Je to daleko prostší: co nás bezprostředně neobtěžuje, to je nám jednoduše fuk.
Konkrétně homosexuálové nám byli fuk, dokud zaujímali své právoplatné místo lidových tragikomických figurek po boku eunuchů, transvestitů, paroháčů a impotentů. Průměrný Čech s nimi spíše sympatizoval, nebo alespoň vnitřně soucítil. Ale od té doby, co si začali klást požadavky, exhibovat se, vylézat hromadně ze skříní a tropit estrády s duhovými vlaječkami, sílí odpor vůči nim měrou nevídanou. Zkrátka, omrzeli se a začali lézt na nervy. Dočista jako církve poté, co si v médiích začalo vyskakovat to vyžrané vohráblo v rudé rádiovce, jako by mu to tu patřilo. Nebo jako Václav Ruzyně poté, co se mediální tryzna za něj protáhla na tři měsíce v kuse. Čech má prostě rád svůj klid, a naopak nemá rád, když je mu něco předhazováno stále dokola. ;-)
Speciálně v Americe mě toto moc nepřekvapuje. Tam bývá reakce na takovéto věci často dost přehnané. Zvláště v Sillicon Valley a Hollywoodu.
Z Česka nám to může připadat divné, proč schopný člověk nemůže zastávat významnou fci, protože věnoval 1000$ (sic!) dolarů na takovouto kampaň.
A byť je Česko oficiálně považováno za velmi tolerantní zemi, co se týká homosexuality, a pořádají se k nám dokonce zhusta zájezdy na toto zaměřené, tak je to spíše z důvodů, že byť valná většina na to má názor zcela opačný, tak se tu ustálilo "dont ask, dont tell". A prachy nesmrdí.
I v náboženstvím mnohem více ovlivněném Polsku byl poslanec, který udělal veřejný coming out. Tady se k tomu jen tak někdo neodhodlá.
Navíc veřejně se vymezovat vůči romům/muslimům je mnohem víc "cool".