„My, podepsaní pod textem této petice, vyjadřujeme hluboké znepokojení nad chystaným zdražením telefonních tarifů,“ tímto provoláním před téměř čtyřmi lety začala novodobá historie Internetu v České republice. Pánové Ivo Lukačovič, Ondřej Neff a Patrick Zandl v listopadu 1998 požadovali zavedení zvláštního internetového tarifu, nebo ještě lépe paušálního poplatku za volání čísel IAP (Internet Access Provider).
Speciální internetový tarif si Internet proti monopolu vybojoval, ale návdavkem k němu dostal i provizní systém pro IAP. O ten šlo především společnosti Czech On Line a jejím konkurentům, kteří se zhlédli v obchodním modelu Internetu, který je pro koncového uživatele zadarmo. V petici Internetu proti monopolu se o žádném provizním systému nedočtete. Kvůli provizi je od té doby Český Telecom (ČTc) nucen velkoobchodně nakupovat službu vytáčeného připojení k Internetu od své konkurence.
Není pochyb, že provizní systém přinesl skokové zvýšení počtu uživatelů Internetu. Patrné je to na grafu počtu uživatelů Internetu Online (IOL) z přednášky Jiřího Peterky k 10. výročí Internetu v České republice. IOL měl před zavedením tarifu Internet 99 pouhých 20.000 uživatelů. V roce 2000 těsně před zavedením Quicku (Internetu zadarmo) to bylo 49.000 v tarifu Internet 2000 – snížení cen za telefon tedy akcelerovalo růst počtu uživatelů jen málo. Zato v únoru 2002 už Quick vykazoval 500.000 uživatelů.
Provizní systém ovšem ve vztahu k zákazníkům pokřivil trh. Zákazník už de facto nevybírá poskytovatele připojení, ale vždy tuto službu nakupuje u ČTc. Zákazník pouze může rozhodnout, u kterého dodavatele má ČTc službu zajistit. Cena za připojení se ale nemění a výši provize určuje opět ČTc (resp. Český telekomunikační úřad), a nikoli koncový zákazník, jak by tomu bylo na běžném trhu. Tímto způsobem provizní systém z roku 1999 zmrzačil konkurenci na trhu IAP a stvořil z původně nezávislých IAP vazaly ČTc.
Druhou nevýhodou provizního systému je zmrtvění ceny za připojení. Pokud ČTc platí z připojení provizi, stává se vytáčené připojení na delší dobu pro zákazníka drahým. Zákazníci jsou tak nuceni připojovat se jen na krátkou dobu, aby za Internet zadarmo ve výsledku nezaplatili více, než za placený Internet – o to více ale zaplatí ČTc, protože první minuty jsou dražší. Vraťme se zpět k Peterkově přednášce, a ukažme si to na grafu délky připojení uživatelů Internetu v zemích OECD. Z grafu vyplývá, že Češi se připojovali v roce 2001 na pět hodin měsíčně. To je polovina doby, již stráví na Internetu Brit a pětina doby, kterou Internetu věnuje Američan. Ti platí za přístup k Internetu svým IAP paušál, proto je pro ně výhodné zůstávat na Internetu co nejdéle.
Provizní systém tedy, nejen že przní konkurenci mezi IAP, ale zároveň nutí uživatele, aby Internet příliš nevyužívali. Po rozpočítání oněch pěti hodin z měsíce zjistíme, že Čech v průměru využívá Internet jen deset minut denně. Což znamená, že platí především drahý tarif za prvních deset minut a provize pro IAP je počítaná právě z těch deseti minut, a je tedy nižší než paušál 500 korun měsíčně, který se za vytáčené spojení IAP platil před zavedením Internetu zadarmo (paušál vycházel z tehdejších cen na trhu s připojením, dnes by byl nižší).
Oddělení ceny za přístup na Internet od ceny za telefonické spojení je tedy v zájmu zákazníků, kteří se připojují na delší dobu. Zároveň oddělení poplatků umožní rozvinutější konkurenci mezi IAP. Uživatelům, kteří se chtějí připojovat na krátkou dobu a paušál je pro ně nevýhodný, mohou IAP nabídnout i nadále minutový tarif. Věřím ale, že většina uživatelů chce na Internetu trávit delší čas, a proto jim bude více vyhovovat paušální poplatek, který je nebude omezovat.
Návrat paušálních poplatků pro IAP vrací na stůl otázku paušálu za telefonické spojení. To funguje v již zmíněných Spojených státech a délka doby, již tamní uživatelé na Internetu tráví je nesrovnatelně nejvyšší mezi zeměmi OECD. Iniciativa Internet proti monopolu vychází z řad poskytovatelů obsahu. Právě poskytovatelé obsahu mohou z paušálů profitovat nejvíce. Čím méně uživatel zaplatí za připojení, tím více mu zbude na online nákupy a služby či předplatné. Čím delší čas uživatel stráví na Internetu, tím větší vliv na něj budou mít online média, a tím vyšší můžeme očekávat příjmy z reklamy.
IAP mohou nabídnout celou škálu tarifů od lowendových služeb za minimální cenu, po nejdražší připojení obsahující přístup k placenému obsahu (databáze, archivy, encyklopedie) a službám (webhosting, ASP). Rozhodnutí ČTc neplatit dále provize IAP bude mít dalekosáhlé důsledky na podnikání na Internetu – a věřím, že jsem vás přesvědčil, že ty důsledky budou pozitivní pro všechny, uživateli počínaje, přes IAP a ICP (Internet Content Provider) a poskytovatele služeb, až po ČTc.
Pozn. editora – autor je signatářem Výzvy k rozšíření Internetu v České republice, jež usiluje o stálé, širokopásmové a cenově dostupné připojení na Internet pro české domácnosti.
Vážení čtenáři,
dle původního slibu Českého Telecomu měl na tomto místě vyjít článek z pera Pavla Jirouška, vicepresidenta pro služby velkoprodeje, ovšem dosud se jej nepodařilo vyrobit a pravděpodobně vyjde zítra.
Snažili jsme se však nicméně zařadit článek od někoho, kdo má na celou věc jiný pohled, než jaké byly dosud na Lupě prezentovány. – Mirek Zeman
ČLÁNKY DO MAILU