Názor k článku Senzory Martina Malého: Dítě má běhat venku. Tak jaké programování? od Petr M - Ad 1) Jasně to vidím v okolí. Když...

Ad 1) Jasně to vidím v okolí. Když jsem byl malý, zajímaly mě přírodní vědy, furt jsem v telce koukal na dokumenty. Děcka (ty, co dneska vídám za kasou v obchodě nebo s lopatou ve výkopu) se posmívaly, že spávám v knihovně. Dceři bude v říjnu 6 furt kouká na Byl jednou jeden ..., ze školky přišla naštvaná, že jí děti nevěří, že je Slunce větší než všechny planety dohromady a v pondělí se vyptávala, jak to, že sudokopytníci mají víc mláďat a lichokopytníci jenom jedno... Čeká ji pár nepříjemných let ze strany vrstevníků :(, než jim ukáže prostředníček.
Ad 2) Děcko je jako štěně. Zkouší, co mu projde a debatovat o mantinelech se nedá. Ty musí být pevně daný a pevně daná "odměna" za jejich překročení. Nedávno jsem zaslechl hovor učitelek z jedné střední školy, jak nadávaly na říďu, že je debil - jak má student 18, může si u nich beztrestně sám napsat omluvenku. Docela rád bych viděl, co řekne absolventovi šéf, když tři dny nedojde do práce a napíše si papír, že se mu nechtělo...
Ad 3) Kam jsme to dokonceptovali ve školství je docela pěkně vidět. Kdyby taková Kateřina Falk studovala u nás, má nálepku dyslektička a skončila by za kasou v Lidlu.