Dohodu operátorů na cenách za propojení, ke které s největší pravděpodobností došlo, je třeba chápat tak, že se jednající strany shodly na cenové úrovni, kterou stanovil ČTÚ svým cenovým rozhodnutím z 12. ledna. Pokud naváži na svůj středeční článek, znamená to, že Český Telecom nepřijal nabídku vstoupit do „31-haléřového klubu“, kam byl jistě srdečně zván (neboli odmítnul přistoupit na průměrnou cenu 31 haléřů, kterou si mezi sebou stanovili alternativní operátoři). Stejně tak ale Český Telecom ustoupil od představy asymetrických cen, neboli toho, že on si bude účtovat ceny ve vyšší cenové hladině (66 haléřů ve špičce a 33 mimo špičku), zatímco svým konkurentům bude platit jen oněch průměrných 31 haléřů.
Výsledkem je akceptování symetrických cen na úrovni stanovené ČTÚ (66/33 haléřů za minutu), a to oběma stranami, byť asi s oboustranným skřípěním zubů. Dosažení této velmi důležité dohody naznačují jak zprávy ČTK, tak i to, co zaznělo včera na tiskovce GTS (kde jsme se dozvěděli že GTS obdrželo od Českého Telecomu vyjádření o akceptování symetrických cen na úrovni 66 a 33 haléřů). Nejspíše jde o dohodu, která se bude týkat všech alternativních operátorů – Český Telecom zřejmě nebude moci nabízet výrazně odlišné podmínky různým operátorům.
První velký a nesmírně významný krok na cestě k uzavření propojovacích dohod se tedy podařilo završit. Velmi důležité je ale uvědomit si, že jde skutečně jen o jeden krok na cestě, která se teprve za pochodu začíná poněkud prodlužovat. Postupně se totiž objevují další a další aspekty, ve kterých bude možná dohoda stejně těžká jako u právě dohodnutých cen. O co jde?
Kde je nový spor?
Ceny na úrovni 66, resp. 33 haléřů za minuty jsou minutové sazby za tzv. terminaci hovorů, neboli za zakončení hovorů v síti jiného operátora, než v jaké hovory vznikly. Aby však takovéto „zakončení“ vůbec mohlo být realizováno, musí nejprve dojít k propojení sítí zúčastněných operátorů, a toto propojení musí být potřebným způsobem provozováno (udržováno v provozuschopném stavu). To samozřejmě něco stojí – jde mj. o potřebný počet portů na telefonních ústřednách, o přenosové cesty nutné k propojení (tzv. svazky) atd. Předmětem sporu je nyní to, zda náklady na takovéto propojení jsou již zahrnuty v minutové sazbě 66/33 haléřů, kterou stanovil ČTÚ (což předpokládají alternativní operátoři), nebo zda tyto náklady v minutových sazbách zahrnuty nejsou a musí být tudíž hrazeny samostatně (což je zřejmě stanovisko Českého Telecomu).
Předmětem sporu je samozřejmě i výše eventuelních plateb na pokrytí těchto nákladů, přičemž Český Telecom si ve své referenční nabídce chtěl za toto propojení účtovat poměrně vysoké částky. Alternativní operátoři se nejspíše obávají, že Český Telecom by právě zde mohl chtít „dohánět“ to, oč jej ČTÚ svým cenovým rozhodnutím „ochudil“.
Spor o náklady na propojení podle dostupných informací dospěl do stádia, kdy Český Telecom (a možná i další operátoři) požádali nezávislého regulátora o výklad jeho rozhodnutí – tedy o rozsouzení sporu: zahrnují minutové sazby za zakončení hovorů všechny náklady na propojení, nebo je nezahrnují? Na odpověď regulátora si musíme počkat, podle náznaků které zazněly ve zprávě ČTK se regulátor přiklání spíše ke stanovisku alternativních operátorů (tj. ke stanovisku, že všechny náklady již jsou zahrnuty v minutových sazbách).
Jak to bude s Internetem?
Další dosud nevyřešený spor se týká způsobu, jakým bude v propojovacích dohodách řešen přístup k Internetu. Zde opět proti sobě stojí dvě různá stanoviska: zatímco Český Telecom prosazuje tzv. revenue sharing (sdílení výnosů; fakticky provize z výnosů), alternativní operátoři chtějí i přístup k Internetu řešit v závislosti na nákladech. Obdobně nevyjasněná je i otázka vzájemného zpoplatňování dalších služeb, jako například volání na tzv. zelené linky či audiotexové služby.
Důležité je uvědomit si skutečnost, že všechny aspekty vzájemného propojení zřejmě budou muset být vyřešeny dříve, než budou moci být výsledné propojovací dohody podepsány. Představa, že by se některé aspekty prozatím nevyřešily a odložily k dořešení na později je zřejmě nepřijatelná, především pro alternativní operátory. V tak vysoké hře, o jakou bezesporu jde, by jejich vyjednávací síla s uzavřením neúplné dohody nejspíše značně poklesla.
Takže na slavnostní okamžiky podpisu propojovacích dohod si asi ještě trochu počkáme.
ČLÁNKY DO MAILU