Radix Terra 100: řemeslné řešení příjmu DVB-T

Současnou nabídku set-top-boxů do dvou tisíc můžeme přirovnat k rozjetému cyklistickému závodu. Některé výrobky jsou daleko vzadu, pár jich jede na čele pelotonu a pak tu máme zbytek, který sympatickým tempem šlape někde uprostřed. A právě do naposled zmíněné kategorie se asi zařadí i Radix Terra 100, jednoduchý přijímač DVB-T.

Výrobek se podle štítku na krabici prodává ve stříbrném a tmavě šedém provedení. Já měl na test půjčený stříbrný model. Ten mi ale šedivý přišel dostatečně a tmavší podobu nechci ani domýšlet. Sám jsem ji však neviděl. Barevné provedení rozbíjí pouze široký klín na předním panelu, kde se pod černým plexisklem skrývá čtyřmístný displej i snímač dálkového ovládání.

Vrch přístroje je proděravěný celou řadou ventilačních otvorů. Na přístroji si cením jeho zajímavě řezaných rysů, které ho povyšují nad všední hranatou krabici. Přední panel obsahuje tlačítko na přepnutí mezi pohotovostním a provozním režimem i klíče na ruční listování nabídkou programů.

Zadní panel a instalace

Konektory na zadním panelu set-top-boxu svým počtem ani výjimečností neoslní, ale pro základní provoz uživatelům budou nejspíš stačit. Radix Terra 100 má dvě zdířky SCART, vstup a výstup pro anténní kabel, analogový stereo výstup, digitální zvukový výstup S/P-DIF (koaxiální) i kompozitní výstup videa. Nad ostatními konektory je usazená sériová datová přípojka RS-232. Slouží na propojení dvou výrobků mezi sebou nebo s počítačem – v obou případech za účelem dohrání nových ovladačů.

Když jsem si prolistoval českou uživatelskou příručku, nabyl jsem naděje, že má přístroj modulátor. Ačkoli je totiž v soupisce konektorů vedený anténní výstup pouze jako průchozí (Loop Through), na jednom z obrázků je vidět možnost nastavení výstupního UHF kanálu. A to signalizuje možnost modulace. Majitelé starších televizorů bez konektoru SCART by díky modulátoru mohli sledovat digitální vysílání i na svých zobrazovačích. Originální německo-anglický manuál i moje praktická zkušenost mě ale ujistily, že modulátor bych ve výbavě výrobku hledal marně.

Set-top-box má hmotnost 1,2 kilogramu a rozměry 27,5×15,6×5,6 centimetru. Za provozu může spotřebovat až 15 wattů, což je dvojnásobek oproti DigiPalu 2 zmíněnému úvodem. Citlivost ladicího obvodu je podle příručky –80 až –20 dBm.

Zprovoznění výrobku je snadné. Pokud dovedete zapojit do zdířek příslušné kabely a včlenit stroj do systému domácí videotechniky, máte vyhráno. První start přijímače totiž zajišťuje instalační průvodce, se kterým základní parametry přijímače lehce nastavíte a digitální programy si s ním naladíte. Jen se nenechte zmást formulací Anténní výčnělek zdroje. Překladatelé českého menu tím samozřejmě mysleli možnost napájení antény pěti volty.

Všední práce set-top-boxu je kvalitní

Přístroj mi naladil v Praze všechny tři zdejší digitální sítě. Sledování programů bylo bezproblémové, jejich ořez mě nepřipravil o žádné podstatné detaily z dění na obrazovce. Duální zvuk si musí diváci přepínat ručně – jde to jednoduše dálkovým ovladačem. Pokud tak lidé neučiní, některé zahraniční filmy a seriály uslyší dvojjazyčně, tedy původní znění spolu s dabingem. Přepnou-li si ale zvuk jen na levou nebo jen na pravou stopu, uslyší ten který jazyk už bez cizorodých příměsí.

Informační panel podává divákům stručné údaje o aktuálním a bezprostředně následujícím pořadu na vybraném programu. Kromě jména tu nechybí ani čas začátku. Na liště je také ukazatel kvality a síly signálu, které proto uživatelé nemusí nikde dohledávat. Přes pruh rychlých informací si diváci mohou o dvojici vypsaných pořadů vyvolat i podrobnosti. Set-top-box má v textovém okně sice omezený prostor, ale údaje načtené z elektronického průvodce programem (EPG) bez obtíží rozdělí třeba na čtyři stránky. Diváci pak mezi nimi mohou listovat směrovými šipkami ovladače.

EPG nabízí pohled vždy jen do nabídky aktuálně zvolené stanice. Výběr z týdenního menu je snadný a nejinak tomu je i u zkoumání pořadů v jednotlivých částech dne. Škoda jen, že set-top-box postrádá rychlé skoky přímo na ranní nebo na večerní vysílání. Údaje z EPG mohou posloužit také časovači pořadů pro zapnutí a vypnutí set-top-boxu u příležitosti vybraného pořadu. Časovač má deset pozic a ty mohou být uživateli navýšené ještě denním nebo týdenním opakováním zadaného hodinového cyklu.

Radix Terra 100 má teletext vkládaný do obrazu. Zájemci si ho mohou zprůsvitnět. Přijímač si strany teletextu ukládá do paměti a listování mezi nimi je pak o poznání rychlejší než při jejich soustavném „dohledávání“. Z dalších funkcí výrobku zbývá zmínit už jen příjem rozhlasových programů a možnost dětského zámku jak pro nevhodné programy, tak pro menu set-top-boxu.

Zhodnocení

Čeština výrobku je solidní tam, kde je. Česká je uživatelská příručka, menu i znakové sady teletextu a EPG. V menu zůstala ještě některá místa bez překladu – vždy ale jen v popisu funkce, což použitelnosti přístroje brání minimálně. O anténním výčnělku už byla řeč. Větších potíží jsem se dočkal po vypnutí set-top-boxu ze sítě a následném obnovení dodávky proudu. Přístroj si všechny uložené informace uchoval, ale místo českých znaků ukazoval EPG plné nesmyslů. Když jsem si však rychlý instalační proces prošel znovu, čeština byla zpátky na místě. Pečeť „Umí dobře česky“ si výrobek přes zmíněné mušky na kráse zaslouží.

Set-top-box Radix Terra 100 je šedý barvou a šedým bude pravděpodobně i pro nakupující. Vlastnosti výrobku jsou dobré a až na výjimky jim není co vytknout. Problém je v ceně. Podobně kvalitní výrobky si totiž mohou dnes lidé pořídit o 500 korun levněji, a, řečeno s Bobem a Tomem z Tele Tele: To se vyplatí. Když už si někdo rozhodne připlatit za set-top-box dvoutisícové cenové relace, vybere si pravděpodobně radši dnes už legendární a úspornější TechniSat DigiPal 2. Byť je chudší graficky i designem.