Názor k článku Senzory Martina Malého: Když firmy pořizují vývojářům elektroniku „na hraní “ od Petr M - Jo aha, tady jde o přípravu projektu. Tam...

Jo aha, tady jde o přípravu projektu. Tam ale v embedded světě prototyp nepatří. A proč? protože:

1) Pokud obchodníci vidí, že něco bliká, hýbe se atd., do tří dnů domluví prodej 2000 ks do dvou měsíců, bez ohledu na projekt. Obchodník nerozumí tomu, že jsou to kulisy.
2) Prototyp nedá odpověď na otázky "čí a jakou potřebu to řeší", "kolik je potenciálních zákazníků". To stejný tak jako tak musí člověk odprezentovat. A pokud jsou ty čísla zajímavý, stačí jako studie proveditelnosti ukázat složku se štosem potištěných papírů.
3) Prototyp je zavádějící. Kombinace pravdivých odpovědí na otázky "kolik stál ten HW prototypu" a "kolik bude stát finální produkt" je sebevražda. Nadsadit cenu kitu, kterou si můžou ověřit, podkope mou důvěryhodnost a podstřelit řádově cenu HW je zabití projektu před dokončením, až rupne skutečná cena.
4) Jít s prototypem před startem projektu ven z firmy je sebevražda. Než se vedení rozhoupe, zákazník to stihne zadat konkurenci, která to, co vyneseš ven, prostě obšlehne.

Takže je bezpečnější, i když třeba prototypy pro vlastní potřebu máš, je mít pod zámkem a všechno před startem jenom na papíře. A i tam kontrolovat informace, aby se nedostalo k obchodníkům know-how, protože ti neznají detaily a prásknou cokoliv ve snaze ukázat zákazníkovi, jakou (pro ně) hi-tech technologii používáme. (Takhle jsme v bývalé práci přišli o dva projekty).