Minulý týden přinesl tolik významných a zásadních událostí, že by to při trochu detailnějším rozboru vystačilo hned na několik vydání tohoto seriálu. Dnes to proto musíme vzít spíše přehledově a k nejzajímavějších kauzám se třeba vrátit v samostatném článku.
Kauza roaming: nejasno a nerozhodnuto
Minulý týden, konkrétně v pondělí 11. prosince a v úterý 12. prosince 2006, zasedala v Bruselu „Rada Evropské unie pro dopravu, telekomunikace a energetiku“. První den jednání došlo i na aspekty kolem telekomunikací a mezi nimi i na iniciativu EU ohledně snižování roamingových poplatků. Pravidelní čtenáři tohoto seriálu jistě vědí, že Evropská komise přišla již před delší dobou se záměrem snížit přemrštěné ceny roamingu, a to cestou regulace jejich ceny (viz např. články Stalo se: EU chce levnější roaming a Stalo se: svěrací kazajka pro mobilní operátory). Původně přitom Komise chtěla regulovat rovnou koncové ceny, později se ale objevil (dle mého soudu racionálnější) návrh regulovat pouze velkoobchodní ceny, neboli mezioperátorské poplatky za roaming. Mobilním operátorům se podle očekávání nelíbí žádná forma regulace.
Roaming a jeho eventuální regulace byly také jedním z hlavních bodů nynějšího jednání Rady EU, resp. její „telekomunikační části“. Informace o tom, jak to nakonec dopadlo, se ale liší více, než bývá v oboru zvykem.
Tak například, pokud si přečtete tiskovou zprávu našeho ministerstva informatiky (MI), můžete už z jejího titulku (Ministři se v Bruselu shodli na nutnosti regulace cen za mezinárodní roaming) nabýt dojmu, že zde nedošlo k žádnému zásadnějšímu rozporu. Podobně vyznívá i následující relevantní pasáž z textu tiskové zprávy:
Návrh nařízení, který prezentovala EK na jaře roku 2006 a který předpokládá regulaci velkoobchodních i maloobchodních cen roamingu, byl v uplynulém půlroce detailně zkoumán, včetně možných dopadů na spotřebitele a ekonomiku. Na základě těchto studií se ministři vesměs přiklonili k návrhu Velké Británie a Francie regulovat nejprve jen velkoobchodní ceny, a teprve pokud se tato regulace neodrazí na výši koncových cen pro uživatele, přistoupit i k regulaci maloobchodních cen.
I tato pasáž vytváří dojem konsensu nad jednou variantou – konkrétně tou, která předpokládá pouze regulaci velkoobchodních cen. Jenže podle jiných zdrojů to s výsledkem až tak jasné a jednoznačné není. Například oficiální komuniké na webu finského předsednictví je mnohem opatrnější a pouze diplomaticky konstatuje, že
Ministři si vyměnili názory na to, zda bude stačit pouze regulace velkoobchodních cen, nebo zda bude potřeba regulovat také koncové (maloobchodní) ceny.
Ještě další zdroje, jako například nezávislý EUobserver.com, si pak už nebraly servítky a rovnou napsaly o roztržce mezi Bruselem a duem Francie – Velká Británie, která rozdělila ministry členských zemí na dvě části:
- Itálie, Německo, Estonsko, Španělsko, Irsko, Nizozemí a Slovinsko se postavily za původní návrh Komise na regulaci koncových (maloobchodních cen), zatímco
- Portugalsko, Rumunsko, ČR, Švédsko, Slovensko, Maďarsko, Polsko, Belgie, Lotyšsko, Dánsko, Malta a Rakousko naopak podpořily návrh Francie a Velké Británie na regulaci jen u velkoobchodních cen.
O průběhu jednání něco vypovídá i údajný výrok komisařky Viviane Redingové, citovaný právě EUobserverem.com:
‚Vím, že jste byli zlobováni před tímto jednáním,‘ řekla ministrům ještě před diskusí a dodala, že zatímco tlak na národní vlády ze strany organizací na ochranu spotřebitelů byl malý, byli ‚silně zlobováni největšími hráči na trhu‘.
Návrh, který prosazuje duo Francie a Velká Británie, přitom předpokládá rychlé zavedení regulace pouze u velkoobchodních cen a pak počítá se šestiměsíční „ochrannou lhůtu“ (tzv. sunrise period) pro mobilní operátory na to, aby snížení velkoobchodních cen adekvátně promítli do cen maloobchodních. Pouze těm operátorům, kteří tak neučiní, by byla následně uložena i regulace maloobchodních (koncových) cen.
Komisařce Viviane Redingové na tomto návrhu zřejmě nejvíce vadí právě ono šestiměsíční moratorium, které považuje za další a zbytečný odklad všech dosavadních snah, kterými se Komise a ona sama často prezentuje. Neváhala dokonce označit „protinávrh“ od Francie a Velké Británie za chybu (podrobněji) a okomentovat ho takto:
‚Kdo chce méně byrokracie a eliminaci administrativních překážek, nemůže podporovat návrh na další ochrannou lhůtu, protože ta by přinesla pravý opak‘, řekla.
V každém případě se zdá být jisté, že „kauza mobilního roamingu“ není zdaleka uzavřena, a to ani na úrovni koncepčních rozhodnutí, a její řešení bude pokračovat i za nadcházejícího předsednictví Německa. To se ale řadí mezi zastánce přísnějšího unijního návrhu (regulovat hned od začátku i koncové maloobchodní ceny). Jeho představitel se na popisované Radě v Bruselu měl vyjádřit dosti jednoznačně a explicitně ve prospěch tohoto návrhu.
Že by šlo o určitou „kompenzaci“ za to, jak se naopak právě Německo vzepřelo požadavkům Unie a rozhodlo se chránit investice svého inkumbenta (Deutsche Telecomu) do nově budovaných sítí před jeho konkurenty? Ale to by bylo na další a delší povídání.
Nápravná opatření k relevantnímu trhu č. 12
Pojďme raději k nám domů. Regulátor (ČTÚ) totiž konečně vydal finální verzi nápravných opatření k relevantnímu trhu č. 12 (tj. k trhu s velkoobchodním broadbandem). Zde na Lupě jsem o tom psal již několikrát, naposledy v souvislosti s nedávným zvýšením objemových limitů u předprodávaného ADSL (Stalo se: přeprodávané ADSL čekají změny a Stalo se: Limity u ADSL se zvyšují ). Proto jen stručná rekapitulace toho, že podle návrhu opatření by inkumbent měl ve své velkoobchodní nabídce „přeprodávaného“ ADSL nabízet:
- „součtové objemové limity“, vztažené na všechny zákazníky daného operátora (místo dosavadních individuálních limitů, vztažených na jednotlivé uživatele),
- možnost (pro alternativního operátora) dynamicky řídit agregaci,
- garanci servisní podpory (SLA).
Finální verze přináší oproti původnímu návrhu dvě změny. První se týká toho, jaké možnosti má alternativní operátor při návrhu svých služeb na bázi „přeprodávaného“ ADSL. Původně tam byla zakotvena možnost navrhovat vlastní služby, odlišné od toho co nabízí inkumbent (Telefónica O2, TO2 CR):
Podmínky přístupu musí být stanoveny tak, aby jednotlivým podnikatelům umožnily odlišit jimi nabízené služby od služeb účastníka řízení.
Nyní ale regulátor zohlednil konkrétní připomínku ze strany alternativních operátorů, kteří se zřejmě báli toho, že inkumbent bude nabízet takové služby, které nebudou mít analogii ve velkoobchodní nabídce (a oni nebudou moci nabídnout srovnatelné služby). Proto se nově v opatřeních objevuje také povinnost:
Podmínky přístupu musí být stanoveny tak, aby jiným podnikatelům umožnily nabízet srovnatelné služby jako nabízí účastník řízení.
Další změnou ve finální podobě pak je další časový odklad. Nově se po inkumbentovi (TO2 CR) požaduje, aby popisované možnosti splnil do 120 dnů (místo do 60 dnů). Takže konkrétních dopadů bychom se mohli dočkat až někdy v polovině dubna příštího roku.
Jak na dynamické řízení agregace
Ve finální verzi nápravných opatření je uvedeno i to, jak regulátor vypořádal připomínky ke svému původnímu návrhu. No a zde se objevují zajímavé věci právě kolem agregace, kterou by alternativní operátoři měli možnost nějak „dynamicky řídit“. Proti tomu se inkumbent ozval s následujícím požadavkem:
Účastník řízení se rovněž vyjádřil k části odůvodnění řízení agregace, kdy požadoval zpřesnění textu tak, aby bylo zřejmé, že v rámci řešení dynamického řízení agregace bude alternativní operátor využívat v daný okamžik vždy jeden jím definovaný agregační poměr.
Regulátor tento požadavek zohlednil nikoli změnou samotné uložené povinnosti (umožnit dynamický řídit agregaci), ale zpřesnil své odůvodnění:
Pro zajištění možnosti dynamického řízení agregace ze strany alternativních operátorů je třeba v řešení přístupu na IP nabídnout alternativním operátorům možnost objednání dostatečné dedikované kapacity IP transportní sítě mezi širokopásmovým přístupovým serverem BRAS a Edge Routerem určeným pro připojení alternativního operátora k IP síti incumbenta. Následným definováním počtů zákazníků (včetně jejich přenosových rychlostí) vstupujících do agregačního bodu v rámci BRASu a volbou kapacity dedikovaného svazku od BRASu k Edge Routeru může alternativní operátor dynamicky řídit agregační poměr pro své koncové zákazníky nezávisle na nabídce statických agregačních poměrů účastníka řízení.
Rád se budu mýlit, ale obávám se že tato představa regulátora není realizovatelná. Tedy že když inkumbent nastaví pevnou agregaci (asi 1:50) na BRASu, že to bude alternativní operátor moci zvrátit tím, že k BRASu připojí jiný (menší) počet zákazníků. Pravdou je, že něco podobného již dnes dělá Český bezdrát (podrobněji). Jenže přitom využívá toho, že „náběh“ pevně nastavené agregace na BRASu je nelineární, a při malém počtu zákazníků v agregačním bodě (do 200) je skutečná agregace nižší.
Bezdrátová Praha nebude zdarma
Projekt „celopražského Internetu zdarma“, který byl zde na Lupě již mnohokráte přetřásán (nejvíce asi v souvislosti s žádostí o dotace z broadbandového fondu MI ČR), opět pokročil o kus dopředu. Právě minulý týden totiž byla oficiálně potvrzena informace, se kterou přišlo (neoficiálně) Euro On Line již v září (viz článek Stalo se: celopražský Internet zdarma za 287 milionů): že ve výběrovém řízení na realizátora tohoto projektu zvítězila společnost ICZ, společně s T-Systems, s nabídkovou cenou 287 milionů.
Nyní, s odstupem tří měsíců, je tato zpráva potvrzena oficiální tiskovou zprávou pražského magistrátu :
Pražští radní na svém úterním zasedání rozhodli o výběru dodavatele, společnosti ICZ a.s.
Zmíněná tisková zpráva také přináší určité upřesnění představ magistrátu o financování celého projektu. Říká totiž, že:
- Celková investice činí 88,8 milionů Kč, z čehož:
- Praha uhradí 29,9 mil. Kč a 14,2 mil. Kč DPH,
- z fondů EU projekt obdrží dotaci ve výši 37,3 mil. Kč,
- dalších 7,3 mil. Kč bude hrazeno ze státního rozpočtu.
- Ostatní náklady do celkové výše 287 mil. korun jsou určeny na zajištění provozu a služeb po dobu pěti let, a to včetně páteřní konektivity.
Takže celý projekt má být z části financován i ze státního rozpočtu (oněch 7,3 mil. Kč) a z fondů EU (37,3 mil. Kč). U zbývajících prostředků na provoz detailnější rozpis chybí, ale nejspíše alespoň část bude kryta z výnosů za poskytování vlastních služeb. Jak se totiž uvádí na webových stránkách celého projektu:
V rámci projektu Bezdrátová Praha nebude nabízeno bezplatné připojení k Internetu
Citlivou otázku placeného či bezplatného přístupu k Internetu vysvětlují nové webové stránky projektu takto:
Poskytování různých internetových služeb (web, poštovní služby, telefonie, ochrana budov, vzdělávání) bude předmětem spolupráce s komerčními partnery. Občan však bude mít vždy bezplatně k dispozici veškeré informační zdroje veřejné správy.
Tisková zpráva i nové webové stránky také přináší řadu dalších informací, které dosud nebyly známy, Například o načasování celého projektu, který by měl být realizován po etapách, po dobu 15 měsíců a měl by být dokončen v prvním čtvrtletí roku 2008. Jeho základem by měla být optická páteřní síť, která by propojovala celkem 171 míst, hlavně škol a úřadů městských částí. Odsud by pak měla být konektivita rozváděna již bezdrátově, k dalším 409 hotspotům, na bázi WiFi.
Nové je nejspíše i samotné pojmenování celého projektu. V tomto ohledu ale není tisková zpráva konzistentní ani sama se sebou, natož pak s novým webem projektu. V tiskové zprávě se jednou hovoří o projektu „WiFi – Internet pro Pražany“, o kus dále o projektu „Vybudování WiFi sítě pro elektronickou komunikaci občanů s orgány hlavního města Prahy“, který má být aktivitou, jejíž investiční součástí je i projekt „Internet pro Pražany“. No a webové stránky zase mluví o projektu „Bezdrátová Praha“.
Ale možná jsou to všechno platné názvy projektů, které jsou nějak „vnořeny do sebe“ a jeden obsahuje druhý jako svou součást. V každém případě je to vhodné téma na další, podrobnější článek.
ČLÁNKY DO MAILU