Televizní Vánoce před 20 lety nebyly tak pohádkové jako obvykle. Na závěr adventu vypukla krize v České televizi, jejíž důsledky se objevují v mediálním, společenském a politickém prostředí dodnes. Ale širší kontext protentokrát ponechme stranou. Na tehdejším dění je zajímavý jeho technický průběh. Diváci totiž mohli konflikt na Kavčích horách sledovat takříkajíc v přímém přenosu. Co viděli na programech České televize, to záviselo na tom, jak přijímali signál. Technické a provozní zásahy do vysílání neměly do té doby obdobu a vyvolaly velkou pozornost i v zahraničí.
Stručně připomeňme, o jaké době mluvíme. Vysílalo se analogově a naprostá většina domácností byla závislá na signálu z pozemních vysílačů Českých Radiokomunikací. V té době šlo ještě o státní podnik spadající pod ministerstvo dopravy. Česká televize měla dva programové okruhy (ČT1 a ČT2), na Nově ještě vládl Vladimír Železný a televize Prima pokrývala signálem sotva 90 procent obyvatel. Nadstavbovou funkcí televizního vysílání byl teletext, který denně používala pětina diváků.
Ředitelem České televize se 20. prosince 2000 stal Jiří Hodač, pouhých osm dnů po odvolání svého předchůdce. Zvolila ho Rada České televize, tehdy ještě devítičlenná, jejíž členové sami působili v kontrolním orgánu teprve krátce – většinu jich sněmovna zvolila na jaře 2000. Podle tehdejšího zákona byli radní přímo nominováni politickými stranami zastoupenými ve sněmovně. Převahu měli zástupci ODS a ČSSD, jež doplňovali kandidáti Unie svobody a KDU-ČSL.
Právě čtvrtek 20. prosince 2000 je s odstupem považován za první den televizní krize. Po odpoledním zvolení Jiřího Hodače vznikl v redakci zpravodajství krizový štáb. Jeho členové společně s televizními odboráři oznámili divákům ve vysílání Večerníku v 18 hodin, že se zvolením ředitele nesouhlasí a Rada ČT by měla odstoupit. Na úvod Událostí v 19.15 zařadili dvouminutové textové sdělení, v němž svůj postoj zopakovali a zveřejnili také své požadavky na změny v Radě České televize. Čerstvě zvolený ředitel to označil za neprofesionální a obával se, aby televize nedostala pokutu. Někteří členové „velké“ Rady pro rozhlasové a televizní vysílání později hodnotili krok redaktorů jako přerušení vysílání. Technicky vzato šlo však o předem zařazený příspěvek odbavený v rámci zpravodajské relace.
Tehdejší šéf zpravodajství Jiří Vondráček předal generálnímu řediteli svou rezignaci na protest proti jeho zvolení. Hodač za něj našel náhradu: ředitelkou zpravodajství jmenoval 23. prosince 2000 někdejší moderátorku publicistiky Janu Bobošíkovou. Situace se tím ještě vyostřila. Nespolupracujícím editorům a redaktorům začala rozdávat výpovědi. Najatá ochranka přestala zaměstnance zpravodajství pouštět do velína. Na Štědrý den dostal výpověď editor Událostí.
V průběhu 24. prosince 2000 se v České televizi rozšířila zpráva, že Jana Bobošíková připravuje s malým týmem redaktorů vlastní verzi večerních Událostí. Do poslední chvíle nebylo jasné, která půjde do éteru. Zaměstnanci České televize však pochybovali o tom, že by ředitelka zpravodajství dokázala bez velína vysílat. V tom se ale spletli: technickou pomoc poskytl Janě Bobošíkové generální ředitel Novy Vladimír Železný, podle tehdejšího vyjádření prý za standardních obchodních podmínek.
Rumburak poprvé
Na Štědrý den v 19.15 tedy nastala situace známá do té doby jen ze seriálu Arabela, kde čaroděj Rumburak narušoval vysílání televizních pohádek. Události České televize začaly jako obvykle, po 20 sekundách se však v obraze objevilo rušení a obraz z Kavčích hor nahradila relace odbavovaná z budovy TV Nova na Barrandově. Vysílala se živě z improvizovaného studia s naklíčovanou grafikou Událostí místo klasického prostředí newsroomu a bez loga stanice ČT1. Moderátorkou byla Dana Makrlíková, která také vedla rozhovor s ředitelem Jiřím Hodačem, a komentář k příspěvku o svém jmenování do funkce načetla sama Jana Bobošíková.
Přepojení signálu zajistily České Radiokomunikace na pokyn Jiřího Hodače. Z právního pohledu byl totiž statutárním zástupcem České televize, a tak měl právo uzavírat smlouvy. Nikomu jinému České Radiokomunikace vyhovět nemusely. Teprve dodatečně vyšlo najevo, že dodatek ke smlouvě o šíření signálu, který umožnil odpojování „neautorizovaného“ obsahu, vznikl až 26. prosince 2000.
Podle pamětníků, které redakce DigiZone oslovila, se pro odbavení štědrovečerních Událostí využila zřejmě záložní linka televize Nova z Barrandova na přepojovací pracoviště radiokomunikací na Strahově, kde technici propojili signál do distribuční sítě. Na pozemních vysílačích proto byly znát ruchy provázející ruční přepnutí na vstup z Novy a posléze jeho odpojení. Přenos z Novy se protáhl, takže když se vrátil obraz z Kavčích hor, běžela už relace o počasí. Po jejím skončení se hlasatelka Marie Retková omluvila divákům za zpravodajství, které nebylo vyrobeno na Kavčích horách.
Zprávy sestavené redakcí zpravodajství České televize viděli pouze diváci spoléhající na satelitní nebo kabelový příjem. Tyto distribuční cesty měli pod kontrolou zaměstnanci České televize. V roce 2000 disponovalo satelitem nebo kabelovou televizí sotva 20 procent domácností.
Rumburakův titulek
Na druhý svátek vánoční se Jana Bobošíková rozhodla převést na jinou práci zhruba dvacet redaktorů a moderátorů, kteří odmítli spolupracovat s novým editorem Událostí. Ti však dokumenty odmítli převzít a zůstávali v budově zpravodajství za podpory různých známých osobností.
Místo poledních zpráv se 25. prosince 2000 objevila na obrazovce další novinka. Bílý titulek na černém pozadí oznamoval: „Na vysílač nebyl dopraven autorizovaný signál, vysílání bude pokračovat po přestávce“. I tentokrát šlo o zásah Českých Radiokomunikací na žádost nového vedení televize. „Tyto grafické titulky byly vkládány ručně z videorekordéru VHS umístěném na dohledovém pracovišti a původní signál byl ručně odpojen. Proto ta viditelná přepínání,“ vzpomíná jeden z tehdejších zaměstnanců Radiokomunikací. Ani on, ani jiní tehdejší účastníci nechtějí být v souvislosti s televizní krizí jmenováni, přestože od ní uplynuly už dvě dekády.
Statický titulek nahrazující zpravodajství z Kavčích hor
Titulky od té doby na vysílačích Českých Radiokomunikací nahrazovaly všechny zpravodajské a publicistické pořady, na které si nové vedení České televize vzpomnělo, a u kterých zároveň nedokázalo vlastními silami natočit alternativní verzi. V 18.00 tedy titulek informoval diváky, že do distribuční sítě byl dodán program vyrobený neoprávněnými osobami.
Při začátku Událostí v 19.15 byl v pozemní distribuci opět nahrazen obsah z Kavčích hor vysíláním z jiného zdroje – tentokrát z budovy TV Prima na Palmovce. Technická podpora poskytnutá se souhlasem tehdejšího ředitele Primy Martina Dvořáka vyvolala protesty mezi redaktory Primy. Své nesouhlasné stanovisko odvysílali na začátku Zpravodajského deníku, tehdejších hlavních zpráv této komerční televize. Nechtěli být zatahováni do sporu o Českou televizi. Za tuto rebelii ovšem dostali následující den postihy a Prima poskytovala své technické zázemí týmu Jany Bobošíkové i v dalších dnech.
Oproti Štědrému dni měly tyto zprávy už logo České televize, ovšem bez označení stanice, a opět šlo o jednoduché studio s klíčovací plochou. Moderátorka neměla k dispozici ani čtecí zařízení a ve zprávách byly především regionální příspěvky.
Z Kavčích hor se do vysílání dostaly až navazující Branky, body, vteřiny. Od té doby se zaměstnanci zpravodajství pokoušeli promlouvat k divákům při každé příležitosti, kterou tým Jiřího Hodače neuhlídal. Informace o televizní krizi se tak nezvykle objevovaly třeba v předpovědi počasí, v hlasatelských vstupech, upoutávkách a podobně.
26. prosince 2000 zkusila Jana Bobošíková neúspěšně rozdat zhruba 20 výpovědí. Do svého týmu ale získala další posily, díky nimž odbavila Zprávy v 18 hodin – ovšem se znělkou Událostí a převážně čtené. Redaktoři vysílání, které postupně získalo lidovou přezdívku Bobovize, totiž neměli plný přístup k obrazovému agenturnímu servisu a disponovali jen omezenou sadou zkopírované grafické výbavy České televize.
Kromě Událostí zvládl tým Jany Bobošíkové připravit i diskusní pořad „21“ na ČT2. Moderovala ho osobně ředitelka zpravodajství.
Vypnutá televize
Situace na Kavčích horách však byla stále složitější, v budově nebyli jen zaměstnanci České televize, ale také různé osobnosti veřejného života a politici. Před pražskou budovou televize se shromáždilo velké množství lidí podporujících vzbouřené redaktory.
Jiří Hodač proto 27. prosince 2000 vydal Českým Radiokomunikacím pokyn nahradit ranní blok vysílání ČT1 signálem stanice ČT2. Na obou okruzích běžely ty samé pořady. Naopak dopolední vysílání ČT2 bylo nahrazeno signálem prvního programu.
Eskalující konflikt mezi novým vedením televize a protestujícími zaměstnanci vyvrcholil úplným vypnutím signálu obou programů České televize v pozemní distribuci. Od 27. prosince 2000 v 19.15 neodvysílala na vysílačích Českých Radiokomunikací ani jeden pořad, její program byl zcela nahrazen statickým oznámením s výzvou Jiřího Hodače, ať státní orgány rozhodnou, čí vysílání je legální. Vysílání bylo na obou programech vypnuto až do 28. prosince 2000 v 18.47, kdy ho musel ředitel ČT Jiří Hodač na příkaz Rady pro rozhlasové a televizní vysílání obnovit. Až do 30. prosince 2000 tým Jany Bobošíkové nevyráběl vlastní zpravodajské relace, místo nich nechal vždy zařadit jen titulek.
Statický titulek nahrazující vysílání České televize od 27. prosince 2000 v 19.15
Den před koncem roku sice znovu začala „Bobovize“ vyrábět zprávy, ale jak redaktoři přiznali, každý den hledali jiné pracoviště, kde by relace mohli připravit a odbavit. „Neměli jsme k dispozici ani základní redakční a technické vybavení,“ sdělila divákům moderátorka Dušica Zimová. Zpravodajství bylo předtočené. Na pracoviště Českých Radiokomunikací tyto záznamy vozili spolupracovníci Jany Bobošíkové na videokazetách, které pak technici přehrávali ve videorekordéru.
Vrcholem snažení spolupracovníků Jany Bobošíkové byl 2. ledna 2001 ojedinělý pokus o ranní blok na ČT1 sestavený z videoklipů a legendárně podivných vstupů mladé moderátorské dvojice. Také v dalších dnech byly zprávy zjevně předtočené. Jejich příprava skončila 9. ledna 2001, kdy se Události natáčely ve značně improvizovaném prostředí pokoje v dnes už neexistujícím Hotelu Praha. Poté Jana Bobošíková oznámila, že v natáčení vlastních zpravodajských relací nebude pokračovat.
Alternativní vysílání vznikalo za značného politického, společenského a mediálního napětí. Generální ředitel Jiří Hodač 4. ledna 2001 zkolaboval a o týden později ze zdravotních důvodů rezignoval. V noci z 10. na 11. ledna 2001 bezpečnostní služba přestala střežit zpravodajský velín. Relace odbavované z Kavčích hor přestaly být přerušované titulkem a počínaje 10. lednem 2001 je znovu viděli všichni diváci. 9. února 2001 zvolila Poslanecká sněmovna prozatímním ředitelem České televize Jiřího Balvína. Ten vzápětí odvolal Janu Bobošíkovou z funkce ředitelky zpravodajství. Stávka v České televizi skončila 12. února 2001, když Balvín v přímém přenosu podepsal dohodu s protestujícími zaměstnanci.
ČLÁNKY DO MAILU