Hlasováním Evropského parlamentu v prvním čtení s velkou podporou prošel takzvaný AI Act regulující umělou inteligenci. Přítomní europoslanci v čele s komisařem Thierry Bretonem si pyšně zatleskali za to, že jsou první, kdo tak rozsáhlou právní úpravu umělé inteligence schválil. Odpovídající emocí by však v tomto případě neměla být radost, ale strach. Z EU se stala technologická regulační velmoc, které už nic jiného než psát nebezpečné zákony nezbývá.
Skoro žádná z převratných informačních technologií z moderní éry nepochází z Evropy. Nemáme ani největší světové firmy. Zásadní inovace a na nich postavené velké společnosti přichází zejména ze Spojených států a Asie, včetně Číny. Tyto země samozřejmě těží z toho, že mají velmi silné a velké domácí trhy, a ne řadu roztříštěných ekonomik s různými pravidly, zároveň se ale vyznačují tím, že jim vlády až na výjimky nehází klacky pod nohy.
Během návštěv USA a Asie se vůči Evropě čím dál častěji setkávám s posměšky. Není daleko od pravdy tvrdit, že v Silicon Valley nebo Shenzhenu už neberou starý kontinent příliš vážně. Je dobrý na exotickou historickou dovolenou a případné zakládání R&D center, jako místo pro byznys se ale jeví naprosto nevhodně.
Regulace k ničemu
Ze Spojených států například přišly počítačové cloudy, které převrátily naruby fungování celého IT. Amazon Web Services, Microsoft Azure a Google Cloud dominují trhu. Reakce Evropy? Ve Francii nejdříve dali dotace lokální firmě, aby nakonec zkrachovala. Francouzský eurokomisař a bývalý šéf firem Atos a France Telecom Thierry Breton následně na evropské úrovni protlačil projekt Gaia-X, který má americkým cloudům vnutit jakési „evropské hodnoty“ a protlačit malé lokální hráče. Je to naprosto k ničemu a skutečná pomoc v podobě liberalizace trhu, lepší energetiky a menší byrokracie není na programu dne.
Největší riziko AI? Evropa si technologii nechala utéct a teď na ní vydělají Google a Microsoft, říká český AI vědec Tomáš Mikolov. Poslechněte si záznam debaty o regulaci AI:
V USA vznikly podniky jako Netflix, Apple nebo Google, jejichž obsahové služby nyní tvoří většinu internetového provozu. Reakce Evropy? Diskutuje se o zavedení takzvaného poplatku fair share, který by měl Google a spol. donutit chudákům evropským operátorům odvádět desátky za to, že musí odbavovat moc dat. Opět nikde ani náznak skutečného řešení problému, proč u nás žádný YouTube nevznikl (čest výjimce v podobě Spotify).
Microsoft svého času dominoval s Internet Explorerem. Řešení Evropy? Pokuta a povinnost uživateli nabízet možnost výběru. Mělo to nulový efekt a vládu „iéčka“ zlomil až Google – prostě proto, že měl možnost vyrůst a vybudovat lepší prohlížeč Chrome.
Google si vybudoval dominantní pozici ve vyhledávání na mobilech. Reakce Evropy? Znovu pokuta a takzvaný „choice screen“ s možností výběru výchozího vyhledávače. Na tržní podíly to opět mělo nulový efekt. To, před čím se Google začal třást, je teprve OpenAI a jeho ChatGPT. Opět nejde o výsledek regulace, ale volného technologického bádání.
Evropské přemýšlení o regulacích jde tak daleko, že probíhají seriózní debaty na téma, jaké dát mantinely metaverzu. Tedy něčemu, co ještě ani nevzniklo a nikdo neví, co to vlastně je.
Mantrou EU je už nějakou dobu ochrana uživatelů a jejich dat. Opět jde o problém, který nelze reakční regulací vyřešit. Datový kolonialismus po celém světě dnes provozují americké a asijské firmy a obrovsky z toho těží. To, že jim to v Evropě osladíme vrstvícími se regulacemi, v žádném případě nepomůže tomu, abychom společnosti dolující a zpracující data vyváželi do světa my.
Bohužel se děje přesný opak. Zatímco američtí giganti se regulaci poměrně rychle přizpůsobí, protože na to mají lidi a peníze (vydělané i na našich datech), menší evropské firmy jsou zahlceny byrokracií. Regulace, která jim měl pomoci, jim naopak život komplikuje a zahraničním obrům zásadně neškodí.
AI rozevře nůžky mezi dobrými a špatnými vývojáři. V Netclubu debatovali Michal Pěchouček, Honza Sládek a Jan Macek. Poslechněte si záznam diskuse:
Dopadlo to jako vždycky
AI Act vyznívá jako podobně nebezpečná věc, která s největší pravděpodobností spadne do kategorie „mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky“. Část regulace věnující se například zákazu používání detekce lidí na veřejnosti nechme stranou, v této oblasti jsou zřejmě úpravy třeba. Druhá část ale počítá s registrací modelů AI u evropských orgánů, psaní dokumentací nebo řešením klasifikací takových systémů.
Dovolím si tipovat výsledek. Velké americké a případně asijské firmy tím nějak projdou, protože na to opět mají lidi a peníze. Evropské společnosti ale tuny papírování zadusí. Investoři s rizikovým kapitálem budou opatrní, protože nechtějí dávat peníze na to, aby „jejich“ startupy řešily byrokracii, ale aby rychle vyvíjely produkt a obsazovaly trhy. Okolní svět dál poroste a bude inovovat a Evropa bude ve statistikách nejvlivnějších firem chybět. Zdejší společnosti raději založí entitu v USA.
Evropské unii v současné době nevládnou elity, lídři ani vizionáři. Unii vládnou byrokraté, jejichž regulace technologického sektoru jde primárně proti zdejším firmám a občanům a odsuzuje zdejší ekonomiky minimálně ke stagnaci, možná až k chřadnutí. Zde lze snad jen mít na paměti, že i „ten Brusel“ je z velké míry volený. Bohužel v Česku evropské volby dle slabé účasti zajímají pramálo lidí.
ČLÁNKY DO MAILU