Síkelův post eurokomisaře není zklamáním. Naopak povede strategickou protiváhu ke strašákovi z Číny

Dnes

Doba čtení: 6 minut

Budoucí eurokomisař Jozef Síkela podle některých ohlasů získal slabé portfolio. Není to tak, může vést strategickou protiváhu vůči Číně týkající se i technologií či čipů.

Oznámení, že se končící ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (STAN) nestane eurokomisařem pro obchod či energetiku, jak se čekalo, ve veřejném prostoru vyvolalo vlnu zklamání. Síkela nakonec dostane portfolio pro mezinárodní partnerství. Pod tím je pro mnoho lidí těžké si představit něco konkrétního, i proto možná ten skepticismus. Ve skutečnosti je to naopak, český eurokomisař získal pro Evropu potenciálně dost strategickou věc.

Mezinárodní partnerství zahrnuje bezpečnost, geopolitické vztahy a obchod. Do Síkelovy působnosti bude kromě jiného spadat projekt Global Gateway. Ten je někdy přirovnávaný poválečnému Marshallově plánu, v rámci něhož Spojené státy po druhé světové válce financovaly obnovu Evropy (Česko a další východní země se nepřipojily a vydaly se směrem k Sovětskému svazu).

To USA kromě jiného zajistilo posílení mezinárodního vlivu, který tato země někdy i skrze metodu cukru a biče uplatňuje dodnes. Příklad z poválečné historie: Když se po druhé světové řešilo, co s Japonskem, USA se rozhodly poraženou zemi k sobě ekonomicky přivázat, aby už „nezlobila“. I proto do Japonska poslaly know-how ve výrobě čipů, což pomohlo k nastartování japonského ekonomického zázraku. A jednu dobu to USA dost zatopilo, když například Japonsko začalo levněji a kvalitně vyrábět paměťové čipy, na což USA nakonec zareagovaly vzestupem logických čipů a firem typu Intel.

V Česku komedie, jinde posílení vlivu

V posledních letech se ale skrze podobné aktivity velice aktivně snaží získávat vliv ve světě také Čína, která rozjela aktivitu Belt and Road Initiative, jinak také Nová hedvábná stezka nebo Pás a stezka. Pás a stezka má realizovat vize čínského prezidenta Si Ťin-pchinga a spojit Čínu se světem pomocí dopravní infrastruktury, internetu, datových center, satelitů, obchodu a tak dále – ovšem hlavně s výhodami pro Čínu.

Asijská velmoc financuje projekty v Africe, Asii, na Blízkém východě a dalších oblastech, aby si naklonila tamní vlády a lid. Někde jde o úspěch, jinde státy upadly do dluhových pastí. Čína tímto způsobem mimo jiné získává přístup k důležitým surovinám, jako jsou měď nebo kobalt, které jsou potřeba pro produkci moderních technologií. Otevírá se rovněž prostor pro logistické, zpravodajské a vojenské základny.

Belt and Road má široké pole působnosti. V Česku jde o fiasko, exprezidentem Milošem Zemanem slibované miliardy nikdy nepřitekly, státní skupina CITIC se u nás zbavuje majetku a čínské banky s licencí od České národní banky nemají skoro žádný byznys. Čínskému projektu se v Evropě daří hlavně v Maďarsku, kde investují například čínští výrobci baterií, elektroaut nebo Huawei, a Srbsku. V zadluženém Řecku zase Čína koupila klíčový přístav Pireus.

Zatím nevalné výsledky

Mít celosvětovou síť kamarádů a partnerů je vysoce strategické. Covid ukázal, jak problematické je rozbití globálních dodavatelských řetězců, další vidle do toho hodila ruská invaze na Ukrajinu. Dostupnost některých surovin klesla, ceny vzrostly, čipy a další komponenty nebyly a výroba stála, včetně třeba české Škody Auto. Americké sankce vůči Číně to ještě zhoršily, takže se vede boj o dodávky klíčových aktiv, jako jsou třeba suroviny pro výrobu čipů. Bez nich chřadnoucí evropský průmysl nevyrobí v podstatě nic.

Global Gateway je přímou reakcí na popisovanou čínskou vlivovou expanzi a post-covidovou a válečnou situaci (ohledně surovin existuje ještě Critical Raw Materials Act). Síkela by se nyní mohl zasloužit o to, že si africké a další státy za partnera v budování infrastruktury a obchodu se surovinami vyberou Evropskou unii, nikoliv Čínu nebo Rusko.

Jenže Global Gateway funguje od roku 2021 a zatím nemá valné výsledky. Cílem je do roku 2027 investovat až 300 miliard eur ve formě půjček, záruk a grantů, pokud možno s nabalením dalšího soukromého kapitálu. Evropa zatím není v přístupu příliš koordinovaná a různé země k projektům přistupují po svém. Před Síkelou tedy stojí výzva dát Global Gatewayi jednotnou tvář.

Podmořské kabely

S Global Gateway souvisí i podmořské kabely. Přes ně proudí 99 procent celosvětového internetového provozu. Kontinenty si přes ně vyměňují data, a to jak ta běžná typu videa z YouTube, tak i burzovní či tajné a citlivé informace. Podle informací od zpravodajských služeb například Rusko skenuje západní podmořské kabely a je zde velké riziko jejich sabotáže. Čína se snaží po světě budovat vlastní podmořské kabely, prosazovat telekomunikační standardy a získat tak nad globální infrastrukturou vliv. Evropa proto rozjela takzvané Digital Global Gateways (pod CEF Digital), které mají vůči čínským snahám tvořit protiváhu a řešit projekty spojující starý kontinent s Afrikou nebo Indo-Pacifikem.

Podobnou oblastí jsou satelitní datová spojení, která se kromě jiného používají při vojenských operacích. I zde se Čína činí. Podmořské kabely, satelity, datová centra a další části infrastruktury zvané Digitální hedvábná stezka vznikají všude možně, k čemuž doporučuji knihu The Digital Silk Road. Evropa musí mít vlastní alternativy.

Mít co nabídnout

Pokud se Síkelovi podaří tyto a další projekty rozhýbat a realizovat, bude mít velký vliv na strategickou působnost Evropy ve světě. Vše úzce souvisí s naší schopností dělat byznys, uživit se, mít slušnou roli ve vyjednávání, a hlavně se bránit.

Čína je čím dál aktivnější a její zahraniční investice mimo jiné vedou k průmyslové špionáži či přetahování technických mozků. Jak jsem nedávno popisoval, s čínským špionem zajímajícím se o české a evropské čipy jsem se setkal i já.

Zároveň asi není třeba připomínat, že asijská mocnost oproti Evropě a Západu obecně získala náskok v některých technologických oblastech, jako jsou baterie, solární energetika, elektrovozy nebo částečně telekomunikace. Dlouhodobá mezinárodní aktivita v tom hraje důležitou roli. Je jednoduché neustále říkat, že Čína krade a nehraje fér. Ano, nicméně technologický náskok v daných oborech zdaleka nezískala jenom tímto způsobem, ale také strategickými kroky a investicemi. Není možné pouze zavádět reaktivní, případně ochranářská opatření.

Klíčové bude ostatním zemím něco nabídnout. Různé státy říkají, že se Čína neptá a dává, zatímco EU pořád mluví o (pro tyto země) těžce uchopitelných hodnotách. To v praxi znamená, že Evropa výměnou za peníze požaduje pro nás důležité věci jako dodržování lidských práv, respektování mezinárodních pravidel, právního státu, potírání korupce, ochranu životního prostředí a podobně. Čína tyto věci neřeší.

Uvidíme, zda v rámci evropského přístupu postupně převládne dejme tomu větší „jestřábí“ přístup, kdy se tváří v tvář čínským metodám bude volit více pragmatická cesta. Když se nějaká země snaží dostat z chudoby, což většinou začíná levnou výrobou a výstavbou infrastruktury z obřího množství betonu a oceli, těžko po ní chtít, aby omezila emise.

„O post eurokomisaře se ucházím s cílem co nejvíce se podílet na ekonomickém rozvoji Evropy a portfolio Mezinárodního partnerství mi dá možnost se soustředit na posilování ekonomické bezpečnosti Evropské unie, na diverzifikaci našich dodavatelů kritických surovin a na otevírání nových trhů evropským firmám. Mým cílem bylo získat pro Česko silné ekonomické portfolio a vzhledem k tomu, že Mezinárodní partnerství má opravdu významný rozpočet i největší Generální ředitelství v celé Evropské komisi, věřím tomu, že se mi podaří zajistit, aby toto portfolio významné opravdu bylo,“ uvedl k tématu Síkela v oficiálním prohlášení.

K těmto snahám může přispět i Česko, z něhož se během posledních let stalo mezinárodní centrum výzkumu Číny. Nedávno zde například vznikla kancelář organizace Central European Institute of Asian Studies (CEIAS). Problematice dodavatelských řetězců a jejich odolnosti vůči Číně se má zase věnovat polovodičové centrum na Karlově univerzitě placené Tchaj-wanem.