S tím, jak se šíření pirátského obsahu na internetu v posledních letech přesouvá od stahování ke stále populárnějšímu online streamingu, vzrostla také popularita hardwarových přehrávačů, které dokáží pirátsky streamovaný obsah z internetu přenášet například na obrazovku televizoru. Čerstvý verdikt (C‑527/15) Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ale prodej takových přehrávačů označil za protiprávní. Zatím ovšem jen v případě, že jsou jasně (byť třeba jen softwarově) upravené k přehrávání pirátského obsahu.
Soud rozhodoval ve sporu nizozemské organizace Stichting Brein, která zastupuje zájmy majitelů autorských práv, s tamním podnikatelem Jackem Frederikem Wullemsem. Ten na svém webu Filmspeler.nl prodává multimediální přehrávače vybavené populární opensourcovou platformou Kodi. K té ovšem zákazníkům předinstaloval volně dostupné doplňky, které umožňují jednoduché přehrávání streamovaného obsahu (filmů a seriálů) – jak z legálních, tak z pirátských zdrojů. Zjednodušeně řečeno doplňky obsahují odkazy na volně dostupné weby, které linky na takový obsah nabízejí. Wullems přitom přehrávač sám inzeruje jako zařízení umožňující jednoduché sledování obsahu, který jinak není v Nizozemsku dostupný.
Stichting Brein podnikatele nejdříve (v roce 2014) vyzvala, aby s prodáváním mediaplayeru sám skončil. Když neposlechl, obrátila se organizace na soud s tím, aby buď zakázal prodej zařízení, nebo Wullemsovi přikázal, aby v zařízeních nenabízel odkazy na pirátské streamy. Spor se v právní rovině točil hlavně kolem pojmu „sdělování veřejnosti“. O tom, jak je dílo veřejně šířeno (tedy sdělováno), totiž podle evropských autorskoprávních pravidel (čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29) může rozhodovat výlučně majitel práv.
Nizozemský soud pak případ posunul k posouzení Soudnímu dvoru EU. Kromě otázky „sdělování veřejnosti“ se jej ptal i na to, jestli v případě streamování, při kterém si uživatel pořizuje dočasnou kopii díla, neplatí výjimka tzv. „oprávněného užití“.
Při plném vědomí
Podle SDEU se v tomto konkrétním případě o „sdělování veřejnosti“ copyrightem chráněných děl jedná. Nejde jen o pouhé poskytnutí neutrálního technického zařízení, ale o speciálně upravený přehrávač, který umožňuje přehrávání pirátského obsahu.
„… J. F. Wullems při plné znalosti důsledků svého jednání do multimediálního přehrávače ‚filmspeler‘, který prodává, předem nainstaloval doplňky, které konkrétně nabyvatelům tohoto přehrávače umožňují přístup k chráněným dílům zveřejněným na stránkách využívajících ‚streamování‘ bez svolení nositelů autorského práva a prohlížení těchto děl na televizní obrazovce,“ vysvětluje soud ve svém verdiktu.
Soud zároveň připomněl svůj dřívější verdikt v případu GS Media, ve kterém rozhodl, že odkazy na pirátské materiály mohou být za určitých podmínek pokládány za nelegální. Důležité je, jestli člověk, který odkazy zveřejnil, věděl nebo mohl vědět, že jde o protiprávní zpřístupnění autorsky chráněných děl (platí to i v případě, že odkazy umožňují obejít ochranu, díky které k obsahu můžou jen předplatitelé), a jestli odkazy zveřejnil za účelem dosažení zisku. A v obou těchto ohledech neměl soud v aktuální kauze pochyby:
V projednávaném případě je nesporné, že byl prodej multimediálního přehrávače „filmspeler“ proveden s plnou znalostí toho, že doplňky obsahující hypertextové odkazy, které byly do uvedeného přehrávače předem nainstalovány, zpřístupňují protiprávně zveřejněná díla na internetu.
Dále nelze zpochybnit, že je poskytnutí uvedeného multimediálního přehrávače uskutečněno za účelem dosažení zisku, neboť cena tohoto multimediálního přehrávače byla zaplacena zejména pro získání přímého přístupu k chráněným dílům, která jsou dostupná na stránkách využívajících „streamování“ bez svolení nositelů autorského práva.
Prodej tohoto konkrétního multimediálního přehrávače (vybaveného doplňky s odkazy na pirátská díla a inzerovaného jako prostředek k přehrávání pirátského obsahu) tedy podle SDEU porušuje evropské zákony a je protiprávní. Případ se teď vrátí k nizozemskému soudu, který zřejmě rozhodne ve Wullemsův neprospěch.
Jak už to u verdiktů SDEU bývá, ani tento se nedá zcela zobecnit. Z textu rozhodnutí se dá vyvodit, že pokud jiný prodejce nabízí přehrávač bez výše popsaných atributů, verdikt by se ho neměl nijak dotknout. Mělo by tedy stačit, aby například nechal instalaci doplňků, které se dají najít na internetu, až na zákaznících, kteří si přehrávač koupí, a měl by být z obliga.
Nelegální streamování
Evropský soud tím ale s tématem neskončil. Wullems se totiž u nizozemských soudů hájil tím, že se na streamování z protiprávního vztahuje výjimka, založená na čl. 5 odst. 1 směrnice 2001/29. Nizozemci se tak SDEU dotázali, jestli streamování (nebo-li pořizování dočasné rozmnoženiny) pirátského obsahu spadá, či nespadá pod tzv. „oprávněné užití“ díla a zda je tím pádem legální, nebo ne.
I v tomto případě soud rozhodl, že streamování na dotyčném přehrávači je za hranou zákona a pod žádnou výjimku nespadá. Podle čl. 5 odst. 1 směrnice 2001/29 výjimka platí jen v případě, že splňuje pět podmínek: rozmnožení (v tomto případě tedy streamování) díla je dočasné, krátkodobé nebo příležitostné, tvoří nedílnou a podstatnou část technologického procesu, jeho výhradním účelem je umožnit přenos v rámci sítě mezi třetími stranami a nemá žádný samostatný hospodářský význam. Nedodržení byť jedné z těchto podmínek znamená, že rozmnožování pod výjimku nespadá.
Výjimky se také podle soudu mohou uplatňovat jen ve zvláštních případech, které nejsou v rozporu s běžným způsobem užití díla a nejsou jimi nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy nositele práva.
„…za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení a zejména s ohledem na obsah reklamy na dotčený multimediální přehrávač zmíněné v bodě 18 tohoto rozsudku a na okolnost uvedenou v bodě 51 tohoto rozsudku, že hlavní výhoda uvedeného přehrávače, která láká jeho potenciální nabyvatele, spočívá v předinstalaci příslušných doplňků, je třeba mít za to, že nabyvatel takového přehrávače k bezplatné nabídce chráněných děl, ke které nebylo uděleno svolení, přistupuje v zásadě vědomě a se znalostí věci,“ konstatoval mimo jiné soud.
Streamování pirátského obsahu tedy podle soudu může být za hranou zákona. A jak upozorňuje britský právnický blog IPKat, z argumentace soudu by se dalo vyvozovat i to, že by za porušování autorských práv mohl být za určitých podmínek odpovědný nejen provozovatel pirátského streamu, ale také divák, který jej sleduje. Záleží na tom, koho považujeme za osobu, která rozmnožování (streamování) provádí – je to web se streamem, nebo divák ve svém zařízení? Pokud by SDEU začal rozhodovat naznačeným způsobem, máme se na co těšit.
ČLÁNKY DO MAILU