Internet v pohybu
Českými médii, a to i konvenčními, otřásla ke konci roku 2007 zpráva, podle níž má Internet v tuzemsku již 4,5 milionů uživatelů, což se blíží polovině populace. Počet uživatelů, měřeno NetMonitorem, z nějž tento „šokující“ údaj pochází, se od loňska zvýšil asi o desetinu. Bližší informace k této přímo palcové zprávě najdete u nás např. v článku Český Internet ve znamení Monitoru. Jak už to tak bývá, po jejich přečtení přestane zpráva být tak šokující, jak se z prostého bulvárního média na první pohled zdá. Tím samozřejmě nelze říci, že by údaj o čtyřech a půl milionech byť i příležitostných uživatelů v rozsahu 12–79 let nebyl zajímavý. Právě naopak, o něčem zajímavém vypovídá jak on sám, tak i hodnota, o niž se od loňska změnil.
Někteří, překvapivě „neodborní“, novináři to díky možnosti nadhledu velmi hezky vystihli. Internet má už právě tolik uživatelů, že je zcela běžnou záležitostí. V okamžiku, kdy se penetrace nějakého jevu přiblíží polovině populace, už o tomto jevu nelze hovořit jako o momentální výstřednosti, jako o něčem, co má velmi úzkou nebo jakkoliv jednoznačně vyhrazenou skupinu příznivců. Internet je zkrátka tady jako fakt, který musíme akceptovat a před nímž nelze utéct.
Je těžké si představit, že by množství uživatelů Internetu v ČR stoupalo výraznou rychlostí dál až k plné penetraci, tomu ostatně nenasvědčují ani současná čísla, ani zkušenosti z jiných zemí. K tomu, aby bylo používání Internetu zcela běžným a v populaci známým jevem se svou platností, ale ničeho takového ani není potřeba.
Co to znamená? Počet uživatelů Internetu v Česku i v roce 2008 s největší pravděpodobností stále poroste, ale tento růst může mít jen stěží charakter nějakého explozivního vzestupu. Daleko spíše je pravděpodobné, že mnozí ze stávajících občasných uživatelů se na síť začnou vracet častěji a že se také rozšíří paleta služeb, kterou někdy nebo pravidelně využívají. Mnozí z těch, kteří stále ztotožňují pojmy „web“ a „Internet“, by například mohli přijít na chuť instant messagingu jako alternativě k elektronické poště. Uživatelé mající připojení doma si nejspíše budou nadále nacházet cestu k IP telefonii a k technologiím s ní spojeným.
Rychle? Jak pro koho
Podle některých autorů (a s podepřením řádné porce faktů) je vysokorychlostní přístup na Internet (broadband) v České republice drahý a omezený. Tomu odpovídá i nízký počet vysokorychlostních přípojek v poměru na počet obyvatel, přinejmenším měřeno metrem OECD. Jak je to možné? Jedna z odpovědí se přímo nabízí. Největší část broadbandových přípojek v ČR, celých 45 %, je představována technologií ADSL (více i k dalším variantám najdete v článku Broadband v roce 2007: zvýšení rychlostí a datových limitů) . Jejím dominantním, na patře nás skoro šimrá slovo „jediným“, poskytovatelem je společnost Telefónica O2 Czech Republic, bývalý SPT, a to ať už jako operátor pro koncové uživatele, nebo jako subjekt, který konektivitu pomocí ADSL přeprodává jiným poskytovatelům. Obchodní model O2 je, stručně řečeno, založen na omezení uživatele množstvím přenesených dat, po jehož překročení je aplikována FUP. Tento přístup, jak O2 rád říká, normální uživatele, respektive uživatele s tarifem voleným adekvátně ke spotřebě, nijak neomezuje, ve skutečnosti ale vytyčuje velmi úzké mantinely těm, kteří by za minimální poplatek chtěli používat například videokonference či používat počítač k přehrávání audiovizuálních pořadů. Za určitých okolností to může představovat problém i při běžném používání webu, a to vzhledem k množství např. vložených videí nebo multimediální reklamy na webových stránkách.
Omezení vysokorychlostního Internetu (který se pro mnoho uživatelů stává periodicky nízkorychlostním) patrně nemá vliv na množství uživatelů jako takových, ale určitě má dopad na dostupnost a využívání služeb, tedy na ochotu uživatelů s Internetem pracovat. Zde se nachází brzda toho, co by zahraniční PR oddělení patrně nazvalo „positive experiences“, ale i výdělku pro služby, které jsou na přenášení velkých množství dat závislé – a které nejsou operátorem vynucujícím FUP od tohoto omezení osvobozeny.
Naděje, že O2 FUP zruší, případně její limity odsune tak, aby omezovaly skutečně jen notorické uživatele P2P služeb, samozřejmě existuje, ale kdybychom se jí příliš drželi, asi bychom daleko nedošli. Osobně se domnívám, že eliminace FUP jako takové je pouze otázkou času, avšak nejsem si jist, zda tento čas uzraje již v příštím roce. Ačkoliv by to bylo velmi hezké.
Služby bez revoluce
Hovoří-li se v souvislosti s Internetem o fenoménech, má se tím většinou na mysli příchod nějaké výrazně nové a úspěšné (v poslední době nejčastěji webové) služby. Google, Digg, Wikipedia, weblogy, syndikace obsahu, Skype. S každou takovou službou se objevují (někdy dokonce u několika služeb totožní) vizionáři tvrdící, že „od teď bude vše jinak“. Taková tvrzení jsou samozřejmě směšná, ale je hodně těch, kteří jim mají tendenci i opakovaně podléhat. Otázka by mohla znít: objeví se v roce 2008 ve světovém nebo v tuzemském měřítku něco skutečně revolučního? Odpověď je z této perspektivy sice poněkud neurčitá, ale snad srozumitelná. Jistě, začne fungovat mnoho nových projektů, ať už nových, adaptovaných ze zahraničí, či přímo globálních. Ale že by některá z těchto služeb způsobila skutečnou revoluci v používání Internetu, je mimořádně nepravděpodobné. Daleko spíše je pravděpodobné (a myslím, že k radosti stávajících poskytovatelů) to, že si uživatelé začnou nacházet častěji cestu k pokročilým službám, které již existují. A to častěji než doposud i k těm, které si troufnou dožadovat se peněz za zboží v nefyzické podobě – tedy za obsah nebo funkce čistě online povahy. Může to vypadat jako nesmyslná představa, ale má základ v reálném světě; je-li Internet vnímán jako zcela běžné médium, je také zcela běžným tržištěm, a na něm jsme přece zvyklí utrácet. Předchozí neúspěchy například snah o placený obsah bychom tak mohli přisoudit spíše tomu, že Internet běžným médiem ještě nebyl.
Peer2My_všichni
Pokud se organizace chránící práva zábavního průmyslu ještě stále domnívají, že se jim povede drastickým způsobem omezit to, čemu říkají „ztráty z nelegálního kopírování“, a právě rok 2008 si určily za počátek finálního souboje mezi dobrem (jimi) a zlem, jsou skoro jistě opět na omylu. Služby využívané ke stahování a sdílení obsahu procházejí pomalou, ale viditelnou evolucí. Její poslední známý směr spočívá v budování sice decentralizovaných, ale velkých systémů s velkým důrazem na ochranu soukromí účastníků. Tyto systémy (někdo jim říká třetí generace) si zatím nenašly tolik uživatelů jako systémy generace předchozí, ale jestli něco může jejich rozšíření (a zjednodušení) popohnat dopředu, pak je to onen avizovaný počátek konečného souboje.
Současný stav, pokud jde o sdílení médií online, je ten, že jakýkoliv obsah je k dispozici komukoliv prakticky kdykoliv a s minimálním časovým odstupem. Tento fenomén, který již mimochodem donutil filmové producenty změnit letitou politiku distribuce nových titulů, a hudební studia přestat lpět na digitálních ochranách, soudy ochranářských organizací ani policejní zátahy a zákazy nevyřeší. Jediným řešením kontroverze, kterou způsobuje, je jeho kodifikace v psaném právu a vymezení zcela nového postavení držitelů autorských práv k uživatelům. Bylo by hezké, kdyby se proto začalo něco dělat již v roce 2008.
Závěr
Prognóza, kterou právě dočítáte, mohla postihnout jen část služeb, technologií a jevů spojených s Internetem. Existuje celá řada obdobných prognóz pro jednotlivé oblasti, ať už je to software, bezpečnost nebo dostupnost služeb (pozn. red.: a několik dalších se v příštích dnech objeví i na Lupě). Bude zajímavé konfrontovat ji za rok se skutečným stavem věcí, a autor pevně věří tomu, že za ten rok nebudeme říkat, že je hůře. Mnoho z toho, co lze, nebo co by se mělo realizovat, záleží na individuální odpovědnosti a hlavně angažovanosti jednotlivců a organizací, kteří jsou schopni pomocí Internetu vytvářet nové hodnoty. Jedině díky nim si dnes můžeme zavolat bez telefonu. A zítra? Možnosti jsou teoreticky neomezené.
ČLÁNKY DO MAILU