Prvním pokusem o ovládnutí školské infrastruktury dodávané v rámci Projektu III SIPVZ byly několikaměsíční snahy bývalého vedení ministerstva školství prosadit ve vládě založení obecně prospěšné společnosti (dále OPS) pro provoz a komercionalizaci projektu. Cílem bylo zamezit nekontrolovanému vlivu komerčních subjektů ve školské informační a komunikační infrastruktuře (dále IKI), což – přeloženo do jasné a srozumitelné mluvy – znamená potlačení volného trhu ve školním segmentu.
Jakmile bylo počátkem července jasné, že pokus o založení OPS ztroskotal a jeho realizace bude již zhola nemožná, bylo použito pro vyřazení konkurenčních výrobců výukového softwaru tzv. CEntrum REgistrace Software, které je výsledkem dvou dvoumilionových smluv mezi ministerstvem školství a AutoCont OnLine (dále ACOL) z března a konce května. Původně v květnu prezentovaný záměr byl registrovat pro použití v IKI zhruba 250 z celkem asi 800 výukových aplikací na českém trhu za peníze ministerstva školství. To mohlo pro ACOL znamenat příjem v řádu milionů až desítek milionů za preventivní kontrolu k zabezpečení provozu IKI, za niž odpovídá ACOL v rámci běžného plnění smluv generálního dodavatele (GD) a ministerstva školství. Zámysl s registracemi se v červenci změnil a do počátku školního roku nebyl registrován software žádný. To vše po půl roce dodávek železa.
Za registraci byly pro výrobce softwaru nasazeny neúměrně vysoké ceny a do jmenování nového vrchního ředitele SIPVZ se vyčkávalo. CERES působil jako spolehlivá brzda proti všem výrobcům software. Již samotný princip placené registrace byl falešný. Tímto způsobem se totiž ze hry o české školy dostaly například freewarové (či public domain) či sharewarové produkty. První kvůli absenci subjektu, který by registraci zaplatil, druhé především pro nemožnost vyzkoušení, jež je základem tohoto způsobu šíření. Pro renomované firmy pak je celá procedura nepřijatelná. Kupříkladu Borland vyjádřil svůj nesouhlas slovy: „ACOL nemůže certifikaci produktů Borland kvalifikovaně provést. Nemá Borlandem prověřené odborníky (dokonce není ani jejich legálním uživatelem) na vývojová prostředí Delphi, C++Builder nebo JBuilder, které jsou v současné době na školách používány pro výuku programování.“
Ceny byly sice počátkem září sníženy, ale vzhledem k tomu, že cenová kalkulace vycházela z opakované registrace při změnách, pro české producenty byly nepřijatelné, třebaže řada z nich by snad i překousla nesouhlas s principy registrace. Krize vyvrcholila měsíc po zahájení školního roku, kdy přes třicet producentů a distributorů softwaru pro školy přijalo společné prohlášení, kde říkají: „S velkým znepokojením sledujeme současný průběh vybavování škol ICT technologiemi v rámci Státní informační politiky ve vzdělávání (SIPVZ). Pomineme-li zjevné plýtvání penězi vydanými v rámci Projektu III za vybudování celé infrastruktury, zaráží nás zejména její velmi omezená využitelnost způsobená jednáním Generálního dodavatele – firmy ACOL. Je pravdou, že toto chování má částečnou oporu ve velmi nevýhodných smlouvách již dříve uzavřených s MŠMT, nicméně ACOL tyto meze ještě dále překračuje a zjevně zneužívá své dominantní postavení.“
ACOL ústy Vlastimila Palaty následně ostře zaútočil na nového vrchního ředitele SIPVZ Zdeňka Svobodu, který se části jednání výrobců a distributorů zúčastnil a vyjádřil jim nepřímo podporu. Teprve po více než třech týdnech jsme se dočkali tvrdé reakce ministerstva školství, jež ve své tiskové zprávě z 24. října jednoznačně říká: „Ze smluvních závazků s GD přímo nevyplývá nezbytnost prověření SW produktů prostřednictvím CERES. V příslušné smlouvě se GD zavazuje SW produkt prověřit, pokud jej o to ministerstvo požádá. MŠMT dosud nepožádalo o ověření žádného programového produktu.“ Věcnou nelogičnost a nesmyslnost pozice ACOL hájil uzavřenými smlouvami (tesat by se dal například kroměřížský výrok Jaromíra Horáka, vedoucího projektu, že „MŠMT si neobjednalo počítače na výuku“), zřejmě ale narazil na ministerské právníky, kteří jsou konečně ochotni jít s ACOL do sporu.
Co tedy klíčová věta tiskové zprávy znamená? V IKI je možné provozovat libovolný program, rozhodnutí je plně v kompetenci ředitele školy. Tento postoj současně potvrdil i Vlastimil Palata v interview pro Computeworld s titulkem Teroristům se neuhýbá (reagující na kritický materiál AutoCont zneužívá svého monopolu), kde říká: „Protože provozní řád je postaven tak, že nemá sílu škole cokoli zakázat. Říká pouze: Školo, když si nainstaluješ software XYZ nebo uděláš něco, co není povoleno provozním řádem – zaplatíš si odstranění závady. Tak je to postaveno. Teď si ale představte, že v servisním byznysu IT je velká hystereze. Já už se v něm pohybuji dlouho a vím, jaké to je. Dokazujte zákazníkovi, že počítač nefunguje z jeho viny, dokažte, že je to proto, že si nainstaloval nějakou aplikaci… De facto to jednoznačně poznáte, ale dokazovat to de jure je prakticky nemožné!“ Vlastimil Palata tedy musí vědět, že CERES v dnešní podobě je již neudržitelný a více méně nepřímo přiznává, že jediným jeho cílem bylo na několik měsíců odstavit konkurenci v přístupu do nově vybavených zelených škol.
Následná tisková zpráva ACOL z pátku 25. října pak poněkud nelogicky konstatuje: „Za potvrzení role Centra registrace software (CERES) považuje vedení společnosti AutoCont OnLine, a.s. včerejší prohlášení vrchního ředitele sekce Státní informační politiky ve vzdělávání MŠMT Zdeňka Svobody,“ a opět opakuje, že „z technologického hlediska je nutné SW prověřit, protože Generální dodavatel je odpovědný za fungování sítě ve všech školách“. S tím musíme pochopitelně souhlasit, je však možné tuto nutnost brát jako preventivní krok GD a je třeba pokusit se o jasnou interpretaci ustanovení Provozního řádu, který se zelené školy vybavené GD zavazují dodržovat: „Uživatel je oprávněn: (…) spouštět Schválené aplikace,“ a související definice z první dílčí smlouvy mezi ministerstvem školství a GD: „Schválená aplikace znamená program, který je možné v IKI používat nebo program schválený pracovníkem Dohledového centra.“
Zde je na místě citovat ze zadávací dokumentace Projektu III SIPVZ, kde nalezneme obecný požadavek: „Standardní klientské pracoviště bude vybaveno tak, aby poskytovalo služby vybaveného multimediálního osobního počítače (…). Nabídka uvede detailní výčet služeb tohoto standardního klientského pracoviště a nabídkovou cenu na jedno standardní klientské pracoviště.“, ale také: „Dodané služby ICT slouží především pro seznámení se s nejrůznějšími technologiemi, pochopení rozdílů mezi nimi a integrace všech těchto systémů do výuky. Není tedy cílem vytvořit jednotné homogenní prostředí, ale naopak každý uživatel musí mít možnost seznámit se s více různými systémy ICT, v rámci co nejúplnější úrovně informační gramotnosti. Z tohoto důvodu je uchazeč povinen nabídnout takové řešení, které nesmí být založeno výlučně na jedné platformě.“ Pokud nyní GD nabízí pouze jeden operační systém, pouze jeden kancelářský a jeden vývojářský balík a pouze omezený počet výukových programů, evidentně musí uživatelům umožnit ihned a bez jakýchkoli omezení zjednání nápravy. A každý ředitel školy má v podstatě povinnost jakkoli omezení možností výuky ignorovat a schválit aplikaci sám, pokud toto schválení nedeleguje na svého ICTK.
Cílem projektu CERES bylo evidentně udržení konkurenční výhody společností LANGmaster a Silcom, jejichž výhradním distributorem je sesterská firma ACOL, a které aspirují na řadu zakázek z Projektu II SIPVZ. LANGmaster potřeboval mediálně ovládnout Invex, což se mu i podařilo, když získal ocenění Best of Invex 2002 pro beta verzi produktu Brána vědění otevřena, zatím prázdného e-learningového engine, kterých je na světovém i českém trhu celá řada. Tento projekt je sice nyní nabízen v ověřovacím provozu zdarma, ale je de facto financován z inkasa za dodávku produktů LANGmaster v loňském prosincovém balíčku softwaru pro školy v celkové hodnotě 175 milionů korun, jež realizoval ACOL bez výběrového řízení. Je tedy podobně zdarma jako celá dodaná infrastruktura.
ČLÁNKY DO MAILU