Víte co je zvláštní? Ze zahraničních tv sleduji hodně italskou a německou televizi, ovládám oba jazyky. Na italských kanálech jsou běžně přes den horory typu Sinister, Poltergeist nebo poměrně násilné akční filmy. Třeba veřejnoprávní kanál RAI 4 se s tím vůbec nepáře a třeba ve 14 hodin odvysílá horor, například v pondělí po deváté večer dával sedmý díl Pachu krve, což tedy není úplně jemný film. A nikdo to v Itálii neřeší. Když jsem se pídil mezi přáteli, tak prý v Itálii stačí, když má daný kanál aktivní tzv rodičovský zámek a pak už záleží na rodičích, zda kanál uzamačou nebo ne. Pokud ano, pak se během nepřístupného pořadu kanál znepřístupní a tím splní požadavky italských zákonů. Osobně si myslím, že takhle to je správně. Televize nemá vychovávat, ale bavit. A záleží na nás, koho k čemu pustíme.
Reálně je většinou nastavení rodičovského zámku pro rodiče těžší, než pro děti jeho překonání.
Tahle opatření (omezení) vycházejí z předpokladu, že přes den mají děti v podstatě neomezený a nekontrolovaný přístup k televizi (rodiče jsou v práci...), takže si s gustem najdou nějaký ten nevhodný film, případně čučí na všechno, co zrovna běží. Jenže to mohlo fungovat v dobách, kdy na běžné televizi bylo několik málo programů. Dnes, kdy člověk naladí pár desítek stanic jen z pozemního vysílání, to neukontrolují ani rodiče, ani Rada pro vysílání. (A kromě toho děcka nesedí u televize, ale u YouTube, případně si film stáhnou od kamaráda č z nějakého úložiště.)
Jediným výsledkem je, že dospělácké filmy jdou až pozdě v noci, kdy dospělý pracující spí, protože ráno musí do práce - takže si je musí nahrát (a doufám, že někoho nenapadne uzákonit, že si tu nahrávku nesmím před 22. hodinou pustit...)
Rozumným postupem IMHO nejsou zákazy, ale výchova. Rodič by měl mít kontrolu nad tím, co děcka sledují, a výchovou je usměrnit. Pokud děti nechá zcela bez dozoru (bez kontroly), je úplně jedno, jestli jdou násilné filmy až v noci.
S takovou byste dětem musel děti isolovat především od pohádek bratří Grimmů: taková Červená Karkulka s lidožravým vlkem (který navíc nepokrytě lže), případně Perníková chaloupka s ořezáváním dětského prstíku a pečením stařenky za živa, to jsou vyložené zvrácené/deviantní násilné scény
.
Tady platí jednoduché pravidlo: pokud některé části filmu (ale třebas i knihy) považujete za příliš kruté, nekoukejte na to - a zamezte přístup svým dětem. Bez ohledu na hodinu, kdy to vysílají, bez ohledu na kanál, kterým by se k tomu mohly děti dostat.
Ale: je to rodičovská odpovědnost a nelze ji nahrazovat paušálním zákazem.
Tady nejde o to, jestli má televize poskytovat výchovu nebo zábavu, ale otevřenou propagaci brutality a násilí.
Jsem toho názoru, že tak, jako je zakázané na veřejnosti hajlovat a trestá se zločin i ve fázi pokusu, měla by být trestná i propagace takovéhoto zvráceného chování.
Obsese některých lidí zvráceným/deviantním násilím je prostě choroba a tu je potřeba léčit a ne ještě podporovat.
Scénář, ve kterém někdo vrazí druhému šroubovák do ucha musela vymyslet narušená osobnost a podobně narušení jedinci si ve sledování něčeho takového libují. Je zcela správné, že pokuta padla. Jen tak dál.
Ako 8 ročný som starkej pomáhal či videl na jatkách zabíjať svine a porcovať je a robiť z nich húrky (jaternice), klobásy atď. A že by to malo negatívny dopad na môj vývoj? Nemyslím si. keď vidím v okolí iných, čo žijú vo svete jednorožcov za ružovými okuliarmi a často sú arogantný, agresívny a násilnícky práve taký... popravde si myslím že práve naopak, keď dieťa vidí len jednu jedinú stranu sveta, a je mu zabránené vidieť tú druhú, o to viac sa dieťa bude snažiť pozrieť na tú druhú stranu a nakoniec aj prispôsobiť sa,... než dieťaťu zakazovať (čo už z podstaty toho že ho neviete ustrážiť, a tak sa práve bude pokúšať o zakázané, keď nie je pod kontrolou, môže viesť ešte k horšiemu výsledku), tak dieťaťu skôr treba vysvetliť, naučiť ho. Stačí si spomenúť keď ste boli deti, kedy ste najčastejšie robili niečo zlé? No práve keď vám niekto povedal že to nemáte/nemôžete robiť, ale nevysvetlil prečo a aké následky to má. Dieťa ako just bude robiť čo nesmie...
Na základě Vaší zkušenosti je srovnatelné utracení prasete na jatkách a krutá vražda člověka?
Člověk je všežravec a maso je normální součást jeho jídelníčku. Kromě tedy momentálně módních vegetariánů a veganů. Už ale nemusíme zvěř lovit sami, máme na to masný průmysl. Pochybuji ale o tom, že mezi řezníky na jatkách je více potenciálních vrahů, když se s tím téměř denně setkávají. Proč tedy děti vychovávat v tom, že se zvířata na jatkách utrácejí podobně, jako lidé v krvácích na obrazovkách?
Pochybuji o tom, že při shlédnutí scény s vražením šroubováku do ucha člověka, může rodič dítěti říkat, ten pán je moc zlobivý a ty to nesmíš dělat po něm! Tak asi výchova v rodině nefunguje.
Nepodceňoval bych děti. Ty jsou hodně zvídavé. Pokud je něco zaujme, tak se ptají, klidně i opakovaně, dokud se nedočkají odpovědi. Pokud tedy funguje komunikace mezi dětmi a rodiči, tak se nemusíme bát. Tento případ je klasickým reliktem minulosti, který v informační době míjí účinkem. Ale chápu, že si stát chce zachovat alespoň minimální dohled nad formováním dětí médií. Máš pocit, že dítě nedokáže rozlišit mezi prasetem a člověkem? Reálnou zkušeností se vyvaruje aspoň mylnému přesvědčení, že se maso vyrábí v supermarketu a Milka dává kakao.
App. Co se zanedbá do třetího roku dítěte, se jen těžko dohání. Kvalitní základ je velice důležitý
18. 2. 2023, 10:28 editováno autorem komentáře
Děti bych taky nepodceňoval, ale na základě 12leté praxe ve školství bych jednoznačně podceňoval rodiče a jejich schopnost se dětem dostatečně věnovat (obzvlášť v době, kdy rodiče tráví neadekvátně moc času v zaměstnáních) a správně je vychovávat, stejně jako vidím, že i učitelé v českém školství mají velké rezervy ve schopnosti všimnout si třeba šikany. Stejně tak bych podceňoval kohokoliv, kdo má dojem, že o svém (i jiném) dítěti ví všechno a kohokoliv, kdo má představu, že na děti nemají vliv negativní společenské vzory.
Už Komenský věděl, že děti si potřebují "vyzkoušet" život. Proto si hrají - zkouší. Pokud nedostanou jasné a dobře zdůvodněné (proto se taky pořád ptají) meze, pak se ty hry velmi snadno zvrhávají do šikany a jiných forem tyranie, aniž by si to často aktéři vůbec uvědomovali.
Mimochodem nejznámější a zároveň nejčastěji dezinterpretovaná Komenského myšlenka - škola hrou (Schola ludus) - vůbec nemá nic společného s hraním si, ale je to metoda, kdy využíval dramatiku, tedy hraní "divadelních" her, kde si děti zkoušely různé životní role a ze zásady odmítal nechávat děti hrát jakékoliv negativní postavy, aby se neučily špatné prototypy chování, mimojiné proto, že takové "hraní si na opilce" apod. může působit během hry jako zábavné, ale dítěti nedojdou důsledky, dokud je nezažije doopravdy...
Co je z masa, to může kdokoliv zabíjet kdykoliv a jakkoliv?
Pokud má někdo prasátko jako domácího mazlíčka a soused by přišel a zabil ho, je to odsouzeníhodný zločin. Pokud je prase ve velkochovu určeno ke konzumaci, samozřejmě skončí na jatkách a málokomu to přijde za nenormální.
Vaše babička Vás neuchránila před násilím na praseti? Rozumná to žena, nebo z toho máte dodnes trauma, když víte, že to byla skutečná krev a vnitřnosti? Jako kluk jsem býval účastníkem na domácích zabijačkách, doma jsme měli králíky a slepice, které také nakonec skončili na pekáči, či v polévce, v čemž jsem samozřejmě pomáhal.
Když je na plátně, nebo obrazovce, horor/krvák, je tvůrci vytvořen tak, aby divák reagoval na potoky krve a vyhřezlé vnitřnosti tak, jako by to bylo doopravdy. Pokud by se na to díval jako na kečup, něco koupeného v řeznictví, nebo perfektní práci maskérů, asi by tato specifická díla neměla takovou diváckou oblibu a téměř nikdo by se na to nekoukal. Někdo se totiž i rád bojí, zejména, když v tom nemusí osobně hrát.
V tomto článku se ale diskutuje o tom, zda má být dítě svědkem naaranžovaného násilí, protože zatím nedokáže oddělit realitu od filmové fikce a proto by si mohlo myslet, že vrazit šroubovák do ucha kamaráda je normální trest i za maličkost. To dítě nepátrá po tom, zda je to kečup, nebo obarvená voda, když vypadají stejně, jako když se říznul do prstu.
A co souvislosti?
Prase zabité pro obživu - musím přijmout, že když jím řízky a buřty, má to ten důsledek, že se takto chovám vůči praseti. Zároveň je tu určité prostředí, pach apod.
Člověk zabitý pro nepozornost či sebevražda - poučení, jak dopadnu, když nebudu dávat pozor, jaký šok způsobím okolí...
A pak si sednu do gauče, otevřu chipsy a koukám, jak nějaký magor podle blbého scénáře vráží šroubovák někomu do ucha? Proč? Poučení? Brutální vražda pro odpolední relaxaci a zábavu? Tohle je opravdu zvrhlé, na rozdíl od předchozích dvou přirozených případů.
Človek je bytosť z mäsa, prasa je bytosť z mäsa, aký je v tom rozdiel? Nie je kruté zabíjať prasa? Alebo vlastne nejde ani o krutosť, ale čo keď to decko vidí vnútornosti, krv,.... Proč by to malo byť iné pre človeka? Ǎno, mäsko papám a vrah ľudí nie som, berem čo potrebujem na prežitie,.... ale ako osobne myslím že skôr naopak vidieť naživo rozpytvané prasa je viac nevhodné pre dieťa než vidieť kopec pixelov a kečupu na displeji.... oh počkať, alebo vy si myslíte že tá vražda v TV bola skutočná?
17. 2. 2023, 23:44 editováno autorem komentáře
Schola ludus
Mezi neinformovaným občanstvem převládá odnepaměti bludný názor, že školství, zejména pak školství střední, je blahodárná instituce, kde zástupy mládeže, toužící po vědění a vzdělání, jsou poučovány a vychovávány obětavými muži a ženami. Z tohoto mylného předpokladu vycházejí všichni reformátoři a bojovníci za novou střední školu, pročež jejich úsilí končí nezdarem. Neboť střední škola je ve skutečnosti kolbiště, kde utlačovaný lid studentský, čili študáci, vede nesmiřitelný boj proti panující kastě prófů neboli kantorů.
V tomto duchu dlužno si také vykládati slavný výrok Komenského "schola ludus", jenž bývá nepřesně překládán do češtiny "škola hrou". Správně má zníti "škola je mač" a svědčí zajisté o bystrém postřehu velikého učitele.
25. 2. 2023, 08:55 editováno autorem komentáře
A myslíš že pre dieťa to nie je "kruté" keď niekto zabije prasa...?
Btw. ale keď už ideme až tak ďaleko, tak ako dieťa som videl umrieť človeka priamo pred očami ako ho zrazil vlak. Stále nemôžem povedať že je to "krutejšie" než zabitie prasaťa. Život ako život, v podstate každá "smrť", každé zabitie či už domáceho maznáčika, človeka, alebo proste zvieraťa čo zjeme, je pre dieťa určite kruté.
19. 2. 2023, 14:24 editováno autorem komentáře
Kdepak. Schola ludus, plným názvem:
Schola ludus seu Encyclopaedia viva, hoc est Januae lingvarum praxis scenica, res omnes nomenclatura vestitas et vestiendas sensibus ad vivum repraesentandi artificium exhibens amoenum
je název souboru 8 dramatických děl, kterými se měli líní uherští žáci učit latinu tak, že se naučili v latině hrát divadelní kusy. Detailněji např. na https://komensky.mjakub.cz/schola-ludus-idc387