Ilustrace: Nenad Vitas
Jen pro upřesnění faktů: katolická církev má seznam sedmi hlavních hříchů, ze kterých všechny ostatní pocházejí. Seznam vytvořil papež Řehoř I. Veliký (žijící v šestém století) a čerpal ze seznamů o několik století starších. Některá média (zaznamenal jsem tuto informaci na internetových médiích Aktuálně.cz a na Lidovkách, ale například také v pořadu 168 hodin na ČT1 a v mnohých dalších) přišla s tím, že oficiální římské úřady schválily seznam nových hříchů, mezi nimiž byly genetické manipulace, neekologické chování, nesolidarita s chudými a několik dalších. Problém je v tom, že nikdo takový seznam nevydal ani vydat nezamýšlel. Biskup Gianfranco Girotti jen odpovídal v novinách na otázku ohledně nových forem hříchů v jednadvacátém století (více na stránkách Radia Vaticana).
Je zřejmé, že pokud člověk vychází ze zpráv, které někdo převzal z druhé ruky, může nastat chyba v interpretaci, nedorozumění. To je při tomto postupu zcela běžné. Ale pokud k chybě dojde, nebylo by pro elektronická média korektní ve vztahu k čtenáři doplnit informaci stala se chyba, čtenářům se omlouváme
? Například na již zmiňovaných Lidovkách se tato zpráva objevila na titulní stránce hned dvakrát (jednou coby zpráva, podruhé jako komentář). Ani k jednomu textu nebyla dodána vysvětlující a opravující informace a ani samostatný článek nevyšel. Pokud ano, pak není v silách čtenáře ho vůbec dohledat. Škoda.
Takových přehmatů přitom existuje spousta. Stávají se a myslím, že by pro ně měl každý pochopení, pokud by se k nim redakce postavila čelem a řekla, že vycházela ze špatných zdrojů či něco podobného. V opačném případě riskují, že jejich zprávy nebudou důvěryhodné. Přitom editace článku vydaného na webu prakticky nic nestojí. U tištěného periodika bychom snad mohli přivřít oko, ale na webu, když by celá úprava zabrala maximálně několik desítek vteřin? Přitom informace, že se jedná o mylnou interpretaci, je již ze středy 12. března (viz tiskové prohlášení České biskupské konference).
Někteří lidé celou věc interpretují jako útok na církev (např. Tomáš Halík), jiní se k celé věci staví jako k běžnému obrazu našeho zpravodajského světa. Nemyslím si, že by za zprávou stála nějaká snaha někoho diskreditovat, jako spíše neochota a neschopnost uznat vlastní chybu. V tom případě se ale před námi otevírá otázka, zda má cenu takovýmto médiím vůbec věřit. Na tu ale ať si odpoví každý sám.
ČLÁNKY DO MAILU