Každý takový pořad může být úspěšný, když je moderátor silná osobnost, podpořená inteligentním režisérem, který není jen od toho, aby říkal účinkujícím, kde kdo má sedět a stát a jaká kamera ho má zabírat, ale je schopen i vymyslet něco, co účinkujícím pomůže bavit diváky v sále i u obrazovek. Nevím, zda je Wehrenberg takový inovátor, nevšiml jsem si toho. V každém případě, zde by režijní přínos opravdu na škodu nebyl. Šíp a Kraus jsou vlastně osobnosti, které zvládnou pořad samy utáhnout, Cibulkovi by něco navíc prospělo. Např. videovstupy, kterými si občasně pomáhá Kraus.
Cibulka zve do Sejdeme se na Cibulce herce, zpěváky, ale třeba i psychologa nebo policistu. Ne vždy to vychází ku prospěchu a ne vždy to diváky pobaví.
V úterý 16. června se vysílal poslední premiérový díl této sezóny, jak moderátor anoncoval v úvodu. Proto by člověk čekal, že přijdou skutečně výjimeční hosté. Přišli devadesátiletý Limonádový Joe Karel Fiala, zpěvačka a pedagožka Linda Finková se svým, možná, milencem, psycholog PhDr. Petr Šmolka a zapomenutelný policista.
Karel Fiala je neuvěřitelně čiperný muž, a to jak fyzicky, tak duševně. Přesto jsou historky, které vypráví, už všeobecně známé, ono se nedá nic dělat. Jeho životní rolí byl Limonádník a pak už hrál vlastně skoro jen v divadelních operetách. To, že se původně vyučil kominíkem, vědí opravdu všichni, kteří ho někdy zažili vyprávět. Překvapivě nemluvil o tom, že jeho roli ve slavném filmu nazpíval Karel Gott. Duši vždy pohladí, když se zmíní o vztahu s manželkou, s níž je již půl století.
Z hostů byla jednoznačně nejzábavnější Linda Finková, s níž Cibulka vedl poměrně dlouhý dialog o tom, jak to vlastně má se svým přítelem, který u ní někdy přespává, ale jakože o nic nejde. Vždyť ona stále není rozvedená a jmenuje se Genzerová. Z jejího vyprávění asi nejvíce zaujme to, že v dětství nacházívala v lese často oříšky, které radostně jedla. A ony to nebyly oříšky, ale zaječí bobky. To jsme se nasmáli…
Jak to bylo s tím krtkem, kterého jsem zmínil v úvodu? Aleš Cibulka řekl, že ho jednou kousnul krtek. Což je jistě pozoruhodné a je škoda, že historku nerozpracoval. To by mu zrovna mohl režisér navrhnout, aby to zkusil a příběh o krtkovi a jeho ostrých zoubkách dotáhl.
Mě by osobně zajímalo, jestli pan Cibulka šel po zahradě, krtek se rozběhl, odrazil od krtince, vyskočil do výšky a zakousl se do Cibulky. Nebo zda Cibulka zblízka zkoumal krtinec, z něhož náhle vyskočil rozčílený krtek a kousnul ho do nosu. Nebo jestli Cibulka spal na lehátku na zahradě a záludný krtek se odněkud připlížil, vyšplhal na lehátko a raf Cibulku…
Ohledně krtků je potom možno pokračovat. Já jen, že mi někteří čtenáři vyčítají, že jen kritizuji (což je ale úkolem kritika) a nenavrhuji řešení (což je úkolem např. dramaturga – to je ale dnes neexistující profese, i když někteří matematici z ČT se za ně občas – bokem – vydávají). Krtek je fenomén, kterého, když imigruje na vaši zahradu, je mimořádně těžké se zbavit. Jednou mi pan doktor Podlaha vykládal vynikající metodu, jak krtky zahnat. Je to ale metoda dosti nákladná. Krtci totiž nesnášejí otřesy. Když se tedy do krtince zastrčí zapnutý vibrátor, krtkům se to nelíbí a pokračují na zahradu k sousedům. Jenže ve vibrátorech je třeba měnit baterky a je otázka, kolik hodin, případně dnů vydrží krtek vzdorovat. Nehledě na to, že aby to bylo skutečně účinné, je nutné do každého krtince zastrčit jeden vibrátor a krtčí imigranty vyhánět hromadně. Jinak se jich nezbavíte.
Pokud jde o pana Cibulku, zdá se, že jako moderátor je milý, poměrně zkušený. Přesto by mu snad prospělo, kdyby se maličko méně pohyboval, zklidnil se a o hodně méně se předváděl. Jeho způsob moderování je mnohem blíže příjemnému Šípovi než ironickému Krausovi. Na rozdíl od Šípa ale nedokáže historky pořádně vypointovat a přejít volně z jedné na druhou – najít nějakou spojitost. Bylo by fajn, kdyby si našel, jak již jsem naznačil, invenčního režiséra a také někoho jako dramaturga, který by mu s výstavbou pořadu pomohl. Pak by Sejdeme se na Cibulce mohla být velmi úspěšná show.
ČLÁNKY DO MAILU