Stalo se: V Barceloně se rozhodovalo o budoucnosti mobilního Internetu

Celý dnešní díl seriálu Stalo se bych rád věnoval největšímu každoročnímu dostaveníčku mobilního světa, které se odehrálo právě minulý týden. Byl to 3GSM World Congress, který do roku 2005 probíhal ve francouzském Cannes, ale poněkud přerostl zdejší možnosti, a tak se v loňském roce přestěhoval do španělské Barcelony. Prostory zdejšího výstaviště jsou přece jen lépe dimenzované jak pro výstavu (expoziční část celého kongresu), tak i pro konferenci a nejrůznější další akce.

A pokud snad prostor nestačil, své služby ochotně nabídly hotely v bezprostředním sousedství výstaviště. Šly až tak daleko, že své historické budovy nechaly od hlavy až k patě zahalit do mamutího reklamního hávu (na obrázku reklamy v zákrytu za oběma věžemi).

Co ale bylo v Barceloně nového? Čím mobilní svět překvapil, či přímo ohromil?

Na první pohled, případně jen podle tiskových konferencí největších hráčů, by se mohlo zdát, že zásadně nového nebylo skoro nic. Ano, k vidění byly nové a zajímavé mobily a jim příbuzná zařízení. Další operátoři upgradovali své sítě a díky tomu nabízí ještě rychlejší datové přenosy. Představeny byly další obsahové služby, které mají nabízet ještě atraktivnější obsah a ještě zajímavější možnosti než dříve.

Ovšem to všechno jsou spíše „kvantitativní“ záležitosti, které vylepšují současný stav, ale nijak zásadněji ho nemění.

Imperativem je zpeněžit!

To skutečně nové bylo patrné až na druhý pohled a spíše v rámci různých diskusí a přednášek v rámci konferenční části kongresu. Snad nejčastěji se zde mluvilo o hledání „byznys modelů“, a v souvislosti s tím zaznívalo nové klíčové slovo: „monetize“ (česky: zpeněžit). Asi nejlépe vše vystihl vysoce postavený zástupce jednoho z největších operátorů, který řekl na rovinu: už jsme si moc dlouho hráli s různými novinkami a trendy, teď už musíme začít vydělávat.

Jistě, má to logiku. Mobilní operátoři mají notně zainvestováno a potřebují, aby se jim jejich investice vrátily zpět a ještě nějak zhodnotily. Jinak budou mít velký problém. Jenže si konkurují navzájem a na jejich společnou cílovou skupinu si brousí zuby také čím dál početnější zástupy menších až velmi malých hráčů, kteří až dosud „příštipkařili“ někde hluboko pod stolem. Případně velcí a silní hráči z úplně jiných než mobilních světů, kteří také hledají příležitost, kam expandovat a kde si vydělat. A díky různým inovativním technikám a řešením (například skrze konvergenci či virtualizaci, VoIP atd.) mají čím dál více prostoru a více šancí.

Pro mobilní operátory s vlastními sítěmi je navíc na obzoru nutnost dalších investic, do rychle se vyvíjejících síťových technologií. A tyto další investice budou nevyhnutelné pro každého operátora, který nechce zůstat na chvostu a stát se lacinou obětí svých dravějších konkurentů.

To vše za stavu, kdy se možnosti extenzivního růstu v tradičních lokalitách (jako např. v Evropě, včetně ČR) již vyčerpaly a dřívější „boom“ se nyní přestěhoval do zemí, jako je Indie, Čína, Brazílie apod., s velmi nízkou kupní silou. Jinými slovy, s pravděpodobností (či spíše jistotou) podstatně menšího ARPU (průměrného výnosu na uživatele) než ve vyspělejších zemích s vyšší kupní silou obyvatel.

Nedivme se tedy mobilním operátorům, že velmi intenzivně (abych nemusel říkat, že přímo zoufale) hledají nové „byznys modely“. Především nové způsoby, jak zpoplatnit zákazníka, a jak jej motivovat k vyšší „útratě“. To v situaci, kdy i zákazníci jsou podstatně vybíravější, mají podstatně více možností volby, a mnozí z nich se podle toho také chovají.

Z dění v Barceloně jsem si odnesl poznání, že hledání nových „byznys modelů“ ze strany mobilních operátorů je teprve na začátku. Zdá se ale patrné, že už i mobilní operátoři si začínají uvědomovat potřebu zásadní změny paradigmatu: přechodu od dřívějšího zpoplatnění podle objemu (podle provolaných minut, přenesených kilobytů atd.) ke zpoplatnění paušálnímu.

Opět to má logiku, protože stejně jako operátoři potřebují přesně predikovat své náklady, chtějí i zákazníci dopředu vědět, kolik je bude používání určité služby stát. A teprve pak jsou ochotni se náležitě „rozjet“. Statistiky například vypovídají o tom, že u datových služeb s paušálním zpoplatněním uživatelé přenáší až 20× více dat než při zpoplatnění podle objemu skutečně přenesených dat.

V pevných sítích, hlavně pokud jde o poskytování přístupu k Internetu, ke stejné změně paradigmatu již došlo. Byť i zde je paušální zpoplatnění také určitým způsobem limitováno, skrze objemové limity a nejrůznější podoby tzv. Fair Use Policy, sloužící k umravnění těch uživatelů, kteří s mírou konzumace překračují výchozí kalkulace poskytovatele.

Megatrendy: mobilní Internet a social networking

V takto vypjaté situaci, kdy mobilní operátoři mají čím dál méně prostoru, se shodou příznivých okolností otevírají dveře nejméně do dvou nových a dosud nijak „nevytěžených“ prostorů: do mobilního Internetu a do oblasti označované jako „social networking“. A tak není divu, že (nejenom) mobilní operátoři velmi spěchají, aby si v těchto nově otevíraných prostorech vytvořili co nejlepší výchozí pozice. A také aby zde co možná nejvíce vydělali.

Samotný pojem mobilního Internetu není žádnou novinkou. Mluví se o něm už dost dlouho, ale zatím byl spíše jen jakousi vzdálenou vizí. Hlavně kvůli omezeným rychlostem, vysoké ceně i omezené schopnosti mobilních zařízení využívat služeb Internetu (kvůli malému displeji, malé výpočetní kapacitě, absenci plnohodnotné klávesnice atd.).

Zkrátka: mobilní zařízení nebyla dosud schopna poskytnout svým uživatelům plnohodnotný „zážitek“ (užitek, prospěch) z Internetu v míře srovnatelné s „nemobilními“ zařízeními a pevným přístupem. A možnost mobility tento rozdíl nedokázala dostatečně kompenzovat.

Jenže časy se mění a s nimi i výchozí předpoklady: rychlosti přenosu dat v mobilních sítích se zvyšují, ceny za přenos dat klesají (někde již jsou i paušální) a na druhé straně schopnosti mobilních zařízení rostou. Ne že by se už dnes vše vyrovnalo „pevnému“ světu, ale výsledný efekt pro uživatele (v angličtině všichni hovoří o „user experience“) se už začíná pomalu vyrovnávat. Určitě i s uvážením samotné mobility, v podobě dostupnosti odkudkoli a dokonce i za pohybu.

Jinými slovy a s určitým nádechem frázovitostí: mobilní Internet přestal být pouhou vizí a stává se realitou.

V Barceloně bylo mnohokráte zdůrazněno, že počet mobilů již dnes přesahuje počet osobních počítačů (v poměru 3 až 4 ku 1) a stále více lidí prý bude přistupovat k Internetu jen z mobilu, resp. bez počítače. Mobilní Internet tak pro ně vlastně bude primární, první a možná i jedinou podobou Internetu, se kterou se setkají a kterou budou používat. A v tom mobilní operátoři pochopitelně spatřují obrovskou příležitost.

Neméně velkou příležitost pak mobilní operátoři, a vlastně nejen oni, vidí ve fenoménu, kterému sami říkají „social networking“. Není to ještě zcela ustálený pojem, ale má co do činění s aktivitou samotných uživatelů, kteří staví na tom, co pro ně připravili (jako určitý základ a nástroj) poskytovatelé a provideři, a sami vytváří nový obsah, dotváří a rozšiřují ten stávající, či jen různě agregují jinde dostupný obsah – a to způsobem, který má pro jiné uživatele svou hodnotu a motivuje je tento obsah konzumovat. Za všechny snad lze zmínit služby jako YouTube či MySpace.

V prostředí Internetu se můžeme ve stejné souvislosti setkat (vedle pojmu „social networking“) i s pojmy jako „Web 2.0“, případně „mashups“. Pro operátory a nejrůznější poskytovatele ale má vše jeden velký a stejný půvab, bez ohledu na to, jak se to pojmenuje: oni pouze něco iniciují, či alespoň umožní (nebo tomu alespoň nestojí v cestě), a o zbytek se postarají sami uživatelé. Klíčovou otázkou je pak samozřejmě to, zda, jak a kdo na tom všem vydělá.

Kdo na tom vydělá?

Mobilní operátoři podle očekávání předpokládají, že fenomén social networkingu přinese největší výnosy a zisky právě jim. Že konečně rozhýbe život v jejich sítích, bude motivovat stávající zákazníky k vyšší konzumaci placených služeb a přiláká i nové zákazníky. A svým způsobem bez jejich rozhodující účasti, protože v rámci social networkingu budou „tahouny rozvoje“ sami uživatelé, resp. zákazníci.

Stejnou představu, tedy že social networking, podpořený mobilním Internetem, přinese nejvíce výnosů a zisků právě jim, mají i mnohé další subjekty. Zejména z řad těch, které staví základy pro samotný social networking, Web 2.0, či jak to nazveme. Tedy provozovatelé služeb jako je třeba MySpace, YouTube, FaceBook, myFaves a další.

Nicméně, a to považuji za podstatné a rozhodující, ve světě Internetu mohou provozovatelé těchto služeb získávat zákazníky a pracovat s nimi bez ohledu na to, jak jsou k Internetu připojeni (přes kterého ISP). Takže na těchto nových službách vydělávají přímo a v rozhodující míře jen jejich provozovatelé, zatímco internetoví provideři (ISP) na nich vydělávají jen nepřímo, jako „poskytovatelé trubek“, skrze které tečou potřebná data. A mimochodem, celá nynější debata o síťové neutralitě je právě o tom, zda by toto nemělo být změněno a zda by se provozovatelé atraktivních služeb neměli o své výdělky dělit s internetovými providery (tím, že by si připláceli na průchodnost svých dat skrze jejich sítě).

Ovšem v mobilním světě jsou zatím karty rozdány jinak. Zde jsou služby poskytovány uživatelům typicky skrze mobilní portály, které provozují sami mobilní operátoři na principu „oplocených zahrad“ (walled gardens), s omezenou možností dostat se jinam. A mobilní operátoři pak také rozhodují o tom, které služby budou zákazníkům nabídnuty, v jaké podobě a za jakých podmínek. Takže pokud chce někdo „cizí“ v mobilním světě nabízet své služby (v mobilní podobě), musí se spojit s mobilním operátorem, a teprve pak může oslovit jeho zákazníky.

Bylo zajímavé sledovat, jak na letošním 3GSM kongresu v Barceloně probleskovaly první informace o začínajícím hektickém „párování“. Kdo „ulovil“ koho a přesvědčil ho k exkluzivní (či jen neexkluzivní) spolupráci, díky které bude svým zákazníkům moci nabídnout tu či onu službu.

Tak třeba Vodafone se pochlubil asi nejzvučnější „kořistí“ v podobě MySpace, YouTube a eBay (podrobněji) a ještě v lednu dohodou s herním serverem Second Life. To T-Mobile byl skromnější a na jeho tiskovce zazněla jména jako Xing, Blogger či znovu herní server Second Life. Jen O2, o kterém je známo, že se domlouval také se službou MySpace, zatím neřekl nic konkrétního.

A ještě jedno významné spojenectví bylo v Barceloně prezentováno, byť bylo uzavřeno již o něco dříve (v prosinci 2006). Jde o exkluzivní dohodu mezi Vodafone a Yahoo o tom, že veškerou reklamu na mobilních portálech Vodafone bude prodávat právě Yahoo. I to zapadá do celkového trendu, v rámci kterého mobilní operátoři (i různí poskytovatelé mobilního obsahu) pamatují i na výnosy z reklamy. Ve světě, který standardně staví na přímém zpoplatnění poskytovaných služeb (ať již podle objemu či paušálně), by jim to umožnilo poskytovat některé vybrané služby zdarma.

Jeden Internet, nebo dva různé Internety?

Popisované snahy mobilních operátorů a dalších hráčů mobilního světa nutně implikují zásadní otázku: čím vlastně bude onen mobilní Internet, který chystají, a ve kterém by se měl odehrávat celý (mobilní) social networking? Bude to stejný Internet, na který jsme dnes zvyklý a který si zatím spojujeme spíše s „pevným“ světem a klasickými počítači? Bude mobilní Internet jen jinou formou přístupu k jednomu tomu samému Internetu s tím, že výstupy (i vstupy) zde budou přizpůsobeny omezeným možnostem mobilních zařízení?

Takto, jako jeden jediný Internet, to asi vnímají lidé „od počítačů“. Například včetně konsorcia W3C, které přišlo s iniciativou Mobile Web Initiative, usilující učinit webové stránky vhodně zobrazitelné i na malých displejích mobilních zařízení. A tedy nutně s předpokladem, že půjde o jeden a tentýž web, obsah a služby, pouze viděné skrze jiné „kukátko“.

Osobně si ale po absolvování letošního 3GSM kongresu v Barceloně nejsem vůbec jist, jestli stejný názor a záměr mají i hráči mobilního světa. Říkají například, že mobilní Internet brzy přeroste ten stávající. Nebo prohlašují, že mobilní Internet nebude žádnou „zdarma dostupnou komoditou“. Spíše mi ze všeho vychází, že chtějí budovat zcela nový svět, postavený na zcela odlišných základech a principech než dnešní Internet.

Svět, ve kterém nebude platit síťová neutralita a operátor bude rozhodovat o tom, jaké služby, v jaké podobě, od koho a komu budou dostupné. Svět, kde všechno bude tak či onak zpoplatněno, byť třeba jen nepřímo, skrze povinnou a neodblokovatelnou reklamu. Zkrátka svět nikoli otevřený, jako dnešní Internet, ale svět spíše uzavřený, kde všechno bude nějak řízeno, prognózováno, plánováno atd. Svět, který od počátku a zcela programově vzniká za tím účelem, aby v něm někdo (operátoři a další poskytovatelé a provozovatelé) maximalizoval své výnosy a zisky. Svět striktně sešněrovaný různými systémy DRM, kde uživatel může jen to, co mu kdo explicitně povolí. Svět, který nejspíše nebude jednotný, ale různě rozdrobený do vzájemně nekompatibilních ostrůvků.

Představa, že by se v takovémto uzavřeném světě podařilo zopakovat efekty, kterých dosáhl otevřený Internet, včetně podnícení vlastní iniciativy uživatelů (která stojí za fenomény jako je Web 2.0 či social networking), mi s tím příliš nekoreluje.

Co vzkazuje Tim Berners Lee?

Přímo na 3GSM kongresu v Barceloně zazněla i první významná varování proti tomu, jak se mobilní svět snaží přistupovat ke své budoucnosti. Nejpregnantněji to řekl jeden z letošních hlavních řečníků, autor World Wide Webu, sir Tim Berners Lee.

Ve své řeči nejprve popsal, na jakých principech vznikal Internet a posléze i World Wide Web. Přitom velmi zdůrazňoval aspekt otevřenosti, přístupnosti pro kohokoli a pro cokoli. Zmínil i potřebu síťové neutrality a zdůraznil, že ve světě Internetu dosud šlo o takovou samozřejmost, že pro ni ani neměli explicitní jméno. Pravdou je, že toto se objevilo až se snahami síťovou neutralitu omezit, či přímo zrušit.

Zajímavé bylo také to, jak Tim Berners Lee rozdělil technologie do dvou skupin: na základové (foundation technologies) a „stropní“ (ceiling technologies). Základové technologie vděčí za své označení tomu, že vytváří základy, na kterých lze dále stavět – a přitom není nijak principiálně omezeno ani omezováno to, co se nad nimi vybuduje.

Jistě tušíte, že takovou „základovou“ technologií jsou protokoly TCP/IP, na kterých mohl vyrůst celý dnešní Internet. Časem na nich mohl vyrůst World Wide Web, a i ten se později sám stal „základovou technologií“, na které se zrodily věci jako blogy, různé wiki (wikipedie apod.) a další služby spadající pod již výše zmiňovaný Web 2.0 (či social networking). Právě takovéto „základové“ technologie podněcují inovace a rozvoj a jsou jejich hnacím motorem.

Vedle toho však existují i technologie, které nemají za úkol podporovat rozvoj a inovace, ani nemají umožňovat budování dalších nadstaveb. Jejich úkol je jiný: mají zprostředkovat poskytování určitých služeb a hodnot svým uživatelům a svým provozovatelům mají zajistit jejich řádné zpoplatnění. Z pohledu dalšího rozvoje a inovací jsou slepou uličkou, která nikam nevede.

Jako příklad takovýchto „stropních“ technologií Tim Berners Lee jmenoval proprietární systémy pro stahování hudby. Ty navíc usilují ještě o to, aby svým provozovatelům zajistily exkluzivitu, aby právě jejich služba byla jedinou svého druhu.

DRM i na firemní prezentace?

Co Tim Berners Lee vůbec nezmínil, jsou technologie charakteru DRM (Digital Rights Management). Možná záměrně a proto, že už by nepasovaly ani do kategorie „stropních“ technologií, ale vyžadovaly by vlastní kategorii „restriktivních“ technologií, které mají přímo v popisu práce někoho omezovat.

Ostatní řečníci na konferenci se k tématu DRM vyjadřovali většinou v tom smyslu, že nesmí nijak omezovat legitimní uživatele, ale v zásadě v souhlasné rovině. Nezaznamenal jsem nahlas pronesený názor, který by požadoval budoucnost zcela bez DRM (jako to nedávno navrhl například Steve Jobs z Applu). Asi to ale bylo dáno skladbou řečníků na kongresu.

Kolem DRM jsem však zaznamenal jednu kuriozitu, kterou si nechci nechat jen pro sebe. Už jen proto, že hezky ilustruje rozdíl mezi otevřeným světem Internetu a proprietárním světem, kde vládne DRM.

Pokud se chcete seznámit například s tím, co přesně na kongresu v Barceloně řekl Tim Berners Lee, pak ve světě Internetu stačí zadat pár dobře mířených klíčových slov do Googlu, nebo rovnou kliknout na W3C. Ale jde to i jinak.

Prezentaci sira Tima Berners Lee, stejně jako prezentace dalších řečníků, najdete i na konferenčním webu, který provozuje pořadatel kongresu, asociace GSMA (GSM Association). Vše je dostupné jen pro delegáty konference – ale i ti zjistí, že každá prezentace je chráněna skrze DRM. To, co je na odborných konferencích obvykle rozdáváno na papíře (před samotnou prezentací) a po jejím skončení rozdáváno v elektronické formě na CD či distribuováno online, je zde chráněno přísnými pravidly DRM. Tak přísnými, že připouští prohlížení nejvýše na dvou počítačích (podrobněji). A běda, jak by snad někdo chtěl podvádět a proslov Tima Berners Lee či jinou prezentaci si chtěl přečíst na více počítačích, či pokud by se dokonce podělil s někým jiným o své přístupové kódy! To mu bude přístup ke všem prezentacím okamžitě a definitivně zakázán.

Vítejte ve světě DRM!