Nedávno mne docela vytočila obsluha u pumpy. Nejdřív mi vynadal, že jsem si dovolil mu předem neříct, že budu platit kartou, pak mi vynadal, že si dovolím chtít daňový doklad a neoznámit mu to předem. O tom, že je mi ze zákona povinen vystavit daňový doklad (zjednodušený) vždy a sám od sebe, nejspíš nikdy neslyšel. Vzpomínám si, jak jsme si v Itálii na dovolené kupovali nějaké ovoce. Prodavač za námi běžel padesát metrů, aby nám vnutil účtenku, kterou jsme si nevzali, přestože věděl, že my ho určitě udat nepůjdeme.
Při averzi ke kartám, kerou u nás pozoruji, mne pobavil nápis z jedné londýnské samoobsluhy. Upozorňoval, že platby kartou přijímají až od tří liber...
Zjeveni (sv.Jana), 13. A stal jsem na písku u moře a spatřil jsem šelmu z moře vzejít, se sedmi hlavami a deseti rohy a na jejich rozích bylo deset korun a na jejich hlavách bylo rouhání. A šelma jenž jsem spatřil byla trochu jako levhart a její tlapy byli jako tlapy medvěda a její tlama byla jako tlama lva. A sílu ji dal drak, a také svůj trůn a velkou moc.( Anglie) A nutí všechny malé i velké, bohaté i chudé, svobodné i otroky aby měli cejch na jejich pravé ruce nebo na čele RFID čip. Aby nikdo nemohl kupovat ani prodávat – jen pokud má ten cejch, či nosí jméno té šelmy nebo číslo jejího jména. V tom je moudrost: nechť ten, jenž má porozumění, spočte číslo té šelmy. Protože je to číslo člověka a jeho číslo je šest set šedesát šest.