Co se vlastně spirálou smrti v souvislosti s Bitcoinem obyčejně myslí? Zjednodušeně řečeno jde o teorii, která pracuje se scénářem, kdy velké množství Bitcoin těžařů vypne své stroje v jeden okamžik, protože pro ně těžba kvůli rapidně klesající ceně už nebude nadále profitabilní. Tím dojde k rapidnímu zpomalení ověřování transakcí (dříve, než stačí dojít k úpravě obtížnosti) a následkem toho pak k dalšímu poklesu ceny, vypínání dalších těžebních zařízení a opakujícímu se cyklu, který povede až ke klinické smrti bitcoinu, který se tak stane bezcenný.
Teorie se poprvé objevila se splasknutím cenové bubliny bitcoinu v roce 2011. Formální podoba teorie má mnoho podob, některé v minulosti úspěšně vyvrácené na teoretické rovině, jiné rychle vyvrátila praxe. Například Roger Ver, CEO Bitcoin.com a jedna z prominentních tváří Bitcoin Cash, vyhrožoval podobným scénářem na Bitcoinu po odštěpení bitcoinového forku Bitcoin Cash (těžaři měli být kvůli EDA algoritmu finančně motivovaní opustit těžbu bitcoinu a těžit místo toho Bitcoin Cash, přes dočasný prudký pokles bitcoinové hashrate se ale situace rychle vrátila do normálu).
Esencí všech předsudků a obav, které jsou se „spirálou smrti bitcoinu“ spojeny, je článek Bitcoin is close to becoming worthless, který vyšel 4. prosince na serveru Marketwatch, z pera Atulia Sarina, profesora financí na univerzitě v Santa Claře. Článek vzbudil v posledních dnech velké pozdvižení na sociálních sítích, zejména v Twitter sféře. V čem je článek a celá teorie chybná?
Lákavá, ale scestná teorie
Největší úskalí celé teorie spirály smrti je, že je intuitivně velmi přesvědčivá. Vždyť kdo by to neviděl. Když šla cena bitcoinu nahoru, více a více nových minerů se připojovalo k těžbě, neboť cena byla neustále o kus nad náklady, a navíc zde byla vidina ještě většího zisku v budoucnu. Když cena padá, mineři, kteří jsou na hranici ziskovosti, případně těží v mírné ztrátě, vypnou své ASIC minery, jako se to nedávno stalo izraelské pobočce Bitmainu, a až žádný nezbude, bude bitcoinu konec.
Argument je založen na několika (někdy vyřčených, jindy nevyřčených) předpokladech, na které kritici často spoléhají. Cena bitcoinu by musela klesnout pod určitou kritickou hodnotu (bod zlomu), přičemž hash rate by musel výrazně klesnout dříve, než dojde k tzv. „difficulty adjustment“, neboli úpravě obtížnosti, která se děje v průměru každých čtrnáct dní (ve skutečnosti vždy po 2016 blocích) a v praxi určuje, jak náročné bude vytěžit nový blok. Racionální těžař by v takovém scénáři měl podle teorie vypnout stroje, což by mělo vést k dalším výše popsaným konsekvencím.
Problém je v tom, že k podobnému scénáři v minulosti nikdy nedošlo, a to navzdory tomu, že k tomu několikrát byly prakticky ideální podmínky. Nedošlo k němu ani po osudném červnu 2011, kdy cena bitcoinu poměrně rychle spadla o více než 90 procent, a nestalo se tak ani po splasknutí bubliny na přelomu roku 2013/2014, tedy již za éry plně rozvinutého profesionálního ASIC miningu, jak pěkně dokresluje tweet Dana McArdle z roku 2015.
What happened to everyone arguing that price-drop -> miners leaving -> systemic incentive fail spiral? Did it not happen after all? #duh
— Dan McArdle (@robustus) January 28, 2015
Ačkoli tedy průmyslový „bitcoin mining“ ukončil aktivity řady nadšenců ve sklepích a garážích rodinných domů, principy z teorie her, na kterých zabezpečení bitcoinové sítě stojí a padá, fungovaly pořád stejně efektivně.
Kdy se těžba vyplatí
Jedním z důvodů, proč smrt bitcoinu nepřišla, je prostý fakt, že aby miner v systému přežil, musel mít už na začátku dlouhodobou perspektivu a plán, jak se udržet v zisku z dlouhodobé perspektivy. Elektřina většinou bývá nasmlouvaná a zaplacená na dlouhá období dopředu, podobně jako například pronájem nemovitosti, kde se těžba odehrává. Capexové náklady (pořízení hardwaru) jsou zejména pro menší a střední hráče poměrně vysoké a vzhledem k velmi krátké produktové životnosti se určitě nevyplatí vypínat stroje kvůli každému (byť třeba obřímu) cenovému propadu. Opexové náklady pro změnu budou (nebo už jsou) „propáleny“, ať již miner těží, nebo ne. Takovýto miner tedy bude těžit ještě dlouho poté, co na těžbě začal prodělávat. A protože se mineři k těžbě připojili v různou dobu a v různou část tržního cyklu, budou také v různou dobu odpadávat.
Zatímco část minerů po skokovém propadu ceny, jakého jsme byli svědky například letos v listopadu, skutečně své stroje na hranici ziskovosti vypne, pro ty, kteří zůstanou, se zvedne jejich podíl na celkové hash power a tím (statisticky) i podíl na odměně, protože jim najednou znatelně vzrostla šance na úspěšné vytěžení bloku před konkurencí. Pokud tedy například odpadne 50 % těžařů, mineři, kteří vydrží do nejbližšího retargetingu obtížnosti, budou následně dostávat dvakrát větší odměnu než doposud. To už je poměrně zajímavá pobídka k setrvání, obzvláště v případě, že stojíte před alternativou odepsat mnohamilionovou investici do těžebního hardwaru (který v praxi extrémně rychle zastarává a k ničemu jinému než k těžbě samotné se nehodí).
Přirozené ekonomické incentivy fungují dokonce i v okénku před úpravou obtížnosti, vzhledem k pomalejšímu ověřování a rychle se plnícímu transakčnímu mempoolu dramaticky narostou poplatky za transakce, což je pro většinu minerů opět poměrně dobrá motivace zůstat.
Pro část minerů z řad největších hráčů jsou pro změnu opexové i capexové náklady natolik zanedbatelné, že se jim vyplatí těžit prakticky kdykoli, dokud je cena bitcoinu nenulová. Na světě jsou místa, kde takovým minerům dokonce platí za to, že (alespoň v určitý čas) odebírají přebytečnou elektřinu ze sítě. Obtížnost se tedy sice ceně přizpůsobuje i při pohybu ceny dolů, ale poměrně řízeným způsobem a bez dramatických výkyvů.
your essential guide to Bitcoins spoopy death spiral pic.twitter.com/2gXWbJgKyl
— nic carter (@nic__carter) December 3, 2018
Skutečný krizový scénář a záchranná brzda
Co by se ale stalo, kdyby přeci jenom došlo na nejhorší? Pokud by skutečně došlo k obřímu jednorázovému výpadku hash power a do úpravy obtížnosti by bylo ještě daleko, není technicky takový problém provést nouzový fork, který by obtížnost snížil manuálně.
Loni jsme ostatně byli svědky podobného scénáře u Bitcoin Cash, kde byly ovšem hlavním důvodem spíše příliš časté změny obtížnosti, které nakonec vedly až k úpravě algoritmu. Není to sice ideální řešení a mohlo by narazit na odpor části bitcoinové komunity, ale většina uživatelů i minerů by se pravděpodobně (čistě z ekonomické motivace) přiklonila na stranu forknutého chainu.
Nejen dosavadní historie Bitcoinu nám ukazuje, že šance na to, aby scénář spirály smrti nastal, je opravdu velmi velmi nízká, a jak poznamenává Andreas Antonopoulos, možnost, že by na něj případně komunita nezareagovala rychlým krizovým řešením, je prakticky nulová.
ČLÁNKY DO MAILU