby silného (a Komisi víceméně podřízeného) superregulátora. Jenže teď si to europoslanci představují a hodlají odhlasovat jinak ….
Terminace jako příklad nejednostnosti
Jedním z argumentů proti oslabení původní představy silného evropského superregulátora, který komisařka Redingová použila, se týká nejednotnosti regulace terminačních poplatků. Tedy toho, co operátoři různých sítí po celé EU inkasují za ukončení (terminaci) hovorů v jejich sítích. Přitom ve většině případů jde o ceny, které jsou již dnes regulovány – ale jejich regulovaná výše se napříč Unii liší dosti výrazně. A právě to chtěla komisařka napravit zavedením jednotné celoevropské regulace.
Vlastně s tím už začala, když před časem otevřela veřejnou konzultaci na téma regulace terminačních poplatků, a která v mezidobí již skončila (k 10. září). V současné době již pilně pracuje na unijní nařízení „o konzistentním regulačním přístupu ke stanovení terminačních poplatků v pevných i mobilních sítí“. Mobilní operátoři asi správně tuší, že by to mohlo skončit hlavně radikálním snížením současných terminačních poplatků. První návrhy Bruselu totiž naznačují snížení ceny za terminaci (terminačního poplatku) z dosavadních 9 eurocentů (cca 2,18 Kč, v průměru přes celou Unii), až na 2 eurocenty (cca 0,485 Kč). A tak mobilní operátoři začínají bít na poplach.
Součástí tohoto „bití na poplach“ bylo i zveřejnění studie, kterou si u konzultační firmy Frontier Economics objednali nejvýznamnější evropští hráči v mobilním byznysu: Deutsche Telekom, Orange, Telecom Italia, Telefónica a Vodafone, a která se snažila předpovědět důsledky případného snížení terminačních poplatků v mobilních sítích.
Výsledky studie podle médií
Zajímavá byla i odezva na tuto studii v médiích. Například v našich médiích se ohlasy nesly ve stejném duchu jako reakce na regulaci cen za roaming: zdůrazňováním hrozby zdražení (zdroj: portál E15):
Nižší propojovací poplatky, které navrhuje Evropská komise, by prý v konečném důsledku znamenaly zdražení služeb mobilních operátorů. Tvrdí to studie vypracovaná pro největší mobilní operátory působící v unii, kterou v pátek její autoři představili v Bruselu. Podle představ komise by velkoobchodní poplatky, které si mezi sebou platí mobilní operátoři za propojování hovorů do své sítě, mohly klesnout až o 70 procent. Služby by tak díky tomu naopak zlevnily.
Studie ale namítá, že v takovém případě by se zřejmě projevil efekt „vodní postele” – pokles na jedné straně by přinesl nárůst někde jinde. S největší pravděpodobností na straně paušálů či dotacích na telefony. V konečném důsledku by tak snížení poplatků údajně způsobilo pokles počtu uživatelů mobilních sítí v Evropě, a to až zhruba o 50 milionů v celé unii.
Samotná zpráva [PDF, 471 kB] to ale pojímá trochu jinak, včetně celkových důsledků. A nevidí to zdaleka tak dramaticky. Dochází k celkem předvídatelnému a logickému závěru, že pokud by radikálněji klesly „objemově závislé“ složky výnosů operátorů, tito by se je snažili kompenzovat zvýšením „objemově nezávislých“ složek svých výnosů. Přeloženo do lidské řeči to není nic jiného než efekt, ke kterému došlo již dříve v pevných sítích u hlasových i datových služeb, v důsledku poklesu nákladů na minutu hovoru či kilobyte přenesených dat: operátory a providery už přestalo tolik zajímat, kolik toho jejich zákazníci „zkonzumují“, a přešli od zpoplatnění hovorů podle skutečně provolaných minut (či přenosu dat podle přenesených bajtů atd.) k paušálně zpoplatněným službám.
Paušály místo počítání minut
Asi nejdále jsou v tomto ohledu datové sítě, kde se už na objem přenesených dat prakticky nehledí (a odbourávání případných excesů skrze Fair Use Policy už bylo samo odbouráno). Také v pevné telefonii už minutová sazba klesla natolik, že minutové zpoplatnění je na ústupu a paušály začínají postupně převažovat. Ale mobilní sítě jsou v tomto ohledu poslední baštou: minutová cena hovoru je zde stále velmi vysoká. A tak skutečné paušály jsou stále dosti vzácné, zatímco počítání minut nadále jasně převládá.
No a zmiňovaná studie v zásadě říká, že radikální snížení terminačních poplatků by posunulo mobilní služby více k paušálnímu zpoplatnění. Operátoři by si stále mohli „přijít na své“, neboli podržet své výnosy, zatímco zákazník by za stejný objem peněz mohl získat větší objem služeb. Nejvýznamnější zápor, na který studie poukazuje, je že zavedením paušálů se poněkud zvýší vstupní bariéra pro zákazníky s nejmenší útratou. Ti dnes využívají služby bez paušálu (ale typicky s vyššími minutovými cenami). Provolají ovšem jen minimum minut, a tak ve výsledku utratí málo. Po zavedení paušálů by sice mohli provolat podstatně více, ale museli by také o něco více zaplatit na samotném paušálu – a to by už u některých mohlo být nad jejich síly. Nebo by to třeba i bylo i v jejich silách, ale už by se jim to nevyplatilo.
Zmiňovaná studie se tento efekt pokusila kvantifikovat. Dospěla přitom k závěru, že by se to mohlo projevit poklesem penetrace až o 9 %. To mi rozhodně nepřijde jako nějaký problém. Stávající penetrace, někde nad 126 %, je totiž spíše iluzorním hausnumerem, než aby skutečně vypovídala o tom, kolik lidí používá služby mobilních sítí. Nejde totiž ani tak o počet zákazníků, jako o počet aktivních SIM karet – a právě mezi nimi je hodně takových, které jsou spíše důsledkem nabídky než poptávky. Tedy které mobilní operátoři pod tou či onou záminkou doslova vnutili svým zákazníkům, třeba v rámci svých marketingových akcí. Pokud by 9 % ze všech aktivních SIM karet ubylo, podle mého názoru by to nebylo žádnou tragédií. Spíše naopak.
A celkový trend přechodu k paušálům, místo počítání skutečně provolaných minut? Ani to mi nepřijde jako něco špatného, čeho bychom se (jako zákazníci) měli bát. Právě naopak. I když pohled operátorů může být jiný.
Jak je to u nás doma?
České republiky se problematika terminačních poplatků týká samozřejmě také. Možná o to více: pokud vezmeme za bernou minci, že celoevropský průměr terminačních poplatků je 9 eurocentů (cca 2,18 Kč), a že tyto ceny klesají tempem 10 až 15 procent za rok, pak nám asi tuzemský stav musí přijít hodně líto. Tedy pokud se na vše nedáváme očima mobilních operátorů, kteří naopak mohou být spokojeni.
U nás je totiž regulovaná výše terminačního poplatku v mobilních sítích 2,99 Kč (cca 12,3 eurocentu), a to již od roku 2006. Pokud by ročně klesala o oněch 10 až 15 , mohla už být někde na evropském průměru – ale to není. Naproti tomu terminační poplatky v pevné síti jsou podstatně nižší: 38 haléřů za minutu ve špičce a 19 haléřů mimo špičku. Proto máme také tak velké rozdíly v ceně hovorného do pevných a mobilních sítí. A proto také tendence k paušálnímu zpoplatnění při volání do pevné sítě, zatímco při volání do mobilních sítí se nadále platí prakticky vždy jen po minutách.
Snahy o srovnání tak velkého rozdílu v terminačních poplatcích mezi pevnými a mobilními sítěmi, cestou snížení mobilních terminačních poplatků, mají v ČR bohatou a dlouhou tradici (viz například tento můj článek z roku 2004). A vždy narážely na „neprostupnou“ argumentaci etablovaných mobilních operátorů o tom, jak vysoké jsou jejich náklady na vedení (i pouhé zakončení) hovoru v jejich mobilní síti – a jak tudíž terminační poplatek rozhodně nemůže dále klesnout.
U:Fon dává provizi
Teď ale do celé diskuse zajímavým způsobem přispěl nejmladší mobilní operátor, MobilKom, resp. U:fon. Právě minulý týden totiž oznámil, že z inkasovaných terminačních poplatků (ve výši 2,99 Kč, viz výše) bude svým zákazníkům dávat provize, a to ve výši 1 Kč. Sice se to týká jen zákazníků jeho mobilních hlasových služeb s tarifem U:fonův NONSTOP mobil ZA NULA a jen do výše jejich vlastní útraty, ale to nic nemění na základní skutečnosti: že z inkasovaného terminačního poplatku ve výši 2,99 Kč dokáže U:fon „ušetřit“ celou 1 Kč, kterou pak přenechává svému zákazníkovi. To asi trochu nabourává představu o nákladové orientaci těchto poplatků.
Ba co více: on už je sám U:Fon se svými hlasovými službami zapeklitým regulačním oříškem, který boří dosavadní dogmata. Má sice více bezdrátových sítí, ale jednu z nich – na bázi technologie CDMA 1×RTT – využívá jak pro poskytování svých pevných hlasových služeb, tak i svých mobilních hlasových služeb. Takže pokud zákazník jiného operátora volá některému jeho zákazníkovi, je hovor zakončen (terminován) vždy ve stejné síti U:Fona – a dovolím si předpokládat, že plus minus se stejnými náklady. Jenže terminační poplatek, který za to U:fon (MobilKom) inkasuje, je zásadně a diametrálně odlišný podle toho, zda je hovor veden na „pevné“ číslo (pak jde o 38 či 19 haléřů za minutu), nebo na „mobilní“ číslo (pak jde o 2,99 Kč za minutu).
To do dosavadních představ o terminačních poplatcích asi moc nezapadá, že?
ČLÁNKY DO MAILU