Současnost našeho internetového trhu alespoň na první pohled vůbec nevypadá jako vhodné období pro odstartování nového podnikatelského záměru. Snad netřeba jmenovat konec projektu Globopolis, jehož příčiny se teď rozebírají snad úplně všude (i zde a zde na Lupě).
 |
V oblasti aukčních serverů je situace o to horší, že jde o trh, který je už z určité části zabydlen, zejména serverem aukce.cz v podání Computer Pressu a jeden velký krach zde již také proběhl – jednalo se o českou odnož německé služby Offerto, která grandiózně odstartovala u příležitosti loňského Prague Internet Worldu. Do tohoto prostředí nyní přichází další aukční server jménem Vatera. Jaké má šance? O co hodlá opřít svou strategii a svou plánovanou cestu k úspěchu na našem trhu?
Co je Vatera zač?
Samotné jméno Vatera je jménem pláže, určitě krásné a prý jedné z největších v Řecku. Nachází se na ostrově Lesbos, odkud také pochází duchovní otec celého projektu, Řek Panagiotis Gomopoulos. Jinak ale nemá tato pláž s podstatou celého projektu nic společného – jde o jméno, které bylo teprve po dlouhém hledání nalezeno jako „nekonfliktní“ (bez nežádoucích významů) v celé řadě různých jazyků. Vatera je totiž nadnárodní projekt aukčního serveru, který se rozjíždí víceméně souběžně v ČR, Řecku, Polsku, Maďarsku a Turecku, pod stejným jménem i logem, se stejnou filozofií, podnikatelským záměrem i technologií, jen s lokalizovaným národním obsahem.
Nejde přitom o projekt začínají na příslovečné zelené louce. Autoři tohoto záměru rozhodně mají na co navázat – na velmi úspěšný systém aukčních serverů s názvem Deremate (španělsky: aukce), který se již prosadil v celé řadě zemí Latinské Ameriky a dokonce i v USA (se zaměřením na američany latinského původu). Například v Mexiku má Deremate rozhodující podíl na trhu aukčních serverů (66 procent, podle tohoto zdroje).
 |
V zásadě si dovolím konstatovat, že Vatera je vlastně přenesením celého řešení, vybudovaného v Latinské Americe, do prostředí střední a východní Evropy. Tomu odpovídá i vlastnická struktura celé evropské Vatery – byla založena osmi zakladateli a majiteli společnosti e-Vision, která zároveň vlastní i jihoamerický Deremate. Peníze na rozjezd evropské Vatery pak přišly od fondů rizikového kapitálu, konkrétně v září 2000. Šlo o 2 miliony USD od amerického fondu E-Quest Partners. Pak už nic nestálo v cestě práci na rozjezdu: v říjnu odstartovala řecká Vatera, a v listopadu pak polská, maďarská, česká, řecká i turecká. Jednalo se ovšem o testovací provoz, ostrý provoz byl v ČR spuštěn 11. ledna 2001.
Jaké jsou přednosti Vatery?
O plánech a záměrech Vatery na českém trhu jsem měl možnost si popovídat s jejími představiteli v rámci besedy, kterou uspořádali pro novináře. Samozřejmě mne nejvíce zajímalo, kde vidí své hlavní přednosti, které by jim měly přinést úspěch tam, kde se jiní (Offerto) úspěchu nedočkali.
Za nejvýznamnější považuji přístup lidí z Vatery k marketingu – rozhodně jej prý nehodlají dělat ve stylu velkých a nákladných kampaní s pochybnou návratností. Pokud jsem jejich záměr správně pochopil, chtějí svůj marketing spíše minimalizovat, nevydávat na něj žádné velké peníze, a využívat chtějí spíše méně nápadných, zato asi více účinných metod. Jakých? Například chtějí zavést věrnostní programy, které motivují návštěvníky k aktivitě (k častějším návštěvám, k nakupování i k prodávání), a také ke shánění (přitahování) dalších zákazníků. Proto nepovažuji za žádné překvapení, že právě tento týden vyšla tisková zpráva o spolupráci české Vatery se společností Villusion a jejím mikroplatebním systémem I Like Q – z něj by Vatera využívala jak věrnostní platby (platby v měně Q na účet návštěvníka za návštěvy či konkrétní úkony na navštívených stránkách), tak i tzv. Q platby, prostřednictvím kterým by lidé mohli přímo nakupovat v aukcích.
Dalším velkým trumfem by podle představitelů Vatery mělo být to, že „nepotřebují spěchat“ – zřejmě jim tedy jejich způsob financování umožňuje postupně si budovat svou pozici na trhu a komunitu věrných uživatelů. To mi ale zas tak úplně nehrálo s odpovědí na otázku, kdy plánují být ziskoví – prý pokud nebudou moc investovat do marketingu, tak již v roce 2002, a pokud dají na marketing více peněz, pak až v roce 2003.
Jinou zajímavostí, týkající se období „rozjezdu“, byla zmínka o tom, že chtějí zpočátku využít aukcí „B2C“, a teprve postupně přecházet na aukce „C2C“. Jinými slovy, zpočátku chtějí využít různých akcí, v rámci kterých se firmy zbavují nepotřebného materiálu, například použitých počítačů, a teprve postupně, spolu s budováním své značky a přítomnosti na trhu, vychovávat vlastní komunitu uživatelů a vést ji k tomu, aby do aukce zadávala své vlastní věci.
Další přednosti, které lidé z Vatery zmiňovali, souvisí s tím, co již používají jejich sesterské servery Deremate v Americe. Jde především o mechanismus označovaný jako „microsites“, který umožňuje jiným serverům, aby si na svých stránkách vytvořili vlastní menší aukce, nejspíše nějak specificky cílené. Jde vlastně o jakýsi import funkčnosti aukčního enginu Vatery do stránek jiných WWW serverů, přičemž o konkrétním mechanismu jeho realizace jsem se moc nedozvěděl – v úvahu ale nejspíše bude připadat buď nějaký applet, nebo import HTML kódu prostřednictvím JavaScriptu. Další možností by pak mělo být přímé přesměrování uživatelů z cizích serverů na specializované „podaukce“ přímo na serverech Vatery, přizpůsobené (například svým designem a další funkčností) původnímu serveru. Obě tyto možnosti se vlastně liší jen v tom, zda dochází ke „vnoření“ aukčního mechanismu do cizích stránek (v prvním případě) nebo nikoli (v případě druhém). Ještě dalším mechanismem pak jsou drobné platby za kliknutí na ikonu, kterou se uživatel dostane přímo na aukční server (servery Deremate za to platí po 10 US centech).
Šikovným tahem je také to, že všichni zaměstnanci Vatery jsou jejími akcionáři, čímž jsou ještě více motivováni k rozvoji firmy a k její prosperitě.
V čem spočívá nadnárodní charakter?
Další oblast, která mne velmi zajímala, je vzájemný vztah jednotlivých národních serverů Vatery. Dozvěděl jsem se, že základem je společný aukční engine, vyvinutý původně v Brazílii, ale posléze upravovaný a lokalizovaný do jednotlivých národních prostředí. Samotné aukce jako takové však zatím nejsou prakticky vůbec provázány. Na dotaz, zda například prodávající v Maďarsku bude moci oslovit kupující v ČR, odpověď zněla tak, že by to šlo zařídit, ale že to má smysl jen pro velmi vybrané okruhy předmětů prodávaných v aukci (například pro starožitnosti). Lidé z Vatery naopak vyjádřili přesvědčení, že aukce jsou velmi lokální záležitostí, projevující se tím, že prodávat a kupovat chtějí mezi sebou především lidé nacházející se ve stejné lokalitě. Vzhledem k nutnosti fyzického předání koupené věci to určitě má logiku, samotná Vatera prý do této oblasti (dopravy zboží, resp. doručování) vstupovat nehodlá.
Jak do budoucna?
Mé otázky na Vateru samozřejmě směřovaly i do její budoucnosti – například k tomu, co vlastně bude zdrojem jejích příjmů. Kromě druhotných zdrojů, jako například reklamy, by to měly být především provize, resp. procenta z prodejů – zde padaly cifry jako dvě až tři procenta, ale spíše v roli příkladů, ne nutně jako plánované částky. Prozatím Vatera funguje zcela zdarma, ale vyrozuměl jsem, že tomu tak nebude navždy (zvláště plánují-li být ziskoví již v příštím, event. přespříštím roce) a někdy tedy budou muset přijít se zpoplatňováním svých služeb. U větších prodejů, například když bude někdo dražit v aukci nemovitost nebo něco cennějšího, ale již nepůjde o procenta nýbrž o nějaký fixní poplatek.
Nicméně skutečnost, že Vatera chce časem přejít na placený model, znamená, že bude muset vystoupit z role pouhého „dohazovače“ dvou subjektů, kteří si pak mezi sebou něco prodají a přejít do role více zapojeného zprostředkovatele celé transakce. K tomu, aby si Vatera mohla zinkasovat svou provizi, nemůže dost dobře očekávat, že jí spokojení účastníci dražby někdy následně její podíl poukáží. Místo toho se musí nějakým způsobem zapojit do platebních mechanismů a nechat platby za vydražené zboží probíhat přes sebe. Zde lidé z Vatery ještě nebyli schopni resp. ochotni vyjádřit se konkrétněji o jaké mechanismy půjde – jedním náznakem je již citovaná aliance se společností Villusion a jejím mikroplatebním systémem I Like Q. Stačit to ale určitě nebude, nastoupit budou muset ještě další platební mechanismy.
Placený způsob fungování, byť doprovázený řadou podpůrných služeb včetně zprostředkování plateb, nejspíše bude hlavním rozdílem mezi Vaterou a dalšími aukčními servery, které budou fungovat zcela zdarma (nejspíše jako součást jiných služeb či celých portálů, s nepřímým financováním vlastního provozu z jiných zdrojů). Teprve čas ale ukáže, zda si placený model aukcí získá i u nás dostatek klientů, aby se dostatečně etabloval a uživil. Osobně si tím nejsem úplně jistý.
ČLÁNKY DO MAILU