lol, no to je ale vrelych vzpominek na detstvi. A to uz si vazne nikdo z nas starsich nechce priznat nebo vzpomenout, ze klackovat se po venku v sedmdesatych a osmdesatych byla hrozna nuda a delali jsme to vlastne hlavne proto, abychom byli z dosahu dospelych a uzili si trochu svobody treba od domacich praci? Ach, ta milosrdna pamet, jak vam selhava.:-) Obcas nekdo chodival do krouzku a vazal uzly nebo varil caj z maliniku, ale vetsina z nas posedavala po oparadlach lavicek, piskovistich a prolejzackach a zabijela cas plkanim. To dnesni decka delaji online taky a jeste se u toho mozna i neco nauci nebo si treba pusti YT, neco zahrajou sami nebo s nekym nahodnym nekde ze sveta, jak se komu chce....Snad jedine, co maji horsi je to, ze nase trapasy se vykecaly maximalne po skole, ty jejich diky socialnim sitim muze dneska videt pul sveta.:-D
Stavěli jsme si bunkry z prken a cihel vypůjčených na blízké stavbě. V lese se kopaly zákopy. Vyráběly se petardy. Na poli se chytaly myši. Jezdilo se na kole k rybníku, kde se dělaly jiné vylomeniny. Nebo se jelo na Buštěhradskou skládku, kde se hledaly zajímavé věci. Vlastně nic z toho nebylo kdo ví jak bezpečné :-)
Já osobně tedy venku něco dělal, byť mě zpětně některé věci dost děsí. Ale je to dáno hlavně tím, že jsem bydlel na okraji města a do lesa to bylo minuta běhu. Měl jsem období od cca 8 do 10 let, kdy jsem ven nechodil a doma si vyráběl radia, stavěl z merkura a hodně četl (za ty dva nebo tři roky jsem přečetl více knih, než za dalších třicet let). Pak jsem zase ven chodil, až asi do 13 let, kdy jsem dostal svůj první počítač.
Dětství v centru města by asi bylo o něčem jiném.
Ójé, skládky, kontejnery, kuchání televizí a motorů. Šplhání do výkopů a po stavebních strojích, sem tam ustřižená siréna z bagru. Škrtání v křiví, míchání petard (travex, NaNO3, KMnO4+Al. občas SVINSKÁ klika), dýmovnice z kysličníku a odbarvovače.
Zpětně mne to taky trochu děsí a děti bych to raději už dělat nenechal :)
A oči jsem si pak u počítače zkazil stejně :)
Ale ty zážitky...