Registrace .eu domén drhne

Sunrise I vypršela, ať žije Sunrise II. Od 7.února 11:00 hodin je možné žádat o doménová jména znovu, za podmínek Sunrise II. Podmínky jsou již mnohem volnější, především je možné registrovat si i jen pouhé obchodní názvy firmy, rodinná jména atp. Podrobnosti u registrátorů nebo na webu EURidu.

Myslím, že ale došlo k něčemu, co nečekal ani tak velký skeptik jako já. Ačkoliv Sunrise I skončila, bylo zatím rozhodnuto o platnosti/ne­platnosti jen nepatrného zlomku (cca 13,4 procenta) dokumenty podložených žádostí. Přitom je pravděpodobné, že většina podání v Sunrise I padla buď 7. prosince, nebo jen pár dnů poté, tj. expirace pro příjem dokumentů byla vesměs 16. – 20. ledna. Většina dokumentů tedy jistě došla s určitou rezervou, a přesto zatím skoro nic není zhodnoceno. Půjde-li to dál tímto šnečím tempem, vyhodnocení Sunrise I skončí až někdy za půl roku!

Svěřím-li se pro názornost s případem své domény, pak příjem žádosti nastal 7. prosince po 13. hodině. To naštěstí i tak stačilo na první a také jediné místo. Nikdo další o mé jméno neměl zájem nebo na něj nemá papíry. Bylo to relativně pozdě, podat žádost jsem se rozhodl na poslední chvíli, až 6. prosince, takže jsem byl u registrátora nutně jako jeden z posledních v řadě. Dokumenty o ochranné známce jsem zkompletoval po Novém roce a odeslal do Bruselu. Hodnotitel je přijal 5. ledna (tedy spolehlivě před expirací 16. ledna) a od té doby je ticho po pěšině, za měsíc nebyl schopen rozhodnout, zda důkazní dokumenty jsou, nebo nejsou v pořádku.

To způsobuje jednu nepříjemnost. Rozfázování mezi Sunrise I a II se zdálo mít jeden ze smyslů i v tom ohledu, že pokud by něčí žádost v první fázi byla odmítnuta a byl jako zájemce o jméno jediný, mohl si zkusit podat novou opravnou žádost i v Sunrise II, protože ta znovu připouští i všechny důvody jako Sunrise I. Řízení při hodnocení dokumentů je totiž naprosto rigidní, nepřipouští žádné dodatečné dosílání dokumentů, opravy apod. Důkazní dokument může být odmítnut i pro jen velmi drobnou formální pochybnost, jako je zastaralá adresa, hloupý překlep atp.

Z té částečky dokumentů, o kterých bylo zatím rozhodnuto, je poměr schválené/odmítnuté asi 5:1. To znamená, že čistě statisticky máte asi 17procentní šanci, že vaše dokumenty neuspějí. Hotoví jsou přitom dokumentoví „early birds”. Zda soudit, že ti měli všechno velmi pečlivě připraveno dávno předem, nebo naopak byli se svými dokumenty trochu zbrklí, je těžké rozhodnout.

Vrátím-li se ke svému případu, mohl bych si v Sunrise II požádat i podle jiného titulu než ve fázi I, totiž nikoliv na základě ochranné známky, ale na základě obchodního názvu firmy. K němu existuje přece jen o řád neprůstřelnější dokument, než je ten známkový. V podstatě to ale znamená novou žádost, novou platbu (2200 korun a více) a nové posílání papírů. Svým způsobem je to pro EURid a Pricewaterhou­seCoopers (PwC) kontraproduktivní, neboť může ke stejnému jménu obdržet až dvojnásobek žádostí, přičemž ale za obsazená jména (včetně těch sebou samým) bude muset valnou část peněz zase vracet.

Útěcha je jediná, že ostatní na tom jsou podobně. Např. k praha.eu, o kterou si žádá hl.m. Praha, byly dodány dokumenty 9. ledna a dodnes neví také nic. Dokonce ani koncern Škoda Auto, a.s., který dokumenty dodal již 3. ledna, nemá o své žádosti rozhodnuto. V případě skoda.eu může souboj být zajímavý, neboť dokumenty ke značce dodal i plzeňský Škoda Holding a.s. Jeho důkazy byly přijaty již 19. prosince, ale také o nich dosud nebylo, po více než 45 dnech, rozhodnuto. Pokud budou dokumenty obou v pořádku, v případě těchto dvou uchazečů o jméno ale nerozhodne datum příjmu dokumentů, ale čas prvotní elektronické žádosti. Auta zde byla rychlejší, neboť žádost došla již v 11:05:22.941, zatímco holding se o hodinku a něco zdržel (12:23:09.223; obojí 7. prosince).

Mimochodem, jiný zajímavý známkový střet, totiž o budweiser.eu, český Budvar prohrál s Anheuser Bush Europe Limited. Ten k věci přistoupil o poznání profesionálněji a nechal generovat celkem asi 14 paralelních žádostí, nejspíš prostřednictvím různých registrátorů, přičemž spolehlivě obsadil prvních šest míst, z toho pět prvních během 35 vteřin od zahájení registrace. Zároveň však takový masivně paralelní postup skutečně vzbuzuje fundamentální pochybnost o tom, zda na tomto způsobu přidělování jmen domén není něco vadného.

Pro zájemce o tyto i jiné domény je stav registrace přístupný z whois.eu. Po schválení dokumentů běží 40denní lhůta, ve které toto schválení může ještě protistrana napadnout u arbitrážního soudu.

Zatím jediný český subjekt, který jsem trefil a jehož dokumenty prošly schválením, je společnost Zentiva a.s. Ta měla jak velmi slušný čas registrace (11:02:24, tedy dříve než první ze Škodovek), tak dokumenty dodala již 15. prosince. Pro neseznámené uvádím, že proces příjmu dokumentů je velmi efektivně automatizovaný. Dokumenty mají povinně průvodní dopis se zjevně unikátním čárovým kódem (dle něj automat pozná, o kterého žadatele jde, včetně státu a kategorie žádosti), dokumenty jsou v dopise uloženy nesvázány. Při příjmu pracovník (měl by být spolehlivý, jiná kvalifikace netřeba) tedy papíry z dopisu předá do podavače skeneru a zbytek vykoná počítač. Pak pouze musí přijít jedna osoba (nebo více) – hodnotitel (nemusí ani nutně sedět v Bruselu), která zhlédne žádosti na obrazovce a překontroluje dokumenty po faktické a právní stránce. V případě Zentivy tento proces trval měsíc a půl, dokumenty byly zhodnoceny (úspěšně) až cca 25. ledna.

Jak drhne schvalování v různých státech EU

7. února ráno v 9:22, tedy těsně před počátkem Sunrise II, udávala statistika Sunrise I. následující čísla:

Z čísel plyne, že 103.059 žadatelů ve stavu Initial důkazní dokumenty dodalo, ale nebyly zatím zhodnoceny. Abych trochu předešel naprostému zmatení čtenáře v dalším textu, upozorňuji, že je třeba důsledně rozlišovat a neplést si dva hlavní ukazatele úspěšnosti registrací. Tím prvním je expirace (popř. vztažená k počtu přijatých žádostí), což je počet elektronických žádostí, k nimž ve stanovené lhůtě nedorazily důkazní dokumenty. Druhým je počet zhodnocených dokumentů a míra úspěšnosti schválení.

Za třetí bych mohl ještě dodat, že i zdokumentovaná (neexpirovaná) žádost se schváleným dokumentem vám může být k ničemu, pokud jste druzí a první má též vše v pořádku. K tomuto ale veřejné statistiky údaje neobsahují, takže ohledně tohoto ukazatele spekulovat nebudu. I když by to byl vůbec nejdůležitější ukazatel, není to zásadní nedostatek. Z výše uvedeného plyne, že minimálně na 82 tisíc jmen přišla jen jedna žádost, spíše to však bude 100–110 tisíc jmen s jedinou žádostí. Převis zájmu proto není fatální a pro valnou většinu zájemců je důležité, zda jen prostě dokáží proplout formalitami.

Odhady toho, jak dále schvalování půjde, jsou trochu na mělké půdě. Pokud by dosavadní tempo bylo zachováno, pak skutečně zhodnocení Sunrise I skončí až za půl roku. Opačně lze doufat, že hodnocení má jen určité konstantní „dopravní zpoždění“. Spíše se však zdá, že skluz narůstá.

První kritérium expirace je objektivní a závisí jen na tom, zda žadatel dokázal poslat poštou nějaký dopis blížící se svým vzhledem tomu, co bylo očekáváno (viz výše). Druhé kritérium závisí na intenzitě činnosti hodnotitelské firmy, za níž byla vybrána poradenská firma Pricewaterhou­seCoopers.

Zde bohužel platí, že státy si jaksi statisticky nejsou rovny tam, kde by si rovny aspoň přibližně být měly. Nejde mi zde přitom o nějakou politickou rovnost, ale o základní manažerskou jistotu, že dokumentům ve všech jazycích je věnována přiměřeně obdobná intenzita pozornosti, že hodnotící procesy uvnitř PwC skutečně běží a fungují.

Česko je na tom vysloveně bídně. Z cca 4000 žádostí bylo zatím rozhodnuto o dokumentech jen u 32 případů, z toho ve 24 případech kladně (z toho je jeden zmíněná Zentiva). Zhodnoceno tedy bylo méně než jedno procento, tj. daleko pod průměrnou úrovní 13 procent. Nad průměrem je průmyslové jádro EU, tj. Německo, Francie, Anglie, Dánsko, Rakousko. Řekněme si ale upřímně, že ani jejich 13–15 procent není žádný důvod ke spokojenosti. Výjimkou potvrzující pravidlo je Malta (ovšem s necelou stovkou žádostí celkem). V jejím případě jsou „na vině” zjevně její veřejné instituce, u nichž byla nejspíš jejich registrace včas sjednocena a profesionálně zastřešena. Všechny její žádosti od veřejných institucí jsou totiž již zhodnoceny (sic), a to s ohromující úspěšností dokumentů 70:1.

Podobně jako Česko mají velmi nízké počty hodnocených dokumentů ostatní nové členské státy. Ze starých členských a průmyslově orientovaných států byla zřejmě podceněna i kapacita pro hodnocení dokumentů z Itálie.

Rekapitulace Sunrise I

Lze již provést jistou rekapitulaci první fáze? Osobně si myslím, že ano. Z konsolidované statistiky za období Sunrise I (její snapshot 7. února v 9:22) a z toho, že valná část žádostí vznikla již těsně po 7. prosinci (9. prosince v 16:40 bylo 117.424 žádostí), si dovolím vyvodit následující tvrzení.

Obecně lze říci, že výsledná expirace (nedodané důkazy) bude ve výši cca 24–27 procent z podaných žádostí a je docela vysoká. Hodně žadatelů to prostě jen zkoušelo (ačkoliv za pokus platili). Nižší je expirace pouze u některých států, ze kterých bylo posláno vysloveně málo žádostí, ať již důvody tohoto nezájmu jsou jakékoliv. Mohou být ekonomické, ale i společenské (nezájem o EU apod.). Nicméně, pokud to někdo z těchto států zkoušel, pak to zpravidla myslel vážněji.

Pokud dokumenty došly a byly již i zhodnoceny, pak jejich výsledná úspěšnost jako důkazu je zhruba 5:1. Co se samotného počtu žádostí o domény .eu týče, dohnalo (ba i předehnalo) Česko západní Evropu. ČR má třeba více žádostí než Dánsko nebo Rakousko, srovnatelné je (zde jen po přepočtu množstvím obyvatelstva) i třeba s Německem. Bez přepočtů obyvatel má 2,5× více žádostí než třeba Polsko a desetkrát více než Slovensko. Zkazit to může již pouze jen případně nízká úspěšnost žádostí. Ta je u méně rozvinutých států obecně nižší, než je průměr. Počet 32 zhodnocených žádostí z ČR je tak malý, že nelze soudit, zda zatímní česká úspěšnost 3:1 vydrží, každopádně je zatím horší než průměr (5:1).

Veřejné instituce ze všech států představují vždy jen zlomek žádostí – celkově asi pět procent. Je u nich ale obecně mnohem vyšší expirační úmrtnost, např. v Dánsku je jejich expirace 70 procent a v Anglii dokonce 78 procent, tj. valnou většinu žádostí nenásledovaly vůbec žádné dokumenty.

V tomto směru je potěšující stav české veřejné sféry, neboť počet aplikací je rovněž vysoký, zároveň je expirace pod průměrem EU (byť konečná úspěšnost hodnocení ještě může vše změnit – viz výše).

Z tabulky je však přece jen jisté zaostání Česka za vyspělou EU vystopovatelné. Projevuje se v malém počtu mezinárodních ochranných známek. Z Česka se dominantně registrovalo s titulem národní ochranné známky. Např. ve srovnání s Německem je počet mezinárodních známek jen asi poloviční, ve srovnání s Velkou Británií ještě několikanásobně horší. Navíc pozoruhodně mnoho českých žádostí s titulem mezinárodní ochranné známky expirovalo.

Přesto všechno je počet žádostí o domény .eu z Česka imponující a jedná se o velmi dobrou zprávu. Vzhledem k důkazním požadavkům by se nemělo jednat o spekulace, ale o seriózní zájmy, podložené dlouhodobým budováním značky. Česko má zjevně na EU apetit. Kdybychom měli v penězích tolik, kolik asi budeme mít ve jménech .eu, naše budoucnost by se jevila docela skvěle.

Sunrise II

Jak bylo výše řečeno, 7. února v 11:00 odstartovala II. fáze „svítání“. Výše uvedená statistika .eu Sunrise status report nyní slučuje obě fáze I a II společně (což ji činí mimořádně nepřehlednou).

Stav k 7. únoru v 13:52

EURid záhy poté vydává “oslavnou” tiskovou zprávu, že během prvních dvou hodin mezi 11:00–13:00 přišlo dalších 71.235 žádostí (do 14:00 přišly další asi čtyři tisíce, do 17:00 pak tři tisíce). Statistika také znamená, že v Sunrise II bylo zažádáno asi o 20 tisíc jmen, jež byly žádány již v Sunrise I. Buď se žadatelé jistí vícenásobnou žádostí o stejné jméno, nebo to bude znamenat i hodně kolizí mezi žadateli ze Sunrise I a II.

I když procesní pravidla negarantují zhodnocení důkazních dokumentů do určitého termínu, přece jen se značná praktická pomalost může stát nejen předmětem kritiky, ale zpochybnění „spravedlnosti” celého postupu vůbec, minimálně těmi, jimž budou dokumenty ze Sunrise I někdy později formálně zamítnuty ve prospěch někoho ze Sunrise II.

Stanovisko PwC

Výše uvedený text byl napsán během 7. února. Redakce Lupy k němu poté dvakrát žádala stanovisko českého zastoupení společnosti PwC, jež na hodnocení zřejmě participuje jako místní pobočka firemní sítě. Jednak pro možnost vyjádření se kritizovaného subjektu, jednak s cílem získat pro čtenáře (z nichž mnozí jsou jistě žadateli o jméno v TLD .eu) podrobnější informace o tom, zda a jak bude proces schvalování zrychlen. Firma nicméně poskytnutí oficiálního stanoviska pro zveřejnění zatím odmítla.

Z úterý na středu byl schválen pouze jeden dokument, o den později 19 dalších. Nicméně i při tempu 20 dokumentů denně by schvalování 4000 žádostí (ze Sunrise I) z Česka trvalo deset pracovních měsíců. Ani německá rychlost (cca 500 dokumentů denně) nevede, vzhledem k počtu jejich žádostí, ke zhodnocení Sunrise I dříve než za 3,5 pracovního měsíce. Poté ještě zbývá Sunrise II, jejíž objem bude asi 70 procent Sunrise I. Zvnějšku lze říci pouze to, že technické řešení zpracování dokumentů se zdá být navrženo velmi dobře, úzkým místem se ale jeví alokovaná lidská kapacita právních specialistů. EURid a PwC by tento zjevný fakt měli reflektovat nejen přidáním kapacit, ale i poskytnutím informací o tom, jaké časové horizonty po takové adaptaci lze očekávat.

Prvotní kompetence EURid ke správě .eu vznikla 22. května 2003, firma PwC Belgium byla za hodnotitele oficiálně oznámena dne 22. března 2005.