Za myšlenkou digitálního eura stojí Evropská centrální banka (ECB), poprvé s jeho ideou přišla v říjnu 2020, museli jsme si ale počkat téměř rok, než projekt dospěl alespoň do fáze „zkoumání“. Od té doby uplynulo opět poměrně dost času a dlouho bylo kolem celé věci relativně ticho po pěšině. Evropská komise hodlá v první polovině letošního roku předložit návrh, který by umožnil zavedení digitálního eura a upravoval jeho hlavní funkce.
Evropská centrální banka mezitím provádí prototypování své digitální měny. K účasti na pilotu bylo vybráno pět společností – CaixaBank, Worldline, EPI, Nexi a Amazon, přičemž každá z nich se zaměřuje na konkrétní případ užití. Ještě letos na podzim by pak měla skončit fáze zkoumání ze strany ECB a na jejím základě bude rozhodnuto, zda se v realizaci projektu bude pokračovat. ECB zároveň zveřejnila výzvu, kde žádá tržní aktéry, aby jí k projektu poslali do poloviny února své připomínky.
Od roku 2021 o projektu také pravidelně diskutuje takzvaná Eurogroup, skupina evropských ministrů financí. Poslední taková diskuze proběhla toto pondělí a mimo jiné na ní zazněl zajímavý postřeh, že by digitální euro nemělo mít povahu programovatelných peněz, jinými slovy, nemělo by umožňovat umělé omezení jeho užívání. Nevzdávalo by se tím ale jedné z hlavních výhod elektronických peněz?
Je to komplikovanější, ministerská pracovní skupina k tomu říká následující:
„Digitální euro by mohlo být základním stavebním kamenem budoucí architektury nejmodernějších platebních řešení. Za tímto účelem by mohlo umožnit automatické zahájení platby při splnění předem definovaných podmínek – to znamená, že uživatelé by mohli platby programovat. Jako peníze by však digitální euro mělo být vždy a v celé eurozóně směnitelné na stejné úrovni jako ostatní formy eura, jimiž jsou bankovky a vklady komerčních bank. Digitální euro proto nemůže být programovatelnými penězi.“
Co dalšího na jednání zaznělo?
Ministři ve svém prohlášení po aktuálním zasedání skupiny stanovili priority pro digitální měnu, pokud se v projektu ECB rozhodne i nadále pokračovat. Na jedné straně uvádějí, že by projekt mohl posílit autonomii bloku a paralelně poskytnout určité výhody občanům a firmám, na té druhé ale nezavírají ani oči před riziky.
Problém vidí zejména v tom, co už na začátku zkoumání vyplynulo z veřejné konzultace, tedy dostatečné ochrany soukromí, respektive potřeby ji dostatečně vybalancovat. Ta jde totiž proti jinému Unií silně tlačenému trendu, kterým jsou opatření proti finanční kriminalitě.
To je ale trochu problém, a prohlášení skupiny tak připomínají pomyslnou snahu zároveň sníst svůj koláč, a přitom o něj nepřijít. Posuďte ostatně sami: „Aby digitální euro uspělo, mělo by zajistit a udržet důvěru uživatelů, pro kterou je soukromí klíčovým rozměrem a základním právem,“ uvádí se v jedné části prohlášení. Na dalším místě ale ministři uvádějí: „Eurogroup se zároveň domnívá, že návrh digitálního eura by měl být v souladu s dalšími politickými cíli, jako je prevence praní peněz, nezákonné financování, daňové úniky a zajištění dodržování sankcí.“
Požadavky veskrze legitimní, lze je ale s tím prvním skutečně nějak smysluplně skloubit? Skupina navrhla, že by jedním z řešení mohlo být umožnění více soukromí uživatelům, kteří provádějí takzvané „méně rizikové transakce“. Je to ale skutečné systémové řešení? A jak by jejich vyhodnocování probíhalo a kde by byla nějaká garance?
Mezi další otázky, které během poslední diskuze zazněly, patřil také potenciální dopad digitálního eura na životní prostředí a přesvědčení, že by nemělo nahradit hotovost, ale pouze ji rozšířit a doplnit. Skupina také naznačila, jaké funkce by digitální euro mohlo mít, aby bylo konkurenceschopné s tradičním internetovým bankovnictvím, nebo jak by se měna měla vypořádat se známými potenciálními riziky pro finanční stabilitu eurozóny.
Pokud by totiž byla digitální měna příliš úspěšná, může představovat systémovou hrozbu pro klasické komerční banky. Centrální banka totiž bude mít vždycky vyšší důvěru než banky komerční (nulové riziko likvidity, žádné úvěrové riziko, žádné tržní riziko), a pokud nebude existovat jiná vhodná pobídka, bude nejspíš docházet k odlivu likvidity pryč z komerčních bank. Už v počáteční fázi zkoumání přitom ECB zvažovala, že by mohla omezovat vklady, které budou smět jednotlivci na účtech digitálního eura vlastnit, nebo že by mohla danit uložené částky nad určitý zůstatek. Samotní ministři k tomu říkají následující:
„Potenciální rizika pro finanční stabilitu lze omezit například zavedením limitů a omezení pro držení digitálního eura při zachování jeho atraktivity jako platebního prostředku. Parametry těchto prvků by měly být dále analyzovány a diskutovány na základě důkladné kvantitativní analýzy a jejich zavedení by mělo zohlednit převládající hospodářské a finanční prostředí.“ A tak dále, a tak dále. Vypadá to, že ideu digitálního eura stále trápí stejné neduhy jako na začátku formálního zkoumání. Oproti tomu technologická příprava projektu je možná dál, než si myslíme.
Tak či tak, než se s digitálním eurem setkáme i v našich mobilních a desktopových peněženkách, uplyne ještě hodně vody. Minimálně bude muset totiž vzniknout a vstoupit v platnost evropská legislativa, která jeho zavedení umožní. A když to vezmeme třeba podle toho, jak dlouho se táhne například zavádění evropského rámce pro trh s kryptoaktivy (MiCA), nemusíme mít obavy, že tu digitální euro bude v nějaké dohledné době.
ČLÁNKY DO MAILU