Důvodem reformy byl především rychlý vědecký a technický pokrok, kdy dnešní vyspělá komunikační a informační infrastruktura potřebuje být nově a precizně právem upravena, což starý regulační rámec z pochopitelných důvodů nemohl zajistit. Neustálé sbližování odvětví telekomunikací, médií a informační techniky znamená, že všechny přenosové sítě a služby by měly být předmětem jediného regulačního rámce. Např. dřívější okrajové technické prostředky jako bezdrátové propojení, družicové systémy a jiné se dnes staly rovnocenné ke klasickým kabelovým sítím. Zapomenout nesmíme samozřejmě ani na Internet, síť sítí, která prochází také ohromným boomem. Je samozřejmě třeba účinně chránit zájmy spotřebitelů proti telekomunikačním gigantům, zájmy veřejnosti a nově uspořádat pravomoci regulačních orgánů. Nejedná se tedy o žádnou zanedbatelnou změnu, čehož je důkazem i fakt, že většina členských států a států nově se na vstup připravujících chystá nebo již přijímá nový telekomunikační zákon. Česká republika připravuje také nový zákon, stejně jako ekonomicky nejvýznamnější Německo. Regulační rámec se skládá ze čtyř základním směrnic, ke kterým přibyly později další dvě. Jsou to směrnice:
- směrnice č. 2002/19/EC EP a Rady o přístupu k sítím elektronických komunikací a přidruženým zařízením a o jejich propojení (přístupová směrnice),
- směrnice č. 2002/20/EC EP a Rady o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací (autorizační směrnice),
- směrnice č. 2002/22/EC EP a Rady o univerzální službě a uživatelských právech týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě),
- směrnice č. 2002/21/EC EP a Rady o společném regulačním rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice),
- směrnice 200/58/EC Evropského parlamentu a Rady týkající se zpracovávání osobních údajů a ochrany soukromí v oblasti elektronických komunikací (směrnice o ochraně údajů v elektronických komunikacích)
- směrnice Komise č. 2002/77/ES o hospodářské soutěži na trzích s elektronickými komunikačními sítěmi a službami
Článek si klade za cíl nový regulační rámec přiblížit a stručně popsat nejvýznamnější změny.
Nový regulační rámec
První změnou je opuštění pojmu „telekomunikace“ a nahrazení pojmem „elektronické komunikace“ (angl. „electronic communications“). Elektronické komunikace je pojem širší a zahrnuje kromě klasických služeb pevné a mobilní sítě např. i služby pronájmu okruhů, ISDN a samozřejmě i služby Internetu. Rovněž nově připravovaný český telekomunikační zákon se již bude jmenovat zákon o elektronických komunikacích. Regulační rámec je dále vybudován na oddělení regulace přenosu (sítě a služby elektronických komunikací) od regulace obsahu, který tyto sítě a služby zprostředkovávají. Regulace obsahu by měla být upravena v jiných závazných předpisech a regulační rámec ji proto upravuje jen okrajově. Rámcová směrnice definuje „síť elektronických komunikací“ jako přenosové systémy, a v případě potřeby i spojovací nebo směrovací zařízení a jiné prostředky, které umožňují přenos signálů po vedení, rádiem, optickými nebo jinými elektromagnetickými prostředky, včetně družicových sítí, pevných (s komutací okruhů nebo paketů, včetně Internetu) a mobilních zemských sítí, sítí pro rozvod elektrické energie v rozsahu, v jakém jsou používány pro přenos signálů, sítí pro rozhlasové a televizní vysílání a sítí kabelové televize, bez ohledu na typ přenášené informace.
Významné část úpravy je věnována národním regulačním orgánům (NRO), tedy i českému ČTÚ. NRO musí být nezávislý (oddělit podnikatelské od správních funkcí), zajištěný finančně i odborně. V souvislosti s nezávislostí se také mluví o technologicky neutrální regulaci (tj. takové, která neukládá ani nezvýhodňuje použití konkrétního druhu technologie). Přísnější regulaci budou podrobeny podnikatelské subjekty s tzv. významnou tržní silou („Signicifant Market Power“), tedy takovou, jež umožňuje se v hospodářské soutěži chovat ve významném rozsahu nezávisle na jiných soutěžitelích nebo spotřebitelích.
Přístupová směrnice stanoví práva a povinnosti pro operátory a podnikatelské subjekty, které usilují o propojení a/nebo přístup k sítím nebo přiřazeným zařízením. Stanoví úkoly pro národní regulační úřady, pokud jde o přístup a propojení, a stanoví postupy, jež zajistí, aby povinnosti uložené národními regulačními úřady byly přezkoumávány a popřípadě zrušeny, jakmile je žádoucích cílů dosaženo. Termín „přístup“ ve smyslu této směrnice neznamená přístup pro koncové uživatele. Přístupem se rozumí zpřístupnění zařízení a/nebo služeb jinému podnikatelskému subjektu na základě podmínek stanovených výlučně nebo nevýlučně za účelem poskytování služeb elektronických komunikací.
Nový regulační rámec upravuje i tzv. univerzální službu, viz směrnice o univerzální službě. Tato směrnice zakládá práva koncových uživatelů a odpovídající povinnosti podnikatelských subjektů zajišťujících veřejně přístupné sítě a poskytujících služby elektronických komunikací. S ohledem na to vymezuje tato směrnice minimální soubor služeb specifikované kvality (univerzální službu), ke kterému musí mít přístup všichni koncoví uživatelé, za dostupnou cenu s ohledem na specifické národní podmínky bez narušování hospodářské soutěže. Směrnice také stanoví povinnosti týkající se poskytování určitých povinných služeb, jako je poskytování pronajatých okruhů na trhu koncových uživatelů.
Pátá směrnice v pořadí o ochraně dat a soukromí má za cíl harmonizovat ustanovení členských států, která zajišťují ochranu základních práv a svobod, zejména právo na soukromí s ohledem na zpracování osobních údajů v telekomunikačním sektoru (resp. sektoru elektronických komunikací), a svobodný pohyb údajů, elektronických telekomunikačních zařízení a služeb v rámci Společenství. Ustanovení této směrnice upřesňují a doplňují starší směrnici 95/46/ES pro potřeby nových technologií. Kromě toho také poskytují ochranu oprávněných zájmů účastníků, kteří jsou právnickými osobami.
Poslední z reformního balíku směrnic se týká hospodářské soutěže na trhu s elektronickými komunikacemi a zakazuje zejména zřizování jakýchkoliv podniků s výhradními právy, které by členský stát poskytoval jednotlivým subjektům. Členské státy jsou povinny učinit všechna nutná opatření k zajištění toho, aby kterýkoliv podnik byl oprávněn poskytovat elektronické komunikační služby nebo zřizovat, rozšiřovat nebo poskytovat elektronické komunikační sítě.
Závěr
Analýza stavů a trendů rozvoje elektronických komunikací jednoznačně ukazuje, že celý sektor se nachází ve velmi dynamické a rychle se rozvíjející fázi a jednoznačně směřuje ke globalizaci. Komunikační infrastruktura a její nový regulační rámec má proto zcela zásadní význam pro rozvoj informační společnosti. Nové závazné dokumenty nechávají jednotlivým státům a jejich regulačním orgánům značnou vůli ve volbě konkrétních opatření pro vhodnou volbu a rozsah regulace. Mezi základní principy regulačního rámce lze řadit zásadu technologické neutrality, prosazování veřejného zájmu (např. univerzální služba), omezování přímé regulace v závislosti na vyspělosti trhu, podpora rozvoje nových technologií a snaha po integraci a kompatibilitě služeb. Dalším rysem nového regulačního rámce je důraz na maximální nezávislost regulátora na vládní exekutivě. Obecným trendem ve státech EU je sladit postavení regulátorů v rámci svých odvětví. To znamená, že ČTÚ by měl mít podobné postavení jako např. Energetický regulační úřad nebo Úřad pro ochranu osobních údajů. Měl by tedy mít postavení ústředního orgánu státní správy a měl by být vybaven pravomocí za zákonem stanovených podmínek vydávat prováděcí právní předpisy (vyhlášky). Stejně tak jako v České republice i ve většina ostatních členských zemí EU bude pro uvedení nového regulačního rámce v život potřeba přijetí nového zákona o elektronických komunikacích.
ČLÁNKY DO MAILU