Nejúčinnější zbraň: sociální šok

31. 1. 2012
Doba čtení: 2 minuty

Sdílet

Už nějakou dobu podnikám jako rádoby poradce pro management a taky člověk, který lektoruje skoro odborné semináře. Mimo jiné jsou k tématu nových médií a sociálních sítí. Jako každý lektor potřebuji mít arzenál zbraní, které dovedou případné rozjívené publikum kdykoli spolehlivě uzemnit. Jednou z nejúčinnějších je balista, které říkám poeticky „sociální šok“.
Vojtěch Bednář

Ilustrace: Nenad Vitas

Předem bych rád předeslal, že publikum není ani hloupé, ani naivní. Tvoří je obvykle malí a střední podnikatelé, management firem, lidé z veřejné správy. Odborníci ve svých oborech, profesionálové, kteří by se buď rádi dozvěděli něco nového, nebo kteří musí udržet svou konkurenceschop­nost, a proto se potřebují vzdělávat, případně poradit. Protože ale účast na jakémkoli semináři vrací člověka automaticky do mládí, a podstolní hry, případně házení papírků k tomu patří, je potřeba čas od času koncentrovat pozornost.

Jako každý lektor a poradce mám i já arzenál nástrojů, které dovedou více nebo méně spolehlivě získat pozornost a publikum do jisté míry vyvést z konceptu. Existuje celá řada možností, jak to udělat, velice spolehlivě ale funguje seznámit přítomné s (pro ně) novinkou, která trochu ohrozí pocit, že svět funguje tak, jak si myslí. Sociální šok je právě takovýmto nástrojem, rád bych poznamenal, že nesmírně funkčním a prakticky odzkoušeným. V čem spočívá? V ničem více, než v seznámení přítomných s funkcí Outlook social Connectoru; bezplatného originálního doplňku pro Microsoft Outlook, který dovede (mimo jiné) automaticky načítat informace o odesílatelích doručené pošty ze sociálních sítí.

Marketing meeting Ai a tvorba obsahu

Zdá se vám to samozřejmé? Pak jste, pokud jsem měl zatím možnost posoudit, v menšině. Představa, že pošlete někomu e-mail a příjemcův poštovní klient vás během zlomku sekundy prolustruje,  je totiž pro lidi, se kterými jsem se prozatím setkal (podotýkám, ne odborníky v IT), jedním slovem drastická. Po předvedení se obvykle ozývají hlasy volající po soukromí, ochraně identity, práv jednotlivce, nebo prostě volající „hanba“. Informace, že řešením může být minimálně používat různé e-mailové adresy, obvykle naráží na nepochopení a následný pokus uklidnit publikum známou humornou  příhodou, kde se vlastně vzala silueta, kterou connector zobrazuje v případě nenalezení fotky odesílatele bývá vnímán pozitivně, avšak stále na pozadí prožitého šoku. Ihned po jeho odeznění se lidé obvykle začínají pídit, kde se dá onen doplněk nainstalovat.

Možná se právě chytáte za hlavu a tážete, proč zde vyprávím takovou banalitu. Věřte mi, mám pro to dobrý důvod. Konstantní reakce na sociální šok mne totiž utvrzuje v přesvědčení, že mnoho z nás doopravdy vůbec netuší, co vše je o nich uchováváno, a jak je možné informace spojovat dohromady. Což znamená mimo jiné, že se chováme tak, jako kdyby nic takového možné nebylo.  Možná by bylo lepší, udělat pokud o gramotnost drtivé většiny netechnických uživatelů internetu něco jako malý sociální šok dříve, než zažijí při jiné příležitosti šok veliký, a skutečně destruktivní. 

Autor článku

Autor je sociolog, odborný publicista, poradce, a lektor.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).