Ilustrace: Nenad Vitas
Microsoft i PowerPoint jsou v tom ovšem nevinně, protože stejně tak bychom mohli hovořit o prezentačním nástroji z OpenOffice.org a nejspíš i o tom, co nás brzy čeká ve webové kanceláři Googlu. Problém je prostě v tom, jak se prezentace vytvářejí/používají.
Profesor John Sweller z výše zmíněné instituce došel k závěru (samozřejmě experimentálně a na základě rafinovaného trýznění pokusných osob), že příjem informace více kanály současně ve skutečnosti nepůsobí nijak synergicky, ale právě naopak. Nedokážeme najednou sledovat promítané grafy a mluvenou řeč, brzy ztratíme pozornost, začneme se nudit a usínat. K posluchačům by mnohdy bylo šetrnější a nakonec i efektivnější odpustit si použití techniky za každou cenu a prostě jen mluvit.
Richard Alleyne z britského Daily Telegraph k výsledkům studie jedovatě poznamenal, že manažeři a další výkonní pracovníci nedají ale tak jako tak na prezentační nástroje dopustit – vytvořili dokonce i záplavu prezentací, které poučují o tom, jak prezentace vytvářet.
Správně by takový návod měl obsahovat především radu nesnažit se do prezentace nahustit příliš mnoho faktů. Méně mnohdy znamená více. Stejně tak by ale řečník neměl opakovat slova z prezentace – příjem téže informace více kanály vede namísto hlubšího zahnízdění v posluchačově mozku k tomu, že člověk vypne. Jako optimální řešení nakonec vycházejí prezentace obsahující informace, které lze snadno vizualizovat. Diagram, graf či mapa skutečně často ukáží více než dlouhý projev. Slajdů by nicméně mělo být jen pár, neměly by se přepínat jak na běžícím pásu a informace na každém z nich by mělo jít obsáhnout jediným pohledem.
Samozřejmě nic moc objevného ani nového pod sluncem, teď ale můžeme argumentovat s odvoláním na autoritu pana profesora…
ČLÁNKY DO MAILU