Senzory Martina Malého: Rozčiluje vás Arduino?

Rozčiluje vás Arduino? Všude se o něm píše, všude se o něm mluví, tady na Lupě s ním každý týden otravuju a přitom to je jen přehypovaný nesmysl, blábolivé programování pro nedouky, parodie na elektroniku, navíc nezaslouženě, protože jsou jiné a lepší desky… Že?

Arduino ale má úspěch, který trochu, trošičku zopakovalo Raspberry. Jinak nic. Většina “arduino killerů” je známá jen do té doby, než vyjde nové číslo časopisu, které o nich napsalo. Možná se opakuje situace, ve světě techniky hojně známá, totiž že se na startovní čáru postaví několik nových standardů, a po slibném začátku se neprosadí ten technicky nejvyspělejší a odborníky protežovaný, ale ten, který je dostatečně jednoduchý k tomu, aby strhnul kritickou masu uživatelů. Vzpomeňme si třeba na souboj VHS vs. Beta vs. Video2000.

Arduino se neprosadilo proto, že by bylo technicky nejvyspělejší, ale proto, že bylo dostatečně jednoduché a přátelské k hordám amatérů a nadšenců. Nikdo se před ně nepostavil a neříkal: “Dokud nebudeš znát Ohmův zákon a nastavování pracovního bodu tranzistoru, tak si LEDkou neblikneš!” Naopak, Arduinský přístup byl přesně obrácený: Tu máte, zkoušejte si, nebojte se… Spousta odborníků elektroniků se v diskusních fórech tehdy pohoršovala, že Arduino je koncepčně špatné, protože lidi nevede ke správným návykům, protože je “debilizuje” místo toho, aby z nich vychovávalo nové odborníky, a tak dále, jak to slýcháme pravidelně o každé nové a populární technologii…

Příčin odporu určité části odborné veřejnosti vůči Arduinu je víc. Při podrobnějším pohledu se jedná o tradiční směs tří ingrediencí: nesmyslů, tradovaných mýtů a oprávněných výhrad. Těch je ale docela málo, v podstatě ta nejzásadnější výhrada je, že aplikaci nelze v základním provedení rozumně ladit. Můžete si vkládat testovací výpisy, ale o moc víc ne. Tento problém řeší až nejnovější modely Arduin, kde je procesor AVR nahrazený různými modely ARM, které mají potřebné ladicí nástroje integrované. Pokud chcete opravdu ladit Arduino, musíte sáhnout k JTAG, a to není zrovna prostředí, které by bylo začátečníkům příznivé.

Druhá opravdová hrůza je IDE. Sice se zlepšuje, ale stále to je jen špatný textový editor, ke kterému je přimontované tlačítko “Přeložit…”, co zavolá zabudovaný překladač avr-gcc. Naštěstí lze použít jiná prostředí, od Visual Studia přes Emacs po Sublime Text. Ve skutečnosti totiž jazyk Wiring, ve kterém se Arduino programuje, není nic jiného než C++ s bohatou sadou maker a knihoven, takže není žádný zásadní důvod, proč by nemohl být používán s jakýmkoli jiným editorem.

Z ideového hlediska lze Arduinu vytknout leccos. Arduino je opravdu nízkoprahové. Základy zvládnete za jedno odpoledne, ale podobně jako u jiných podobných věcí můžete na téhle úrovni zůstávat docela dlouho a nic vás nenutí, abyste se vyvíjeli dál. Proto je právě v těch “mělkých vodách malých znalostí” přeplněno nejrůznějšími projekty a “projekty”, jejichž kvalita kolísá od opravdu zajímavých zapojení po naprosté nesmysly. Pokud chcete s mikroelektronikou dokázat cokoli víc, musíte se, a to je logické, odvážit na hloubku; musíte se naučit mnohem víc věcí, a to za jedno odpoledne nestihnete. Málokomu se to podaří, protože není žádná zásadní motivace: s Arduinem lze dosáhnout opravdu spousty věcí, aniž byste se o elektronice naučili něco víc.

Arduino je tak v podobné roli, v jaké byl BASIC v osmdesátých letech. Odborníky zatracován jako špatný jazyk, který učí programátory špatným návykům, ve kterém je velmi snadné “psát jako čuně” a který může adepta programování pokřivit natolik, že má pak problémy s přechodem na lepší jazyk. Nojo, ale na druhou stranu: BASIC byl všude, byl jednoduchý a pro spoustu budoucích programátorů bylo právě toto rozhodující. Bez BASICu by třeba o programování nikdy neměli zájem… Díky BASICu si to ale zkusili, začalo je to bavit, a pak se to naučili. V podstatě se to dá říct o celé generaci vývojářů.

Dnes je ještě brzo na podobné retrospektivní soudy, ale dost možná za pár let uvidíme v oblasti internetu věcí spoustu mladých nadšených konstruktérů, které k práci s elektronikou přivedlo právě hraní s Arduinem, to, že si to mohli sami zkusit, nemuseli začínat dlouhou nudnou teorií a hned jim to fungovalo. To je to nejlepší povzbuzení pro začátečníky.