Zhruba dva ze tří diváků v České republice přijímají televizní vysílání na anténu. Šíření televize prostřednictvím sítě zemských vysílačů je tím nejstarším, ale zároveň nejvíce limitujícím způsobem. V dobách analogové televize se do omezeného kmitočtového spektra vtěsnalo jen čtyři pět programů. Digitalizace umožní, aby jich tu bylo několik desítek. Proti možnostem televize šířené přes kabel, satelit nebo pevnou linku je to sice stále ještě méně, i tak je to ale výrazný krok k liberalizaci televizního trhu v Česku.
Změna státní regulace
Před přijetím digitální novely stát důrazně reguloval, kdo bude moci vstoupit do českého zemského televizního prostoru. Prostřednictvím Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) vybíral, kdo bude moci vysílat, a kdo ne. Novelizace mediální legislativy platná od Nového roku ale tento přístup radikálně upravila. RRTV se přesunula do role orgánu, který na televizní vysílání už jen dohlíží, ale už prakticky neurčuje, komu povolí vstup na trh. Licenční řízení pro zemské digitální vysílání se změnilo na pouhé ověření splněných formalit.
O sestavě programů dostupných v zemském digitálním vysílání bude po příchodu „analogové tmy“ rozhodovat v České republice už jen trh. Klíčovou roli sestavovatelů televizní nabídky převezmou po RRTV operátoři sítí. Aby se ale vytváření skladby souhrnných datových toků (multiplexů) nestalo jen semeništěm zákulisních dohod a nejrůznějších handlů bohatých mediálních domů s distributory signálu, stanovil stát v přijaté legislativě poměrně obsáhlá pravidla na sestavování smluv operátorů s televizními a rozhlasovými stanicemi.
Shrnující mapa televizní digitalizace v České republice. Pro každou ucelenou oblast je tu uvedený start prvního a zároveň vždy nejdřív startujícího multiplexu (veřejné služby).
Kromě toho mapa obsahuje soupisku všech rádiových kanálů, které budou v dané oblasti využité. Kliknutím si můžete mapu zvětšit.
Zdroj dat: Technický plán přechodu (TPP) Českého telekomunikačního úřadu (připomínková verze)
Mapy zavádění zemské digitální televize podle návrhu TPP
Uzavírání smluv mezi televizemi a „síťaři“
Zákon o elektronických komunikacích po své novoroční novelizaci speciálně pamatuje na zemské digitální vysílání. Operátoři sítí musí měsíc před uzavřením nové smlouvy připravit její návrh a ten vystavit ve své provozovně i na internetu tak, aby byl dostupný každému k nahlédnutí. Smluvní náležitosti v zákoně zvlášť vypsané pro zemské digitální vysílání jsou především technické povahy (viz DIGI slovník). Týkají se ale i cen. Ve všeobecných smluvních podmínkách musí být navržené např. ceny za šíření jednotkového objemu datového toku.
Zákon navíc určuje, že když provozovatel televizního nebo rozhlasového vysílání požádá operátora sítě o jednání nad novou smlouvou, tak ten nemůže jeho žádost ignorovat. Naopak, pokud nejsou požadavky televizní stanice nebo rádia v rozporu s návrhem smlouvy podle výše popsaných kritérii, odpovídají technickým parametrům operátorovy sítě a nenaruší-li její integritu, musí operátor se zájemcem smlouvu uzavřít. „Síťaři“ můžou odmítnout jen takové žadatele, kteří by chtěli šíření signálu za cenu nižší, než jaké jsou náklady, které jim distribucí vzniknou.
DIGI slovník: Technické smluvní náležitosti
Podnikatel poskytující službu šíření rozhlasového a televizního vysílání zemskou digitální cestou musí ve svých všeobecných smluvních podmínkách uvést celou řadu náležitostí svého technického řešení. Mezi ně patří informace o minimálním a maximálním pokrytí obyvatelstva signálem a o dostupnosti, spolehlivosti a kvalitě tohoto signálu. Známý musí být i minimální a maximální disponibilní datový tok pro jeden televizní nebo rozhlasový program včetně možnosti statistického multiplexování.
Další náležitostí všeobecných smluvních podmínek je předpokládaný rozsah pokrytí území, použitý standard zdrojového kódování a použitý ochranný interval. Jiná povinnost se týká podmínek převzetí dat elektronických programových průvodce (EPG) k jejich šíření a podmínek případného členění programu v rámci vysílací sítě.
Televizní a rozhlasová stanice musí spolu s veřejností vědět, kdy operátor hodlá začít šířit její signál. Pokud je síť neúplná, má operátor povinnost uvést také časový harmonogram dalšího rozvoje. Zveřejnit musí i podmínky výstavby doplňujících vysílačů v rámci jednokmitočtové vysílací sítě. Provozovatel sítě musí oznámit velikost datového toku pro jiné účely, než je televizní nebo rozhlasové vysílání. Poslední bod se týká zveřejnění parametrů a směrů přenosu televizního signálu mezi studii provozovatele vysílání, případně údajů o kontribučním systému.
Ještě jednu roli si stát v novém nastavení vstupu na televizní trh zachoval. Tou je rozhodování případných sporů, které by mezi operátory a televizními nebo rozhlasovými programy mohly vzniknout. K jejich řešení je zmocněný Český telekomunikační úřad.
Text byl napsaný pro časopis Týdeník Televize, kde vychází v úterý 29. ledna 2008 (číslo 6/2008).
ČLÁNKY DO MAILU