SIPVZ: Seminář ACOL k CERES

Před čtyřmi měsíci došlo v předvolebním čase v Telči k prvnímu nevhodně zaranžovanému a především falešnému setkání ředitelů sekce SIPVZ (Státní informační politiky ve vzdělávání) MŠMT a zástupců Generálního dodavatele AutoCont On Line a Českého Telekomu s opozicí, tedy s kritiky způsobu realizace SIPVZ z řad takzvané „pedagogické veřejnosti“ (většina pozvaných či oficiálních zástupců účast na narychlo svolaném bezkoncepčním uzavřeném jednání odmítla). Zatímco strana pedagogů zastoupená tuším že šesti náhodně vybranými zástupci připravila řadu konkrétních návrhů, zástupci ACOL a sekce SIPVZ nenabídli nic a pokusili se setkání využít jen k mediálnímu ohlupování: „s opozicí SIPVZ se přeci jedná“. Tahle „čárka“ ale nabyla nic platná a jednání už je dávno zapomenuto. Další dvě setkání na půdě AutoCont On Line zorganizoval zhruba o měsíc později vedoucí realizace Projektu III Jaromír Horák jako reakci na diskusi k jeho otevřenému dopisu Internet ve školách včera, dnes a (snad) i zítra. První setkání s „veřejností“ popsal Jiří Peterka v článcích Jaká byla diskuse s ACOLem? a Jaká byla diskuse s ACOLem? (2), druhé s „novináři“ jsem komentoval v článku Jaká byla diskuse novinářů s ACOLem?: výsledek byl díky způsobu svolání opět tristní. Ale přibyly další „čárky“ za diskusi s veřejností i novináři. K výraznému posunu došlo po personálních změnách ve vedení MŠMT i jeho sekce SIPVZ, takže všichni očekávali průběh a výsledek kroměřížské konference, o které se píše například v článku Kroměřížská konference ukázala nový kurz SIPVZ. Přestože od této konference již uplynuly dva měsíce, k posunu v postojích ACOL více méně nedošlo a kritická situace především v oblasti využití výukového software vyvolala tvrdou negativníreakci výrobců a distributorů aplikací pro školy i Sdružení školských asociací ČR CZESHA, na kterou MŠMT reagovalo tiskovou zprávou k problematice CERES.

Tolik tedy historický exkurs a podívejme se na „setkání zástupců společnosti AutoCont On Line (ACOL) s výrobci software“ podrobněji: server Indoš samozřejmě, jak je u něj již tradicí, v oficiálním propisu přehání, výrobců software bylo na semináři doslova jen pár a přestože původní pozvánka hovoří o semináři pro výrobce a novináře, novinářů nebylo o mnoho více. Z třiceti pěti účastníků tu byli jaksi neplánovaně i vrchní ředitel sekce SIPVZ Zdeněk Svoboda a Milan Hausner, oficiálně jako poradce pro Projekt II SIPVZ, který přebírá funkci ředitele tohoto projektu po kontroverzním Petrovi Kordulem, který je za vývoj a dnešní situaci v oblasti aplikačního vybavení škol za poslední rok odpovědný. Semináře se zúčastnil i Milan Semmler, ředitel Centra informačních technologií společnosti CHEMCOMEX Praha, tedy Generálního auditora, důležitá byla i účast Jiřího Vernera, ICT koordinátora Sdružení školských asociací ČR CZESHA, ze školského terénu tu byl i jeden aktivní ICT koordinátor.

Úvodní prezentaci Základní aspekty výstavby a provozu IKI Vlastimila Palaty, ředitele ACOL, jsme již viděli na brněnském INVEXu, její součástí byl i opakovaný útok na MŠMT, cituji:

• MŠMT využití ICT/IKI ve školství prakticky neřídí
• Architektura a provoz vybudované IKI vůbec neodpovídá aktuálnímu stavu realizace SIPVZ v základních a středních školách (!!!)
• školy mohou využívat IKI pouze obtížně a omezeně (nevyškolení ICTK, neřešený problém, jak řídit instalaci a provoz ASW na IKI, …)

Je jasné, že Vlastimil Palata zcela nepochopil roli školy, jejího ředitele a pedagogů: MŠMT nemá už dlouho co ve využití ICT ve školách řídit, protože není ani zřizovatelem škol a má zcela jinou roli a zcela odlišné kompetence. Obdobně mylný je jeho pohled na problematiku CERES, o kterém se vyjádřil, že je důsledkem „zparchantělé smlouvy, ke které ho MŠMT dokopalo“ (zde Zdeněk Svoboda kontroval upozorněním, že smlouva byla navržena samotným ACOL). CERES má pochopitelně pro GD význam pro prevenci řešení problémů s aplikačním software, ale požadavek na jeho financování ze strany MŠMT či výrobců je nemravný a neakceptovatelný. Jestliže se původně předpokládala registrace zhruba 250 nejužívanějších aplikací v ceně registrace asi 3 miliony Kč, je při objemu zakázky GD přes 4,4 miliardy Kč její vymáhání zcela směšné. GD již navíc k ve veřejné soutěži získané zakázce na infrastrukturu v rámci projektu III SIPVZ získal vloni bez výběrového řízení zakázku na dodávku aplikačního software v objemu 175 milionu Kč, dále letos opět bez veřejné soutěže zakázku na organizaci a metodiku školení ICT koordinátorů v objemu 20 milionů Kč a ještě zakázku na vlastní školení ICTK v objemu nad 50 milionů Kč.

V reakci na výroky ředitele Palaty o genezi projektu CERES jsem upozornil na rozpory ve výrocích zástupců ACOL o procesu registrace software v průběhu posledního půl roku. V polovině dubna 2002 Jiří Chvojka v interview uvedl:

Dohledové centrum v tuto chvíli formuluje obecné požadavky na SW, kterému by měla velká část aplikaci vyhovět automaticky. Jde čistě o bezpečnost provozu, protože za ni GD odpovídá. Složitější SW systémy bude testovat sám podle seznamu nejpoužívanějšího SW ve školství, který připomínkuje například Rada školských expertů apod. Tedy většina SW bude na „seznamu schválených“.

Dalším krokem je vzdělávání ICTK, kteří budou dostávat větší pravomoc při správě sítě tak, jak budou získávat jednotlivé certifikáty v rámci PI. Tím pádem budou oprávněni spravovat síť bez dohledu DC.

V polovině května se o registraci jednalo na Radě školských expertů (RŠE) a vyjádření GD bylo následující:

Certifikace SW? nyní prošel certifikací prosincový balíček. Další SW bude certifikován na základě zadání MŠMT. Ministerstvo bude předávat seznam SW, který mají zájem, aby byl na školách. Ten bude certifikován zdarma. Jinak škola sama může požádat o certifikaci mimo rozhodnutí MŠMT, ale tam již nejde o službu bezplatnou. Víc v této chvíli říct neumím. SW do IKI ? máte pravdu, dokud nebude správce vyškolen na patřičnou úroveň, dělá zásahy, včetně instalací SW, na vlastní finanční nebezpečí.

Koncem května dostala veřejnost opět ústy Jiřího Chvojky následující informace:

V nabídce GD pro MŠMT se hovoří o registraci software. Znamená to, že každý SW, který GD dostane od MŠMT (tedy i aplikace ze Střediska multilicencí), bude otestován na vzorové učebně a posléze bude pro ICTK zveřejněn návod na jeho instalaci na IKI. Některé typy SW tedy získají „hromadný návod“ (typicky stejná instalace). Seznam SW s tímto návodem bude zveřejněn na „nástěnce“ každé školy v CIS, rovněž také na webových stránkách GD a MŠMT.

V tuto chvíli je v registračním řízení více než 800 CD (od Terasoftu, Grada, LangMaster, aplikace prodávané firmou Pachner a další). Seznam všech těchto registrovaných aplikací bude zveřejněn do začátku prázdnin.

Předpokládám, že žadatelé o registraci budou předávat SW MŠMT nebo určeným kanálem přímo ke GD, kde registrace proběhne. (…)

Škola bude přímo kontaktovat MŠMT, vše bude opět registrováno standardním způsobem. Čili opět by pro školy mělo proběhnout vše bezplatně a škola by se neměla v tomto směru stát partnerem GD. SW vždy bude autorizován pro celou IKI, tedy pro všechny školy, vždy v aktuální verzi.

V té době GD uzavřel s MŠMT smlouvu o „odborném posuzování technologických možností, vytváření instalačních manuálů pro instalaci software“ ve výši 2,1 milionu Kč, čemuž dva měsíce před tím předcházela smlouva o dílo na „analýzu problematiky evidence veškerého softwaru“. Obě smlouvy jsou dosud tajné na základě smluvního ujednání o důvěrnosti, podle Zdeňka Svobody o jejich zveřejnění ACOL požádal MŠMT až 24. 10. 2002. Zde je potřeba připomenout, že je nutné rozlišovat CERES jako projekt ACOL a smlouvu MŠMT a GD o jeho využití. První bude nadále existovat, ale zřejmě už jen jako interní záležitost GD, smlouva je ale už jen nepoužitelným cárem papíru.

Z prezentace ředitele Palaty je potřeba upozornit na jednu poněkud sebeshazující větu: „Stávající vyškolení neumožňuje převedení podstatných pravomocí a zodpovědností za správu a provoz IKI na ICTK správce/garanta.“ Odpovědnost za tento stav však je na straně právě GD, který, jak už bylo ve vztazích mezi GD a MŠMT zvykem, získal opět bez výběrového řízení zakázku na Školení ICT Koordinátorů ve školách a školských zařízení (k vybudování IKC, vypracování metodiky, nabídka a zajištění školení ICT koordinátorů a ICT garantů v objemu zhruba 20 milionů Kč, kde MŠMT platí měsíčně za evidenci školení přes 2 miliony Kč a za metodiku školení byla stanovena cena 3,7 milionu Kč. Dále ještě MŠMT platí za jednotlivá skutečně realizovaná školení ICTK v výukových střediscích ACOL či smluvních partnerů, zde je předpokládaný objem nákladů 50–70 milionů Kč. Přitom je evidentní, že úroveň školení je nízká a organizace nefunkční (opakované pozvánky, nerespektování skutečných znalostí, mizerná kvalita manuálů).

Závěrem prezentace ředitel Palata vyvracel oblíbené bláboly a nepravdy o funkci CERES a IKI:

1. GD zneužívá svůj monopol nad IKI k prosazování vlastního SW a omezování konkurenčního
2. GD komerčně zneužívá informací získaných při provozu IKI obchodování s dušičkami dětí
3. GD chce testovat ASW proto, aby pronikl do aplikací dalších výrobců
4. GD zneužívá síť svých pracovníku, placených státem, k prosazování svých ASW
5. GD omezuje přístup k internetu po obsahové stránce

Tím, že je sesterská společnost ACOL výhradním distributorem produktů LANGmaster a Silcom, jejichž produkty tvořily většinu takzvaného „prosincového balíčku“ dodaného bez veřejné soutěže i bez jasně definovaných kritérií, se první „blábol“ nepřímo potvrzuje a Palatovo tvrzení, že ACOL žádné aplikace neprodukuje má stejnou hodnotu jako sdělení, že nevyrábí počítače. ACOL je projektová firma se spoustou subdodavatelů a vazby a zájmy tu evidentně jsou. Druhý vyvracený „blábol“ je z pořadu TV NOVA Na vlastní oči, nikde nikdo ale neuvedl způsob zabezpečení zmíněných dat a především kontrolní mechanismy tohoto zabezpečení. Třetí „blábol“ je bohužel nevyvratitelný, nové produkty by museli výrobci dávat s určitým předstihem před uvedením na školní trh a každý odborník potvrdí, že několik týdnů stačí k rychlé přípravě konkurenčního produktu, přislib mlčenlivosti ze strany ACOL pro výrobce evidentně žádnou hodnotu nemá, důvěryhodnost této firmy je díky jejímu postupu v posledních měsících nulová. Pátý bod také není „blábolem“: pokud dosud nebylo možné v IKI instalovat plug-iny či další podpůrné knihovny pro prohlížeč, obsah byl evidentně omezen. Stejným omezením je nemožnost stahování dat žáky či nesmyslná restrikce třeba ukládání obrázků na disk SKP, o zkoušení freeware či shareware snad ani nemluvě. Omezením je i nemožnost přímé komunikace mezi školami v IKI a mimo ní komunikačními programy nebo nemožnost použití protokolů kromě HTTP, HTTPS a FTP, pokračovat by se jistě dalo ještě dlouho.

Další prezentace uvedli Zbyzsek Lugsch, spoluautor Globálního návrhu IKI za AutoCont CZ, a Petr Mraček, vedoucí Centra registrace software AutoCont On Line, a.s. (Fungování CEntra REgistrace Software – CERES), následné diskuse se účastnili také Pavel Parma, obchodní ředitel ACOL, Dalibor Škovronek, výrobní ředitel ACOL a Karel Hájek z týmu technologie projektu Internet do škol, AutoCont CZ ( k dispozici je stručný Zápis z diskuse po prezentacích zástupců AutoCont On Line, a.s.:).

Zdeněk Svoboda reagoval na neustálé výpady Vlastimila Palaty vůči MŠMT a argumentací uzavřenými smlouvami slovy, že od seriózního partnera očekává upozornění na chyby, tím myslel zřejmě nesmyslné požadavky zadávací dokumentace i následných smluv a zřejmě i stav s využitím ICT koordinátorů. Jeden z nic byl přítomen a kritizoval nejen úroveň školení, ale i přístup ACOL k jejich využití. Palata reagoval opět obviněním MŠMT: Je 3620 škol a podle pana Botka (ředitele Projektu I) musí projít školením úplně každý. Požadavek MŠMT byl takový, aby školením prošel i člověk, který vidí počítač poprvé. Na další dotaz správce Proč nebyly jemnější nuance v dělení ICTK správců? pak odpověděl ve stejném duchu: Nabídka takto postavena byla, smlouva po jednáních s MŠMT nedopadla podle našich představ. Zde je potřeba připomenout fakt, že po celou dobu do nástupu Zdeňka Svobody jsme k práci MŠMT ze strany ACOL neslyšeli jedinou výhradu a vzhledem k počtu uzavřených smluv i k jejich finančnímu objemu můžeme vyvodit jen jediný závěr: vynikající spolupráce.

Z diskuse je potřeba vypíchnout především vystoupení Jiřího Vernera, ICT koordinátora CZESHA, který připomněl a zopakoval únorovou (!!!) nabídku CZESHA na školení ICT koordinátorů v síti stovky elektrotechnických průmyslovek, ke které Zdeněk Svoboda podotkl, že o ní vůbec nevěděl, protože mu ji jeho předchůdce Dalibor Fránek nepředal. CZESHA dále nabídla možnost okamžitého zahájení certifikace software opět v síti průmyslovek. Milan Hausner, poradce Projektu II SIPVZ na MŠMT, a dnes již ředitel toho projektu, položil otázku Jak bude registrován SW pro projekty European Schoolnet? a upozornil na nutnost předložení materiálu CERES v anglické mutaci, protože většina software je z anglofonní oblasti. Palatova odpověď ho ale evidentně neuspokojila, protože podle něj za pár dní po jednání v Bruselu už nebude s ACOL o čem jednat. Směšná byla Palatova odpověď Nevím na Hausnerovu otázku Kde na světě funguje podobná registrace? V diskusi pak zazněla Palatova omluva Neprávem jsem obvinil Zdeňka Svobodu, že se podílel na přípravě prohlášení výrobců SW k problematice CERES, za to se mu omlouvám. Čerpal jsem údaje z článků zveřejněných na internetových stránkách. Bohužel však uvedl článek Jiřího Peterky, kde nic podobného nebylo a opět tedy vlastně zalhal. Vlastimil Palata však svoji účast na semináři zakončil dalším ze série svých faux-pas, když se v polovině semináře omluvil, že odchází na pracovní oběd s někým z ministerstva. Vzhledem k tomu, že jeho přímý partner za MŠMT Zdeněk Svoboda byl přítomen, chtěl zřejmě naznačit, že jde zřejmě o vyššího úředníka. Podle vyjádření ředitelky odboru vnějších vztahů a komunikace MŠMT Hany Vítkové poobědval s tajemníkem ministryně Janem Štrofem, bohužel ale bez vědomí a souhlasu paní ministryně. Podle Tomáše Grece, zástupce ředitelky odboru, je oficiálně bráno toto setkání jako soukromá záležitost Jana Štrofa a k personálnímu opatření by bylo přikročeno pouze v případě zjištění překročení jeho kompetencí a pravomocí vyplývajících z jeho funkce. SIPVZ má tedy další skandál.

Zásadní průlom do politiky restrikcí v IKI oznámil Zbyzsek Lugsch: Veškeré webové aplikace jsou přístupné, pokud webová aplikace nestahuje exe a podobné soubory. Pokud na škole nefunguje, musí nám škola reportovat dohodnutým způsobem, že je chyba a my ji odstraníme. Pokud na portálu nějaká technologie nefunguje, škola nám musí říci, která, my zjistíme důvod a chybu odstraníme. Jsme povinni zajistit služby www a http. Na následný dotaz potvrdil, že v IKI je možné používat veškeré plug-iny k prohlížeči, podobný přístup ale můžeme očekávat i s ActiveX či technologiím .NET. V souvislosti s tím je nutné upozornit na výtku Zdeňka Svobody, že IKI nevyužívá možností současných technologií.

Úlohu CERES jako monopolistického nástroje na potlačení konkurenčních výrobců potvrdila část diskuse o kapacitě pracovníků CERES, kde bylo dosud registrováno v průběhu čtyř měsíců pouze zhruba třicet výukových titulů, ředitel Mraček kapacitu odhadl na: Asi 40 aplikací od září do konce roku, nicméně jsme kdykoliv schopni tuto kapacitu navýšit, záleží je na poptávce. Pavel Parma údaj doplnil Kvůli nejednání MŠMT jsme kapacitu snížili tak, aby odpovídala zájmu MŠMT i výrobců. Jsme schopni ji navýšit bez problémů tak, abychom do konce roku otestovali třeba 200 aplikací.. Vzhledem k tomu, že na trhu je nyní zhruba 800 českých výukových či školních aplikací a počet oprav a patchů je v řádu desítek měsíčně, nemluvě o aplikacích výrobců, jako je Borland, Adobe, Corel a dalších, které jsou ve školách běžně používány, můžeme o schopnosti střediska CERES pochybovat. A pokud bychom uvažovali i o software dodávaným v bundlech s hardware či freeware nebo shareware… Musíme tedy dát za pravdu Bohumilu Vošickému, řediteli jednoho z největších českých výrobců Terasoft, který prohlásil To je malá kapacita, podle mně chybí vůle na straně ACOL. Dalibor Škovronek poté konstruktivně navrhl: Za naší stranu jsme ochotni okamžitě začít jednání s o změnách v podmínkách provozování IKI v návaznosti na umožnění provozování zejména desktopových aplikací, což se však váže na zásadní změny První dílčí smlouvy na Projekt III. Jsme přístupni změnám, ale ke změnám musí dojít smluvní cestou. Rovněž jsme již ministerstvu předali návrh technického řešení v této oblasti na bázi VM Ware, což by umožnilo instalovat na stanice IKI prakticky libovolný SW. Toto řešení je však finančně náročné a musel by jej financovat zákazník.

Zdeněk Svoboda pak možnosti dalšího postupu ve třech diskutovaných variantách shrnul takto:

1. varianta, že MŠMT prohlásí, že o určitý soubor aplikací má zájem, je velmi těžko schůdná
2. varianta ve spolupráci s GA vyčlenit skupinu desktopových aplikací je lepší a bude větší tolerance z hlediska SLA. Chceme jednat i s ICTK Koordinátory, jaká je únosná míra úpravy dostupnosti služeb.
3. Otázka financování: projekt může být pojmenován U snědeného krámu, protože MŠMT nemá na platby. Závazky jsou velké, GA kontroluje podle původního plánu, tedy LAN nejsou zkontrolovány. Jsme připraveni jednat a dohodnout změněné podmínky. MŠMT nebude zadávat SW.

Jiří Verner v této souvislosti navrhl o měsíc zkrátit působení ACOL pro školení ICTK a vyšetřené 2 miliony korun použít na registraci aplikací. Na můj dotaz ohledně freeware a shareware Karel Hájek navrhl řešení pomocí VMWare, zde je však cena licencí pro IKI vyšší než 30 milionů. Na dotaz šéfredaktora Světa Namodro Radka Hromuška ohledně „zatažení škol do řešení“ Zdeněk Svoboda jasně konstatoval: Považoval bych za nepřípustné školy omezovat. Systémově je lepší pravidla stanovit dostatečně obecně, aby k omezení nedošlo. Pavel Parma pak kromě jiného ubezpečil, že hardware ze skutečně širokého portfólia AutoCont bude možné v IKI provozovat, ovladače bude možné automaticky instalovat, ale software pro tvorbu grafiky, zvuku apod. bude nutné registrovat, v případě plánu prodeje většího množství periferií, určitě ACOL obslužný software zaregistruje sám.

Perličkou diskuse bylo přirovnání CERES k předlistopadové Státní plánovací komisi, které široce rozvedl Jiří Verner slovy, že IKI je uzavřené proprietární řešení, které je do budoucna stejně jako tato komise neprovozovatelné. Karel Hájek kontroval zmínkou, že lze IKI prodat třetímu subjektu (škole, MŠMT, kraji), potom si každý bude moci – v uvozovkách – dělat, co chce. Na řečnickou otázku Pavla Parmy „V první řadě je potřeba se ptát, co bude s aktuální vizí SIPVZ? My jsme postavili globální návrh v dobré víře. Pokud bude změněna vize SIPVZ, zejména v oblasti Projektu II, jsme připraveni jednat o podobě IKI. Původ problémů je, že PII není realizován od ledna tak, jak bylo plánováno.“ odpověděl Zdeněk Svoboda lapidárně: „Snažíme se vrátit ke kořenům, orientace na výuku a na žáka. Budeme se snažit prosadit původní návrh. Bude existovat skupina lidí, která s prácí začne velmi rychle. A Generální dodavatel bude partnerem při realizaci SIPVZ.“ Milan Hausner ho doplnil: „Chci se přiklonit ke způsobu řešení v EU. Chci se vrátit k tomu, aby škola měla maximální volnost. Hlavním nositelem SIPVZ je ředitel školy, nikoliv MŠMT a například kraje. Obdivuju uřízení roll-outu ze strany Generálního dodavatele. MŠMT zaspalo nástup aplikací související s realizací PIII.“

Na výzvu Dalibora Škovronka: „Jsme schopni zahájit diskusi třeba zítra a technické řešení připravit velmi rychle. Otázka fungování CERES je z tohoto pohledu irelevantní. Důležité je řešení pro školy, po čemž tady všichni voláte.“, Zdeněk Svoboda reagoval: „Řada je na GD, dostal kompletní popis chyb IKI a požadavků na IKI. Jedná se o nejasnosti specifikace IKI.“, Pavel Parma mu ale ihned oponoval: „Řada není na GD, ale na MŠMT, které musí říci cíle úprav. Připomínky k všeobecné specifikaci IKI nejsou rozhodně zadáním pro změnu IKI.“

Diskuse po odchodu Vlastimila Palaty byla bouřlivá, ale podstatně konstruktivnější. ACOL se musí smířit s tím, že za registraci aplikací v CERES nedostane od MŠMT a ani od výrobců a distributorů ani korunu a na SKP bude muset tolerovat instalaci prakticky libovolných desktopových aplikací. MŠMT si bude jako zákazník diktovat požadavky a v případě jejich neplnění dle uzavřených smluv nezaplatí. Akceptace této reality je pro všechny zúčastněné jistě nutná, je však spojena s odpovědností za celý systém SIPVZ. To se týká opět všech. Zlomyslnost či nedostatek dobré vůle musí být potrestána.