V druhém díle článku rekapitulujícího dění na poli webových prohlížečů v roce 2012 (první díl čtěte zde: Prohlížeče v roce 2012: Chrome i Internet Explorer kralují trhu a Safari vzdává MS Windows) se podíváme, jak do této softwarové oblasti promluvila nová Windows 8 a jak se jednotlivé prohlížeče připravují na éru x86/x64 dotykových zařízení, na jejímž počátku podle Microsoftu či Intelu stojíme. Ke slovu se dostanou také webové technologie a jejich prosazování na úkor těch proprietárních vyžadujících plug-iny.
Zastavíme se konkrétně u slibné technologie WebRTC, díky které by například Skype mohl běžet přímo ve webovém prohlížeči. Nezapomeneme ovšem ani na webové video v podání HTML 5, kterému byl konečně odvalen jeden hodně velký balvan z cesty. Další však na ní zůstávají. V neposlední řadě se dotkneme konvergence webových prohlížečů a sociálních sítí a přístupu k ochraně soukromí.
Windows 8 svět prohlížečů nezměnila
Od Windows 8 se kromě jiného očekávaly nové verze populárních prohlížečů optimalizované pro dotykové ovládání, respektive pro nové uživatelské prostředí Modern UI (alias Metro). Tvůrci prohlížečů ovšem s jejich vývojem nijak zvlášť nespěchali a nespěchají. První uživatelé tabletů či konvertibilních přenosných počítačů s Windows 8 tak nemají příliš na výběr.
Jediným mainstreamovým prohlížečem optimalizovaným pro dotykové ovládání se stal Internet Explorer, jehož desítková verze příchozí s Windows 8 má kromě tradiční desktopové varianty nově i dotykovou mutaci právě pro Modern UI a potažmo tablety a další dotykově ovládaná zařízení jako jsou konvertibilní ultrabooky či navzdory ergonomii i stolní all-in-one počítače s dotykovým displejem.
Internet Explorer 10 z Windows 8 je prvním a zatím jediným z hlavních prohlížečů, který je na platformě x86/x64 skutečně optimalizován pro dotykové ovládání.
Testovací verze prohlížeče Internet Explorer 10 pro Windows 7 uvolněná v listopadu 2012 však prozrazuje, že pro starší systém, který měl svého času také prorazit na tabletech, Microsoft počítá jen s tradiční desktopovou verzí, což ale zřejmě nikoho nepřekvapilo. Uživatelé Windows Vista se již nového prohlížeče od Microsoftu nedočkají. Ostrá verze pro Windows 7 by ale určitě měla vyjít počátkem roku 2013.
Zpět však k prohlížečům pro Windows 8 optimalizovaným pro dotykové ovládání. Ještě před oficiálním uvolněním systému na trh v říjnu 2012 stačil Google v létě téhož roku doplnit podporu Modern UI z Windows 8 do svého prohlížeče Google Chrome. O nějaké výrazné optimalizaci pro dotykové ovládání, o kterou se poměrně úspěšně při tvorbě nejnovějšího Internet Exploreru pokusil Microsoft, však nemůže být řeč.
Google Chrome na všech platformách sází na konzistentní uživatelské rozhraní velmi podobné klasické desktopové verzi. Ovládání je tedy stejné napříč zařízeními: od počítačů s Windows XP po tablety s Androidem po konvertibilní ultrabooky s Windows 8, což mnozí uživatelé vítají, ale je to do jisté míry na úkor (dotykové) použitelnosti, což už se pochopitelně s potleskem nesetkává.
Google Chrome v režimu pro Modern UI se příliš neliší od klasické desktopové verze navržené pro ovládání myší.
To Mozilla svůj Firefox pro dotykově ovládaná zařízení s Windows 8 nabídne v klasickém tabletovém hávu ne nepodobném tabletovému uživatelskému rozhraní, které od druhé poloviny roku 2012 používá Firefox pro Android na zařízeních s displejem s úhlopříčkou 10 palců nebo větší. Otázkou je, kdy se uživatelé dotykového Firefoxu pro Windows 8 dočkají.
Mozilla totiž s jeho vývojem nijak nechvátá. Zjevně nebylo jejím cílem, aby Firefox podporující Modern UI uvedla souběžně s Windows 8 a svezla se tak na mediální a marketingové vlně, což vypadá jako nevyužitá příležitost. Zvláště, když tržní podíl Firefoxu v poslední době stagnuje či spíše mírně klesá. Každopádně podpora Modern UI do ostré verze pronikne během první poloviny roku 2013.
Opera Software zvolil šalamounské a svým způsobem i sympatické řešení. Namísto hledání optimální podoby rozhraní prohlížeče pro prostředí Modern UI tvůrci prohlížeče Opera optimalizovali pro dotykové ovládání jeho klasickou desktopovou variantu. Vývojáři norské firmy využili faktu, že Windows 7 a Windows 8 podporují i v klasickém desktopovém prostředí multidotykové ovládání.
Opera zatím podporuje částečné dotykové ovládání ve své desktopové verzi, jak pod Windows 8, tak pod Windows 7.
V říjnu vydaná Opera 12.10 tak má klasické desktopové prostředí, na které jsou uživatelé zvyklí, ale například webové stránky lze jen pomocí tažení prstu na dotykovém displeji jednoduše posouvat a prsty je možné také jejich vybranou část zvětšit podobně jako mobilní sestřičky pro chytré mobily a tablety. V roce 2013 by se pak Opera měla dočkat i verze pro Modern UI.
Modern UI prozatím plug-iny nepohřbívá
Modern UI má být podle Microsoftu počátkem nové éry, čemuž firma přizpůsobila i svůj Internet Explorer pro toto nové uživatelské prostředí. Flash, Silverlight a technologie vyžadující plug-iny mají zůstat v éře staré. Éra nová podle Microsoftu patří HTML 5 a technologiím s ním spojeným. S tímto názorem není Microsoft zdaleka osamocen.
Internet Explorer 10 pro Modern UI původně neměl podporovat vůbec žádné plug-iny. Nakonec Microsoft zvolil kompromisní cestu, takže na vybraných webech je podporován alespoň Flash Player. Ten je nově součástí systému a aktualizuje se přes službu Windows Update. Microsoft věří, že dosáhne větší efektivity v šíření bezpečnostních aktualizaci než samotné Adobe, které za technologií Flash stojí.
Internet Explorer 10 pro Modern UI podporuje Flash jen na vybavených webech. Stránky České televize mezi ně nepatří.
Tvůrci dvou nejrozšířenějších konkurenčních prohlížečů, kterými jsou Google Chrome a Mozilla Firefox, Internet Explorer pro Modern UI následují. Sice ne až tak radikálně, protože s podporou pro Flash je počítáno napříč celým webovým světem, ale jinak podporu plug-inů v Modern UI též omezují na naprosté minimum.
Google Chrome pro Modern UI podporuje přibalený Flash Player a trio svých vlastních plug-inů. Mezi nimi je i plug-in nahrazující ten od společnosti Adobe pro zobrazování PDF dokumentů ve webovém prohlížeči. Google Chrome již delší dobu disponuje pro tento účel vlastním plug-inem založeným na technologii konkurenční společnosti Foxit Software. Důvod? Právem pošramocená pověst Adobe, co se bezpečnosti týče.
Google Chrome v režimu pro Modern UI podporuje jen přibalený Flash Player a trio vlastních plug-inů.
Mozilla počítá s tím, že její Firefox pro Modern UI bude podporovat Flash Player, ovšem nehodlá jej šířit spolu s prohlížečem. Bude však upozorňovat na jeho zastaralou verzi a radit, jak si stáhnout tu nejnovější. S podporou dalších plug-inů Mozilla nepočítá. K prohlížení PDF dokumentů bude Firefox nejen ve své verzi pro Modern UI využívat integrovaný prohlížeč založený čistě na webových technologiích.
V budoucnu by měl Firefox být schopen renderovat Flash opět jen za pomoci webových technologií díky projektu Shumway, na němž Mozilla již nějakou dobu pracuje. Flash Player sice nenahradí, ale částečně zastoupit by ho mohl. Uvidíme, kam Mozilla vývoj dotáhne, ale jde o běh na dlouhou trať a cíl je zatím v nedohlednu.
Každopádně tvůrci prohlížečů chtějí stimulovat přesun od proprietárních technologií k otevřeným webovým technologiím podporovaným přímo prohlížečem. Myšlenka je to chvályhodná už kvůli kompatibilitě napříč platformami a zařízeními, jen poněkud předčasně realizovaná. Mnohé služby se bez plug-inů neobejdou a webové technologie s ekvivalentní funkcionalitou často neexistují nebo nejsou dostatečně vyspělé.
Jeden názorový proud říká, že ve výsledku toto křižácké tažení za webové technologie odnese uživatel, kterému v prohlížeči nebude korektně či vůbec fungovat mnoho služeb. Druhý názorový proud poukazuje na Apple a jeho elektroniku. Tam mají plug-iny a technologie jako je Flash od začátku vstup zakázán. Přesto se uživatelé necítí nijak zvlášť omezováni.
Provozovatelé služeb, kteří nechtějí nebo nemohou přejít na čistě webové technologie, vydali nativní aplikaci, jejichž úlohu v budoucnu (spíše v tom vzdálenějším) nakonec zřejmě převezme webový prohlížeč, ovšem již jen díky webovým technologiím. Podobné to má být s Windows 8 a Modern UI. Ovšem pouze pokud Modern UI bude v praxi používáno a nebude pro uživatele jen oklikou k desktopovému prostředí.
To závisí hlavně na úspěchu dotykových zařízení s Windows 8, která by měla ve větším množství na trh dorazit během roku 2013. I když ale Modern UI a nové prohlížeče pro něj určené nepřispějí k akceleraci přechodu na čistě webové technologie, tak tento dlouhodobý proces zastaven nebude. Vlak se rozjel a i tvůrci technologií jako je Flash (Adobe) či Silverlight (Microsoft) do něj již nastoupili.
WebRTC v prohlížečích, ale bez standardizace
Rok 2012 nás přiblížil k době, kdy služby typu Skype nebo Hangouts budou fungovat v libovolném webovém prohlížeči bez jakýchkoliv plug-inů, tedy i napříč různými zařízeními: od osobních počítačů přes chytré mobily po chytré televizory. Projekt WebRTC, který má webovým vývojářům umožnit psát multimediální komunikační webové aplikace jen za pomoci běžných webových technologií, se začal slibně rozjíždět.
Podpora WebRTC v roce 2012 pronikla do prvních webových prohlížečů. Nejdříve Opera na jaře 2012 nabídla webovým vývojářům možnost využívat webové kamery, což dříve bez plug-inů nebylo možné. Google, který projekt WebRTC inicioval, pak v létě téhož roku přinesl již plnou podporu WebRTC do svého prohlížeče.
Jeho Google Chrome podporuje první webové aplikace suplující desktopové SIP klienty pro VoIP telefonii či komunikační programy umožňující realizovat videohovory. Mozilla se nechce nechat v podpoře nové „sexy“ technologie zahanbit. Hned zkraje roku 2013 nabídne její Firefox rovněž plnou podporu WebRTC.
SIP klient založený jen na webových technologiích? Nemožné? S WebRTC již nikoliv. Technologie vypadá více než slibně.
Jenže situace není zdaleka růžová. Google a Mozilla prozatím implementují podporu WebRTC podle různých verzí specifikace, takže realizovat např. videohovor mezi jejich prohlížeči zpočátku nebude možné. V konečné fázi by to neměl být problém napříč jakýmikoliv moderními prohlížeči, čemuž by prospěla standardizace WebRTC ze strany W3C.
A zde nastává zádrhel. Tvůrci prohlížečů totiž opět nenacházejí společnou řeč. Microsoft přišel s vlastním návrhem, jak by standardizovaná technologie WebRTC měla vypadat. Mozilla sice podporuje směr, který WebRTC udal Google, ale zároveň lobbuje, aby se v rámci standardizace počítalo i s otevřenými kodeky pro zpracování audia a videa, na které ale Google ve svých plánech nemyslí.
Microsoft jasně deklaroval, že v jeho prohlížeči podporu WebRTC neuvidíme, dokud nebude existovat všeobecně uznávaný standard. Teprve pak má přijít na řadu webový Skype, jehož figurování v plánech Microsoftu není žádným tajemstvím. Je tedy třeba najít shodu napříč názorovými tábory, což nebude zřejmě otázka několika měsíců, ale spíše let.
Video a HTML 5: H.264 poráží otevřené kodeky
Obdobně tomu bylo s podporou značek audio a video z HTML 5. Ta je ve všech mainstreamových prohlížečích již delší dobu, ovšem rozkol mezi jejich tvůrci nastal u podporovaných kodeků resp. formátů. Tvůrci prohlížečů se rozdělili do dvou skupin. Jedna preferuje kvalitu a dobrou zkušenost s podporovanými formáty (kodeky). Druhá pak jejich otevřenost.
V praxi tedy všechny hlavní prohlížeče dovedou přehrát audio či video na webových stránkách, aniž by k tomu potřebovaly plug-in, ovšem video, které přehraje například Mozilla Firefox, nedovede přehrát Internet Explorer a naopak. Microsoft a Apple sázejí v Internet Exploreru resp. Safari na H.264, MP3 a AAC. Mozilla dlouhodobě upřednostňuje OGG Vorbis a OGG Theora.
Před několika lety Google přišel s projektem WebM, pro který koupil a následně licenčně otevřel poměrně kvalitní kodek pro video. Zdálo se, že půjde o zlatou střední cestu, ale jediný z velkých hráčů, který se po ní skutečně vydal, byla Mozilla. Google stále zůstává ve vyčkávací pozici a nepřiklonil se ani k jednomu táboru.
Navíc se aktivně nesnaží dostat do hry WebM, přičemž tržní sílu už na to má jak coby poskytovatel a zprostředkovatel obsahu, tak coby tvůrce prohlížečů. To mu někteří představitelé Mozilly vyčítají. Tedy, že přišel s ambiciózním projektem, ale sám jen přihlíží, jak se situace vyvine. Mozilla chtěla, když už se online video má zbavit závislosti na proprietárních technologiích, tak aby se skutečně otevřelo i využitím tzv. svobodných kodeků.
Firefox zatím podporuje jen otevřené kodeky, ale Mozilla nakonec ustoupí tlaku a rozšíří podporu i o kodeky používané v hlavních konkurenčních prohlížečích.
Z velkých hráčů v tom ale zůstala sama, takže aby nebránila rozvoji HTML 5, pragmaticky se rozhodla do Firefoxu zařadit podporu H.264, MP3 a AAC. V roce 2012 na tom začala usilovně pracovat v rámci vývojových verzí: nejdříve u mobilního Firefox pro Android, později i klasického Firefoxu pro PC. V roce 2013 bude její desktopový i mobilní Firefox v ostré verzi již nové formáty (kodeky) podporovat.
Na straně prohlížečů tedy bude vše připraveno. Teď už jen záleží na poskytovatelích obsahu. A tam může být a zřejmě bude další a mnohem závažnější problém, protože HTML 5 neposkytuje takovou ochranu videa, jakou si žádají velcí držitelé autorských práv, aby vůbec byli ochotni jednat o poskytnutí svého obsahu pro nějakou online službu.
A to neplatí jen o hollywoodských studiích, ale také o televizních stanicích. Srovnávat zde vývoj s hudební scénou nelze, protože držitelům práv jde o ochranu titulů, které jsou určeny pouze k přehrávání po omezenou dobu, kde i v oblasti hudby stále existují různé formy ochrany, aby za mrzký poplatek jednoho uživatele dílo neměly k dispozici miliony uživatelů. Tedy ne, že by tomu nakonec tak stejně nebylo …
Google na YouTube s přehrávačem videa na bázi HTML 5 koketuje již delší dobu, ovšem jeho rozvoj poněkud ustrnul a nezdá se být prioritním. Například pro iOS nakonec Google raději vydal vlastní nativní aplikace YouTube, než aby více využil podpory webových technologií v mobilním Safari, která rozhodně není na špatné úrovni.
Google navíc rovněž čelí kopírování videí v rozporu s provozními podmínkami služby. S televizními stanicemi do otevřeného sporu jít nechce, ale radost mu nedělá, že právě videa z YouTube tvoří nemalou část televizního zpravodajství. Google tak v praxi zprostředkovává obsah, ale na oplátku z toho nic nemá.
Ani to posílení povědomí o značce, ke kterému současné podmínky pro přebírání videí televizními stanicemi mají zjevně vést. Navíc musí řešit stížnosti uživatelů, protože ti často žijí v domnění, že Google bohatne na prodeji jejich videí televizím. Řešením by mohla být určitá forma DRM coby součást HTML 5. Existuje již několik projektů, v rámci kterých se na DRM pro HTML 5 pracuje.
Jenže je to nelehký úkol. Aby se z multimediálních možností HTML 5 nestal jen druhý Silverlight, všechny veřejně prezentované projekty chtějí na jedné straně ochránit obsah tak, aby mohl být k dispozici pouze pro přehrávání, ale aby také zároveň ochrana nešikanovala uživatele a nebyla omezena jen na konkrétní zařízení, systémy a prohlížeče. Není tedy divu, že všechny zmíněné projekty jsou v plenkách třeba i po dvou letech vývoje.
Social API: prohlížeč blíže sociálním sítím
V roce 2012 dost možná započal nový trend: konvergence webových prohlížečů a sociálních sítí. Dosud propojení se sociálními sítěmi bylo možné jen díky různým doplňkům. Mozilla ale v poslední velké aktualizaci Firefoxu v roce 2012 přinesla implementaci svého ambiciózního projektu Social API, který má umožnit sociálním sítím všeho druhu úzkou spolupráci s prohlížečem.
Social API je prozatím na samém začátku a uvidíme již v roce 2013, jakým směrem se bude ubírat, které služby jej začnou podporovat či do kterých dalších prohlížečů pronikne. Základní koncept ovšem stojí za pozornost již nyní i díky faktu, že se Mozilla spojila s nejsilnějším možným spojencem: Facebookem.
Mozilla původně chtěla začít prostým sdílením odkazů na sociálních sítích, ale nakonec začala funkcionalitou, která měla přijít až jako pověstná třešnička na dortu. Řeč je o využívání komunikačních nástrojů a služeb sociálních sítí. Firefox 17 podporuje Facebook Chat, aniž by uživatel musel zrovna být na webu Facebooku nebo si instalovat jakékoliv rozšíření.
Ve Firefoxu si stačí na webu Facebooku aktivovat službu Facebook Messenger. Prohlížeč rázem získá na nástrojové liště nová tlačítka pro přístup k funkcím Facebooku, jejichž grafika zároveň slouží k indikování nových oznámení a zpráv. Do postranního panelu je pak možné otevřít Facebook Chat a začít komunikovat s přáteli.
Přitom není nijak omezena možnost surfování po webu. Při přepínání mezi panely zůstává otevřen jak seznam s kontakty, tak okénka s aktivními konverzacemi. Tak prozatím Social API využil Facebook. Vývoj Social API má pokračovat, takže poroste i jeho atraktivita pro provozovatele sociálních sítí.
Nabízí se otázka, co vlastně má podpora sociálních sítí co dělat přímo ve webovém prohlížeči. Podobně by se ale dalo zeptat na dnes již samozřejmé propojení s webovými vyhledávači. Pro stále větší skupinu uživatelů je sociální síť a dění na ní podobné důležité jako možnost snadno vyhledávat informace napříč webem.
Social API je navíc koncipováno tak, aby vyhovovalo všem. Kdo nechce mít se sociálními sítěmi nic společného anebo nestojí o jejich propojení s prohlížečem, tomu Social API nijak nepřekáží. Kdo naopak chce provázat svůj webový prohlížeč se sociální sítí, má v Social API mnohem větší jistoty, než mu dávají rozšíření.
Social API izoluje osobní data z uživatelského profilu, takže k nim sociální sítě nemají přístup. Podobnou ochranu u rozšíření Mozilla slíbit nemůže. Social API též vymezuje, co sociální sítě mohou či nemohou v prohlížeči dělat, takže by nemělo docházet k žádným excesům jdoucím proti zájmu uživatelů.
De facto se jedná o pokus zkulturnit provázání sociálních sítí a webového prohlížeče. Lze namítnout, že podpora sociálních sítí by měla být nadále jen volitelná a tedy zůstat na bedrech rozšíření. To je ale nepochopení koncepce Social API. Ono samotné vlastně ani není podporou sociálních sítí.
Social API je pouze další cestou, jak ji do prohlížeče dostat a to čistším a bezpečnějším způsobem než to umožňují klasická rozšíření. Výhodou je jak snadné propojení sociální sítě s webovým prohlížečem, tak stejně snadné rozvázání jejich spojení.
Do Not Track: velké vášně kvůli „placebu“
Social API mj. reaguje na fakt, že sociální sítě (a nejen ony) prahnou po informacích a k jejich získání od uživatelů udělají prakticky cokoliv. Ochrana soukromí ve webovém prostředí je velké téma, jehož důležitost v roce 2013 i letech následujících jistě poroste. Bylo tedy poměrně zajímavé v roce 2012 sledovat, koho Microsoft podráždil ve výchozím nastavení aktivní volbou Do Not Track.
Podpora Do Not Track v roce 2012 dorazila do všech hlavních prohlížečů. Jako poslední se s několikaletým odstupem od prvních průkopníků přidal Google Chrome. Připomeňme si, že jde o funkci, jejímž prostřednictvím může uživatel nechat prohlížeč skrze HTTP hlavičku sdělovat přání, že si nepřeje stopovat svůj pohyb napříč webovými stránkami.
Má jít o ochranu proti různým analytických, monitorovacím a reklamním systémům. Googlu se proto dlouho podsouvalo, že funkci úmyslně bojkotuje s ohledem na své reklamní systémy Google AdWords a Google AdSense a monitorovací službu Google Analytics. Nakonec však i jeho prohlížeč začal Do Not Track podporovat.
Microsoft však šel ještě dál. Internet Explorer 10 příchozí na podzim 2012 s Windows 8 má funkci aktivní ve výchozím nastavení jako první a dosud jediný prohlížeč. Automaticky tedy webovým stránkám předává sdělení, aby nestopovaly uživatele. Ostatní prohlížeče tak činí až na požádání ve formě aktivování funkce Do Not Track.
Microsoft sklidil kritiku nejen z e-komerční sféry, ale i od samotných zastánců a propagátorů funkce Do Not Track. Podle obou těchto táborů byla funkce navržena tak, aby šlo o vědomé a explicitní vyjádření přání uživatele, kde by za něj tedy neměl rozhodovat webový prohlížeč, respektive jeho tvůrci.
Microsoft a jeho zastánci naopak argumentují, že jde o posílení soukromí uživatele a normální by přece mělo být ve svobodné společnosti nebýt sledován a nechtít být sledován, byť tu jsou sliby, že ono sledování, o kterém je řeč, nevede ke ztotožňování. Je to problematika hodná hlubokého zamyšlení. Došli jsme skutečně tak daleko, že soukromí není samozřejmé, ale uživatel si o něj musí doslova poprosit?
Ano, poprosit. Funkce Do Not Track je poněkud naivně navržena tak, že pokud přání uživatele není webem respektováno, tak k žádné faktické ochraně soukromí nedochází. S trochou nadsázky ji lze přirovnat k odemčeným dveřím s nápisem „Nevykraďte mě, prosím“. Nejde tedy fakticky o žádnou ochranu, ale prvek spoléhající se na slušnost, která je ale stále větším luxusem.
Microsoft proti sobě popudil oborové organizace Interactive Advertising Bureau (IAB) a Digital Advertising Alliance (DAA) angažují na poli internetové reklamy. Přitom jde o bouři ve sklenici vody, protože nikdo není nucen přání uživatele respektovat. K nucení nedochází technicky a prozatím ani legislativně, i když už začaly zaznívat hlasy, že by legislativci v tomto směru měli něco dělat. Při pohledu na „sušenkovou směrnici“ snad raději ne, ale to už je zase jiné téma.
Každopádně vlna odporu byla a je překvapivě silná. Například americký portál Yahoo deklaroval, že Do Not Track v Internet Exploreru 10 nebude respektovat vůbec a nepřímo tak poštval uživatele na Microsoft v tom smyslu, že kdyby „nemyslel za ně“ , tak se mohli na Yahoo dočkat vyšší úrovně ochrany soukromí.
Celé je to ale absurdní, když si vezmeme, že Do Not Track technicky není vůbec efektivním řešením. Na rozdíl dlouho existujících efektivnějších nástrojů pro blokování různých stopovacích skriptů jako je funkce Tracking Protection v Internet Exploreru nebo třeba rozšíření AbBlock Plus nejen pro Google Chrome a Mozilla Firefox.
Technicky efektivní ochrana proti stopování nevadí, ale ve výchozím nastavení technicky neefektivní Do Not Track ano?
Tolik k webovým prohlížečům za rok 2012 s malým výhledem na rok 2013. Určitě v tomto dvojdílném článku nezaznělo vše, co zaznít mohlo, ale doufáme, že to hlavní zmíněno bylo. Jaký bude rok 2013? Vývoj ve světě webových prohlížečů je hodně živelný a nové velké téma se může objevit ze dne na den. Nechme se překvapit.