OSA, BSA a spol. tvrdí a priori, že jsme piráti, když jim musíme platit při používání CDR[W], ať už na ně zapisujeme cokoli. Pak ať se nediví, že nemám žádné morální zábrany si tam fakt nakopírovat cokoli. (Nejsem žádný typický stahovač, mám 100+ legálních CD z doby, kdy ještě nestály 500+.)
Jinak nahrávací společnosti nechápou jedno: možnosti ,,koupím si X`` vs. ,,zkopíruji si X`` nenastávají zdaleka tak často jako ,,zkopíruji si X`` vs. ,,o existenci X nebudu mít ani tušení``. Když si X zkopíruji, mohu ho koupit později, když se o něm nedozvím, tak si ho nekoupím nikdy.
Tohle je názor, se kterým se velmi rád ztotožním. A dokonce myslím, že už to nahrávacím společnostem dochází nebo jsou k tomu modelu tlačeny. Vypovídají o tom zprávy o šíření písniček přes MMS v sítích mobilních operátorů, kde se za ně platí účtem podobně jako za zpravodajtví z hokeje. Druhá zpráva je také potěšitelná: hudba se začíná prodávat na Internetu...