Režisér Schulhoff zase tvrdil, že aby gagy ve filmu působily komicky, musejí se dělat smrtelně vážně. Nejlepší je, když režisér přesvědčí herce, že ty volovinky, které před kamerou dělají, jsou míněny opravdu vážně, že vlastně točí vážný a seriózní film a ne nějakou hloupou komedii. Např. u herce Peterky se mu to dařilo dokonale.
Pořady, v nichž jde o natáčení skrytou kamerou – nebo jakoby skrytou kamerou – mají dvě varianty na to, aby rozesmály diváky. Relativně jednodušší je natáčet vlastně hrané scénky. Jde o to, že jednak je v hlavní roli herec a jednak jsou herci (neherci) i v dalších rolích – tzv. dělají lidi vyvedené z míry. Druhá varianta je obtížnější a nemusí vždy vyjít, ale u diváků má úspěch největší, když se povede. Herec v hlavní roli vyvádí náhodné lidi okolo sebe z míry. Provokuje je. Aby to bylo skutečně vtipné, musí být velice agresivní. Musí je atakovat a dovést je až k zuřivosti. Právě to rozesměje diváky nejvíce. Neštěstí druhého, to je ta největší švanda. To už věděli tvůrci němých grotesek – pokud jde o film. Jinak v divadle a v literatuře měli Misantropové úspěch odjakživa.
Když herec přichází k hostům v restauraci a bere jim z talíře kousek masa a pojídá ho, většina lidí se buď vyděsí nebo rozzuří. Jejich expresivní chování pak vyvolává záchvaty smíchu. Nebo jiný příklad. Přijede-li významný člověk, třeba herec, někam autem, načež je mu během jeho nepřítomnosti vymontován motor a herec nenastartuje. Pak otevře kapotu nad motorem a motor nikde… Divák má radost a baví se ohromně. Takovýchto scének byla natočena spousta, i když mnohem více v zahraničních pořadech tohoto typu.
Sám jsem zažil to, že mě producent pořadu umravňoval a přesvědčoval mě, že je lepší točit scénky bez agresivity, bez ataků na náhodné lidi. Naopak ale zase nechtěl točit scénky jako hrané. To první nechceme, aby se na nás někdo nenaštval tak, že by podával žaloby. To druhé nechceme, protože přece nebudeme platit tolik herců. Jenže potom vymizel humor.
Tento delší úvod jsem si nemohl odpustit vzhledem k pořadu, který mám recenzovat dnes. Protože v něm nuda dostupuje vrcholu přesně z důvodů již výše vyjmenovaných. Nejsou agresivní.
Sígři otevírají řadu možností. Už proto, že mnozí důchodci jsou zlomyslní, zákeřní a zlí. S oblibou na sebe i na mnohem mladší lidi líčí pasti. Dávají jim napínáčky nebo “prdítka” na židli, podtrhávají si nohy holemi, pokoušejí se jeden druhého ztrapnit tím nejhrubším způsobem nebo štípnout mladou sestřičku do zadku a tvářit se, jako že nic. Případně to svést na nic netušícího člověka, který pak třeba dostane facku. Očekával jsem tedy ironický, místy dětinský humor, opepřený záští a zlobou stáří.
Nedočkal jsem se. Nedočkal jsem se ani náznaku humoru jakéhokoliv.
Paní Holubová předstírá řidičku elektrického vozítka a hádá se s policistou, který ji nechce pustit na dálnici. Jenže policista nijak moc nereaguje, protože vidí známou herečku a asi čmuchá čertovinu. Paní Holubová uvádí 30.7. třináctý díl v kominickém. Zřejmě se autor domnívá, že spojení třináctky a kominice bude vtipné. Nebylo. Důchodce telefonuje před mladými lidmi a vykládá o jeptišce, která má erotické stránky na internetu – žádná reakce. Velmi často se v tomhle cyklu telefonuje tak, aby to někdo slyšel a reagoval. Nereaguje nikdo, protože se to nikoho netýká. Ani když starší dáma hlasitě vykládá, že byla na mejdanu a ráno se probudila vedle mladíka, který po ní chtěl telefonní číslo, protože to s ní myslí vážně. Žena žádá lidi na ulici, aby jí pohlídali tři důchodce, kteří se okamžitě po jejím odchodu rozutečou. Hlídající jsou zmateni a nic nedělají. Důchodkyně stáhne důchodci na přechodu kalhoty a uteče. Náhodná chodkyně mu je zase natáhne. Jeptišky žádají mládež, aby jim otevřela lahváče a pak si přiťuknou a napijí se. Mládež se trochu zasměje. Holubová se oblékne jako hippies a baví se s mladými. Nic se nestane. Důchodci zaparkují auto uprostřed vozovky a odejdou. Ulici zablokují a jedno auto nemůže projet. Tím scénka skončí.
Šlo by to i jinak. Paní Holubová vyrazí na svém důchodcovském vozítku skutečně na dálnici a snaží se uniknout policii, která by ji jistě začala pronásledovat. Potom je zatčena a dojde ke skutečnému konfliktu mezi šílenou ženou a policií. Důchodce ukazuje na prohlížečce nebo notebooku mladým klukům fotky jeptišky, tvrdí, že ji pase a nabízí ji k pošpásování. Starší dáma by mohla telefonovat o mejdanu, který se teprve má konat. Vedle nějakého mladíka. A stěžovat si, že nemá partnera. Zkusí mladíka vedle sebe přesvědčit, aby tam šel s ní. Slibuje, že bude povolná a že marjány je dost. Žena zanechá tři důchodce k hlídání náhodným lidem. Jakmile odejde, důchodci hlídající napadají, najíždějí na ně vozíky, píchají do nich holemi a tváří se, že oni nic… Důchodkyně strhává kalhoty náhodným chodcům, to je ale dost obtížné realizačně. Lepší možnost – důchodce zvedá holí ženám sukni. Opilé jeptišky nabízejí mládeži pivo a snaží se mladé hochy sbalit. Holubová se oblékne jako hippies a nabízí lidem marihuanu s tím, že herectví už nevynáší. Důchodci zaparkují auto a zablokují silnici. Skrytá kamera pozoruje rozzuřené troubící vozy, případně policii, k níž důchodci přibíhají, brání odtažení auta i za cenu “nasazení” vlastního života…
Popsal jsem nejvtipnější scénky z pořadu, z nichž by případně šlo něco udělat. U těch ostatních šlo už jen o vyslovené trapnosti. V zásadě lze říci, že je to naprosto zbytečný pořad, který zřejmě vytvářejí naprostí amatéři, kteří mají radost z toho, že dostali do rukou kameru. Ale to bych urážel amatéry. Z jejich spotů vzniká kupříkladu pořad Neváhej a toč a u něj se člověk občas docela zasměje. Takže Sígry nevytvářejí amatéři, ale neumětelové první kategorie.
NOVA tímhle pořadem, který běží ve čtvrtek od půl desáté večer, jenom zaplácne nějaký vysílací čas a divák má samozřejmě možnost přehodit na jiný kanál a sledovat něco hodnotnějšího. No, hodnotnějšího… Dobrá voda na ČT1 – to je pořad pro sklerotiky. Na cestě po Vitorazsku (vyrobeno 2012) také nebude novinka a Kdo je kdo? na Primě… Takže divák prostě může vypnout televizi.
ČLÁNKY DO MAILU