Proč si nepořídím virtuální peněženku

20. 9. 2001
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Hned z kraje musím upozornit, že dnes již svou virtuální peněženku mám --- a v ní aktuálně 25 haléřů. Titulek je tedy matoucí. Zkusím se s vámi podělit o své pochybnosti ohledně internetových platebních systémů a věřím, že v následné diskusi se buď podělíte o své pochybnosti i vy se mnou, nebo mě přesvědčíte, že se obávám zbytečně.

Virtuální peněženka, to je služba, kterou považuji za jeden z předpokladů rozvoje placení přes Internet. Na Internetu potřebuji platit jak částky mimořádné (kupuji si třeba letenku), běžné (platím účet za elektřinu), drobné (objednávám pizzu), tak i částky mikro- a miniaturní (placení za služby a obsah).

K placení na Internetu se příliš nehodí běžné bankovní platební instrumenty pro bezhotovostní zúčtování, protože převod peněz nějakou dobu trvá a obvykle je také nepřiměřeně nákladný --- je tedy vcelku logické, že pro platby drobné a menší by se hodil nějaký specializovaný mikroplatební systém. Bylo by ovšem nepraktické, kdyby pro každý účel zvlášť existovalo přeplatné (kauce), z nějž by se při každé platbě odepsala určená částka --- brzy byste měli více peněz uloženo v předplatném než na běžném účtu. Opačný případ, kdy vám obchodník poskytne úvěr (kredit), po jehož vyčerpání uhradíte souhrnný účet, také není vhodným komplexním řešením.

Vhodnou cestou je tedy zřízení univerzálního zúčtovacího systému, do kterého můžete ze svého běžného účtu přesunout dostatečnou hotovost na běžné výdaje, a provozovatel platebního systému posléze z těchto prostředků hradí vaše závazky. Výhodou univerzálního systému pro mě jako plátce je skutečnost, že nemusím mít předplatné na více místech, ale složím kauci na místo jediné, a mám tak lepší přehled o využití svých financí, které navíc nejsou zbytečně blokovány na více místech. Kromě toho šetřím za bezhotovostní převody.

Výhodný je univerzální platební systém i pro obchodníky a poskytovatele služeb či obsahu. Obchodník totiž vede platební styk pouze s provozovatelem univerzálního systému, nemusí hlídat velký počet transakcí, převody peněz jsou zaručené (alespoň si myslím, že by měly být) a převáděné částky jsou větší, neboť úhrady jsou kumulované.

Zbývá už jen strana poslední, a tou je provozovatel zúčtovacího (clearingového) systému. Jeho podnikatelské riziko je minimální, předpokládaný zisk naopak jistý. Vzhledem k tomu, že plátci skládají kauci předem, a teprve z té se odečítají platby, nehrozí klasický problém druhotné platební neschopnosti. Jelikož transfer peněz je rychlý a zůstatky na účtech se často mění, nelze clearingový systém využít pro investice, poskytování úvěrů a podobně --- příjem pro provozovatele však může představovat poplatek z převodu finančních prostředků, a ten může i při nízkém podílu dosáhnout zajímavé výše, pokud bude docházet k velkému počtu transferů, zvláště když je celý proces automatizovaný.

Potud to tedy vypadá jako výborná věc. Clearingových systémů klidně může být i více, a nemusí to znamenat dokonce ani to, že by plátci a obchodníci museli mít účet ve více systémech --- zcela postačí, pokud budou jednotlivé zúčtovací systémy schopny zrealizovat platbu od plátce z jednoho systému na účet příjemce v systému druhém --- jediné, co je k tomu potřeba, je jednotná nebo volně směnitelná měna, například Česká koruna. Ale teď už k mým výtkám.

Především je nad slunce jasné, že systém, který jsem v šesti předchozích odstavcích popsal, spadá do činností, které vyžadují bankovní licenci:

Bankami se pro účely tohoto zákona rozumějí právnické osoby se sídlem v České republice založené jako akciová společnost, které
a) přijímají vklady od veřejnosti --- §1, odst. (1) zákona 21/1992 Sb.

Pro účely tohoto zákona se rozumí
a) vkladem svěřené peněžní prostředky, které představují závazek vůči vkladateli na jejich výplatu; — §1, odst. (2) zákona 21/1992 Sb.

Kromě činností uvedených v § 1 odst. 1 písm. a) a b) může banka, pokud z povolení působit jako banka nevyplývá něco jiného, vykonávat tyto další činnosti
c) platební styk a zúčtování;
g) obstarávání inkasa; — §1, odst. (3) zákona 21/1992 Sb.

Je možné, že firmy provozující clearingové systémy DirectPay (není akciová společnost!) a I Like Q našly nějakou právní kličku, díky níž vystačí při poskytování zúčtovacích služeb pouze s živnostenským listem na zprostředkova­telsví, můj selský rozum má ale v této otázce vcelku jasno, a proto považuji stav, kdy Computer MCL, Internet Billboard ani Villusion patřičnou licenci nedrží, za amorální.

Druhá výtka směřuje k problému, který se jmenuje „anonymní účty“. Anonymní účet je oproti idetifikovanému účtu provozně velmi levná záležitost, neboť ověření totožnosti držitele účtu nelze zcela automatizovat. Anonymní účty jsou velmi často zneužívány pro praní špinavých peněz a daňové úniky. České banky však nemohou anonymní účty vést, o to křiklavější je anonymní účet v případě vyúčtování za služby a zboží --- jejich příjemce přeci anonymní není. Čistě z praktického hlediska se problém anonymního účtu projeví v případě, kdy ztratíte autentifikační nástroje (uživatelské jméno a heslo) a už nikdy se k penězům na účtu nedostanete. Heslo nemusíte ani zapomenout, stačí třeba, že umřete a nikdo po vás nemůže tento účet zdědit. Také když se vám přihodí nehoda, není možné takto uložené peníze nijak dohledat.

Výtka třetí směřuje k tomu, že nynější dva (!) clearingové systémy nejsou kompatibilní do té míry, že byste mohli poukázat platbu z jednoho do druhého --- přitom na tom není nic technicky složitého, je to klasická mezibankovní úhrada. Když jako klient ČSOB poukazuji platbu příjemci na účet v KB, banka mě nenutí, abych si založil účet u konkurence, peníze vyzvedl a převezl…

Marketing meeting Ai a tvorba obsahu

Problém je v tom, že jak DirectPay, tak I Like Q neoperují se zákonem danou měnou, ale s jakýmsi vlastním platidlem. U DirectPaye jsou to kredity a nugety, u I Like Q jsou to Q. Pokud tedy chcete zaplatit reálnou útratu, musíte korunu proměnit na virtuální měnu, a příjemce zase opačně. Při platbě mezi dvěma clearingovými centry by se situace ještě více komplikovala. Clearingové systémy tak nyní spíše představují nějakou zábavnou hazardní hru (v kasinu si také peníze vyměníte na hrací žetony a po hře zase zpět --- ovšem na provoz kasina je třeba také zvláštní licence). Nynější systémy jsou tedy v běžné praxi nepoužitelné, protože přinášejí zásadní problémy.

Cestou z pekla ven by mohl být tah, kterým by nějaká banka odkoupila stávající clearingové centrum a změnila by virtuální měnu na reálnou (komu vadí haléře?). Teprve pak budou platby online na Internetu moci rozproudit všechny aktivity, které jsou zatím zbržděné. Bezhotovostními online platbami za služby a zboží počínaje, platbou za obsah konče.

Založili jste si také virtuální peněženku?

Autor článku

Autor se zabývá výkonovým marketingem na internetu. Pracoval pro Advertures, Dobrý web a Outrider. Martin byl dříve redaktorem Lupy a dalších periodik o IT.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).