Hrozí nám dvourychlostní internet? Operátoři po nařízení EU testují půdu

Před týdnem jsme přinesli zprávu o tom, že byla s konečnou platností schválena vůbec první evropská zákonná úprava „síťové neutrality“; i když ji vyjadřuje pojmy jako „rovné nakládání“ s internetovým provozem a „zajištění přístupu k otevřenému internetu“.

Jelikož jde o nařízení, text má přímou právní platnost v členských zemích EU.

Účinku nabude 30. dubna 2016, leč připouští uplatňování odchylných vnitrostátních pravidel (článkem 10) až do konce roku 2016, takže v plném rozsahu se uplatní od roku 2017.

Evropská komise je zavázána (článkem 9) přezkoumat ustanovení o síťové neutralitě zprvu po třech letech účinnosti — do 30. dubna 2019 — a posléze vždy co čtyři roky.

Deutsche Telekom: Za pár procent z tržby zaručíme lepší přenos

Pouhý den po hlasování v evropském parlamentu, kdy ještě ani neutichly mediální zprávy o tom, jak „Evropa odmítla síťovou neutralitu“, neváhal Timotheus Höttges, generální ředitel Deutsche Telekomu — obří telekomunikační skupiny s dcerami v padesáti zemích — vydat blogový příspěvek, jímž spustil doslova poplach. Čím?

To podstatné hledejte až ve čtvrtém a pátém odstavci jeho textu. Čtvrtým si připravuje půdu — o různé příklady opírá názor, že platit na internetu za vyšší úroveň služby je běžné.

A v pátém odstavci předkládá představu toho, že díky schválené podobě nařízení bude moci Deutsche Telekom nabídnout zaručenou úroveň přenosu pro určitou internetovou službu i malým, začínajícím společnostem, které si nemohou dovolit distribuovanou infrastrukturu. DT si však za takovou službu představuje „pár procent podílu na tržbách“.

Návrh vyvolal pozdvižení a je vydáván za důkaz toho, že schválené nařízení nebrání operátorům budovat „dvourychlostní internet“, na kterém si budete muset za „rychlý pruh“ připlatit — „jakoukoli cenu si řeknou,“ zlobí se pro EurActiv Simon Schaefer, zakladatel Factory Berlin, berlínského střediska pro startupy a technologické firmy.

Ohlasy na blog Deutsche Telekomu přiměly dokonce komisaře Günthera Oettingera vydat prohlášení, ve kterém ujišťuje, že nařízení nepřipouští zpomalování obecné internetové služby na úkor zvláštních služeb a že národní regulátoři budou úroveň poskytovaného internetového přístupu hlídat a měřit.

Komisař je přesvědčen, že pro většinu internetových služeb postačí obecné připojení a že internetové firmy, například ani poskytovatelé videoobsahu (VoD), nebudou tlačeny do nutnosti platit za lepší přenos pro své služby.

Seznam.cz: Nařízení postrádá základní definice pojmů a parametrů

Požádal jsem o názor Seznam.cz jakožto společnost provozující řadu různorodých internetových služeb zaměřených na koncového spotřebitele. Odpověděl Michal Feix, její ředitel pro právní a legislativní záležitosti:

Má pro Seznam.cz význam, že EU schválila nařízení o otevřeném přístupu k internetu?

Význam to pro nás samozřejmě má. Jde totiž o první pokus definovat síťovou neutralitu jako takovou. Na druhou stranu ale nařízení nechává prostor pro vlastní výklady různými zúčastněnými stranami, tedy samotnými ISP, stejně jako regulačními orgány.

Budete se ve svém podnikání cítit díky nařízení jistější?

Na to zatím neumíme popravdě odpovědět. Musíme si nejdříve počkat na výklad od ČTÚ coby regulačního orgánu v této oblasti. Ten je pro nás zásadní. Nedokážeme také odhadnout to, jak si budou nařízení vykládat čeští poskytovatelé internetu. Bedlivě sledujeme debatu, která se rozvířila okolo Deutsche Telekomu a německé pobočky Vodafonu.

Může současné nařízení řešit potíže s doručováním některých druhů internetového obsahu citlivých na kvalitu služby?

Podle našeho názoru to neřeší. Přestože pracuje s existencí rozdílných druhů služeb citlivých na kvalitu služby (jako by mohlo být např. VoD), ponechává je pouze v obecné rovině, tedy nijak nespecifikuje, co znamená ‚internetový obsah citlivý na kvalitu služby‘. Tím ponechává prostor k již zmiňovaným různým výkladům toho, jakých služeb se nařízení týká, a rozhodně tak nepřináší nějaké hotové řešení.

Text nařízení je až moc obecný, nařízení EU by nemělo nechávat velký prostor pro zcela rozdílné výklady. Text postrádá základní definice pojmů jako ‚otevřený internet‘ nebo ‚síťová neutralita‘ či ‚služby citlivé na kvalitu obsahu‘ (‚specializované služby‘). Protože nařízení postrádá konkrétní příklady a vymezení služeb citlivých na kvalitu obsahu, může to vést k zařazení téměř jakékoli služby do obecného pojmu ‚specializovaných služeb‘ (viz již zmiňovaná debata okolo Deutsche Telekomu a startupů).

Co se týče ‚specializovaných služeb‘, vítáme možnost je nabízet (ze strany podnikatelů v elektronických komunikacích) a vytvořit z nich další segment moderních služeb, ale za předpokladu, že nebudou negativně ovlivňovat obecnou dostupnost nebo kvalitu služeb přístupu k internetu.

Narážíte v prostředí českého internetu na takové potíže, které by byly řešitelné lepším nastavením zákonných pravidel?

Konkrétně se nám stalo například to, že jsme na službě Stream.cz nabízeli pořady, které byly u lidí natolik populární, že jejich streamování dělalo potíže některým infrastrukturálně poddimenzovaným operátorům (ať už šlo o některé naše přímé přenosy, či filmy nabízené k online zhlédnutí). Proto považujeme zakotvení principu síťové neutrality do českého právního rámce za vítanou aktivitu. Nelze jej však podpořit, pokud neexistuje jasná definice základních parametrů internetového provozu.

Může nařízení nějak pomoci startupům? Přispěje k rozvoji inovativních internetových služeb?

Samotná myšlenka síťové neutrality obecně prospívá inovacím na internetu, je totiž výchozím předpokladem otevřeného a kvalitního konkurenčního prostředí v oblasti moderních digitálních služeb. Pro startupy je tedy síťová neutralita čili otevřený přístup k internetu velkou pomocí. ‚Síťová neutralita‘ by totiž měla nastavit podmínky pro spravedlivý datový provoz, k jehož omezení by smělo dojít pouze za předem definovaných podmínek (viz telemedicína, ochrana sítí apod.).

Obecně v otázce řízení datového provozu zastáváme názor, že je tomu možné za přesně stanovených podmínek, pokud to vyžaduje povaha dané služby a nedochází tím k významnému narušení konkurenčního prostředí ve prospěch jedné strany.

Kdyby bylo nařízení vykládáno různě přísně v různých zemích EU, ovlivnilo by to ať už české poskytovatele internetových služeb, nebo české koncové uživatele?

Naše hlavní obava pramení z omezení konkurenceschopnosti. Různé podmínky v jednotlivých členských zemích EU, respektive různé výklady termínů jako  ‚specializovaná služba‘ či ‚řízení provozu‘ mohou vést k znevýhodnění některých poskytovatelů služeb v jiném členském státě. A totéž samozřejmě bude platit nejen v rámci samotné Evropské unie, ale i ve vztahu k mimoevropským poskytovatelům služeb.

Čeští operátoři: Trh neselhal, nařízení nemělo vůbec vzniknout

Český T‑Mobile patří do skupiny Deutsche Telekomu a ve svých vyjádřeních pro Lupu se podržel obdobného tónu, jaký na blogu zvolil i Timotheus Höttges. Odpovědi poskytla Martina Kemrová, senior manažerka firemní komunikace:

Byla z vašeho pohledu vůbec potřeba nějaké právní úpravy internetového provozu a poskytování internetového přístupu?

Obecně platí, že regulace je potřeba pouze tam, kde dochází k pochybení a selhání trhu. Například v ČR však sám regulátor konstatoval, že k porušení síťové neutrality nedochází. Proto jednotnou regulaci napříč EU neshledáváme za vhodnou. Nevhodná regulace vždy přináší riziko poklesu investic, útlum v rozvoji služeb a v důsledku utrpí vždy koncový uživatel. Regulace tohoto typu tedy není a nebyla v EU nutná.

Nařízení k jednotnému telekomunikačnímu trhu vnímáme především jako politické téma. Domníváme se, že problematika regulace roamingu mohla být řešena pouhou revizí platné roamingové regulace a problematika síťové neutrality měla být předmětem konzultace v rámci revize platného Regulačního rámce EU pro elektronické komunikace, která již byla zahájena.

Takto uměle definovaná legislativa bude vždy kulhat na jednu nohu. Nehledě na skutečnost, že otázky cen, konkurence a transparentní soutěže na trhu řeší již stávající legislativa a regulační opatření. Budoucnost služeb založených na internetu, a především mobilním, tak chtě nechtě dostává vynucené limity.

Jak hodnotíte schválené znění nařízení?

Nařízení vyhodnocujeme, v tuto chvíli nejsme schopni komentovat jeho konkrétní dopady. Ale už teď lze říci, že například poskytování specializovaných služeb bude velmi problematické, což za situace, kdy celá EU zaostává v rozvoji internetu a služeb na něm závislých, je přinejmenším prohrou pro celou EU.

Připadá vám schválený text jednoznačný?

Autor textu se snažil být obecný a pojmenovat obecná pravidla. Předpokládáme, že důvodem bylo pokusit se omezit negativní dopad na budoucí vývoj internetu a služeb. To se ovšem nemohlo podařit, protože se začala regulovat oblast, která doposud úspěšně žila povětšinou nezávislým životem.

Hrozí rozdílnost výkladu v různých evropských zemích? Může vás to nějak provozně ovlivnit?

Ano, to je podle našeho názoru velmi pravděpodobné.

Jak vnímáte dosavadní působení ČTÚ?

ČTÚ zaujal k problematice síťové neutrality velmi pragmatický postoj. Protože neshledal v ČR problém s dodržováním síťové neutrality, přijal po diskuzi s operátory ‚pouze‘ doporučení, která však byla trhem pozitivně přijata a následována.

Uvažujete o tom, že byste také českým firmám nabízeli to, co nastínil pan Höttges?

Jde o úvahy o možném konceptu. V tuto chvíli se tedy nemůžeme vyjádřit ohledně konkrétních nabídek.

Německý Vodafone se pro média vyjádřil souhlasně s prohlášením Deutsche Telekomu, ale česká pobočka mi odepsala, že „lokálně by nemělo smysl“ zodpovědět mé dotazy.

Tiskové oddělení O2, ze skupiny PPF, nám poskytlo následující vyjádření na obdobné otázky:

Byla z vašeho pohledu potřeba nového nařízení?

Všechna pravidla, která přináší nové evropské nařízení, společnost O2 Czech Republic plnila a plní. Vadí nám však, že veškerá pozornost diskuze je soustředěna pouze na poskytovatele internetu, nicméně úplně opomíjí další subjekty, které na trhu působí a zásadně ovlivňují jeho vývoj (například videoportály, OTT služby, vyhledávače).

Obáváme se, že nové nařízení může poskytovatele internetu do budoucna omezit. Nařízení vůbec neřeší nové trendy, ani co se bude do budoucna v síti dít, zaměřuje se pouze na poskytovatele internetu.

Velcí poskytovatelé internetu nemají zájem na blokování nebo diskriminaci provozu, pokud ovšem chování subjektů, které poskytují obsah (OTT služby, úložiště, video portály) nebude toto prostředí deformovat.

Dává vám schválené znění pocit jistoty ve vztahu k ČTÚ?

Z našeho pohledu je nové nařízení poměrně obecné a dává velkou pravomoc národnímu regulátorovi, se kterým již máme pravidla nastavena. Všechny procesy máme nastaveny tak, aby byly v souladu i s novým nařízením.

Hrozí rozdílnost výkladu v různých evropských zemích? Může vás to provozně ovlivnit?

Ano, jedno z velkých témat, které se hodně diskutuje, je tzv. zero rating. V některých zemích toto výslovně zakázali, jinde to naopak výslovně povolili.

Zvažujete podobnou nabídku zvláštních služeb jako Deutsche Telekom?

S ohledem na konkurenci a naši budoucí strategii nechceme toto komentovat.

Oslovil jsem také CETIN, teprve nedávno z O2 vydělenou „největší českou infrastrukturní společnost“. Martin Žabka, manažer komunikace společnosti, poskytl tyto odpovědi:

Dotkne se nové evropské nařízení Cetinu?

V krátkodobém horizontu neočekáváme zásadní dopad nařízení, jak je schváleno, na CETIN jakožto velkoobchodního poskytovatele služeb. Širokopásmové služby CETIN jsou vůči různým typům aplikací a internetových služeb neutrální. Jako důležité vnímáme to, že nařízení nadále umožňuje poskytnout zaručenou kvalitu pro speciální kategorie provozu v síti, jako např. pro VoIP anebo videokonference.

Domníváte se, že EU takové nařízení potřebuje?

Fakt, že o nařízení se vedla téměř dvouletá diskuze, dle našeho názoru naznačuje, že obtížné bylo nejenom hledání vhodné formy regulace pro ‚otevřený internet‘, ale vůbec definování toho, v čem spočívá selhání trhu. Zatímco vidíme jako důležité předejít fragmentaci regulačních přístupů k síťové neutralitě v EU, z věcného hlediska jsme vždy zastávali názor, že bez prokazatelného selhání trhu a dosavadních regulačních mechanismů, což se nestalo, může nové regulační opatření vést k nezamýšleným důsledkům.

Rada ČTÚ: Kompromis nemůže všechny úplně uspokojit

Oslovil jsem radní Českého telekomunikačního úřadu a požádal je o jejich pohled na nové nařízení. Radní zodpověděli mé dotazy společně, za Radu ČTÚ jako takovou:

Tučné zvýraznění některých vět je redakční.

Je dobře, že EU má nařízení o síťové neutralitě?

Předně je třeba uvést, že síťová neutralita není „jedna věc“, ale celá skupina vzájemně souvisejících problémů, od ryze technologických až po problémy téměř politické. Proto máme tolik různých pohledů na to, o co vlastně jde, i názorů na to, jaké by mělo být řešení (a čeho). A také tolik lidí, kteří používají stejná slova, ale na mysli mají různé věci.

Mimochodem, když už jsme u těch slov: je docela příznačné, že na počátku se mluvilo o síťové neutralitě, ale výsledný dokument tento pojem vůbec nepoužívá. Místo toho se v něm píše o otevřeném přístupu k Internetu, či o přístupu k otevřenému Internetu (podle toho, jak přeložíme anglické „open internet access“). Je to asi důsledek toho, jak se s postupem času posouvá náš pohled na to, co je nejpodstatnější — od technických aspektů (kdy se ještě hovořilo o síťové neutralitě) k aspektům jiného než technického charakteru. Konkrétně k otevřenosti, jako protikladu toho, kdy někomu je (někým jiným) něco odepíráno, zakazováno, omezováno, či naopak vnucováno, přikazováno až přímo diktováno.

Výsledek pak určitě nemůže být dokonalý a uspokojit úplně všechny. Ale je určitě dobře, že ho máme.

Nastavuje schválený text pravidla dostatečně? A nastavuje je správně?

To nařízení řeší více problémů současně. Pokud jde o síťovou neutralitu v užším slova smyslu (tj. záležitosti přenosu dat), pak jde správnou cestou: snaží se kompenzovat to, že protokol IP nebyl vyvinut s ohledem na potřeby mnoha dnes používaných aplikací a služeb (konkrétně těch multimediálních, které potřebují dostávat svá data rychle a pravidelně, a raději oželí nějaký občasný výpadek či poškození).

Přijatému nařízení lze rozumět tak, že internetoví provideři mohou zavádět mechanismy, které tuto „nevhodnost“ protokolu IP kompenzují. Ovšem jen za podmínky, že tím nesledují „obchodní cíle“. Až praxe ale ukáže, zda je to správná interpretace, nebo zda se prosadí nějaká jiná. I proto je ale důležité, že nařízení pamatuje na možnosti určitých korekcí — když regulačním orgánům dává možnost zasáhnout, pokud by se situace vyvíjela směrem k „ohrožení podstaty práv koncových uživatelů“.

Je schválené znění vítězstvím některé za stran?

Nečekejme a ani nechtějme, aby podobné dokumenty byly vítězstvím jedné strany nad druhou. Vždy to bude nějaký kompromis, a ptejme se, zda je rozumný a vyvážený. Samozřejmě by bylo vhodné, aby EU řekla rázné a rozhodné slovo (a to negativní) k tzv. zero ratingu. Tedy k praxi vyjímání určitého provozu z objemů FUP (pokud už jsou nějaké takové limity na uživatele uvalovány).

Považujete text nařízení za dostatečně jasný, nebo připouští různé výklady?

Nechtějme od politiků a zákonodárců, aby se vyjadřovali exaktně, tak jak je zvykem třeba v matematice či fyzice. Mají svůj způsob vyjadřování, který vždy bude připouštět různé výklady a interpretace. Ty se zcela jistě objeví — a pak bude záležet na zájmu a vůli je řešit. Možnosti k tomu jsou, a pamatuje na ně i samo nařízení.

Bude mít ČTÚ dostatek prostředků, možností i vůle vymáhat platnost nařízení?

Nové nařízení budou uvádět do praxe především jednotliví poskytovatelé přístupu k Internetu (provideři). Role úřadu by měla být spíše metodická a pak kontrolní. Doufáme, že úřad nebude mít důvod k nějakým přímým regulačním zákrokům — ale pokud by snad na ně došlo, o prostředky se neobáváme. Ani o rozhodnost a vůli je řešit.

Domníváte se, že současná praxe se bude muset hodně změnit, aby vyhověla novému nařízení?

To ukáže teprve čas. Určitý precedent ale už máme: na sklonku roku 2013 vydal úřad vlastní stanovisko k síťové neutralitě (tzv. pravidla řízení datového provozu), které není zase až tak zásadně odlišné od toho, co přináší nové unijní nařízení. A největší operátoři na to docela rychle zareagovali. Například tím, že do vyčerpání objemových limitů v rámci svých FUP přestali rozlišovat různé druhy provozu.

Jak vnímáte úmysl ohlášený ředitelem Deutsche Telekomu?

Komentovat konkrétní vyjádření představitelů zahraničních operátorů nám nepřísluší. Na otázku ohledně specializovaných služeb ale můžeme odpovědět alespoň v obecné rovině tak, že jsou na jedné straně potřebné (pro všechny služby, které ke svému fungování vyžadují určité garantované podmínky). Na druhé straně jsou ale tyto specializované služby kontroverzní a nebezpečné v tom, že poskytovatelé přístupu (provideři) by je mohli chtít nabízet, či přímo vnucovat svým zákazníkům místo dosavadních služeb přístupu k Internetu (říkejme jim třeba „řádné“ či „univerzální“, v protikladu ke specializovaným). A tím zákazníky nutit k vyšší útratě, resp. sami si tím generovat vyšší výnosy a zisky.

Problém je tedy především v tom, jak vše vyvážit: jak specializovaným službám nezavřít vrátka, ale současně zabránit výše popsanému nebezpečí. Nařízení se o to snaží, konkrétně tím, že požaduje, aby poskytování specializovaných služeb nebylo jakkoli na úkor služeb „řádných“, resp. „univerzálních“. Zda to takto bude stačit či nikoli, ukáže teprve čas. A pokud by nestačilo, opět je zde pojistka v podobě regulátorů, kteří mají právo zasáhnout.