Hned úvodem mě upoutalo nezvykle široké balení. Na televizor s úhlopříčkou 117 cm rozhodně velice široké! Když ale televizor vybalíte, uvidíte nádherný nizoučký designový podstavec se zabudovanými reproduktory a je vám jasné, odkud se ta šířka vzala
Za cenu 44 999 Kč dostanete – vedle zmiňovaného podstavce s výtečným zvukem – prakticky naprosto kompletní výbavu. Vedle 3D (brýle bohužel chybí, a to je ono „prakticky“), je tu úplný přístup na domácí síť a internet (otevřený i widgety), zabudované WiFi a WiFi Direct, podpora telefonování přes Skype a také přípojná místa ke kterým nepotřebujete žádné adaptéry, a to včetně konektoru SCART. Hloubka panelu je přitom pouhých 35 mm!
A pak že to nejde…
Vše koření ovládání přes „chytrý telefon“ (Apple nebo Google Android) a hlavně bytelné sklo Gorilla Glass, které hned tak někde neuvidíte. To kryje opravdu celou přední stranu, takže „bedna“ nejen skvěle vypadá, ale snadnější je i údržba. Na „Gorillu“ by pak nemělo mít ani dítě s akčním herním ovládáním.
Design je excelentní, krycí sklo s drobnou hliníkovou obrubou působí jemně a nevtíravě. Sklo jde až zcela do stran, takže se televizor lépe udržuje. A co víc! Nejspíše ho nerozbije ani naštvaný manžel či rozlobené dítě.
Dlouhá instalace, avšak včetně sítě
Má 18 kroků a začíná trochu zvláštně. Vyberete si jazyk, pak se objeví hlášení, že se televizor na 40 s resetuje, přičemž se obrazovka zatmí a následně musíte jazyk znova potvrdit. Mezitím ale párkrát problikne ikona analogového tuneru v levém horním rohu…
Divné, ale nic zásadního.
U volby pro zvuk jsou tentokrát tři položky a správně je vybrána ta třetí – repro integrované do podstavce. Pak jen pár drobností a velice rychle se naladí digitální pozemní tuner, který si můžete vybrat samostatně, takže se nemusíte zatěžovat tunerem analogovým. Tedy pokud ho ještě nepoužíváte, resp. nemáte přes kabelovku.
V závěrečné fázi je vám nabídnuta možnost instalace připojení na internet, resp. na domácí síť, a protože televizor má zabudováno WiFi, vybrat si můžete i „bezdrát“.
Jakmile potřebujete zadat heslo, narazíte na perfektní klávesnici a jediné na co si při instalaci musíte dávat pozor, je poněkud nekonzistentní vstup do její další části. Někdy se totiž dělá přes OK, jindy přes šipku vpravo.
Třídění naladěných kanálů sice není součástí instalace, ale dělá se velice snadno. Stačí vám k tomu šipkové klávesy a OK. Tak by to mělo být!
Výborné ovládání
Při zkoušení s výtečným Blu-ray přehrávačem Philips BDP8000 mě překvapila částečná kompatibilita s jeho dálkovým ovladačem. Mohl jsem tak běžné operace v multimédiích řídit přes Sony, což šlo velice pohodlně. Bohužel to mělo i stinnou stránku – nevyvoláte nabídku na tlačítku Options u Sony, objeví se totiž to samé u Philipsu. Nemůžete proto vyvolat kontextové menu televizoru přes které jde ovlivnit nastavení obrazu a zvuku.
Dálkový ovladač je výborný, kolem kurzorového kříže je soustředěno vše zásadní, včetně EPG, vyvolání elektronického manuálu, zmiňovaného tlačítka Options a Home. To je velice důležité, protože zobrazí menu ze kterého vstoupíte do televizních tunerů (jde to udělat i přes tlačítko dálkového ovladače), multimédií, na internet, zkrátka do všech funkcí televizoru, včetně naladěných kanálů. Díky tomu, že se v něm – povětšinou – nechá kolovat, je ovládání pohodlnější a svižnější.
Absolutorium zasluhuje ovládání multimédií jdoucích přes rozhraní USB. Máte totiž k dispozici dvě alternativy – buď tradiční tlačítka (jsou kompletní, tedy včetně samostatného přetáčení), nebo kurzorový kříž s OK uprostřed. Ten sice v televizním tuneru nevyvolá seznam naladěných kanálů (tato volba tu bohužel stále chybí), ale ve filmu nahradí Pause i Play a šipky vlevo a vpravo se pak postarají o přetáčení. Return nahradí Stop.
Šikovné!
EPG prakticky nemá chybu. K dispozici je většinou třířádkový popisek, podrobnější informace vyvoláte tlačítkem „i“ a ukáží se přes celou obrazovku.
Výborné osmidenní EPG
Obraz a zvuk se nepřeruší, k pořadu je vidět i třířádkový popisek a také začátek a konec, což je rovněž příjemné. Program se stahuje po vstupu na daný multiplex a vedle filtrování podle žánrů, můžete využít i tzv. kategorie. Do nich si můžete zařadit oblíbené kanály, včetně rozhlasových.
Na pořad se můžete nechat upozornit a televizor se probudí i z pohotovostního režimu. Nahrávání vyžaduje diskovou kapacitu minimálně 32 GB a podpora jde až do 2 TB (terabajty, tedy 2 048 GB). Nicméně i tak musí být disk registrován v konkrétním přístroji a přeformátován televizorem, takže mi doufám odpustíte, že jsem to nevyzkoušel. Nahrávku následně nikde jinde nepřehrajete, ani v televizoru stejného typu.
„Na obraz“ chodí Sony trochu jinak, než konkurence. Nenajdete tu poměr zelená-červená jako například u LG, či velice podrobná nastavení jednotlivých barev či jejich odstínů jako například u Panasoniku. Vše je uzpůsobeno běžnému spotřebiteli, což ale neznamená, že by barvy ovlivnit nešly. Hračičkové si tu ovšem moc nepoladí.
Skoro vše, na co si vzpomenete
Nastavení jsou bohatá, jak ostatně odpovídá dané třídě, ale rozhodně se v nich neztratíte. Nejlépe jsou udělány poměry stran obrazu. Při jejich změně totiž vždy vidíte, jaký budou mít účinek. Navíc se nezapomnělo na všechny důležité formáty, takže tu je 4:3, 14:9 i Smart reagující na signál v jakém poměru stran je daný pořad vysílán. Smart si ještě můžete ve zvláštní volbě nadefinovat buď rovnou na 4:3 nebo na 16:9.
Pro změnu přednastavených režimů obrazu jsou tu – kupodivu – opět dvě volby: režim obrazu a režim scény. V prvním případě jde o Standardní, Živý a Personální, režimů scén je více než deset (Auto, Auto 24p či třeba Kino) a přepínají se někdy i samovolně podle módu ve kterém televizor pracuje. Například před promítáním fotografií.
Manuální úpravy zahrnují vedle obvyklých parametrů i podsvícení, ostrost, teplotu barev, a v pokročilém nastavení můžete upravit i úroveň dynamického ovládání podsvícení (to je ovšem stále v rámu, nikoli přímé, zadní), úroveň pleti či vyvážení bílé. Jak vidíte, Sony nejde cestou úpravy úrovně jednotlivých barevných složek. To bych ale nevytýkal. Je to prostě o přístupu. O tom ale podle mého není nastavení zvuku a tak kvituji možnost samostatně ovlivnit hloubky a basy.
Přednastavené režimy jsou tři a nechybí ani automatická hlasitost pomáhající omezit nepříjemné špičky zejména v reklamách.
Elektronický manuál zabudovaný v televizoru není zcela kompletní a určitě by se měl rozšířit. Jeho ovládání je však pohodové a k dispozici je i rejstřík.
Zmínit bych se měl i o prostorovém zvuku. Ty jsou dva – běžný a 3D – a někdy opravdu funguje a díky výraznému zvukovému podání podstavce se až leknete.
Důležitá je ale ještě jedna věc. Sony dovoluje nastavit parametry obrazu a zvuku nejen pro aktuální vstup, ale i obecně, pro všechny vstupy. Možná by se ale firma měla ještě zamyslet nad nějakou nápovědou u alespoň nejdůležitějších voleb. Funkce i-manual, kterou si kdykoli můžete vyvolat tlačítkem otazníku, sice tyto a i další funkce vysvětluje, ale vždy musíte z dané volby vyskočit. A když jsem u tohoto bodu je třeba poznamenat ještě jednu věc – trochu hlubší záběr i-manualu by neškodil. Zcela chybí parametry televizoru a například i cokoliv o multimédiích (s výjimkou DLNA). Naproti tomu tu v rejstříku najdete dva totožné body – „Nahrávání na USB HDD“ – vedoucí na totéž místo.
Srovnání nižšího modelu 46HX750 (vlevo) a testované HX850. Designově je skok obrovský, zvukově – díky podstavci – nepochybně také.
Povětšinou parádní spotřeba
Televizor má už v základním nastavení zapnuté některé eko volby. Pro měření spotřeby je důležitá jediná – čidlo reagující na úroveň okolního osvětlení. Jinak je po instalaci volba scény nastavena jako „Obecná“, režim obrazu a zvuku „Standardní“.
V tomto okamžiku byla spotřeba po hodině provozu v rozmezí 44–54 W s typickou spotřebou 51 W. Jakmile jsem vypnul čidlo měřící úroveň okolního osvětlení, vystoupila na 80 W.
Připomínám, že spotřeba podle metodiky EU, kterou najdete v tabulce a kterou vyjadřuje energetický štítek je 78 W, takže měření sedí, protože se pochopitelně musíme orientovat podle volby druhé. Tu první příliš ovlivňuje místo na kterém máte televizor nainstalovaný.
Sony stále chybí tlačítko eko voleb na dálkovém ovladači (nejsou ani na tlačítku Options), takže kvůli nim musíte poměrně hluboko do menu. Tam najdete i volbu „Ekologické“ a v ní i „Spořič energie“ kde můžete také obraz vypnout a ponechat zapnutý pouze zvuk. V tomto okamžiku jsem naměřil stabilních 34 wattů.
Jakmile jsem přepnul na rozhlasovou stanici, což se dělá tlačítkem na dálkovém ovladači, objeví se šetřič obrazovky a spotřeba mírně stoupne na 39–40 wattů. I v tomto okamžiku, jde ale v menu rovněž vypnout panel a ponechat pouze zvuk, takže se spotřeba opět dostane na zmiňovaných 34 W.
Sami vidíte, že spotřeba je výborná. Při vypnutém obrazu je ale poněkud vyšší než by být mohla a zjevně se toho z panelu nevypíná příliš. To ovšem nic nemění na situaci, že výsledek je na 117 cm úhlopříčky vynikající! Nepatrně horší je to už s udávanou spotřebou v pohotovostním režimu, kde < 0,25 W představuje pouze průměr stejně jako energetická třída A.
Panel má hloubku 3,5 cm a je na podstavci o pár stupňů nakloněn. Pokud televizor umístíte do správné výšky (samozřejmě ne na metr vysokou skříňku) zjistíte, že naklopení je ideální.
Multimédia bez MKV
Souborový manažer je výborný, snadno ovladatelný a podporovány jsou dlouhé názvy v plné češtině. Nikde se však neukazují koncovky souborů a někdy to vadí.
Trochu jinak manažer působí po výběru fotografií, kdy se neobjeví obvyklý jmenný seznam, ale jejich grafický náhled poněkud komplikující navyklou orientaci.
Přehrávají se fotografie v JPG, pokud si pustíte prezentaci, můžete si k ní i vybrat libovolnou hudbu nebo zvolit tu, která je nahrána v televizoru. Voleb pro přehrávání snímků je spousta, kdykoli jde upravit i obraz, ale to není zapotřebí, protože se televizor automaticky přepíná do režimu Fotografie, který je velice slušný.
Spustit jdou i snímky ve 3D, tedy s příponou MPO, a ukáží se automaticky jako prostorové. Ovlivnit u nich můžete hloubku efektu a nastavit jde také jas brýlí, což bylo u mě často potřeba.
Podání hudby je díky zvukovému podstavci naprosto excelentní. Vyzkoušel MP3 a WMA a i když se v manažeru souborů ještě zobrazuje WAV, spustit nešel. Bezproblémově se ukazují ID3 tagy a po zahájení přehrávání se televizor přepíná do jakéhosi úsporného režimu a zatmí obrazovku.
Co se týče filmů, zlobil XviD (DivX a WMV HD nikoli), na který dnes narazíte podstatně častěji, než kdy dříve. Někdy se přehrál, jindy nikoli. Potíže jsem měl i s externími titulky v srt a sub. Ty sice pracovaly v češtině, ale vybraný font písma byl neúměrně tenký, takže šly špatně číst. Ovlivnit to nijak nejde, a to včetně velikosti písma. Rezervy jsou i u MKV, které se neobjeví v souborovém manažeru a které zřejmě nepřehrává žádný z letošních modelů Sony.
Pokud film přehrán byl, vždy se ukazovalo výtečné resamplování, tedy převod z nízkého rozlišení na rozlišení vysoké, při přerušení, včetně odskoku do televizního tuneru, film automaticky navázal na poslední pozici.
Nahrávky i v malých velikostech a ve špatné kvalitě byly interpretovány asi nejlépe, jak je to možné. Tomu se ale nemůžeme divit – jsme v nejvyšší třídě a tak by to mělo být.
Podpora HD videí z fotoaparátů a kamer je výborná a MP4, H.264 i AVCHD se přehrávaly bez zaváhání (koncovky MP4, MTS, M2TS), a to i se zvukem v Dolby Digital. Dts, a to ani v HD bohužel podporováno není a být by rozhodně – alespoň to první – mělo!
Nastavení 3D vyvoláte snadno tlačítkem Options. Bohužel v ní zcela chybí nabídka formátů. Tu vyvoláte pouze tlačítkem 3D.
Záznamy ve 3D pouštěné přes rozhraní USB občas překvapily, zmínit se musím ještě o tom, že Sony v tomto případě zvládá velikosti menší než 2 GB.
A překvapení? Televizor někdy identifikoval „obrazy vedle sebe“ a bez nabídnutí příslušné volby je automaticky ukázal v prostoru, což je opravdu hezké. Platilo to i o záznamu z kamery Panasonic HDC-SDT750, který ale nedokázal roztáhnout na opravdu celou obrazovku. Jindy televizor „obrazy vedle sebe“ neidentifikoval a volbu pro výběr 3D formátu nenabídl a začal ho přehrávat jako 2D. Přepnutí bohužel nenajdete na tlačítku Options, kde prostorový obraz můžete jen seřídit a např. mu zapnout či vypnout automatickou identifikaci, nýbrž pouze na samotném tlačítku 3D na dálkovém ovladači. Právě tady naleznete příslušné 3D formáty, včetně „obrazy nad sebou“ a případně i konverze 2D-3D.
Jakmile jsem zapojil referenční Blu-ray přehrávač Philips BDP8000 bylo 3D z BD disku detekováno plně automaticky.
Podstavec nedovoluje panelu jakýkoli pohyb. Zabudována je dvojice reproduktorů a subwoofer. Výkon zesilovače je tak vlastně 3× 10 W a dává to obstojný rámus i při pouštění filmu s prostorovým zvukem. Ti, kteří jsou zvyklí zapínat zesilovač i při sledování televizoru to tady nebudou potřebovat.
Klidné a příjemné barvy, obraz jako brus
Kritiky není mnoho a tou hlavní je absence 3D brýlí. Alespoň jedny by v ceně televizoru za 44 999 Kč prostě být měly, a to i přesto, že ho dostáváte včetně zvukového podstavce, který rozhodně není běžným příslušenstvím. Pokud tedy 3D chcete, a bylo by škoda, kdybyste ho u takovéhoto televizoru nechtěli, připravte si ještě alespoň 1467 Kč.
Někteří možná namítnou, že „ještě chybí podpora MKV“. Ono to ale s multimédii přes televizor bylo vždycky všelijaké a lepší to rozhodně nebude. Nicméně je škoda, že přehrávání filmů přes USB, je v případě obyčejného XviD někdy nespolehlivé (firma podporuje DivX) a titulky jsou jaké jsou. Škoda také na můj vkus relativně vysoké spotřeby v pohotovostním režimu (< 0,25 W), protože špička je na polovině už poměrně dlouho.
Důsledněji by také měl výrobce postupovat v oblasti ovládání a zavést možnost kolování v nabídkách opravdu všude, včetně nijak skromných voleb na tlačítku Options. Zavést by chtělo i tlačítko Eko (proč není na zeleném teletextovém?) a jistým mínusem je také nemožnost operativně vyvolat přehled naladěných kanálů. K tomu jsou zapotřebí minimálně dvě zmáčknutí tlačítek, někdy ale více. Tělem klame i klávesa Exit, která v některých případech volbu zcela neukončuje, ale má stejnou funkci jako Return. To je z připomínek vše. Nemožnost natočit panel k nim ale rozhodně nepatří. Jsme u televizoru s vytříbeným designem nejvyšší cenové relace. Takováto „hračka“ je pochopitelně určena jen pro toho, kdo ji ocení.
Naopak výborné je EPG a práce s poměry stran obrazu. Nepochybně výtečný je i obraz, a to i přesto, že za některých situací bylo na DVB-T vidět drobnou elektronickou vyumělkovanost (zprávy ze studia ČT 24), kterou ovšem můžeme přičíst na vrub i zdroji. Pokud by to opravdu bylo na televizoru (objevovalo se zřídka), máte možnost pohrát si s účinností nejrůznějších elektronických funkcí.
Divit se ale nemůžeme zubaté infografice na ČT 24. S tou žádný televizor nic neudělá a je – jako řada dalších věcí – jen ostudou veřejnoprávní televize.
V každém případě barvy jsou někdy až vysloveně do pastelova, resampling excelentní i na prostém DVB-T a obraz i zvuk jde kdykoli, a v jakémkoli režimu, pohodlně ovlivnit přes tlačítko Options.
Překreslování scény bylo za všech okolností neznatelné, ať už si švenk kamery či třeba titulky jedou z kterékoli strany a jakkoli rychle. Výsledek je někdy až vysloveně příjemný. Navíc ho výborně dokresluje výrazný zvuk, kterému nechybí hloubky a takový hned tak u televizoru neuslyšíte. Znatelný je i nástup virtuálního zvuku, pokud se pochopitelně chytne.
Prostorový obraz je jasný a vysloveně ostrý, někdy je to dokonce až příliš a řeže očí. Omezit se dá mimo jiné i snížením jasu brýlí. Ovšem pokud televizor – stejně jako já – máte u okna a světlo vám jde z boku, budou vám nové Bluetooth brýle vysloveně vadit. Jsou sice nádherné, ale bez postranic, takže světlo s prostorovým obrazem nepříjemně interferuje a v podstatě brání efekt rozumně sledovat. Sony by rozhodně mělo mít i standardní model s postranicemi obrouček aby se tomuto nepříjemnému jevu zamezilo. Sony ale rozhodně není samo a tento problém můžeme pozorovat prakticky u všech výrobců.
Co dodat? Snad jen to, že Bravia KDL-46HX850 představuje špičkový LCD televizor pro ty, kdo si ho mohou či chtějí dovolit a kdo si také potrpí na vytříbený a v současné nabídce ojedinělý design. Vysloveně kvalitní zvuk ocení i ti, kteří se i po napojení Blu-ray přehrávače chtějí obejít bez domácího kina.
Balení obsahuje
– dálkový ovladač
– 2× mikrotužkové baterie (AAA)
– nenatáčitelný designový podstavec se zvukem
– napájecí kabel (běžný, dvoužilový)
– uživatelská příručka je přímo v televizoru, v papírové podobě dostanete stručnou příručku
foto: autor a Sony
ČLÁNKY DO MAILU