Názory k článku První legální výměnná síť objevena?

Ano, a to nejen mezi znamymi a vcetne verejne propagace. Prave proto mi tento pripad prisel zajimavy a svym zpusobem precedencni (coz bude dvojnasob zajimave pri pripadnem stretu s autorskymi ochrannymi svazy).

Dovolte malou otazku? Co ma OSA a IFPI spolecneho s prenosem INFORMACI?

Jasne maji pod kontrolou velkou cast trhu se ZABAVOU, ale mate dojem, ze v nejnovejsim klipu Chemical Brothers, Sarky Vankove nebo Bono Voxe najdete INFORMACE?

Pujcovny CD samozrejme znam, jak ale v glose poznamenavam, rozdil mezi nimi a Swapem je v tom, ze u Swapu nemusite skladat zadny "vlastnicky poplatek".

Autorsky zakon nelze brat do dusledku, protoze vzato do dusledku je cely nesmyslny.

To zalezi na tom, ktera pujcovna ma vetsi sortiment ...

Zatimco kdyby autorske pravo platilo i pro vynalezce, tak se kulickova pera neprosadila dodnes.

Mám jen takovou drobnou glosu.

§2 AZ Za dílo se považuje též počítačový program, je-li původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem. - tedy vlastním výtvorem autora, ne každý software je automaticky dílo toho, kdo tvrdí, že to je jeho dílo, a musí autorství prokázat, nestačí jen tvrdit

§65 AZ Počítačový program, bez ohledu na formu jeho vyjádření, včetně přípravných koncepčních materiálů, je chráněn jako dílo literární.

Jelikož podle § 30 AZ si klidně můžu udělat kopii pro osobní potřebu od díla literárního, řekněte mi někdo, jak poznám, že si od programu udělat kopii nemůžu, když zákon říká že je to dílo literární a od toho si kopii udělat můžu..

Jak poznám, že ten sled 0 a 1 na placce je program a ne muzika nebo text?

Co když se změní forma toho vyjádření "díla" z exe například na zip nebo rar? Ještě je to to samé dílo, nebo už je to něco jiného? Jak vlastně posoudit, jestli ten rar je ve skutečnosti původní dílo, když smysly vnímatelná podoba je zcela jiná?

O-oh...

Ve chvíli, kdy pozbydeš práva na legální užívání díla (tím, že ho někomu daruješ), jsi povinen odstranit (přestat používat) též veškeré KOPIE PRO OSOBNÍ POTŘEBU, protože tyto kopie ti mají sloužit k tomu, abys v případě zničení či ztráty původního nosiče nebyl připraven o možnost využívat své právo.

Kdyby platilo to, co říkáš, znamenalo by to, že když si pojistím dům včetně drahého nábytku a ten nábytek poté daruji někomu jinému, tak v případě požáru mám právo na to, aby mi pojišťovna zaplatila I TEN NÁBYTEK. To je samozřejmě nesmysl.

pises nekam pravidelne?
hodil bych si te do ctecky, jsi lepsi nez nez komarek a verecky :-)

komorous do toho okamzite nasadi provokatery a estebaky

Možnost vytvořit si kopii pro osobní potřebu není podmíněna tím, že musíte být vlastníkem oficiálně nabytého CD nebo DVD (koupeného, získaného darem, vyhraného v soutěži apod.) nosiče, hovorově nesprávně nazývaného jako "originál". Tedy je jedno, jestli je to DVD s filmem vaše, sousedovo, bratrancovo nebo z půjčovny, zkopírovat si je můžete vždycky, právě proto jste v ceně prázdného média zaplatil nějaký obolus pro organizace zastupující autory a výkonné umělce.

V tom, že důležitý rozdíl je v masovosti, s vámi souhlasím. Přestože i půjčení jednoho DVD sousedovi je porušením AZ, nebude vás za to nikdo stíhat (myšleno trestně, případné uplatňování náhrady škody v občanskoprávním řízení je věc druhá), protože společenská nebezpečnost takového jednání zřejmě bude orgány činnými v trestním řízení považována za zanedbatelnou.

Ne, nepřipadá. Jak jsem uvedl, vydavatelství do vydání určitého titulu obvykle investovalo své peníze a jeho marketingová podpora a distribuční kanály asi fungují, když získat smlouvu s velkým vydavatelstvím je pro začínající kapely takové "terno", že jsou ochotni i část toho, co vydavatelství platí při vydání nového CD Goťáka, si zaplatit sami.

Navíc částka 700 Kč za CD Gotta je přemrštěná, na Vltavě jsem našel poslední CD Má pouť, které vyšlo koncem roku 2006, za 269 Kč, nejdražší Gottovy věci za 314 Kč, v obou případech s uváděnou slevou 10 %, s čehož odvozuji, že doporučená koncová cena je 299 nebo 349 Kč za domácího interpreta. U Madonny několik posledních CD za 539 Kč, běžná CD 599 Kč, takže pořád jste o 100 Kč přestřelil.

Vezměme tedy poslední Gottovo CD třeba i za 349 Kč v kamenném obchodě. Z toho odečtěme 56 Kč DPH, řekněme stejnou částku jako maloobchodní marži, 30 Kč Gottovi, pak tedy i 15+15 Kč autorům hudby a textů. Kolik budou náklady na výrobu jedné placky včetně bookletu, krabičky a distribuci od výrobce přes velkoobchod do kamenného obchodu? Řekněme 50 Kč. Takže jsme z 349 Kč už ukrojili 222 Kč a na vydavatelství zbývá 127 Kč. Z toho je ještě nutné zaplatit dirigenta a orchestr (nahrávala Moravská filharmonie Olomouc, takže dost lidí), protože jejich honorář jsme ještě neodečetli, dále nahrávací studio, grafické studio, výrobu jednoho nebo dvou videoklipů, propagaci v médiích... Ještě myslíte, že vydavatelství na tom nějak přehnaně "rejžuje"? Nějaký zisk na tom má, to nezpochybňuji, však jinak by to nedělalo, ale zdaleka to není tak, jak by si možná mohl některý nezasvěcený čtenář říct "z 349 Kč dostane 30 Kč Goťák a zbytek shrábne vydavatelství".

Pokud jsem si vás nespletl s jiným diskutujícím, tak jste v jednom z dřívějších příspěvků psal, že jste autor i interpret. V tom případě můžete vše dělat ve vlastní režii - něco sám, něco dodavatelsky. Pokud si bere vydavatelství neoprávněně hodně peněz, budete tedy o dost levnější - protože vám díky nízké ceně budou lidé "ruce trhat", prodáte víc a spokojíte se i s menším ziskem z jedné placky, takže řekněme konečná cena 150 Kč za CD. Regionální kapely třeba prodávají CD vydaná vlastním nákladem na koncertech a zábavách, takže v ceně není ani ta maloobchodní marže, když to u stolečku prodává přítelkyně kapelníka, třeba ani není plátcem DPH, takže další úspora...

Jsou různé možnosti, proč hned označovat někoho, kdo to dělá jinak, za zloděje?

Pokud nejste autor a interpret, tak pardon, asi jsem si vás spletl s jiným diskutujícím, který měl velmi podobné názory a toto deklaroval.

Na tom, že každý, kdo chce dílo komerčně využívat, tedy televize, rádia, veřejné produkce..., musí něco zaplatit majitelům autorských práv, mi nepřipadá nic nespravedlivého. Například naše televize má smlouvy s organizacemi OSA, Intergram, DiLiA i OOA-S, v kterých jsou uvedeny podmínky, za jakých můžeme užívat díla, jež tato organizace spravují. Někde je to paušální platba za rok, jinde platba od minuty s odevzdáváním výkazu užitých děl. Nedovedu si představit, že bych po někom mohl chtít, aby mi proti své vůli dával k dispozici možnost neomezeně dílo, jehož je autorem, užívat.

Stejně tak mi připadá morální, když jdu do kina, tak zaplatím lístek za 99 Kč (mimo Prahu je to prostě levnější nebo se dá chodit v pondělí), z čehož jen přibližně polovina jde distributorovi filmu a ten z toho samozřejmě platí své náklady, rozhodně to není tak, že by celých 50 Kč z mé vstupenky majitelé firmy šli večer propít do drahé restaurace. Podobně je to u půjčovny DVD nebo vysílání v televizi. Když pár měsíců počkáte, oželíte kino i půjčovnu a film si koupíte, můžete se na něho taky podívat čtyřikrát doma a zaplatíte jen jednou, volba je na vás. Nebo počkejte ještě rok a půl, až to bude vysílat nekódovaná televize, budete to mít skoro zadarmo (no... za pár korun v ceně výrobků inzerovaných v reklamách, ale přece nemusíte kupovat zrovna tuto značku...), nahrejte si to na DVD nebo kazetu, z toho skončí u autorských svazů taky nanejvýš pár korun a můžete se na to dívat stokrát - ano, v nižší kvalitě, volba je na vás.

Přes fond kinematografie přispíváte jen na vznik českých filmů, jen některých a jen částečně. Výpalné OSA z prázdných médií, pokud možnosti kopie pro vlastní potřebu dle § 30 odst. 2 nevyužíváte, samozřejmě naštve, ale třeba já jsem raději, když si za pár desetníků v ceně média mohu legálně zkopírovat nebo nahrát chráněné dílo, než aby mě někdo honil kvůli tomu, že jsem si například neoprávněně nahrál nějaký pořad z televize.

Tak to slyším prvně, že by po někom OSA chtěla zaplatit za to, že má doma puštěnou hudbu tak nahlas, že to je slyšet přes zeď k sousedům.

Ale připadá mi naprosto košer, když majitel restaurace proto, aby k němu rádi chodili hosté, déle tam poseděli a více utratili za jídlo a pití, má puštěnou televizi například s hudební stanicí - a za komerční využívání cizích děl tedy zaplatí. Televizní stanice ve svých autorských poplatcích platí za to, že dodává program ke koncovým divákům, tedy takříkajíc pro jejich "domácí konzumaci", ne k výdělečným účelům dalšího podnikatele.

To musí být fajn, pokud to, jak jste uvedl o několik příspěvků výše, v zahraničí funguje méně tvrdě než v Česku. Takže třeba ve Francii při koupi lístku do kina dostanu zároveň poukázku na bezplatné půjčení DVD, na odběr DVD zdarma a jako bonus při odchodu z kina ještě dostanu soundtrack? To by se mi líbilo, ale pochybuji, že by pak vstupenka do kina byla pod 1000 Kč. :D

Pokud jde o univerzální licenci, třeba to některému producentovi bude připadat jako zajímavý obchodní model a jednou se toho dočkáme. Ale vidím spíš tendence k tomu se fyzických médií zbavit a v budoucnu to prodávat jen jako data a ještě ke všemu omezená na konkrétní počítač a stanovený počet přehrání v určitém časovém limitu - to se mi taky nelíbí.

Hláška o nedovoleném kopírování na začátku filmu je v pořádku, kopírování filmu je zásahem do práva, které je autorovi vyhrazeno dle § 12 odst. 4 písm. a) a v následujícím § 13 je uvedeno, co vše se rozmnožováním myslí. Není tedy v rozporu s § 30 odst. 2, podle kterého nezasahujete do autorského práva kopií pro osobní potřebu (za kterou navíc dle § 25 platíte to takzvané výpalné). Divím se, že to jako právník nechápete.

K tomu vnucování díla: kdo vás nutí se dívat na filmy, poslouchat hudbu, číst knihy? Je to základní životní potřeba? Autoři vám nabízejí možnost využívat jejich dílo za jimi stanovených podmínek - a je na vás, zda na podmínky přistoupíte a budete dílo využívat, anebo nepřistoupíte a nebudete dílo využívat. Konkrétně u filmů to u některého autora může být placení za každé zhlédnutí (např. pomocí DRM přes internet), u jiného jednorázově na věčné časy (současný model DVD), ale existují i filmy amatérských nadšenců, kteří vám rádi své dílo pošlou jen za cenu média a poštovného, víte o tom? Volba je na vás. Když použiji oblíbenou analogii s rohlíky, připadá mi to, jako když v pekárně bude rohlík za 2 Kč, zákazník přijde a řekne, že jim teď ty 2 Kč dá, ale chce si každý den odnést rohlíky tři.

To je rozpor mezi současným pojetím autorského práva jako duševního vlastnictví a vašim kýženým pojetím jako materiálního vlastnictví. Ale proč ne, třeba si to nakonec společnost takhle prosadí. Pak ale pochybuji, že budou autoři ochotni za takových podmínek tvořit. Silně mi to zavání komunismem: každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb - Svobodo a Gotte, složte, respektive nazpívejte každý den dvě nové písničky, společnost je chce poslouchat, a dostanete za to stejně jako metař na ulici, protože potřebu jídla, bydlení... máte přece stejnou.

A když by naopak po vzoru autorů chtěl jeden výrobce nábytku víc peněz za úplně stejnou židli do kanceláře než do domácnosti a druhý prodejce by chtěl platit za každý den sezení? Tak koupím u třetího, který má podmínky nejpřijatelnější - a prosperuje. Pokud se vám tento příměr zdá divný - ano, je, ale i u uměleckých děl je možnost volby.

Proč myslíte, že je to jedno a totéž? Ano, je to stejná skladba téhož autora zahraná stejným ansámblem. Ale je použita dvojím různým způsobem. První způsob je, že televizní nebo rozhlasová stanice ji šíří ke svým divákům či posluchačům, kteří toto dílo zpravidle pasivně konzumují - za to televize platí autorům nějaký bakšiš. Druhý způsob je, že majitel restaurace v rámci své podnikatelské činnosti tuto stanici naladí a pouští ji desítkám lidí ve svém podniku - asi proto, že poskytnutím příjemnějšího prostředí hostům dosáhne vyšších tržeb. Argument, že ti lidé už si to stejně předplatili v koncesionářském poplatku, padá v okamžiku, kdy se jedná o jinou než veřejnoprávní stanici nebo o návštěvníky odjinud. Takové užití díla prostě není ve smlouvě mezi provozovatelem vysílání a autory obsaženo a tedy autorům zaplaceno. Nebo aspoň naše televize ve smlouvách s OSA a Intergramem nemá, že platíme nejen za (například) 10.000 domácností, kteří náš program mohou přijímat, ale také za 50 hospod v okolí, a pochybuji, že ostatní to mají jinak.

Je nebo není tedy košer, aby hospodský, když k vlastnímu finančnímu prospěchu využívá cizí dílo, za to autorům něco zaplatil?

Za každý přijímač platí nejenom hospodský, ale každá firma z libovolného oboru činnosti; že to nemá logické opodstatnění, uznávám, prostě Česká televize kdysi velmi úspěšně lobbovala. Nebo možná poslanci ve snaze nenaštvat voliče tento princip vymysleli, protože při předpokladu vybrat stejnou cílovou částku si mohli spočítat, že při výběru víc peněz od firem mohou stanovit o pár korun nižší koncesionářský poplatek pro domácnost.

Zajímalo by mě, jak byste přinutil kteréhokoliv jiného provozovatele vysílání, než je veřejnoprávní televize a rozhlas, aby autorům platilo víc peněz kvůli stovkám hospod, při nekódovaném vysílání, kdy nemohou ovlivnit, kdo je naladí a kdo ne? Proč by třeba naše televize k několika stům tisíc korun, které ochranným svazům ročně odvedeme, měla připlácet ještě další tisíce za hospody, kde nás mohou naladit, když nemáme možnost to ovlivnit?

Když hospodský zřídí zahrádku a využije přitom toho, že prákrát do roka je na náměstí koncert nebo akce s hudebním doprovodem, je třeba uznat, že je to chytrý podnikatel. Na zahrádce bude mít plno, zvýší se mu tržby a přitom autorům nemusí zaplatit ani korunu, protože to není on, kdo autorské dílo veřejně provozuje. Nevidím v tom problém, naopak si dokážů představit, že některé zákazníky může hudba zkreslená odrazy od okolních budov a často rušená kříkem konferenciéra té akce od posezení v zahrádce odradit.

Že se ochranné svazy chovají k umělcům, kteří o jejich ochranu nestojí, tak, aby je donutily pod ně přejít, vím a radost z toho nemám.

Už jsem to zde psal jednou, tak dobře, ještě tedy jednou. Rozdíl v našich názorech je způsoben odlišným chápaním duševního a materiálního vlastnictví. Já vám právo na váš názor neberu, klidně prosazujte změnu současné úpravy autorského práva od duševního k materiálnímu vlastnictví. Ale dokud se vám to nepodaří, měl byste zaprvé dodržovat dosud platnou úpravu a zadruhé si uvědomit, že v okamžiku, kdy autorům nařídíte, pokud chtějí tvořit, podmínky obdobné pro řemeslné živnosti, mnoho z nich asi ztratí zájem za takových podmínek tvořit.

Ani mně se nelíbí, když film na DVD stojí stovky korun, ale mohu si ho za desítky korun oficiálně půjčit a podle zájmu i zkopírovat (za to jsou ty bakšiše obsažené v ceně prázdných médií), nebo pokud mi stačí nižší kvalita a ještě počkám, tak se na něj podívám v televizi a můžu si ho za pár korun nahrát na DVD rekordéru.

Poplatek v pásce do videokamery, respektive za prázdná média vůbec je stanoven § 25 AZ jako kompenzace autorům za to, že vám AZ umožňuje pořídit si kopii díla pro svou osobní potřebu. Nemusí se jednat jen o přesnou kopii CD nebo DVD, ale též o nahrávku pořadu z rádia nebo televize - právě k tomu může být stejná páska použita. Uznávám, že pokud na pásku skutečně nahráváte jen své vlastní záběry z dovolené, můžete se cítit o tyto poplatky neprávem obrán. Jenže znáte nějaký způsob, jak efektivně a dostatečně přesně odlišit při nákupu prázdného média, zda bude nebo nebude použito k zaznamenání chráněného díla? Nevím jestli jste to v minulosti zaznamenal, ale ještě před masovým rozšířením počítačových CD-R/W mechanik byly v nabídkách výrobců spotřební elektroniky stolní audio-CD rekordéry, které dovolovaly jednu generaci přesné kopie hudebního CD, ale pouze na médium CD-R for audio a to bylo několikanásobně dražší než CD-R do počítačové mechaniky. To už je ale minulost a současný rozvoj výpočetní techniky prakticky znemožnil existenci dvojích médií: CD-R pro nechráněná data za 6 Kč a vedle toho CD-R pro chráněná data např. za 30 Kč.

Ohledně poškozených médií bychom mohli udělat anketu mezi nejznámějšími vydavatelstvími, zda a za jakých podmínek by vyměnili nešetrným užíváním nebo nehodou poškozený nosič za nový s tímž chráněným obsahem, ať máme jasno.

Konkrétní linky na filmové nadšence vám nedám, zkuste pohledat na internetu. Ale vím že takoví jsou (dobrá, nebudem slovíčkařit, že je to přesně za cenu média a poštovného a ne ještě o pár korun víc), měli jsme předloni festival amatérských krátkých filmů, byly mezi nimi i zajímavé filmečky (přišli i nad 30 minut, ale ty jsme podle propozic nezařadili do soutěže), samozřejmě se nemohly řemeslnou zručností a technickou kvalitou rovnat profesionální tvorbě, nicméně u některých bylo v titulcích napsáno něco ve smyslu: "O další naše filmy si můžete napsat na adresu...".

Analogii s rohlíky jsem použil nerad a jen proto, že už ji sem zatáhl jiný z diskutujících. Uznávám, že je dost mimo, ale proto, že dílo hudebního skladatele, textaře, hudebníka, scenáristy, režiséra, kameramana či herce s převahou duševní práce chápu jinak než práci truhláře či pekaře, který chrlí jeden stejný rohlík za druhým podle stejné receptury. (Neargumentujte prosím tím, že některé hudební skladby jsou taky jedna jako druhá - ano, dají se najít.)

A ten argument (...) jste si obratem vyvrátil sám (...)

Nevyvrátil. Nepsal jsem, že úplně všichni úplně přestanou. Jako dnes jsou tvořící amatérští nadšenci výjimkou, tak se nedá očekávat, že by po vaší vytoužené změně všichni pokračovali v tvorbě zadarmo nebo skoro zadarmo ve stejném rozsahu jako dosud za hodně peněz. Leda, že byste je nahnali do táborů nucených prací pro autory. :D Neuražte se a neberte si to osobně, ale skutečně z přístupu mnoha lidí nejen v této diskusi cítím, že chtějí, aby pro ně autoři skoro jako v době nevolnictví tvořili - vznikala nová hudba, nové vysokorozpočtové filmy - ale zaplatit autorům takovou odměnu, jakou oni považují za odpovídající, to ne.

pokud mám právo si udělat kopii, nechápu proč je toto právo zpoplatněno

Protože využitím tohoto svého "práva" zasahujete do výlučných práv autora na rozšiřování svého díla a tím poplatkem je mu to aspoň nějak kompenzováno, takže místo někým dříve zmíněných 30 Kč, které by on dostal, kdybyste si jeho CD koupil, dostane aspoň 50 haléřů z prázdného média.

Mám totiž dost práv, za které platit nemusím.

Například právo vlastnit automobil, který může jezdit po silnicích - a musíte platit povinné ručení, i kdybyste nikdy nezavinil nehodu. Nebo právo cestovat po světě - a za vydání pasu musíte zaplatit a je to určitě víc, než skutečné náklady na vydání pasu. Nebo právo se stěhovat - a za každé ohlášení změny trvalého pobytu zaplatíte 50 Kč, což ještě před pár lety nebylo - přestože jste úředníky už zaplatil z daní.

Do článku se nevešlo celé právní zdůvodnění našeho názoru.

Je nutné rozlišovat, zda-li se skutečně o „výměnu“ DVD nosičů nebo o jejich půjčování či pronájem. Pokud by se jednalo skutečně jednalo o výměnu nosičů s autorskými díly nebude se jednat o zásah do autorského práva (ani ze strany účastníka směny ani ze strany zprostředkovatele)– viz ustanovení § 14 odst. 2 autorského zákona: „Prvním prodejem nebo jiným prvním převodem vlastnického práva k originálu nebo k rozmnoženině díla v hmotné podobě, který byl uskutečněn autorem nebo s jeho souhlasem na území členského státu Evropských společenství nebo jiné smluvní strany Dohody o Evropském hospodářském prostoru, je ve vztahu k takovému originálu nebo rozmnoženině díla právo autora na rozšiřování pro území Evropských společenství a ostatních smluvních stran Dohody o Evropském hospodářském prostoru vyčerpáno; právo na pronájem díla a právo na půjčování díla zůstává nedotčeno.“

Pokud by se jednalo o bezúplatné půjčování, nebude se zřejmě taktéž jednat o zásah do autorského práva viz ustanovení § 16 autorského zákona. Toto ustanovení omezuje užití půjčováním pouze na půjčování k němuž dochází prostřednictvím tzv. zařízení přístupného veřejnosti (knihovna apod.): „Půjčováním originálu nebo rozmnoženiny díla se rozumí zpřístupňování díla ve hmotné podobě zařízením přístupným veřejnosti nikoli za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu poskytnutím originálu nebo rozmnoženiny díla na dobu určitou.“ Pokud by však nosiče byly tímto způsobem pronajímány (zpřístupňovány za úplatu) bez souhlasu nositele práv, jednalo by se o zásah do autorských práv.

Třeba mi něco uniká, ale půjčovna knih = knihovna je dneska na každém rohu :)) V knihovně Vám dokonce knížku ofotí nebo kazetu přehrajou, a nevšiml jsem si, že by u toho sepisovali licenční smlouvu a žádali o razítko do Ameriky.
Půjčovna videokazet a DVD je také na každém druhém rohu.

Z mnoha příspěvků v diskusi cítím obrovskou neúctu k duševnímu vlastnictví obecně, jako by diskutující nic takového neuznávali - podobně jako za komunistů byla "práce hlavou" považována za něco podřadného a trpěného, naopak uznávaná a protežovaná byla práce rukama.

Pracuji jako kameraman a režisér v malé regionální televizi, takže jsem podle autorského zákona považován jako spoluautor audiovizuálního díla, přesto nemám problém s tím, pokud si diváci naše pořady nahrávají, půjčují mezi sebou a kopírují (a to i kdyby jim to autorský zákon neumožňoval), přestože z poplatků za prázdná média a nahrávací přístroje nemám ani haléř, nejsa členem žádného autorského svazu. Na druhou stranu ale chci sám rozhodnout o tom, zda moje záběry může použít jiná televize do jiného svého pořadu apod.

Proto také chápu jiné autory, kteří chtějí - v rámci toho, co jim umožňuje autorský zákon - rozhodnout o tom, jak s jejich dílem bude nakládáno. V našich pořadech používáme hudbu z různých zdrojů a máme s organizacemi, které autory zastupují, řádně uzavřeny smlouvy, jakým způsobem můžeme díla používat a co za to zaplatíme.

Vadí mi explicitně sice neuvedený, ale z mnoha diskusních příspěvků vyplývající přístup: "Autore/umělče, ty musíš tvořit, nahrávat, vydávat, zveřejňovat, ode mě za to ale nedostaneš ani korunu, stejně se máš jako prase v žitě." Nebo: "Sice ti zaplatím pár korun, které za jedno prodané CD dostaneš, ale pak to budu já, kdo bude rozhodovat o tom, komu tvé - teď už vlastne mé - dílo budu půjčovat, kde všude je budu šířit."

V dřívějších letech naše televize vyráběla hudební pořady složené z videoklipů a reportáží a při té příležitosti jsme dost nahlédli "pod pokličku" hudebních vydavatelství. Mohu tedy říct, zda "jsou zloději" nebo ne. Předpokládám, že ti pisatelé, kteří považují vydavatelství za zloděje, si myslí, že si neoprávněně nechávají velkou část z prodejní ceny CD. Je však potřeba si uvědomit, že často je to právě vydavatelství, které do vydání a následné distribuce vložilo své peníze. Obvykle to bývá tak, že nahrávací studio, grafické práce na bookletu, výrobu jednoho nebo dvou videoklipů, propagaci (věděli jste, že svého času i za nasazení klipu do Esa na Nově nebo SOS na Primě vydavatelství televizi platilo částku kolem 10.000 Kč?) - to vše platí vydavatelství, proto si logicky bere větší podíl z ceny CD. Začínající kapely, které pro vydavatelství představují zvýšené riziko nenávratnosti vložených peněz, jsou někdy ochotny si nahrávací studio zaplatit samy a videoklip si nechat vyrobit velmi levně od kamarádů, jen aby mohly využívat marketingovou podporu a distribuční kanály vydavatelství.

Můžeme diskutovat o tom, jestli současné pojetí ochrany, kdy majetková práva k dílu trvají ještě 70 let po smrti autora, není přemrštěné. Taky si myslím, že prodloužení z 50 na 70 let je příliš. Beru to ale jako fakt, který platí v celé EU i jinde a těžko s tím něco svedeme. Co ale odmítám, je zpochybňovat samotný princip autorského práva.

První odstavec vašeho příspěvku platí pro záložní kopie softwaru a elektronických databází, ty mají odlišný režim než ostatní díla chráněná autorským zákonem. Kopie pro osobní potřebu znamená, že si můžete zkopírovat jakékoliv hudební, filmové, literární dílo nebo výtvarné dílo bez ohledu na to, zda je "originální" CD, DVD, kniha či obraz ve vašem vlastnictví.

Termín "pro osobní potřebu" znamená, že to můžete dělat pro sebe, ale ne pro druhého, a je to považováno za zákonem povolený zásah do autorského práva, který autor musí strpět - a kompenzuje se mu to tím, že prostřednictvím ochranné organizace dostane pár haléřů z ceny prázdného média, vypalovačky nebo kopírovacího stroje. V rámci stejného ustanovení AZ si můžete nahrávat pořady z televize nebo internetového rádia - i v ceně videorekordérů a prázdných videokazet platíte bakšiš pro autory.

Konečně jeden příspěvek v diskusi, pod který bych se podepsal, akorát bych to nedokázal takhle dobře napsat.

Jen doplním, že půjčovny, které díla oficiálně půjčují, tak činí na základě zákona nebo smluv s vydavateli. Například možnost půjčovat hudební CD v knihovnách je zajištěna smlouvou mezi Národní knihovnou a ochrannými organizacemi a v pravidlech půjčování stanovených tou smlouvou mimo jiné je, že knihovna nesmí poskytnout technické prostředky pro zkopírování CD při prezenční výpůjčce; absenčně (domů) může CD půjčovat až 9 měsíců od jeho nabytí, pokud není prokazatelné, že CD bylo vydáno ještě dříve.

Kdybych za poškozené CD dostal jiné jen za úhradu výrobních nákladů a nějakého poštovného, když jsem si zaplatil za "možnost užívat dílo pro osobní potřebu", by se mi taky líbilo. Naštěstí ve velkých městech se to dá řešit tak, že si v knihovně za 30 Kč půjčíte CD na týden domů a přepálite si je. Ač nejsem přímo z velkého města, mám to 30 minut cesty veřejnou dopravou a už jsem to u 4 CD, když jsem po delší době nepoužívání najednou zjistil, že jsou nevímproč poškozená, takhle udělal. Jedno bylo z 2CD kompletu a nebyl problém se v knihovně domluvit, aby mi půjčili jen to jedno, abych neplatil 60 Kč.

Jen tak mimochodem, ptal se vás někdo když jste kupoval židli, jestli na ní budete sedět doma nebo jestli jí vybavíte kanceláře a podle toho vám určil cenu? Máte jinou cenu pro auto pro důchodce na nákup a jinou cenu pro auto pro podnikání? Máte jinou cenu pro rohlík k svačině a jinou cenu pro rohlík do restaurace?

Knihovny fungují na základě zvláštních právních předpisů a poplatky autorským svazům - v tomto případě sdružení DiLiA (možná psáno trochu jinak, zastupuje spisovatele a herce) - platí za všechny veřejné knihovny Národní knihovna, která je státem zřízenou organizací a její provoz dotujeme z daní. I za kopírování z knih knihovna platí autorské poplatky. Pokud přehráním kazety myslíte její zkopírování, pak to knihovna dělat nemůže, jinak porušuje zákon nebo uzavřené smlouvy.

Půjčovny videokazet a DVD také mají uzavřeny patřičné smlouvy, jinak by jejich majitelé dost riskovali. Jak konkrétně to tam funguje, nevím; u videokazet to bylo dřív tak, že zatímco v běžném obchodě stála kazeta kolem 400 Kč, půjčovna ji koupila za cca 1000 Kč, aby ji mohla půjčovat. Jaká tam byla kontrola ze strany vykonavatelů autorských práv, aby půjčovna jednu videokazetu Titanicu nekoupila za 1000 Kč a dalších pět v obchodě za 400 Kč, to nevím.

Chápu Vaše rozhořčení, ale myslím, že není zcela na místě. Plénum pokud jsem si správně všiml nezpochybňuje práva autora=autorská práva, ale kritizuje přebujelou a nesmyslnou ochranu zájmů vydavatelů, kteří se jistých okrajových dedrivátů majetkových práv autora zmocní pomocí výhradní licence, vykonstuují si monstrozní licenční politiku a nadále kšeftují s každičkým sebemenším užitím jejich díla.

Autoři jsou ochrany hodni a to tak že zcela. Nicméně ochrana autorů končí v okamžiku, kdy podepíšou smlouvu s vydavatelem, neboť v tu chvíli se všeho vzdávají.

Málokdo rozumný by asi chtěl zpochybňovat právo zpěváka nebo textaře na odměnu, ale většině lidí se nechce platit vydavateli přemrštěný bakšiš včetně jeho provozních nákladů.

Klidně dám 30 kaček "goťákovi" nebo "madonně", protože přesně tolik jim dá vydavatel, ale nechápu proč bych měl platit 700 vydavateli, když jsem si to CD vypálil sám a jemu odpadly výrobní a distribuční náklady, propagace, mzdy a vše ostatní.

Tohle nemá nic společného s ochranou autorů, to je normální privileování jednoho segmentu trhu, jak říká Jára - obyčejný špinavý konkurenční boj. A aby zákon chránil výši zisků vydavatelů i proti jejich vlastním zákazníkům, když cena zde díky tomu absulutně není otázka nabídky a poptávky a ještě z toho dělal trestný čin, a kamufloval to ochranou autorů, o které tady vůbec nejde, to mi přijde pokrytecké.

Ostatně vydavatelé rejžují na všech stranách, přes televizi, rádio, internet, CD, DVD atd. A platit za jeden produkt víckrát Vám přijde morální? Vždyť poplatek je za dílo, ne za nosič, pak podle této logiky, jednou zaplatím za kino či koncert tak pak - jen za výrobní náklady + rozumnou marži bych měl dostat kopii na nosiči nebo v digit. podobě a ne znovu platit za autorské dílo.

To Vám nemorální nepřijde?

Darování je samozřejmě v pořádku. Ale půjčení, a to ani bezplatně (za poplatek je to tzv. pronájem), v pořádku není. Viz § 12 odst. 4 písm. d) a § 16 AZ. Zde je jasně uvedeno, že toto je právo _autora_ a autor _může_ (nikoliv musí, ne-li dokonce zadarmo) takové právo poskytnout jiné osobě. V § 29 a následujících není půjčování mezi sousedy jako přípustné omezení autorského práva uvedeno.

Tedy pokud autor výslovně nepovolil, aby si jeho dílo lidé mezi sebou i bezplatně půjčovali, je to považováno za nedovolený zásah do jeho práv.

Odkazové paragrafy můžete najít na portal.gov.cz (zákon je 121/2000 Sb., v platném znění, tedy dle 398/2006 Sb.) i jinde, např. na http://cs.wikisource.org/wiki/Autorsk%C3%BD_z%C3%A1kon.

Pro pořádek, nejsem ani autor, ani intepret, jsem právník.

Cenová politika AV společností v ČR je ještě mnohem pokřivenější než v zahraničí.

Ve Vaší kalkulaci jste ale zapomněl zmínit, že kromě ceny za prodej CD/DVD jsou příjmem vydavatele i prodeje práv k vysílání v televizi, nemalé prebendy z neustálého omýlání v rádiích, podíly na výpalném OSA, u AV jsou to kina, video půjčovny, a spousty dalších aktivit. Málokterý film si na sebe nevydělá bohatě po pár týdnech v kinech, takže vše další už je v plusu.

Kdyby vydavatelé žili jen z cen prodaných nosičů, tak ani neceknu. Já se ptám, zdá se Vám morální, že se v kině podívám na film za 159, pak jdu do půjčovny a za ten samý film, za který už jsem zaplatil, ode mne chtějí dalších 50 Kč a když si ho pak chci koupit, tak po mně chtějí znovu několik set za ten samý film a soundtrack z toho filmu se platí opět separátně za další zlaťáky... Přitom jakmile je ten film v televizi, tak za něj prostřednictvím reklamy a tedy v koncové ceně výrobků zaplatíme znovu? Koncesionářské poplatky raději ani nezmiňuji. A což teprve výpalné, které platíme OSA na podkladě presumpce viny? A přitom na filmy ještě přes fond kinematografie prispíváme z daní, současně na ně platí sponzoři (a tedy opět z našich peněz z výrobků, které od nich kupujeme) a ještě je dotuje v určitých případech z našich daní EU?

Fajn, nicméně stále jste mi neodpověděl, proč vám připadá normální platit za jednu věc několikrát?

Proč za stejný film chcete zaplatit stovky na DVD, stovky na VHS, stovky v kině, stovky za soundtrack atd, když je to stále dokola to samé? Proč mi tedy neprodáte jednu převoditelnou "licenci", kterou odkážu dětem, a to bez ohledu na konkrétní médium? U všech jiných produktů je to naprosto normální. A proč např. ta hrůzostrašná hláška na začátku filmu, že zakoupené DVD si nemůžu okopírovat, která je navíc v rozporu se zákonem?

Kdo vás nutí to dílo zveřejňovat a všem nám ho cpát, když vám vadí, že se pak dál šíří? Tak si to skládejte do šuplíku a nešiřte to mezi lidi :))) Až bude pekař furt mezi lidi rozhazovat z jedoucího auta rohlíky, sotva se bude moci divi, že si lidi sbírají rozhlíky do zásoby a nosí si je domů pro celou rodinu :))