Kdo pravidelně objednává zboží z čínských e-shopů, určitě ví, že už půldruhým rokem musí veškerý dovoz ze zemí mimo EU procházet celním řízením, kdy se vyměřuje DPH a někdy také clo. Velké čínské e-shopy se unijní legislativě přizpůsobily a přesunuly své sklady do Evropy. Zboží u nich objednané odesílají z některého z členských států EU, samy se postarají o všechny povinné platby a zákazník nemusí nic řešit.
U zásilek do hodnoty 150 eur odeslaných mimo státy Sedmadvacítky (a nemusí jít jen o Asii, ale třeba i dovoz ze Spojených států) je situace pro příjemce také ještě poměrně komfortní. Může využít aplikaci Celnička, podat přes ni elektronické celní prohlášení (eCEP), zaplatit DPH (zboží do hodnoty 150 eur bez ohledu na druh a náklady dopravy je osvobozeno od cla) a celníci následně balíček uvolní k doručení.
Jak je na tom ale Česko s dovozem zboží ze třetích zemí, jehož hodnota byť jen nepatrně překročí hranici 150 eur? Jaké možnosti má český spotřebitel, objedná-li si z Číny elektroniku v ceně třeba 179 dolarů? Je vůbec možné zvládnout celní řízení samostatně, nebo vám nezbyde než tuto záležitost za nemalý poplatek svěřit dopravci či celnímu deklarantovi? Vyzkoušeli jsme to za vás.
Neříkejte, že jsme vás nevarovali
Na začátku byla objednávka mikropočítače Raspberry Pi upraveného pro příjem signálů Internetu věcí. Ještě předtím, než balíček opustí asijský kontinent, přijde vám od přepravce SMS zpráva s informací, že zásilka podléhá celnímu řízení.
Kliknutím na odkaz (v tuto chvíli je již tento link neplatný, a nemá proto cenu se jej snažit z obrázku přepisovat) se dostanete na stránku, kde máte na výběr, jestli starost o jednání s celníky svěříte DHL (za poplatek 484 Kč), anebo si proclení zařídíte sami.
Je zajímavé, že před druhou volbou zrazuje nejen dopravce, u kterého je to celkem pochopitelné, ale i samotná Celní správa, u které by člověk naopak čekal, že bude v této volbě neutrální a nebude plédovat za pro příjemce nákladnější variantu.
Když tohoto varování nedbáte a odhodlaně trváte na tom, že si chcete celní formality odbavit sami, dopravce vám zpřístupní sken faktury a nákladového listu.
Tato součinnost je taky poslední, kterou vám v případě této volby dopravce poskytne. Ostatní je na vás. Už zmíněný přívětivý web Celnička vás navede na o poznání méně přátelský web Celní správy věnovaný celnímu řízení, kde se ale žádného doporučeného postupu nedoberete. Najdete tu rozcestník na osm aplikací s nic neříkajícími názvy jako cPortál, INTRASTAT, EORI, eCEP, EORI AD-HOC, TARIC CZ, NCTS a MRN. Postupně si rozklikáte jednu po druhé a zjistíte, že žádná z nich vám k ničemu není. Ta, která by vám k užitku být měla, aplikace eDovoz, je už 7 let nepoužitelná. Vyžaduje totiž komponentu Microsoft Silverlight, která přestala být podporována v roce 2016.
Záhy pochopíte, že tím se vám možnost vyřídit proclení elektronicky uzavírá. Celní prohlášení totiž úřad nepřijme ve vyplněném ani naskenovaném PDF, ale výlučně jako elektronicky podepsaný XML soubor, pro který ale zároveň chybí volně přístupná aplikace, v níž by šel vytvořit. Ano, existují na to komerční specializované programy, dokonce s certifikací, ty ale mají smysl, řešíte-li proclívání ve velkém. Ne při legalizaci příchodu jediného balíčku.
Elektronicky to nepůjde, co s papírem a tužkou?
Začnete tedy pátrat po dalších možnostech, jak celním řízením projít. A narazíte na takzvaný Jednotný správní doklad (Single Administrative Document). To je samopropisovací tiskopis, který připravila Evropská komise. Jeho excelovou verzi si pro představu, jak takový tiskopis vypadá, můžete stáhnout z jejího webu. Reálný formulář je o něco širší než standardní dokument A4 a každý průpis je odlišený jinou barvou okrajů.
Zapomeňte na to, že tento sešit vyplníte, vytisknete třebas i na barevné tiskárně v požadovaném počtu kopií a donesete celníkům. Ti totiž nepřijmou nic jiného než originál tiskopisu, který je k zakoupení jen ve dvou podnikových prodejnách SEVTu, v Praze 8 a v Českých Budějovicích. A striktní jsou i co do způsobu vyplnění. Formulář je nutné vyplnit strojově. Ani s úhledným hůlkovým písmem tu nepochodíte. A když už někde ve sklepě naleznete pozapomenutý psací stroj nebo jehličkovou tiskárnu, které by průpisy podle zadání zvládly, zjistíte, že se tiskopis do podavače na šířku nevejde.
I když si předtím v devětadvacetistránkové příručce celní správy nastudujete, co do jednotlivých kolonek Jednotného správního dokladu vepsat a jak, v tomto momentě se vám zavírá i druhá možnost, jak balíček s cenou lehce nad hranici 150 eur samostatně celně odbavit. Podotýkám, že tato elektronika je osvobozena od cla, takže jediné, co v takovém případě uhradíte, je DPH, stejně jako u zásilek nižší hodnoty.
Kdyby náhodou se někdo přenesl i přes tuto překážku a měl k dispozici stroj nebo jehličkovou tiskárnu s širším válcem, pak je tu ještě jedna past, která je na každého vzdorného příjemce balíčku nachystána. Zmíním ji i přesto, že až tak daleko jsem se ve svém úsilí nedostal a na vlastní kůži si ji nevyzkoušel. Zásilku je možné celně odbavit až v momentě, kdy dorazí do republiky a je uložena na skladě přepravce, a to osobní přítomností na celním úřadu, který pochopitelně sídlí jinde než sklad. Logicky je potřeba dostat v jednu chvíli na jedno místo celníka, Jednotný správní doklad a tuto zásilku. Je tedy nutné zajistit, že pokud si to celník vyžádá, zaměstnanec dopravce bude schopen v úřední dny (v pondělí a středu) vyzvednout balíček ze skladu a dovézt ho v určený čas na celní úřad.
Jak už jsem uvedl, stopku pro moje úsilí ušetřit za samostatné proclení vystavila už nestandardní velikost barevného tiskopisu, nemaje odpovídající přístroj, na kterém by šel vyplnit. Přemlouvání poslíčka, aby i s balíčkem v ujednaný čas přijel ze Zdib na celnici, jsem si proto nevyzkoušel. Ale tak nějak tuším, jak bych asi pochodil…
Podle infolinky celní správy si celým procesem úspěšně až do konce ročně projdou nižší jednotky dobrodruhů a další to vzdají v některém z dříve popsaných kroků. Vzdal jsem to i já a nakonec udělil DHL plnou moc k tomu, aby celní řízení za mě vyřídilo.
Jaké bylo následně moje překvapení, když jsem zjistil, že dopravce nepotřeboval ani pestrobarevný tiskopis, ani jehličkovou tiskárnu na papíry A3, ani úřední dny, dokonce balíček nikde nepředkládal, a přesto jej dokázal celně odbavit na dálku, a to rovnou o Štědrém dnu po obědě.
Privilegovaní mají zjednodušený postup
Nedalo mi to a jal jsem se pátrat, jaká kouzla a fígle v tom jsou. Výsledkem je dost smutný obrázek toho, v jakém stavu proces digitalizace celní správy je a jaké návyky z dávných let tam přetrvávají. Celníci sice spadají pod Ministerstvo financí a to má, co do daňové správy, elektronické formuláře pro daňová přiznání a další podání finančním úřadům poměrně zdařile a sofistikovaně zpracovány, u celníků však veškerý pokrok v tomto ohledu zamrzl někdy v 90. letech.
Tisková mluvčí celní správy Hana Prudičová k dotazu, jak si počínat při dovozu zboží nad 150 eur bez nákladného pověřování přepravce k celnímu řízení, potvrdila, že aplikaci Celnička nebo obdobný elektronický nástroj k tomu využít nelze. „Vzhledem k tomu, že v tomto případě se nejedná o podání celního prohlášení s redukovaným počtem dat, nemusí být vyplnění celního prohlášení pro fyzickou osobu bez předchozích zkušeností jednoduché. Z tohoto důvodu vždy doporučujeme využít služeb celního zástupce či přepravce,“ přidala obligátní doporučení, že snaha ušetřit na nákladech za splnění povinnosti vůči státu se vám vymstí.
Jak tedy získáme XML data, která by celníci akceptovali? Vrchní metodik celního řízení na Generálním ředitelství cel Jiří Štrupl odkázal na web eDovoz, který prý takový výstup umí zpracovat. „Tuto aplikaci jsme vyvinuli pro veřejnost zdarma a nad rámec zákona,“ dodal Štrupl. To je však ta aplikace eDovoz, která je závislá na komponentě Microsoft Silverlight, a tu si na žádném z operačních systémů v dnešní době už nespustíte.
Vyplnění tiskopisu jinak než strojově pak podle Štrupla brání příloha č. 1 vyhlášky č. 245/2016 Sb., k provedení některých ustanovení celního zákona: „Tiskopis a doplňkový list se vyplňují strojopisem nebo mechanografickým či podobným postupem. Vyplnění ručně je povoleno pouze tehdy, pokud celní prohlášení podává cestující a vztahuje se na zboží, které přepravuje v osobních zavazadlech. V takovém případě musí být celní prohlášení vyplněno pouze hůlkovým písmem, modrou nebo černou barvou a nesmazatelně.“
Jaký na to tedy použít přístroj, když má tiskopis vpravdě nestandardní rozměry? „Bohužel nám z objektivních důvodů není známo, jaké stroje se pro vyplnění konkrétně používají. Nicméně s ohledem na skutečnost, že podání formuláře JSD jsou stále ještě v tuzemsku reálně používána – byť jde pouze o cca 0,5 % z celkového počtu podaných dovozních celních prohlášení – mají příslušné subjekty nepochybně k dispozici výpočetní techniku, která takové vyplnění zvládne,“ uvedl Štrupl.
Podle něj však stejně papírovým formulářům zvoní hrana. Chystá se totiž modernizace vnitrostátního systému pro dovoz, plánovaná buď na konec letošního, nebo příštího roku, po které skončí možnost podávat listinná celní prohlášení tak jako tak.
A že dopravce zvládne vyřídit proclení zásilky na dálku klidně o Štědrém dnu, zatímco běžný smrtelník by se v úředních hodinách musel s papírovým lejstrem trmácet na celní úřad, i pro to má Jiří Štrupl vysvětlení: „Jde o výhody držitele povolení zjednodušeného postupu.“
Co si z této zkušenosti odnést? Stát, který by při výběru cla a dalších povinných plateb měl být co nejvíce nestranný, protežuje úzký okruh privilegovaných subjektů, co nemají povinnost předkládat ani zásilku, ani doklady k ní. A na druhé straně hází klacky pod nohy těm, kteří se těmto praktikám uzavřeného monopolu nechtějí podřídit.
ČLÁNKY DO MAILU